Podnebí
Včera jsem tu mluvil o jazykovém zákulisí výrazu počasí, dnes jen na řadě podnebí. Stručně zopakuju, jaký je rozdíl ve významech těchto dvou slov. Počasí je momentální stav atmosférických jevů na určitém území a podnebí je průměrný stav povětrnostních jevů na tomto území. Počasí je záležitost měnící se, podnebí je věc, aspoň relativně, dejme tomu v řádu staletí, stálá.
Pokud ve výrazu podnebí slyšíte nebe, slyšíte ho tam správně, a tak si povězme něco stručného o jazykovém zákulisí tohoto slova. Je všeslovanské a má indoevropský kořen nebh-, mokrý, vlhký. Naši předkové si nebe spojovali především s deštěm. Do příbuzenstva našeho nebe patří německé Nebel a latinské nebula, což obojí znamená mlha. Ale věnujme se tomu, co je pod nebem, tedy podnebí. Ano, tento rozklad slova podnebí je správný. Staročeské slovo podnebíe skutečně označovalo ten prostor, který je jakoby pod nebem, tedy to, čemu my dnes říkáme cizím slovem atmosféra. Protože charakter klimatu určují děje, které se odehrávají v atmosféře, tedy v oblasti mezi nebem a zemí, které staří Čechové říkali podnebie, rozhodli se obrozenci, že toto staré slovo v podobě podnebí použijí jako české pojmenování klimatu.
Čímž se velmi zavděčili například Pavlu Eisnerovi, kterému se slovo podnebí opravdu mimořádně líbilo. Cituji z Češtiny poklepem a poslechem: "To slovo chvílím, to slovo vynáším a velebím: pod-nebí. Je to krása... Jak vám to říci - já to slovo vidím, ne už jen to slovo, tu věc vidím, to nebí vidím; jako vidím v podzemí to zemí, v podsvětí to světí." A když jsem citoval skoro básnický text Eisnerův, nesmím zapomenout na notorický známý verš "víno ku půnebí tisk", který stvořil Jan Neruda ve své básni o Karlovi IV. a Buškovi z Velhartic. Zítra si řekneme, jestli toto Nerudovo půnebí má něco společného s podnebím.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
