POHOVKA

S pohovkou je to jednoduché. Toto české pojmenování je od slovesa pohovět si, které vzniklo z hovět, což je slovo, které má dnes hodně významů; původní, ten indoevropský asi byl zachovávat klid. Ostatní pojmenování různých druhů nábytku, které nám slouží k odpočinku převážně vleže, jsou cizí, tedy přejatá.

Na výrazu gauč není ani trochu vidět, že by mohl být jazykově příbuzný s výrazem lokalita, ale je to tak. Do češtiny slovo přišlo z angličtiny, kde si do podoby couche (vyslovováno kauč) přizpůsobili francouzské couche,což znamená lehátko, protože to je od slovesa coucher, lehat, které vzniklo z latinského collocare, ukládat. V základu slovesa collocare je locare, umístit, z něhož je zmíněná lokalita. Mimochodem do příbuzenstva gauče a lokality patří i zvolání kuš, kterým nepříliš zdvořile vyzýváme jinou osobu ke zmlknutí. Kuš je z francouzského couche, lehni a původně to byl povel psům.

Také kanape má pozoruhodného příbuzného, komára, tedy toho řeckého, zvaného konops. Slovo kanape, které k nám přišlo přes němčinu a francouzštinu ze středověké latiny má původ v řečtině, kde se konopeion říkalo lůžkům se sítí proti komárům. Ale někteří badatelé tuto teorie pokládají jen za takzvanou lidovou etymologie a původ slova kanape hledají ve staré egyptštině.

O otomanu jsem tu už jednou mluvil v souvislosti s Turky. Turecko se v dobách své středověké slávy jmenovalo podle vládnoucího rodu Otomanská říše, a otomany se tudíž začalo říkat druhu pohovek, které Turci užívali.

Všechny pohovky, o kterých jsem mluvil, mají společné to, že obvykle bývají čalouněné, tedy potažené "dekorační tkaninou", jak se píše ve slovníku. Také slovo čaloun je přejaté, vzniklo ze jména francouzského města Chalons sut Marne, kde se takové tkaniny vyráběly. Pozoruhodné je, že toto pojmenování pro potahovou látku dnes existuje jen v češtině, ve francouzštině, ani v němčině, odkud k nám přešlo, už není.