Pohanští obři nebo také Slunovratové kameny hlídají slunce v šumavských kopcích nad Strážným
K Slunovratovým kamenům nás zavedla starostka obce Strážný Jiřina Králiková
Říká se jim Slunovratové, Obětní, Sluneční anebo také Pohanské kameny či Pohanští obři. Jsou dva. Jeden je vysoký takřka dva metry, druhý o něco nižší a oba stojí na vrcholu skály kousek od vrchů Homole a Skalnatý hřbet. To vše najdete ve výšce kolem jednoho tisíce metrů nad mořem nad šumavskou obcí Strážný. Jde o pořádný výšlap, zejména když nemůžete použít auto, protože celá tato lokalita se nachází v Národním parku Šumava.
Původně na místě, kde dnes stojí Slunovratové kameny, bývala vesnice jménem Horní Světlé Hory, ze které už takřka nic nezbylo. Jen pár nenápadných zbytků zdí někdejších domů a kamenných ohrad. Tajemný skalní útvar se dvěma menhiry vztyčenými na vrcholu tu ale zůstal.
„Byl to prý jakýsi astronomický systém vázaný na slunovraty,“ říká starostka Strážného Jiřina Králiková. „S největší pravděpodobností jde o menhiry, které tvoří kultovní místo, patrně už předkeltské," dodává starostka.
Žádné zápisy o vzniku, historii ani stavitelích této svatyně či observatoře se ale nedochovaly. Původní německý název zní Heidensteine nebo též Heidenmicheln – tedy Pohanští obři. Kamenné dvojici se ale říká také Sonnwendsteine, tedy Slunovratové kameny. „Našla jsem ve starých kronikách pouze zápisy o tom, že lidé sem chodívali už v 17. a 18. století a tyto kameny tady obdivovali," říká Jiřina Králiková.
Východní z dvojice menhirů byl v minulosti několikrát povalen. V roce 2003 byl příznivci megalitů opět vztyčen do přibližně původní polohy. Pravděpodobné je, že původní mezera mezi kameny bývala kdysi užší, než je nyní. A to kvůli lepšímu zaměření slunovratového východu slunce. Z téhož důvodu se traduje, že tu býval ještě i třetí menhir. Ale místo, kde měl stát, je dnes už poničené.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
