Područí
Moderátorku Šárku Váňovou, která mě občas zásobuje náměty nejen pro tuto rubriku, ale i pro víkendová povídání nazvaná Česky třeba i nehezky, napadlo zajímat se o slovní spojení "být v područí někoho".
Nejprve význam slova područí podle Slovníku spisovného jazyka českého. "Za prvé," píše slovník vydaný v hlubokém socialismu, "politické poddanství, politická závislost: područí imperialismu; koloniální, kapitalistické područí. Za druhé poddanost, závislost vůbec: české divadlo obrozenecké bylo v područí divadel německých; osvobození žen ze staletého područí mužů..." Slovník ještě uvádí, že tohle slovo se vyskytovalo i v podobě područ, a bylo tedy ženského rodu, a že u Machara najdeme podobu područenství.
Slovo područí je složené. Když od něj oddělíme předponu pod-, která vyjadřuje faktické i obrazné umístění něčeho vespodu, dostaneme základ ruč, v němž mnozí z nás poznají základ slovesa ručit a možná také poněkud pozměněné podstatné jména ruka. V obou případech je to správná trefa. Základem slov područí i ručit je všeslovanské pojmenování horní končetiny, které v češtině zní ruka. Když jsme v područí někoho, ten někdo nás - obrazně svýma rukama - ovládá, jsme jakoby pod jeho rukama. U slovesa ručit, když už jsme na něj narazili, nejde o ovládání rukama, ale o podání rukou. Je to starý lidský zvyk nebo by se možná dalo říct rituál: když se za někoho chceme postavit svým slovem, svou autoritou, nabídneme k tomu podání ruky. Za toho člověka ručíme, zaručíme se za něj, dáme za něj záruku podáním ruky. A ručit či zaručovat se nemusíme jen za jiného. Také za svou práci můžeme ručit. Na konec ještě pár slov k původu samotného výrazu ruka. Už jsem říkal, že je to slovo všeslovanské, dodám, že nejspíš má indoevropský základ urenk-, sbírat. Ruce našim předkům sloužily především ke sbírání potravy.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.