Pondělní Noční linka: Místo, kde jsme žili a vyrostli

3. leden 2022

Kde jste se narodili? Žili jste tam dlouho? Jak na své rodné město vzpomínáte nyní? Jezdíte tam stále nebo tam dokonce stále bydlíte? 

Stěhovali jste se během dětství? Jaké to bylo? Máte rádi změny? Jak se vám líbí současné místo, kde žijete? Je podle vás lepší bydlení v bytě nebo v rodinném domě? Je lepší venkov nebo město?

Pojďme společně zavzpomínat na to, kde jsme vyrůstali a co dělalo náš domov domovem!

Napište na rozhlas.cz/linka nebo zatelefonujte na číslo 731 800 900.

frantisek svaricek|Dobry večer paní Jarko a posluchači Noční Linky stěhovali jsme se celkem dvakrát a to nám stačilo nedovedu si představit stěhovat se vicekrát rodné místo navštěvujem každý týden ještě jednou všechny zdraví František ze Zidlochovic.
Jana|Dobrý večer všem. Na dětství vzpomínám ráda, žila jsem na vesnici, ráda tam na víkend zajedu, protože tam mám ještě pořád dům, ale jsem ráda, že žiju ve městě. Na vesnici, jak jsem starší, tak už nemám ani kam jít, pokud jsem tam přes víkend, tak jsem jen doma, protože tam nic není, než zajít na hřbitov. A tam si to zatím nechci ještě obsadit, že. Ve městě když vyjdu jenom před činžák, už jsou tam vždycky nějací lidé, s kterými můžu prohodit nějaké slovo, chodí tam lidi s pejsky, tak se můžu občas k někomu přidat, znám se s prodavačkami v obchodě, mám tam švadlenu, sestřičku u doktora a mám tam taky nějaké kolegyně z práce. A tak jsem radši ve městě.Teď nám dokonce dali nový výtah a tak i když bydlím jen ve zvýšeném přízemí, tak jedu výtahem i teď, protože mne bolí noha. A jinak koukám, že jste paní redaktorko ze Zlína, tak tam mám rodinu a je to po tom mém městě snad nejkrásnější město u nás.
Sandra|Všem přeji štěstí a zdravi. Můj domov je vesnicka na Vysočině..Techobuz. Zila jsem tam jen do ctyr let, občas se tam vracím.Jsou tam krásné rybniky, lesy a Bolzanova studánka, říčka Trnavka. a milí lidé. Několikrát jsme se stěhovali, ale Techobuz je jedina.
Zdeňka|Dobrý den vážená pani redaktorko a posluchači.Narodila jsem se v Brně, kam se ráda vracím a k Brnu se hlásím. Ať je to hokej Kometa, nebo divadla v Brně, přehrada a další. Bydleli jsme v panelákovém 3. pokojovém bytě, kde nás bylo šest dětí.Vše se dalo díky trpělivosti rodičům vzládnout, což až v dospělosti jsem si považovala jak nás všechny děti dobře vychovali. Dodnes se sourozenci stýkáme a těšíme se na rodinné oslavy. Já jako nejstarší jsem se první v 23 letech vdala a přestěhovali jsme na dědinu Pelhřimovska. Tehdy, muž zemědělský inženýr, dostal umístěnku. Zde se nám narodily dvě dcery, ale táhlo nás to opět blíže k Brnu, k moji velké rodině. Podařilo se nám po čtyřech letech najít nové pracovní místo a přestěhovat se na Vysočinu a to do bytovky. V roce 1987 došlo na třetí stěhování z důvodu zaměstnání a tentokrát na Uhersko Hradišsko, do městečka kde je něco přes 4 tisíce obyvatel. Zde již bydlíme v rodinném doně se zahrádou.To byla ta nejlepší volba, což si považuji zvláště nyní, kdy jsme oba s manželem v důchodě. Staráme se společně o zahradu, kde si rádi posedíme a radujeme se z výpěstků kytiček, či ovoce a zeleniny. Také musím říct, že až zde jsem se holka z Brna, naučila ve 40 letech jezdit na kole.Cyklistika nás drží dodnes. Krásné cyklostezky vybízejí k projížďce kolem řeky Moravy. Není důležité kde právě bydlíte, zda je to bytovka, či dům, město nebo venkov. Naučte se žít, právě tam kde jste, radujte se z přírody a hlavně jako já s manželem, se rádi vracejte domů. Těšíme se vždy na návštěvu sourozenců i dětí, ale až jedeme domů, vždy si říkáme, doma je doma. Mějte se všichni moc dobře a těším se na Vaše příspěvky.
lubos od luhacovic|hezky nocni cas vam i posluchacum nocni linky.dnesni tema me zaujalo a tak jsem se rozhodl take rozhodl prispet par radky.narodil jsem se v hodonine a do deseti let jsem zil v Mutenicich .pak jsme se prestehovaly do vesnice blizko luhacovic.kde ziji doposud.a to je jiz46 let .na luhacovicku je urcite pekne.ale ja se porad vic citim doma v mutenicich.i kdyz uz tam nemam zadne pribuzne atd presto me to tam porad tahne.jezdim tam nekolikrat za rok jen tak projdu se po dedine podivam se na nas byvaly dum .projdu se vynohrady rybniky a zase jedu zpatky je to zvlastni ale porad me to tam tahne.takto v kostce to mam ja a budu poslochat jak to maji dalsi posluchaci vsechny zdravim a at jste zdravy v novem roce lubos
Jitka Zemanová|Milá paní Jaruško, děkuji Vám za velice milé vedení noční linky,kterého jste se zhostila na vý na výbornou...jen tak dál....Přeji Vám vše nejlepší v novém dvojkovém roce, hodně zdraví a v životě životě jak pracovním, tak i soukromém, at se VÁM jen a jen velmi dobře daří!!!Stálá pposluchačka noční linky Jitka Zemanová

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.