Pochlebovat
Včera jsem tu mluvil o slovese lísat se, které možná souvisí, možná nesouvisí s liškou, tedy s praslovanským pojmenováním tohoto živočicha výrazem lis, a řekl jsem mimo jiné, že lísat se má také význam pochlebovat někomu.
Možná vás napadla otázka, jak sloveso pochlebovat souvisí s podstatným jménem chléb. Že tahle souvislost existuje, se zdá být evidentní. Chléb je ve výrazu pochlebovat přímo a beze změny obsažený. A přece to tak možná není. O původu slovesa pochlebovat, existují dvě teorie a jedna jeho souvislost s chlebem vylučuje.
Nejprve si, asi zbytečně, řekněme, co to to pochlebování vlastně je. Podlézavé lichocení. Pokoušení se lichotivými, zpravidla neupřímnými slovy o zisk něčí přízně, z níž pro nás poplyne nějaká výhoda.
Ti, kteří si nemyslí, že by pochlebování souviselo s chlebem, například etymolog Václav Machek, tvrdí, že kořen tohoto slovesa je v dnes už zapomenutém podstatném jméně chalba, které mělo význam lichotka. Ochaleba byl ve staré češtině lichotník a staré západomoravské a hanácké chalbat znamenalo lichotit a také konejšit a chlácholit. S dosud běžně používaným slovesem chlácholit mají prý stará slova chalba, ochaleba a chalbat společný praslovanský základ chol-. Původně podle této teorie sloveso pochlebovat znělo pochalebovat a jeho dnešní podoba je výsledkem zkrácení.
V posledním Etymologickém slovníku Jiřího Rejzka se však v souvislosti s pochlebováním o žádném pochalebování, ani o chalbě a ochelbovi nedočteme. Současný etymolog věc vidí velmi prostě: "Nejpřirozenější výklad je od chléb, asi tedy něco jako jít (úlisně) za chlebem, za prospěchem, srovnej i staročeské chlebiti, žít na něčí náklady, na něčí chléb." Chléb je v tomto případě podle Jiřího Rejzka synonymem prospěchu, máme se dobře, když máme na chleba a naopak, když máme na chleba, máme se dobře. Ostatně podobně širší význam má ten chléb, který známe z otčenáše, biblický "chléb náš vezdejší".
Na závěr musím dodat, že slovo chléb je překvapivě takzvané cizí, není totiž původem slovanské. Naši dávní praslovanští předkové ho přejali od starých Germánů, kteří podobnému pokrmu říkali hlaiba-. Z tohoto starého germánského slova pak pochází i dnešní anglický výraz lord, ten totiž vznikl ze staroanglického hlaford, což znamenalo hospodář, doslova strážce chleba.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
