Petr Torák: Emigrace pro nás znamenala šanci na úspěšný život

„Prožil jsem si svých pár minut slávy, kdy mě na letišti zastavovali lidé a chtěli se se mnou vyfotit. To byl opravdu příjemný pocit, o to silnější, že mě uznala i česká společnost a uviděla ve mě vzor.”

Čtěte také

Petr Torák: Podporujme děti v touze jít za svým snem

Berou vás jako Čecha Petra Toráka, nebo jako Roma Petra Toráka?

„Odešel jsem jako cigán, ale vrátil se jako úspěšný Rom. A myslím si, že i česká společnost mě vnímá jako úspěšného českého Roma. Pro mě je to pozitivní, jen bych to rád viděl celoplošně. Ne že se jen ke mě budou lidé chovat jinak, protože mám vyznamenání. Chtěl bych, aby lidé brali každého jako osobnost a svoje chování k němu nastavili teprve poté, až zjistí, co reprezentuje.”

Vy jste do Velké Británie odjel v roce 1999. Myslíte si, že byste stejnou kariéru, jakou máte tam, zažil i u nás?

„Určitě ne a jsem si toho plně vědom. Moji rodiče neemigrovali z finančních důvodů - studoval jsem na soukromé právní akademie v Liberci, rodiče mi školu platili. Šlo opravdu o možnosti. Rodiče pochopili, že i když mám přihlášku na vysokou školu, nebudu je mít srovnatelné. “I když budeš prezident, pořád budeš cigán,” říkával můj otec. Proto se naši rozhodli emigrovat a dát nám novou šanci. A nejde jenom o mě, v Anglii jsou další desítky dětí a mládeže, kteří chodili do zvláštních škol, byly předurčeni k neúspěchů a které dnes rozkvetly a jsou z nich úspěšní mladí lidé.”

Jak je podle vás možné, že tyto děti v českém školství nebyly úspěšné, ale ve Velké Británii se posunuly, vzdělávají se a mají vysoké školy?

Čtěte také

Chceme dostat 30 mladých Romů na univerzity. Plánuje bývalý policista, kterého ocenila i královna Alžběta II.

„Určitě je to rozdílným systém a přístupem společnosti. V Čechách se často o Británii říká, že má multikulturní prostředí více zažité a ano, britská společnost je v tomto směru mnohem dál. Jde hlavně o přístup jednotlivců - nesoudí člověka podle barvy pleti, barvy vlasů, podle sexuality náboženství, atd. Počkají si, než zjistí, jaký člověk opravdu je.”

Vy sám máte hodně velký nadhled a nesoudíte lidi podle obalu. Nemáte někdy chuť přestěhovat se zpátky do Čech?

„Určitě ano. Zní to možná zvláštně, ale Česká republika je pro mě a moje rodiče stále domovem, ačkoliv jsme emigrovali. Nebylo to nikdy otázkou, jestli se vrátíme, ale kdy se vrátíme. A ten čas se blíží. Naše děti inklinují k návratu v nejbližších letech.”

Vy jste tatínkem dvou dětí. Mluví česky?

„Ano. Máme chlapečka a holčičku, 10 a 12 let, a oba dva jsou bilingvální, takže mluví plynule česky i anglicky. Naše organizace Compass charity navíc vyučuje asi šest let český jazyk podle českých učebnic a českých osnov.”