PhDr. Věra Šustíková - kurátorka osobnostních pozůstalostí
21. listopad 2011
Tandem
PhDr. Věra Šustíková, kurátorka osobnostních pozůstalostí
Kurátorka osobnostních pozůstalostí Hudebně historického oddělení Českého muzea hudby PhDr. Věra Šustíková navštívila Tandem Jana Rosáka. Dozvěděli jste se, z jaké pochází rodiny, co jsou to konkrétně osobnostní pozůstalosti. Dále prozradila, s kým společně pracuje na tom, aby se melodram dostal zpět na divadlení prkna.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás opět i dneska zdraví Jan Rosák. Dnes naproti mně usedla dáma s ne zcela tradičním zaměstnáním. Je to kurátorka osobnostních pozůstalostí hudebně-historického oddělení Českého muzea hudby paní doktorka Věra Šustíková. Vítám vás, dobrý den.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na hudební kousky jste samozřejmě zvyklá, tak vás určitě nezaskočím tím, že na začátek našeho povídání si dáváme písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z toho, že paní doktorka Šustíková vystudovala Státní konzervatoř Brno, by se dalo usuzovat, že pocházíte z Moravy.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Já jsem se narodila v Uherském Hradišti, ale maminka byla Pražačka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha, dobře. Ale možná, že to směřování k hudbě nebylo zase až tak přímočaré. Třeba jste v dětství zrovna v tom Uherském Hradišti toužila stát se něčím úplně jiným.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Tak úplně ne. Já jsem chtěla být nějakým uměleckým oborem, jestli tedy hudebníkem nebo hercem nebo zpěvákem nebo baletkou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byla taková tradice u vás v rodině?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Ne, já jsem z lékařsko-farmaceutické rodiny a moji rodičové to považovali za nesmírný problém, že jsem se tak odrodila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A že se nebudete věnovat něčemu pořádnýmu.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak a kdo vás na tu konzervatoř nasměroval nakonec?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Můj učitel v hudební škole, ke kterému jsem chodila na kytaru Alois Menšík, kterému velmi mnoho vděčím za to, že mě nejenom seznámil s tím oborem, ale s hudbou vůbec a vůbec se věnoval svým žákům a kultivoval je i po ostatních stránkách. Takže, mě seznamoval s literaturou a s dalšími obory.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A možná, že právě proto, že jste tu hudbu začala brát tak nějak jaksi globálně, to znamená i teoreticky, tak vás nakonec zavedlo k tomu, že jste se hudbou začala zabývat jako vědec, jako výzkumník. Je to tak?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
No, abych byla upřímná, byla to znouzectnost. Já jsem už na té konzervatoři jezdila na mezinárodní kytarové festivaly do Maďarska, což byla jediná možnost, kam jsme mohli vyjet. Měla jsem spoustu známých po celém světě, kteří se tam setkávali, a tak jsem toužila dál se vzdělávat v tomhle oboru. Ale u nás ještě neexistovala vysoká škola. Tak jsem se hlásila po konzervatoři do Výmaru, kde byla ta možnost pro nás. A nějak to nedopadlo, zkrátka ty moje materiály se někde ztratily nebo co, a tak jsem si urychleně podala žádost na hudební vědu a ta se tehdy otevírala jenom v Praze. Tak to byla spíš taková náhoda. No a protože jsem se za svobodna jmenovala Zemanová, byla jsem poslední v abecedě a tehdy se na ten obor hlásilo 200 lidí, což dneska je nepředstavitelné, že by někdo chtěl na hudební vědu v tomto počtu, tak jsem byla vlastně až poslední a řekli mi, když jsem přišla ke komisi přijímací, že už mají nadstav. Nabídli mi možnost kombinovaného studia s češtinou. Já jsem z toho byla úplně nešťastná coby absolvent konzervatoře, ale nakonec jsem ráda, protože já oba dva ty obory vlastně využiju v tom, že jsem se nakonec začala věnovat melodramu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, to je pravda, jazyk a hudba to se takhle vzácně zkombinovalo v tom vašem studiu. Z nouze vlastně vzešlo ctnost.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Přesně tak. Ale mě to baví a jsem dneska ráda, že tyto obory mám vystudované.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z toho, že několik takových protivenství se vám postavilo, jako že se ztratily materiály cestou do Výmaru.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
No, tak v uvozovkách asi ztratily.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se může samozřejmě klidně stát. Takhle jste se dostala k melodramu. Já se k tomuto zvláštnímu nebo velice specifickému hudebnímu oboru chci za chviličku dostat jaksi jako takovému. Ale ještě před tím bych se vás chtěl zeptat, jak pokračovala vaše kariéra třeba po studiích? Kam jste dostala jaksi první umístěnku? To se tehdy takhle asi dělalo, viďte.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
No, tak v podstatě ano, i když já jsem žádnou umístěnku nepřijala. Je to taková skoro dnes už humorná historka, kdy absolventi hudební vědy a absolventi polštiny, to byly takové dva obory, které byly v praxi velmi potřebné, že, byly sezváni a přišel nějaký soudruh tehdy z ústředního výboru, který měl to školství vysoké na starosti a ten nám vysvětlil, že pro nás všechny mají práci, že v Písnici se otevírá nové učňovské středisko pro řezníky a že bychom tam mohli dělat vychovatele.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je úžasná kariéra teda, to vám řeknu. Nic proti řezníkům v Písnici, ale.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Bylo to v roce 82, kdy jsem končila a tehdy jaksi sehnat zaměstnání v oboru bylo dost těžké. Nicméně nikdo z nás to nepřijal, takovou velkorysou nabídku, přestože nás přesvědčovali, že je velkou výhodou znát hodně budoucích řezníků a že zpívat může každý a že od toho tam jsme, abychom je kultivovali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak takhle mohla taky skončit kariéra mého dnešního hosta, paní doktorky Věrky Šustíkové. Je dobře, že se tak nestalo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem měl dědečka, který miloval operní hudbu. Kromě toho také všecko, co se na deskách z tohoto oboru produkovalo, tak si to pouštěl. Dokonce, když si dopisoval s paní Annou Hostonskou a tak a poslouchal v rádiu klasickou muziku a miloval taky melodram. A já díky tomu jsem už jako dítě poslouchal ty slavné melodramy Fibichovy a Vrchlického, čili Námluvy Pelopovy a Smrt Hippodamie. To prostě jako kluž už jsem tohle to inhaloval a hrozně se mi to líbilo. A vždycky jsem považoval tohle to spojení toho recitovaného slova s tou muzikou za nesmírně šťastné. Vás to taky takhle chytilo?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Mě to taky takhle chytilo. Ale já jsem se k tomu dostala úplně náhodou zase. V době, kdy já jsem studovala konzervatoř a hudební vědu, to byla 60. a 70.léta, se o melodramu vůbec nehovořilo, ani se neprovozoval. Dokonce ani na těch uměleckých školách se o něm nehovořilo. To byla taková doba velkého útlumu. A pro mě melodram byla naprosto neznámá záležitost. Ale když jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání, což bylo v Českém muzeu hudby, tehdy se to jmenoval Muzeum české hudby, tak jedno místo se tam uvolnilo náhodou a já jsem tam už uvízla natrvalo. Pracovala jsem ovšem ve Smetanově muzeu na pozůstalosti Bedřicha Smetany zprvu. Ale vstoupila jsem taky do české hudební společnosti, která tehdy sdružovala všechny možné spolky, zájemce o jednotlivé obory, takže jsem byla ve Smetanově společnosti a taky ve Fibichově společnosti, kterou nikdo nechtěl dělat v tý době, protože Fibich byl takový už upozaděný a neznámý skladatel. No a tam v roce 95 přišel dopis z Ameriky, že by chtěli někoho, aby přijel na mezinárodní vědeckou konferenci o melodramu. Nastalo velké zděšení, protože u nás se tím nikdo nezabýval ani teoreticky. Takže, nakonec ze zcela zištných důvodů, protože jsem chtěla jet do tý Ameriky a neměla jsem na letenku tenkrát, tak jsem se tomu věnovala a asi třičtvrtě roku jsem exerpovala všechny možné příručky a sháněla informace a prostě vytvořila jsem jakýsi referát o českém melodramu, s kterým jsem se tam chystala odjet. No, ale Američani měli jinou představu, chtěli taky ukázky, cédéčka, což samozřejmě neexistovalo a v podstatě neexistuje do dneška, protože melodram je v národním jazyce a všechny spolky vydávají věci do světa, takže mají pocit, že tohle to by jako nebylo dobré odbytiště. Já jsem přesvědčená o opaku, protože taková Hippodamie v originále, ona teda existuje jedna reedice, ale jistě by se daly nahrát i další věci. Tak s překladem v bukletu určitě udělá dobrou službu a reklamu a české kultuře venku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, je tenhle ten hudební obor, dá-li se to tak nazvat, ve světě jaksi rozšířený víc než u nás? Konkrétně v té Americe třeba.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
My nemáme úplně přehled, ale myslím si, že docela ano, aspoň v té rovině té hudební vědy. Tam se pořádají neustále nějaké konference jak v té německé oblasti, německy hovořící, tak teda v té Americe, případně Anglii. V Austrálii se scházejí hudební vědci v tomto oboru. My bohužel nejsme tak solventní, abysme mohli všechny ty akce navštěvovat. Ale myslím si, že tam se tomu věnují dost. Aspoň se zdálo, že daleko víc než u nás před těmi 15 lety, kdy já jsem se k tomu dostala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že je to velice svébytné, úžasné umění, protože kdo miluje muziku, kdo miluje krásné slovo ve skvělém podání, tak si v tomto případě přijde opravdu na své.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host, kurátorka osobnostních pozůstalostí hudebně-historického oddělení Českého muzea hudby, doktorka Věra Šustíková, je velice činorodá. Kromě toho, že vyvíjí velmi silnou pedagogickou činnost, jestli se nepletu, na DAMU taky, ano.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Tam jsem externě jenom.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Externě taky. No, ale jste členkou vědeckých týmů. Například mám tady poznamenáno, že třeba úloha velkých skladatelských osobnostní v dějinách české hudby, konkrétně na Bedřicha Smetanu zaměřeno, je vaše dílo. Jste autorkou projektu Mezinárodní oslavy Zdeňka Fibicha, projektu znovuoživení českého koncertního melodramu. Ale řekněte mi, pořád mi zůstává v hlavě otázka, co to jsou ty osobnostní pozůstalosti, čím se zabýváte? Jaksi konkrétně co to znamená.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Konkrétně pozůstalí po hudebních skladatelích většinou nabízejí do muzea ty materiály, které jim zůstaly doma, s kterými si sami třeba nevědí rady, nejsou muzikanti. A my ty notové materiály, ale nejenom notové, všechno, co po tom skladateli vlastně má nějakou výpovědní hodnotu, tak my to sbíráme, soustřeďujeme, zpracováváme to odborně a pak to uchováváme v archivech. Takže, když přijde potom po letech nějaký další hudebník a chce třeba se podívat do originálu, protože ve vydání zjistí chyby, to se může stát. Tak chce vidět originál rukopis a my mu ho můžeme předložit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že se může stát a určitě se tak i stává dost často, že vám jaksi pozůstalí po těchto velikánech přinesou něco, čemu sami ani nepřikládali velkou váhu a vy najednou objevíte, á, klenot. Je to tak?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Stává se to. A bývají to nejenom ti z rodiny, ale i zcela cizí lidé, ke kterým se taková věc zatoulala náhodou. Ale stávají se i opačné případy, že přinesou věc, o které se domnívají, že je světová záležitost a že za to dostanou půl milionu a ona to je běžná produkce. Takže, oba případy. Nebo také se domnívají, že mají originál rukopisu a my je bohužel musíme zklamat, že to je opis někoho jiného, že to není rukopis mistra.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stalo se, že jste takhle objevili něco ohromného teď v poslední době?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
V poslední době u nás zrovna ne, ale já osobně jsem dohledala Smetanovu Luisinu polku, která byla na několik desítek let zřejmě ztracena. A podařilo se mi to zase čirou náhodou posezením v kavárně v Poděbradech, kde nějaká místní rodačka si mluvila pro sebe a padlo tam jméno Korvín. A já jsem si uvědomila, Kateřina Korvínová byla klavíristka, kterou Smetana učil. Že by jí tu skladbu byl někdy půjčil nebo věnoval přímo? Nezůstala v rodině Korvínů? A tak jsem s tou paní vešla v kontakt a my jsme ji skutečně dohledali u nich.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ona si opravdu jen tak povídala pro sebe?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je neuvěřitelné. Tak to je náhodička. Jak je potřeba pro vědeckého pracovníka poslouchat a mít dobré uši a poslouchat, co se povídá v kavárně.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Ona si přisedla ke mně ke stolku. Ale říkala jsem si, ta paní asi není v pořádku, ona si tak pořád povídá něco. Až teprv to jméno mě vybudilo k pozornosti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to byl tedy veliký objev. To se asi nestává zase až tak často.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Ale to už je asi 10 let zpátky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nevadí. Třeba se něco chystá.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jméno Menšík už se tady dneska objevilo v povídání doktorky Věry Šustíkové. Ovšem v úplně jiné souvislosti. To byl.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Alois Menšík.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Alois Menšík. Jaksi.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
S hercem Menšíkem nemá nic společného.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vůbec nic?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Ne, ne, ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale vy jste si přece jenom, ale to je samozřejmě čirá náhoda, Vladimíra Menšíka vybrala mezi klasiky českého humoru. Cítíte k němu nějak jaksi vztah nejen jako k velikánovi ansicht, jak se říká, ale taky, že to je Moravák?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Ne, tak kvůli tomu určitě ne. To bych mohla říct třeba Donutil nebo někdo jiný. Ale já mám Menšíka ráda proto, že mě nikdy neomrzí. Jsou určité věci. Já se ráda dívám třeba na filmy pro pamětníky, na různé takovéhle věci a jsou věci, které můžu vidět jednou za dlouhou dobu, ale častěji ne, už je toho dost nebo věci, které vyčpí jakoby časem, že jo. Ale ten Menšík mě neomrzí nikdy, to je takový nadčasový humor, takový lidový skutečně a byl to velký mistr.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem tady v dnešním povídání na Tandemu s doktorkou Věrou Šustíkovou, která je velikou odbornicí v oboru melodramu. Nebo melodramatu se říká?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Melodramu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Melodramu, tak. Jsem tady vyjmenoval některé vaše aktivity, ale zaujalo mě to také to, že jste autorkou projektu znovuoživení českého koncertního melodramu. To znamená, že pracujete na tom, aby melodram se znovu dostal na pódia, dokonce znovu na Národní divadlo?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
No, určitě. A nejsem sama. Za mnou stojí celá Společnost Zdeňka Fibicha, která sice existovala už od roku 1940, vyvíjela dost ediční program velký a iniciovala i dříve divadla. Byli tam takoví velikáni jako Jeremiáš, třeba předsedou byl jednu dobu. Ale v době, kdy já jsem přišla do Prahy, tak byla součástí České hudební společnosti a tato společnost zase po čase zanikla a ty jednotlivé spolky se osamostatnily. Takže, v roce 2006, kdy jsme se znovu osamostatnili, jsme udělali jakousi transformaci toho spolku a z takové té pasivní členské základny, kde bylo, dejme tomu, 200 lidí, ale nevěděli jsme vůbec, kdo to je, poslali 20, 30 korun příspěvek a pak už jsme o nich nevěděli, tak jsme se ustavili jako spolek, který aktivně pracuje. Čili, je tam takových 30, 35 členů, ale jsou to jenom umělci, vědci a ti, kteří se vlastně těmi aktivitami zabývají. No a naším cílem je oživit ten melodram ve všech směrech. Čili, ten můj projekt, který jsem už dřív, ne teda v roce 2006, ale už v návaznosti na můj pobyt v Americe a na koncertní turné, které pak z toho ještě vzniklo, tehdy jsem se rozhodla, že by bylo škoda nechat ležet ladem obor, který je v cizině ceněný, protože mělo to opravdu v zahraničí velký úspěch, ty české skladby. Takže, bylo jasné, že jen tak přijít s koncertem, to je jako plácnutí do vody, že je potřeba udělat jakýsi větší program a cíleně tedy krok za krokem znovu se pokusit oživit tuhle tu věc. Doufám, že se nám to daří, protože za těch, letos je to 14 let, co běží festival. To je taková reprezentativní přehlídka koncertní, která se skládá z 6 pořadů. Nakonec jsme se ustálili na tomto počtu, z toho je 5 komorních a jeden velký orchestrální. Letos se poprvé dokonce odvažujeme na jevištní prkna. A tento festival má za úkol vlastně vzbudit pozornost především českých skladatelů, aby psali nové věci,protože když se řekne melodram, tak celá řada lidí si vybaví právě toho Fibicha a řeknou, to už je ale zastaralý. Dneska ten melodram udělal takový vývoj, že vlastně už je to úplně o něčem jiném. Máme programy, kdy hudební doprovod je z nejrůznějších žánrů, je to elektrohudba, je to populární hudba, jazz, který může být zpracován jako melodram. Moderní texty. Mnohdy mi nosí mladí skladatelé texty, které se divím, že vůbec je možné, že je napadlo je zhudebňovat, že jsou takové nehudební zkrátka, ale poradí si s tím a většinou vyjde zajímavý tvar nový. Takže, to pole žánrové je velmi pestré. No a na druhou stranu vybíráme z archivu věci staré, které už dávno nikdo neslyšel, pokud vůbec kdy, a pokud jsou kvalitní, tak je oživujeme v nové interpretaci.
/ Ukázka /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jsme slyšeli kousek toho, pro ty, kteří pořád ještě přemýšleli, co vlastně se skrývá za pojmem melodram. Teď jsme slyšeli kus takového melodramu slavné Hippodamie Fibichovy Vrchlického, ale v provedení v podstatě současném moderním. Zkuste říct, co to bylo vlastně za provedení.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
No, to jsme si dovolili trošku moc. Věděli jsme, že je výročí Zdeňka Fibicha. Vloni to bylo kulaté výročí a že žádné divadlo asi nebude schopno a ochotno se zabývat scénickým provedením tak rozsáhlého díla. Tak jsme si dovolili s dirigentem Jiřím Petrdlíkem pokusit se o koncertní úpravu. A z těch tří celovečerních částí jsme vytvořili jedno, byť dlouhé třídílné představení, které se provádělo na jarním festivalu dvořákovském v Olomouci, protože hudebního zpracování se ujala olomoucká filharmonie. A potom jsme s tím zakončovali loňský festival v Praze na Žofíně. To obsazení bylo nejsoučasnější. Hippodamii hrála Tereza Kostková, Pelopa Jan Teplý, Mirtila Filip Sychra, Oidoma Jaromír Meduna. Totéž v druhém dílu, kde byly ještě rozšířeny postavy na Tantala v podání Otakara Brouska, věštce Dalimila Klapky, Axiochu ztvárnila Karolína Lišková. No a z třetího dílu jsem využila toho, že se vlastně děj odehrává po 20 letech a do rolí Hippodamie a Pelopa jsem obsadila Terezy Kostkové rodiče Carmen Mayerovou a Petra Kostku. Mirtila po 20 letech ztvárnil Jiří Klem a jejich syny potom Chrisippa Radek Valenta, Atrea Ondřej Novák a Tiesta Petr Stach.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je krásné obsazení. Všechno jsou to krásné hlasy, což je v podstatě podmínkou toho, aby melodram jaksi vyzněl. Ale, víte, mě napadlo, kdy vlastně byl melodram jako v tom opravdu jaksi divadelním provedení naposledy třeba na prknech Národního divadla? To musí být už strašně dávno, to bylo někdy snad v 60.letech.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Ne, později, později, ještě v osmdesátých. Ale já si pamatuji, že v roce 2000, kdy byla Praha Evropským městem kultury a zase bylo fibichovské výročí, protože on je 1900, tak Národní divadlo vytvořilo pouze třetí díl Smrt Hippodamie v titulní roli s Hanou Maciuchovou. Takže, to bylo také po velkých jednáních s Fibichovou společností, aby aspoň něco. A skutečně se to podařilo, i když to představení mělo smůlu a dožilo se jenom 3 repríz. Ale ne z toho důvodu, že by lidi neměli zájem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, to je přesně to, na co se teď chci zeptat, jestli lidé pořád mají o tento typ divadla, protože to je typ divadla - melodram, zájem. Jestli to není, teď to řeknu hodně natvrdo, v současné době příliš statická záležitost. Dneska divadlo směřuje k tomu, že musí být v podstatě neustále v pohybu, že se tam musí pořád něco dít a, pokud možno, se na tom divadle musí dít nějaké senzace. Lidi chtějí pohyb.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Vidíte, ale to všechno v Hippodamii je, akorát že je to slovně vyjádřeno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Akorát je to slovně vyjádřeno, no právě, jestli to náhodou třeba současnému divákovi není málo. Ale je to velká škoda určitě.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
No, není málo. Víte, naše publikum, samozřejmě to je publikum menšinové, jak jinak. Naše publikum říká, že si konečně zase užije krásy slova, že se zastaví v tom velkém ruchu, který jste právě tak hezky popsal, že vlastně mají možnost chvíli se zamyslet, přemýšlet a že na ně působí ta hudba, to spojení slova a hudby. To je něco, co lidé objevují. A protože my samozřejmě si diváky vychováváme a nejen diváky, ale i budoucí interprety často, takže děláme během roku umělecké dílny, takové workshopy pro veřejnost, pro střední školy. Dokonce letos jsme si říkali už, že vlastně cílem není jenom ten melodram, ale může být prostředkem, prostředkem, jak kultivovaněji mluvit, že to vlastně užije každý, protože ta hudba je jakási bariéra, přes kterou zvukově se musíte dostat, musí vám být rozumět, musí to být nosné. A každý člověk potřebuje trošku umět mluvit. Z druhé strany ta hudba pracuje s rytmem, s tempem a s takovými veličinami, které běžně ani studenti herectví neumějí používat. Takže, si myslím, že i tohle je dobré. No a potom máme soutěž interpretační, to už je pro mladé adepty herectví a muzikanty, kdy vlastně dvojice herec a klavírista, protože klavírní literatury je stále nejvíce, procházejí třemi koly soutěže. Jeden rok je vždycky česká. Je tam sedmičlenná porota z nejrůznějších oborů od herectví až po tu hudbu. A ti nejlepší jsou nominováni na mezinárodní kolo, které je jednou za dva roky a tam je porota mezinárodní a účastní se toho zahraniční interpreti, Němci, Ukrajinci, Poláci, Slováci, Rakušáci, většinou z těch bližších zemí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je kurátorka Českého muzea hudby, doktorka Věra Šustíková, vědkyně, dá se říct, která se zabývá melodramem. Považujete se za vědce sama?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Říká se tomu tak, ale je to trošku s nadsázkou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně, ale vy se kromě toho, že jaksi se tomu věnujete teoreticky, tak se tomu věnujete v podstatě také prakticky.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Moje idea je spojit teorii s praxí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ano, ano. A v tomto smyslu si myslím, že se vám to docela daří. Přeju vám pochopitelně další úspěchy. Ale teď konkrétně, co vás třeba čeká. Tady před vámi jsou programy, které dokládají to, že se to dařilo v minulosti. Ale v budoucnosti určitě neskládáte ruce do klína a hodláte v tom pokračovat. Tak co bude dál?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Tak my bojujeme o přežití z finančních důvodů snad jako všichni, kteří se zabývají podobnými aktivitami. Ale nicméně neskládáme ruce do klína. Právě probíhá 14.mezinárodní festival koncertního melodramu Praha, který začínal už 16.října a každou neděli je jeden koncert. Premiéry zde měli například Sylva Bodorová nebo Pavel Trojan. Věnovali jsme pořad Franzi Listovi, který má 200.výročí. A právě také skončila mezinárodní soutěž v interpretaci melodramu, její české kolo. A další tři koncerty, z nichž první je věnován dětem. Jsou to skladby světových autorů Prokofjeva, Pulanka, Sansaina a společným jmenovatelem jsou zvířátka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Program úžasný. Já bych řekl, že se snažíte a děláte pro český melodram a vůbec pro tento velice svébytný a zvláštní jevištní útvar, co můžete. A to vás samozřejmě šlechtí. Já vám v tom přeju spolu s našimi posluchači hodně štěstí a zdaru. Díky a mějte se moc hezky.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Moc děkuji a na shledanou.
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás opět i dneska zdraví Jan Rosák. Dnes naproti mně usedla dáma s ne zcela tradičním zaměstnáním. Je to kurátorka osobnostních pozůstalostí hudebně-historického oddělení Českého muzea hudby paní doktorka Věra Šustíková. Vítám vás, dobrý den.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na hudební kousky jste samozřejmě zvyklá, tak vás určitě nezaskočím tím, že na začátek našeho povídání si dáváme písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z toho, že paní doktorka Šustíková vystudovala Státní konzervatoř Brno, by se dalo usuzovat, že pocházíte z Moravy.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Já jsem se narodila v Uherském Hradišti, ale maminka byla Pražačka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha, dobře. Ale možná, že to směřování k hudbě nebylo zase až tak přímočaré. Třeba jste v dětství zrovna v tom Uherském Hradišti toužila stát se něčím úplně jiným.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Tak úplně ne. Já jsem chtěla být nějakým uměleckým oborem, jestli tedy hudebníkem nebo hercem nebo zpěvákem nebo baletkou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byla taková tradice u vás v rodině?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Ne, já jsem z lékařsko-farmaceutické rodiny a moji rodičové to považovali za nesmírný problém, že jsem se tak odrodila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A že se nebudete věnovat něčemu pořádnýmu.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Přesně tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak a kdo vás na tu konzervatoř nasměroval nakonec?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Můj učitel v hudební škole, ke kterému jsem chodila na kytaru Alois Menšík, kterému velmi mnoho vděčím za to, že mě nejenom seznámil s tím oborem, ale s hudbou vůbec a vůbec se věnoval svým žákům a kultivoval je i po ostatních stránkách. Takže, mě seznamoval s literaturou a s dalšími obory.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A možná, že právě proto, že jste tu hudbu začala brát tak nějak jaksi globálně, to znamená i teoreticky, tak vás nakonec zavedlo k tomu, že jste se hudbou začala zabývat jako vědec, jako výzkumník. Je to tak?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
No, abych byla upřímná, byla to znouzectnost. Já jsem už na té konzervatoři jezdila na mezinárodní kytarové festivaly do Maďarska, což byla jediná možnost, kam jsme mohli vyjet. Měla jsem spoustu známých po celém světě, kteří se tam setkávali, a tak jsem toužila dál se vzdělávat v tomhle oboru. Ale u nás ještě neexistovala vysoká škola. Tak jsem se hlásila po konzervatoři do Výmaru, kde byla ta možnost pro nás. A nějak to nedopadlo, zkrátka ty moje materiály se někde ztratily nebo co, a tak jsem si urychleně podala žádost na hudební vědu a ta se tehdy otevírala jenom v Praze. Tak to byla spíš taková náhoda. No a protože jsem se za svobodna jmenovala Zemanová, byla jsem poslední v abecedě a tehdy se na ten obor hlásilo 200 lidí, což dneska je nepředstavitelné, že by někdo chtěl na hudební vědu v tomto počtu, tak jsem byla vlastně až poslední a řekli mi, když jsem přišla ke komisi přijímací, že už mají nadstav. Nabídli mi možnost kombinovaného studia s češtinou. Já jsem z toho byla úplně nešťastná coby absolvent konzervatoře, ale nakonec jsem ráda, protože já oba dva ty obory vlastně využiju v tom, že jsem se nakonec začala věnovat melodramu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, to je pravda, jazyk a hudba to se takhle vzácně zkombinovalo v tom vašem studiu. Z nouze vlastně vzešlo ctnost.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Přesně tak. Ale mě to baví a jsem dneska ráda, že tyto obory mám vystudované.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z toho, že několik takových protivenství se vám postavilo, jako že se ztratily materiály cestou do Výmaru.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
No, tak v uvozovkách asi ztratily.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se může samozřejmě klidně stát. Takhle jste se dostala k melodramu. Já se k tomuto zvláštnímu nebo velice specifickému hudebnímu oboru chci za chviličku dostat jaksi jako takovému. Ale ještě před tím bych se vás chtěl zeptat, jak pokračovala vaše kariéra třeba po studiích? Kam jste dostala jaksi první umístěnku? To se tehdy takhle asi dělalo, viďte.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
No, tak v podstatě ano, i když já jsem žádnou umístěnku nepřijala. Je to taková skoro dnes už humorná historka, kdy absolventi hudební vědy a absolventi polštiny, to byly takové dva obory, které byly v praxi velmi potřebné, že, byly sezváni a přišel nějaký soudruh tehdy z ústředního výboru, který měl to školství vysoké na starosti a ten nám vysvětlil, že pro nás všechny mají práci, že v Písnici se otevírá nové učňovské středisko pro řezníky a že bychom tam mohli dělat vychovatele.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je úžasná kariéra teda, to vám řeknu. Nic proti řezníkům v Písnici, ale.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Bylo to v roce 82, kdy jsem končila a tehdy jaksi sehnat zaměstnání v oboru bylo dost těžké. Nicméně nikdo z nás to nepřijal, takovou velkorysou nabídku, přestože nás přesvědčovali, že je velkou výhodou znát hodně budoucích řezníků a že zpívat může každý a že od toho tam jsme, abychom je kultivovali.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak takhle mohla taky skončit kariéra mého dnešního hosta, paní doktorky Věrky Šustíkové. Je dobře, že se tak nestalo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem měl dědečka, který miloval operní hudbu. Kromě toho také všecko, co se na deskách z tohoto oboru produkovalo, tak si to pouštěl. Dokonce, když si dopisoval s paní Annou Hostonskou a tak a poslouchal v rádiu klasickou muziku a miloval taky melodram. A já díky tomu jsem už jako dítě poslouchal ty slavné melodramy Fibichovy a Vrchlického, čili Námluvy Pelopovy a Smrt Hippodamie. To prostě jako kluž už jsem tohle to inhaloval a hrozně se mi to líbilo. A vždycky jsem považoval tohle to spojení toho recitovaného slova s tou muzikou za nesmírně šťastné. Vás to taky takhle chytilo?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Mě to taky takhle chytilo. Ale já jsem se k tomu dostala úplně náhodou zase. V době, kdy já jsem studovala konzervatoř a hudební vědu, to byla 60. a 70.léta, se o melodramu vůbec nehovořilo, ani se neprovozoval. Dokonce ani na těch uměleckých školách se o něm nehovořilo. To byla taková doba velkého útlumu. A pro mě melodram byla naprosto neznámá záležitost. Ale když jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání, což bylo v Českém muzeu hudby, tehdy se to jmenoval Muzeum české hudby, tak jedno místo se tam uvolnilo náhodou a já jsem tam už uvízla natrvalo. Pracovala jsem ovšem ve Smetanově muzeu na pozůstalosti Bedřicha Smetany zprvu. Ale vstoupila jsem taky do české hudební společnosti, která tehdy sdružovala všechny možné spolky, zájemce o jednotlivé obory, takže jsem byla ve Smetanově společnosti a taky ve Fibichově společnosti, kterou nikdo nechtěl dělat v tý době, protože Fibich byl takový už upozaděný a neznámý skladatel. No a tam v roce 95 přišel dopis z Ameriky, že by chtěli někoho, aby přijel na mezinárodní vědeckou konferenci o melodramu. Nastalo velké zděšení, protože u nás se tím nikdo nezabýval ani teoreticky. Takže, nakonec ze zcela zištných důvodů, protože jsem chtěla jet do tý Ameriky a neměla jsem na letenku tenkrát, tak jsem se tomu věnovala a asi třičtvrtě roku jsem exerpovala všechny možné příručky a sháněla informace a prostě vytvořila jsem jakýsi referát o českém melodramu, s kterým jsem se tam chystala odjet. No, ale Američani měli jinou představu, chtěli taky ukázky, cédéčka, což samozřejmě neexistovalo a v podstatě neexistuje do dneška, protože melodram je v národním jazyce a všechny spolky vydávají věci do světa, takže mají pocit, že tohle to by jako nebylo dobré odbytiště. Já jsem přesvědčená o opaku, protože taková Hippodamie v originále, ona teda existuje jedna reedice, ale jistě by se daly nahrát i další věci. Tak s překladem v bukletu určitě udělá dobrou službu a reklamu a české kultuře venku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, je tenhle ten hudební obor, dá-li se to tak nazvat, ve světě jaksi rozšířený víc než u nás? Konkrétně v té Americe třeba.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
My nemáme úplně přehled, ale myslím si, že docela ano, aspoň v té rovině té hudební vědy. Tam se pořádají neustále nějaké konference jak v té německé oblasti, německy hovořící, tak teda v té Americe, případně Anglii. V Austrálii se scházejí hudební vědci v tomto oboru. My bohužel nejsme tak solventní, abysme mohli všechny ty akce navštěvovat. Ale myslím si, že tam se tomu věnují dost. Aspoň se zdálo, že daleko víc než u nás před těmi 15 lety, kdy já jsem se k tomu dostala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že je to velice svébytné, úžasné umění, protože kdo miluje muziku, kdo miluje krásné slovo ve skvělém podání, tak si v tomto případě přijde opravdu na své.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host, kurátorka osobnostních pozůstalostí hudebně-historického oddělení Českého muzea hudby, doktorka Věra Šustíková, je velice činorodá. Kromě toho, že vyvíjí velmi silnou pedagogickou činnost, jestli se nepletu, na DAMU taky, ano.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Tam jsem externě jenom.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Externě taky. No, ale jste členkou vědeckých týmů. Například mám tady poznamenáno, že třeba úloha velkých skladatelských osobnostní v dějinách české hudby, konkrétně na Bedřicha Smetanu zaměřeno, je vaše dílo. Jste autorkou projektu Mezinárodní oslavy Zdeňka Fibicha, projektu znovuoživení českého koncertního melodramu. Ale řekněte mi, pořád mi zůstává v hlavě otázka, co to jsou ty osobnostní pozůstalosti, čím se zabýváte? Jaksi konkrétně co to znamená.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Konkrétně pozůstalí po hudebních skladatelích většinou nabízejí do muzea ty materiály, které jim zůstaly doma, s kterými si sami třeba nevědí rady, nejsou muzikanti. A my ty notové materiály, ale nejenom notové, všechno, co po tom skladateli vlastně má nějakou výpovědní hodnotu, tak my to sbíráme, soustřeďujeme, zpracováváme to odborně a pak to uchováváme v archivech. Takže, když přijde potom po letech nějaký další hudebník a chce třeba se podívat do originálu, protože ve vydání zjistí chyby, to se může stát. Tak chce vidět originál rukopis a my mu ho můžeme předložit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že se může stát a určitě se tak i stává dost často, že vám jaksi pozůstalí po těchto velikánech přinesou něco, čemu sami ani nepřikládali velkou váhu a vy najednou objevíte, á, klenot. Je to tak?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Stává se to. A bývají to nejenom ti z rodiny, ale i zcela cizí lidé, ke kterým se taková věc zatoulala náhodou. Ale stávají se i opačné případy, že přinesou věc, o které se domnívají, že je světová záležitost a že za to dostanou půl milionu a ona to je běžná produkce. Takže, oba případy. Nebo také se domnívají, že mají originál rukopisu a my je bohužel musíme zklamat, že to je opis někoho jiného, že to není rukopis mistra.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stalo se, že jste takhle objevili něco ohromného teď v poslední době?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
V poslední době u nás zrovna ne, ale já osobně jsem dohledala Smetanovu Luisinu polku, která byla na několik desítek let zřejmě ztracena. A podařilo se mi to zase čirou náhodou posezením v kavárně v Poděbradech, kde nějaká místní rodačka si mluvila pro sebe a padlo tam jméno Korvín. A já jsem si uvědomila, Kateřina Korvínová byla klavíristka, kterou Smetana učil. Že by jí tu skladbu byl někdy půjčil nebo věnoval přímo? Nezůstala v rodině Korvínů? A tak jsem s tou paní vešla v kontakt a my jsme ji skutečně dohledali u nich.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ona si opravdu jen tak povídala pro sebe?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je neuvěřitelné. Tak to je náhodička. Jak je potřeba pro vědeckého pracovníka poslouchat a mít dobré uši a poslouchat, co se povídá v kavárně.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Ona si přisedla ke mně ke stolku. Ale říkala jsem si, ta paní asi není v pořádku, ona si tak pořád povídá něco. Až teprv to jméno mě vybudilo k pozornosti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to byl tedy veliký objev. To se asi nestává zase až tak často.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Ale to už je asi 10 let zpátky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nevadí. Třeba se něco chystá.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jméno Menšík už se tady dneska objevilo v povídání doktorky Věry Šustíkové. Ovšem v úplně jiné souvislosti. To byl.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Alois Menšík.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Alois Menšík. Jaksi.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
S hercem Menšíkem nemá nic společného.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vůbec nic?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Ne, ne, ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale vy jste si přece jenom, ale to je samozřejmě čirá náhoda, Vladimíra Menšíka vybrala mezi klasiky českého humoru. Cítíte k němu nějak jaksi vztah nejen jako k velikánovi ansicht, jak se říká, ale taky, že to je Moravák?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Ne, tak kvůli tomu určitě ne. To bych mohla říct třeba Donutil nebo někdo jiný. Ale já mám Menšíka ráda proto, že mě nikdy neomrzí. Jsou určité věci. Já se ráda dívám třeba na filmy pro pamětníky, na různé takovéhle věci a jsou věci, které můžu vidět jednou za dlouhou dobu, ale častěji ne, už je toho dost nebo věci, které vyčpí jakoby časem, že jo. Ale ten Menšík mě neomrzí nikdy, to je takový nadčasový humor, takový lidový skutečně a byl to velký mistr.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem tady v dnešním povídání na Tandemu s doktorkou Věrou Šustíkovou, která je velikou odbornicí v oboru melodramu. Nebo melodramatu se říká?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Melodramu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Melodramu, tak. Jsem tady vyjmenoval některé vaše aktivity, ale zaujalo mě to také to, že jste autorkou projektu znovuoživení českého koncertního melodramu. To znamená, že pracujete na tom, aby melodram se znovu dostal na pódia, dokonce znovu na Národní divadlo?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
No, určitě. A nejsem sama. Za mnou stojí celá Společnost Zdeňka Fibicha, která sice existovala už od roku 1940, vyvíjela dost ediční program velký a iniciovala i dříve divadla. Byli tam takoví velikáni jako Jeremiáš, třeba předsedou byl jednu dobu. Ale v době, kdy já jsem přišla do Prahy, tak byla součástí České hudební společnosti a tato společnost zase po čase zanikla a ty jednotlivé spolky se osamostatnily. Takže, v roce 2006, kdy jsme se znovu osamostatnili, jsme udělali jakousi transformaci toho spolku a z takové té pasivní členské základny, kde bylo, dejme tomu, 200 lidí, ale nevěděli jsme vůbec, kdo to je, poslali 20, 30 korun příspěvek a pak už jsme o nich nevěděli, tak jsme se ustavili jako spolek, který aktivně pracuje. Čili, je tam takových 30, 35 členů, ale jsou to jenom umělci, vědci a ti, kteří se vlastně těmi aktivitami zabývají. No a naším cílem je oživit ten melodram ve všech směrech. Čili, ten můj projekt, který jsem už dřív, ne teda v roce 2006, ale už v návaznosti na můj pobyt v Americe a na koncertní turné, které pak z toho ještě vzniklo, tehdy jsem se rozhodla, že by bylo škoda nechat ležet ladem obor, který je v cizině ceněný, protože mělo to opravdu v zahraničí velký úspěch, ty české skladby. Takže, bylo jasné, že jen tak přijít s koncertem, to je jako plácnutí do vody, že je potřeba udělat jakýsi větší program a cíleně tedy krok za krokem znovu se pokusit oživit tuhle tu věc. Doufám, že se nám to daří, protože za těch, letos je to 14 let, co běží festival. To je taková reprezentativní přehlídka koncertní, která se skládá z 6 pořadů. Nakonec jsme se ustálili na tomto počtu, z toho je 5 komorních a jeden velký orchestrální. Letos se poprvé dokonce odvažujeme na jevištní prkna. A tento festival má za úkol vlastně vzbudit pozornost především českých skladatelů, aby psali nové věci,protože když se řekne melodram, tak celá řada lidí si vybaví právě toho Fibicha a řeknou, to už je ale zastaralý. Dneska ten melodram udělal takový vývoj, že vlastně už je to úplně o něčem jiném. Máme programy, kdy hudební doprovod je z nejrůznějších žánrů, je to elektrohudba, je to populární hudba, jazz, který může být zpracován jako melodram. Moderní texty. Mnohdy mi nosí mladí skladatelé texty, které se divím, že vůbec je možné, že je napadlo je zhudebňovat, že jsou takové nehudební zkrátka, ale poradí si s tím a většinou vyjde zajímavý tvar nový. Takže, to pole žánrové je velmi pestré. No a na druhou stranu vybíráme z archivu věci staré, které už dávno nikdo neslyšel, pokud vůbec kdy, a pokud jsou kvalitní, tak je oživujeme v nové interpretaci.
/ Ukázka /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jsme slyšeli kousek toho, pro ty, kteří pořád ještě přemýšleli, co vlastně se skrývá za pojmem melodram. Teď jsme slyšeli kus takového melodramu slavné Hippodamie Fibichovy Vrchlického, ale v provedení v podstatě současném moderním. Zkuste říct, co to bylo vlastně za provedení.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
No, to jsme si dovolili trošku moc. Věděli jsme, že je výročí Zdeňka Fibicha. Vloni to bylo kulaté výročí a že žádné divadlo asi nebude schopno a ochotno se zabývat scénickým provedením tak rozsáhlého díla. Tak jsme si dovolili s dirigentem Jiřím Petrdlíkem pokusit se o koncertní úpravu. A z těch tří celovečerních částí jsme vytvořili jedno, byť dlouhé třídílné představení, které se provádělo na jarním festivalu dvořákovském v Olomouci, protože hudebního zpracování se ujala olomoucká filharmonie. A potom jsme s tím zakončovali loňský festival v Praze na Žofíně. To obsazení bylo nejsoučasnější. Hippodamii hrála Tereza Kostková, Pelopa Jan Teplý, Mirtila Filip Sychra, Oidoma Jaromír Meduna. Totéž v druhém dílu, kde byly ještě rozšířeny postavy na Tantala v podání Otakara Brouska, věštce Dalimila Klapky, Axiochu ztvárnila Karolína Lišková. No a z třetího dílu jsem využila toho, že se vlastně děj odehrává po 20 letech a do rolí Hippodamie a Pelopa jsem obsadila Terezy Kostkové rodiče Carmen Mayerovou a Petra Kostku. Mirtila po 20 letech ztvárnil Jiří Klem a jejich syny potom Chrisippa Radek Valenta, Atrea Ondřej Novák a Tiesta Petr Stach.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je krásné obsazení. Všechno jsou to krásné hlasy, což je v podstatě podmínkou toho, aby melodram jaksi vyzněl. Ale, víte, mě napadlo, kdy vlastně byl melodram jako v tom opravdu jaksi divadelním provedení naposledy třeba na prknech Národního divadla? To musí být už strašně dávno, to bylo někdy snad v 60.letech.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Ne, později, později, ještě v osmdesátých. Ale já si pamatuji, že v roce 2000, kdy byla Praha Evropským městem kultury a zase bylo fibichovské výročí, protože on je 1900, tak Národní divadlo vytvořilo pouze třetí díl Smrt Hippodamie v titulní roli s Hanou Maciuchovou. Takže, to bylo také po velkých jednáních s Fibichovou společností, aby aspoň něco. A skutečně se to podařilo, i když to představení mělo smůlu a dožilo se jenom 3 repríz. Ale ne z toho důvodu, že by lidi neměli zájem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, to je přesně to, na co se teď chci zeptat, jestli lidé pořád mají o tento typ divadla, protože to je typ divadla - melodram, zájem. Jestli to není, teď to řeknu hodně natvrdo, v současné době příliš statická záležitost. Dneska divadlo směřuje k tomu, že musí být v podstatě neustále v pohybu, že se tam musí pořád něco dít a, pokud možno, se na tom divadle musí dít nějaké senzace. Lidi chtějí pohyb.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Vidíte, ale to všechno v Hippodamii je, akorát že je to slovně vyjádřeno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Akorát je to slovně vyjádřeno, no právě, jestli to náhodou třeba současnému divákovi není málo. Ale je to velká škoda určitě.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
No, není málo. Víte, naše publikum, samozřejmě to je publikum menšinové, jak jinak. Naše publikum říká, že si konečně zase užije krásy slova, že se zastaví v tom velkém ruchu, který jste právě tak hezky popsal, že vlastně mají možnost chvíli se zamyslet, přemýšlet a že na ně působí ta hudba, to spojení slova a hudby. To je něco, co lidé objevují. A protože my samozřejmě si diváky vychováváme a nejen diváky, ale i budoucí interprety často, takže děláme během roku umělecké dílny, takové workshopy pro veřejnost, pro střední školy. Dokonce letos jsme si říkali už, že vlastně cílem není jenom ten melodram, ale může být prostředkem, prostředkem, jak kultivovaněji mluvit, že to vlastně užije každý, protože ta hudba je jakási bariéra, přes kterou zvukově se musíte dostat, musí vám být rozumět, musí to být nosné. A každý člověk potřebuje trošku umět mluvit. Z druhé strany ta hudba pracuje s rytmem, s tempem a s takovými veličinami, které běžně ani studenti herectví neumějí používat. Takže, si myslím, že i tohle je dobré. No a potom máme soutěž interpretační, to už je pro mladé adepty herectví a muzikanty, kdy vlastně dvojice herec a klavírista, protože klavírní literatury je stále nejvíce, procházejí třemi koly soutěže. Jeden rok je vždycky česká. Je tam sedmičlenná porota z nejrůznějších oborů od herectví až po tu hudbu. A ti nejlepší jsou nominováni na mezinárodní kolo, které je jednou za dva roky a tam je porota mezinárodní a účastní se toho zahraniční interpreti, Němci, Ukrajinci, Poláci, Slováci, Rakušáci, většinou z těch bližších zemí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je kurátorka Českého muzea hudby, doktorka Věra Šustíková, vědkyně, dá se říct, která se zabývá melodramem. Považujete se za vědce sama?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Říká se tomu tak, ale je to trošku s nadsázkou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně, ale vy se kromě toho, že jaksi se tomu věnujete teoreticky, tak se tomu věnujete v podstatě také prakticky.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Moje idea je spojit teorii s praxí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ano, ano. A v tomto smyslu si myslím, že se vám to docela daří. Přeju vám pochopitelně další úspěchy. Ale teď konkrétně, co vás třeba čeká. Tady před vámi jsou programy, které dokládají to, že se to dařilo v minulosti. Ale v budoucnosti určitě neskládáte ruce do klína a hodláte v tom pokračovat. Tak co bude dál?
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Tak my bojujeme o přežití z finančních důvodů snad jako všichni, kteří se zabývají podobnými aktivitami. Ale nicméně neskládáme ruce do klína. Právě probíhá 14.mezinárodní festival koncertního melodramu Praha, který začínal už 16.října a každou neděli je jeden koncert. Premiéry zde měli například Sylva Bodorová nebo Pavel Trojan. Věnovali jsme pořad Franzi Listovi, který má 200.výročí. A právě také skončila mezinárodní soutěž v interpretaci melodramu, její české kolo. A další tři koncerty, z nichž první je věnován dětem. Jsou to skladby světových autorů Prokofjeva, Pulanka, Sansaina a společným jmenovatelem jsou zvířátka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Program úžasný. Já bych řekl, že se snažíte a děláte pro český melodram a vůbec pro tento velice svébytný a zvláštní jevištní útvar, co můžete. A to vás samozřejmě šlechtí. Já vám v tom přeju spolu s našimi posluchači hodně štěstí a zdaru. Díky a mějte se moc hezky.
PhDr. Věra ŠUSTÍKOVÁ, kurátorka osobnostních pozůstalostí, hudebně-historické oddělení, České muzeum hudby
--------------------
Moc děkuji a na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
