Prof. PhDr. Josef Žemlička, DrSc. - historik
28. září 2012
Tandem
Prof. PhDr. Josef Žemlička, DrSc. - historik
Tandem přivítal historika prof. PhDr. Josefa Žemličku. S Janem Rosákem se bavili například o významu Zlaté buly sicilské, našich králích nebo o království českém.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezký sváteční den vám z Tandemu přeje Jan Rosák. Bylo to přesně 26.září v roce 1212, když budoucí římský král Fridrich II. vydal v Basileji Přemyslu Otakarovi I. důležitý soubor tří navzájem provázaných listin. Jejich název je odvozen od pečeti, která je k dokumentu přivěšena. Fridrich II. jako král Sicílie disponoval tehdy pouze pečetí tohoto království, a proto my dnes tyto listiny známe právě jako Zlatou bulu sicilskou a ze školy si pamatujeme, že garantovala vnitřní nezávislost Českého státu a zároveň nabízela českým králům jako říšským knížatům nové možnosti aktivní zahraniční /nesrozumitelné/. A přispěla tak ke zvýšení prestiže českého království ve střední Evropě i k upevnění pozic jeho panovníků. Ovšem my dnes máme společně velkou příležitost dozvědět se o Zlaté bule sicilské mnohem víc, a to díky úžasné příležitosti, protože proti mně už sedí můj bývalý spolužák z gymnázia. On se na tom gymnáziu učil dějepis mnohem líp a víc než já. Takže do Tandemu dnes mohl přijmout pozvání jako historik profesor, doktor Josef Žemlička, doktor věd. Já tě, Pepíku, vítám.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Dobrý den. Také děkuji za pozvání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak než si ty listiny pěkně srovnáme, tak poprosím do režie o úvodní písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mé hosty vítám vždycky tím, že je poprosím o to, aby zavzpomínali na své dětství. Tak protože ty jsi tady, Pepíku, už jako host, jako profesor Žemlička byl, o tobě už jsme si povídali a dneska si povídáme o Zlaté bule, tak to vezmem pěkně tak, jako kdyby Zlatá bula byl můj host. Tak její dětství, její vznik, prosím tě.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Tak dětství Zlaté buly, docela záludná otázka. Já jsem člověk důkladný, takže bych to vzal o pár století dříve ještě. Přemysl Otakar I. nebyl prvním českým králem, jak by se snad mohlo zdát. On sám se tituloval tercius rex Boemorum, třetí král Čechů, protože jeho království bylo až třetím královstvím v historii českého státu. Prvním králem byl Vratislav II. Ten získal královskou hodnost od císaře Jindřicha IV. v roce 1085, ale bylo to pouze jako osobní vyznamenání. Když král Vratislav v lednu 92, 1092 zemřel, tak po něm jeho synové a nástupci opět panovali jako knížata. Bylo to prostě osobní vyznamenání, které nemělo nějaký trvalejší dosah. Druhý pokus učinil Vladislav II. Bylo to v roce 1158 v lednu v Řezně. Císař Barbarossa mu vložil na skráně o diadém. O týden později také vydal k tomu privilegium. A tady se zdálo, že Přemyslovci by mohli získat dědičný královský titul, protože v tom privilegiu se o něčem takovém hovoří. Zatímco ten Vratislav si to musel vydobýt, on léta před tím pomáhal Jindřichovi válečně na všech možných bojištích Německa, tak tady to vlastně byl takový bianco šek. Ten ještě nepomáhal, ale v předtuše vojenské pomoci proti Milánu, aby Barbarossa si českého panovníka nachýlil, tak ho takto vyznamenal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
On si ho jistil takhle.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
On si takto jistil, aby mu byl zavázán. Ale jaksi konce Vladislavovy vlády nebyly šťastné, on se rozkmotřil nakonec s Barbarossou. Pražský trůn ovládla jiná větev přemyslovské dynastie. A tak až koncem 12.století se opět dostali k moci Vladislavovi synové, právě Přemysl Otakar I. Bylo to v roce 1197 v prosinci. Tady je třeba předeslat, že on tady již absolvoval krátkou knížecí vládu v letech 1192-1193. Ta také skončila neslavně, prostě předáci, velmoži ho jednoduše vyhnali, znelíbil se jim. No a po těch letech bojů byl ten český stát v dost zoufalé situaci, v těch letech 70., 80., 90. To byly neustálé vstupy říše do českých poměrů. Barbarossa, Jindřich VI. Najednou tady nastupuje Přemysl Otakar I. a tady dochází k tomu překvapení. Již pouhý rok, ani necelý rok po své nové volbě je opět také korunován králem. A tento titul si tedy udržel až vlastně do své smrti a jeho nástupci byli dědiční čeští králové. Ještě tedy k té Zlaté bule. Já jsem furt stále v těch jejích plenkách. Filip Švábský 1198 povýšil Přemysla na krále a také mu vydal privilegium, ale to se nezachovalo. Ota IV.Brunšvický v roce 1203 také povýšil Přemysla na krále. Vidíte, že on to měl jaksi se všemi stranami, nějak to uměl docela dobře zvládat. Také dostal privilegium, také se nezachovalo. Takže ta Zlatá bula sicilská nedávala českým panovníkům český královský dědičný titul, jak se někdy nesprávně říká, ale potvrzovala to, co bylo uděláno v roce 1198. Takže v tom roce 1212 Přemysl a definitivní platností od budoucího císaře Fridricha II. dostal potvrzení dědičné královské hodnosti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, takže Zlatá bula sicilská dala vlastně na tohle všechno takový štempl.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S mým dnešním hostem, historikem profesorem, doktorem Josefem Žemličkou jsme si řekli v úvodu o Zlaté bule sicilské v tom dnešním svátečním dni, její genezi, vlastně její vznik. A teď bychom si mohli probrat tak trošičku, co vlastně ten význam té Zlaté buly už v tom úvodu pro české krále a pro české království znamenal.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Tak ta Zlatá bula, myslím tu první, úvodní listinu, když mluvíme o Zlaté bule, ona, někdy se Zlatou bulou nazývají všechny tři listiny, ale já mluvím hlavně o té první, té zásadní. Ta má několik bodů, je to asi šest bodů, o kterých si ještě můžeme něco říci. Ale nejzásadnější vlastně je ten první nebo ještě případně ten druhý. A ten první říká, že od této chvíle je český panovník povyšován na krále, české království se tedy stává královstvím, regnum a také se tam říká velice závažný pasus, že v říši bude uznán za českého krále ten, koho si Čechové zvolí a kdo tedy potom jenom přijme ty atributy té královské moci od římského krále nebo císaře. A tento královský titul, to je to nejpodstatnější, co se vlastně ze Zlaté buly jaksi zachovalo téměř, dá se říct, do nedávné historie, protože ten český královský titul se potom vine dalšími staletími, vlastně až do roku 1918, až vlastně 1918 jako Čechy, české země tedy po vzniku republiky se stávají republikou. Před tím jsme byli formálně tedy stále, nepřetržitě královstvím. Takže to je ten nejzásadnější bod. Ten druhý bod, o kterém jsem mluvil, že teda Čechové mají právo si zvolit, koho chtějí a kdo bude vyslán do říše a dostane ty královské atributy, to bylo také velice podstatné, protože ještě pár let před tím byla praxe úplně jiná. Toho českého panovníka vlastně určovali štaubští císařové, buď Fridrich Barbarossa nebo ten jeho syn Jindřich VI. Ta situace byla velice neutěšená. Právě to byla taková pojistka, kterou si Přemysl nechal vlastně patrně ve všech třech svých jako privilegiích potvrdit. Ty další body, ty už jsou takové trošinku vágnější a měly, dá se říci, i když se hlásily, že by měly být natrvalo, tak samozřejmě v těch obratech politických ztrácely na aktuálnosti. Tak první bod nebo po těchto důležitých ten další bod byl, že české království se má těšit hranicím, které jim náleží. To je trošku takové vágní, protože na těch okrajových územích byla taková, byly takové oblasti, územíčka, která patřily tu k Čechám, tu k Rakousům, tu k Míšeňsku, tu k Čechám, takže ten byl takový trošku nejasný, neříkalo se tam přesně, jaká území. Ale další bod byl také velice podstatný. Tam šlo o investituru českých biskupů, tedy biskupa pražského a olomouckého. Tady je třeba velice stručně a možná i schematicky říci, že čeští biskupové, pražský a olomoucký, byli součástí vlastně říšského kléru. Oni víceméně formálně také podléhali hlavě říše, ale současně papeži. Takže když byl pražský biskup zvolen, tak nejdříve, ale ta volba samozřejmě nebyla v dnešním slova smyslu, o tom si taky můžeme něco ještě říci, tak on si musel jet pro své biskupské svěcení do Mouče. Tam ho moučský arcibiskup vysvětil a potom musel vyhledat římského krále nebo císaře, aby mu udělil takzvanou investituru, aby ho uvedl do pozemských statků. A toto vykonávali teda římští králové a císařové. A právě za Přemysla, vlastně už za jeho předchůdce Vladislava Jindřicha dochází ke zvratu, tuto investituru, toto oblénění těmi statky pozemskými získává od českého krále. Takže i v tomto ohledu se, prostě přetrvává to pouto k říši.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, aby pořád o nás nerozhodovali o nás a bez nás.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Tak asi.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnes máme takový velice zvláštní Tandem. Jeho hostem je historik, profesor, doktor Josef Žemlička. My si s Pepíkem tykáme, protože jsme letití kamarádi, čili abyste se náhodou nedivili, když řeknu, Pepo, jak to vlastně bylo s tou bulou. Ale jinak zcela jaksi regulérně a zcela oficiálně si povídáme o tom, co bula vlastně pro nás znamená. Mimochodem jak třeba fungovala navenek? To znamená, změnil se třeba postoj Evropy potom k českému království a k českým králům, když byli takto jaksi už oficiálně uznáni králem?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Tak samozřejmě ten královský titul vlastně vyzařoval navenek a vyzařoval i dovnitř. Navenek vyzařoval tím způsobem, že český král, když se z pouhého knížete stal králem, tak získal úžasně na prestiži, protože královský titul, to nebylo nějaké jednoduché hierarchické povýšení, ale král se stával vlastně posvátnou osobou, zvláště když prošel řádnou korunovací, řádným pomazáním, posvěcením, stával se jakousi osobou nedotknutelnou, by se dalo říci. A to se projevilo třeba okamžitě v tom, že už sám Přemysl Otakar I. začal navazovat příbuzenství s nejvýznamnějšími rody v tehdejší Evropě. Jedna z jeho dcer byla provdána za Valdemara Dánského, to je známá Markéta Dagmar. Svého syna Václava, Václava II., tomu našel nevěstu ve štaufském císařském rodě. A také, a to možná tady posluchače překvapí, jeho nejmladší dcera Anežka, budoucí svatá Anežka česká, bylo projektováno její manželství s budoucím římským králem a císařem Jindřichem, ale k tomuto sňatku nedošlo, zase to je složitější historie a Anežka tedy se věnovala činnosti jiné, v níž později tak skvěle vynikala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale plány měl veliké tedy.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Plány měl veliké a právě bez toho, že by tady byl ten královský titul, stěží bylo možné vetřít se do tak vzácných příbuzenství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byl třeba, dejme tomu, zván i do nějakých takových jaksi zásadních jednání potom? Protože jako kníže asi těžko měl takovou váhu jako král.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
No, takhle česká knížata už vlastně v tom 12.století tu svojí váhu měla. Ona jaksi vstupovala do různých událostí v říši, ale spíše jako spojenec různých skupin, různých uskupení v říši. To bylo typické pro tu druhou polovinu 12.století, zejména tedy, jak jsem říkal, pro Vladislava II., který poskytoval Fridrichovi Barbarossovi tu vojenskou pomoc. Ale od té chvíle, od toho počátku 13.století jako by se situace obracela a čeští králové sami aktivně vstupují do říšské politiky, mají svojí vlastní politiku a mají hlavně svoje vlastní mocenské cíle. U toho Přemysla to ještě možná není tak jako zřetelné, on kladl ty základy, ale Václav I. již zřetelně začal expandovat. Vlastně Václav I. získává rakouské vévodství po vymření Babenberků, no a dovršuje to potom Přemysl Otakar II. a Václav II. Takže ten Přemysl II. Nastartoval ten proces, dalo by se říci, takové té velmocenské politiky českého státu v tom našem středočeském regionu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si někde přečetl, že ten právní význam Zlaté buly sicilské byl potom trošičku oslabován jinými, tedy jaksi podobnými výnosy, jako třeba Zlatou bulou ulmskou nebo belfskou. Je to tak?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Z Rimini, Zlatá bula z Rimini. Takto, jak jsem říkal, to je vlastně osud všech středověkých privilegií, že ta jejich trvalost je tady do té doby, dokud je tady ta reálná situace, trvá. Ta Zlatá bula sicilská je výjimečná tím, že to první ustanovení, ten královský titul přetrval ta staletí. Ta jiná samozřejmě, a také, jak jsem říkal, /nesrozumitelné/ můžeme říci, ta potom ustupovala, ale Zlatou bulu sicilskou resuscitoval úžasným způsobem Karel IV. On ji pojal do souboru nejvzácnějších privilegií českého státu. Bylo to asi jedenáct dokumentů, které on nejdříve v takové úvodní preambuli všechny potvrdil,nechal je opsat, zase potvrdil. Prostě byl to jakýsi soubor, taková jakási ústava českého státu v tom Karlově pojetí. No a k té Zlaté bule připsal nebo nechal zhotovit takový dodatek, říkáme tomu Volební dodatek, kde říkám, jakým způsobem má nadále pokračovat české království v tom personálním slova smyslu. Takže čeští králové jsou dědiční králové, tenkrát v lucemburském rodě, protože Přemyslovci již vymřeli, do té chvíle, než budou žít mužští i ženští potomci, nejenom tedy přímo Lucemburkové, ale i přes ženu se tam tahle ta možnost nabízela. A až pokud by vymřeli teda, už by nebyl žádný potomek, ani mužský ani ženský ani žádný důstojnější příbuzenský vztah, tak nastupovala volba, lekce. A tam on přímo vyjmenovává, kdo se na té volbě podílí. Je to elita, jsou to knížata, jsou to vévodové, jsou to vlastně čeští páni, stavové, by se dalo říci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tenhle ten dodatek Karlův je teď nedílnou součástí vlastně toho, té buly, toho pokladu, který se teď zrovna v současné době vystavuje.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všichni jsme někdy slyšeli, dokonce pro mnoho z nás je Zlatá bula sicilská jedním takovým datem, který jsme schopný si dobře zapamatovat 1212, ale všichni jsem pojem bula slyšeli. Ale nevím, jestli všichni víme,co znamená vlastně to bula.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Ano, tak samozřejmě to není hokejová bula, které možná mnohým fanouškům napoví, ale pojmem bula se ve středověku označovaly papežské pečeti, které byly kovové, byly většinou tedy z olova, ale mohly být i z jiného kovu. Byla to pečeť, která nebyla z vosku, která byla z nějakého kovu. Zejména papežská kancelář je tím známá, ale právě římští králové a císařové tyto pečeti používali. Takže je to vlastně pečeť, která je z kovu. Takže kdybychom to dotáhli do konce, tak vlastně bychom mohli říci místo Zlatá bula sicilská zlatá pečeť sicilská.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale tak jako takhle kruhová to je, jako puk to vypadá, čili by to s tím bully něco společného mít mohlo. Ale to jenom tak jaksi na okraj, aby byla trošičku legrace, protože trošičku víc legrace bude právě teď. Tím jsem se dostal takovým hezkým oslím můstkem ke klasikům českého humoru. Ani dneska je nevynecháme a profesor Josef Žemlička, protože vím, že Pepík má taky rád legraci, mockrát jsme se spolu smáli a nejrůznějším věcem. Čemu se budeme smát díky tobě dneska?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
No, já, víš to dobře, já mám velice rád Vlastu Buriana ve všech jeho filmech, ve všech jeho skečích a podobně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my si teď dáme Vlastu Buriana díky Josef Žemličkovi.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zlatá bula sicilská, o které si dneska povídáme v Tandemu a profesorem, doktorem Josefem Žemličkou, je pochopitelně naprosto zásadně významná pro český stát. Ale myslím si, že podobné listiny má asi pravděpodobně více zemí. Existují různé obdoby podobné třeba, že by, dejme tomu, třeba Poláci, Maďaři, země okolo nás dávaly podobný význam podobným listinám?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Tak samozřejmě každá země má své bohatství skryté v listinách. Tady situace oproti, zmínil jsi Polsko, zmínil jsi Maďarsko nebo Uhry, bychom řekli přesněji, ty byly v trošku jiné situaci, tam ta království vznikala dříve. Zase se musíme vrátit do roku 1000, to vlastně byla doba, kdy se utvářela politická konstelace střední Evropy, vzniká český, uherský a polský stát. Ale uherskému a polskému státu se tehdy podařilo něco, co se Čechám nepodařilo, protože tady byla občanská válka. Právě v tom roce 1000 Uhry byly povýšeny na království mladým císařem Otou III. ve spolupráci s papežem Silvestrem. A také Poláci k tomu nakročili i tím, že bylo ve Hnězně zřízeno arcibiskupství, protože arcibiskupství bylo takovým jako atributem toho plnohodnotného království. Ale to bylo ještě v době, kdy se listiny nevydávaly. Jako to ústní pořízení platilo podobně jako později to pořízení písemné, takže v tomto ohledu se ten Přemysl, ač o 200 let později než naši polští a uherští sousedé domohl královského titulu, tak to měl, jak se říká, černé na bílém. Prostě nějaká taková listina o povýšení Uher nebo o povýšení Polska se nedochovala jednoduše proto, že se taková nevydávala. My o tom víme z kronik, z různých jako i listinných tradic a podobně, ale právě ta Zlatá bula sicilská je unikátní tím, že toto je jaksi dáno i písemně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě to potom nikdo už nemohl zpochybňovat. Ale stalo se taky, že by někdo zpochybňoval třeba jaksi dědictví králů uherských nebo polských?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
No, s Polskem to bylo složitější. Polsko vlastně bylo regnum, Polsko bylo království, ale ve 12.století tam došlo k tomu, že bylo rozděleno mezi řadu knížectví, takže jako celek tvořilo království, ale v tom celku se skrývalo mnoho knížectví, aniž některý byl králem. A je příznačné, že k tomu pokusu o znovusjednocení Polska dochází až na konci 13.století a je také příznačné, že to byli čeští Přemyslovci, kteří tento pokus podnikli. Víme, že Václav II. se v roce 1300 nechal ve Hnězně korunovat polským králem. Dokonce se zdálo, že vznikne jakási trvalejší česko-polská unie, ale po tom vyvraždění Přemyslovců 1306 to zmařilo. Ale Jan Lucemburský, ačkoliv v Polsku žádná práva neměl, tak se vytrvale po celá desetiletí tituloval také jako polský král.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měl Přemysl Otakar jaksi díky té Zlatá bule v Evropě, já nevím, takový post silného krále jaksi? Měl dobrou pověst?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Samozřejmě, ale to nebylo ani tak daný tím, protože může být sebelepší privilegium, kdežto realita je jiná, tak to prostě není tedy, že. On měl přirozenou autoritu, on byl zván na říšské sněmy, on tvořil tu politiku v tom středoevropském rámci, on navazoval, jak jsem říkal, velice úspěšná příbuzenství. On měl hodně dětí, to mu také k tomu jaksi otevíralo dveře. A to české království se právě za jeho vlády z toho nepříliš významného knížectví přetvořilo v silného politického hráče, kterého všichni sousedé museli nějakým způsobem respektovat, si ho předcházet dokonce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnes si nebudeme povídat o krušných chvílích mého hosta, to si, Pepo, nech klidně pro sebe.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
To si nechám, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli ti náhodou není třeba do zpěvu. Ale budem si určitě povídat o krušných chvílích Zlatá buly sicilské. To znamená, zajímá mě, jestlipak někdy třeba její význam byl v Evropě zpochybňován, jestli někdo třeba jaksi říkal, že nemá takovou jaksi váhu, jakou má.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Ano. Tak jak jsem říkal, už koncem 12.století Přemysl získal dědičný královský titul a ačkoliv vždy ten titul bylo těžší udržet než ho získat, tady měl Přemysl ty dva své předchůdce královské, tak od toho 13.století ten český královský titul už nikdo nezpochybňoval. Bylo to prostě jasné, bylo to dané, že český kníže se stává králem a už se k tomu nikdo nevracel. Trošinku složitější je to potom s těmi dalšími články Zlaté buly, které časem, jak se říká, vyšuměly. Já jsem už mluvil o těch hranicích, mluvil jsem o té investituře biskupů, která potom ale zase přechází nebo volba biskupů přechází na kapituly katedrálních chrámů, tedy v Praze a v Olomouci. A potom tam byly ještě dva takové zajímavé body. První, že český král má navštěvovat říšské sněmy jen potud, pokud by se konaly v Bamberku, Norimberku nebo Merceburku, nemusí tedy zajíždět dále do říše, aby to měl blízko českých hranic. A druhý bod, to je bod o pomoci římským králům při jejich římských jízdách. Když se totiž římský král chtěl korunovaný v Cáchách korunovat nebo stát císařem, musel zajet do Říma a tam se papežem nechat korunovat císařem. Ale tohle to nebyly nějaké jednoduché slavnostní vyjížďky, to byly často válečné výpravy a často ten král musel toho papeže přímo donutit, aby mu tu korunu na tu hlavu vsadil. No a k tomu bylo zapotřebí velké množství vojenského lidu samozřejmě. A český král v té Zlaté bule byl zavázán, aby přispíval buď 300 jezdci obrněnými nebo 300 hřivnami stříbra.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pepo, prosím tě, a co Zlatá bula sicilská jako taková, myslím ta listina? Byla někdy třeba v ohrožení v historii? Protože nepochybně je to poklad náš, co si budem povídat a určitě někdo usiloval o to, aby ho buďto třeba zničil nebo ukradl.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Ano, tak v ohrožení se ocitla v roce 1306, když vymírají Přemyslovci a Habsburkové tedy se nakrátko stávají, Rudolf habsburský se nakrátko stává českým králem ve stínu svého tatínka, římského krále Albrechta. A tehdy Habsburkové všechny důležité listiny odvezli do Vídně, které se potom jenom těžko vracely nazpátek, právě s výjimkou Zlaté buly sicilské, kterou si stavové nebo česká šlechta, která reprezentovala stát za toho stavu takového vakua, prostě neměla opustit zemi. Takže už ta stavovská obec si byla vědomá významu tohoto dokumentu a ten dokument byl tedy tady jaksi nechán, zachován a potom už české území nikdy neopustil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a co třeba za německé okupace?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Byla součástí korunního archivu a Němce nějak zvlášť nezajímala, protože už byla jiná historická situace a Čechy královstvím už nebyly, republika se stává tedy bohužel protektorátem, že jo. Bylo to pro ně pasé, byla to pro ně historická minulost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já bych stylově řekl Gott sei Dank.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
No.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního svátečního Tandemu, máme 28.září, čili Den české státnosti, čili myslím si, že bude docela na místě si říct, že je tento den slaven také docela zajímavou výstavou. Co zajímavou, významnou výstavou, protože Zlatá bula, o které jsme si tady celou dobu s Josefem Žemličkou vyprávěli, je teď možno ji spatřit, je vystavena. Tak kde? Jak dlouho?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Ano, je vystavena v Národním archivu v Praze na /nesrozumitelné/. Právě s iniciativou Národního archivu a Historického ústavu Akademie věd ve spolupráci s pražskou i brněnskou filozofickou fakultou byla umožněna tato akce. Ta výstava trvá vlastně až do 29.září, jestli se nemýlím. A tam budou mít návštěvníci možnost shlédnout vlastně všechny ty tři Fridrichovy Zlaté buly plus to potvrzení císaře Karla IV.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je prý úžasné, jak jsou ty listiny zachované.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
No, jsou velice pěkně zachované. Bohužel pokusy nějakým způsobem je konzervovat nedopadly někdy příliš dobře, ale zase ne tak hrozně, takže je to velice příjemný pohled na ně, zejména na ty zlaté pečeti, které se samozřejmě velice hezky blyští.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ty umíš číst ten text?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
No, to musím umět číst, jistě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zkus.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
To je v latině.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A pamatuješ si třeba nazpaměť?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
No, tak kdybych to měl před sebou, tak to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A takhle zpaměti ne?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
No, tak zpaměti takhle /netlumočeno/. Tak to začíná i titulace Fridricha.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vidíš, já jsem věděl, že se něco dozvíme zajímavého. Mimochodem celý dnešní Tandem byl zajímavý, protože jsme si povídali o jedné z nejvýznamnějších listin české státnosti a vůbec našeho státu, našeho národa Zlaté bule sicilské. Povyprávět nám přišel historik, profesor, doktor Josef Žemlička, doktor věd. Já ti, Pepo, děkuju. A ať se daří. Mimochodem, čím se teď jako historik nejvíc zabýváš?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
No, teď se zabývám Přemyslem Otakarem II. a Václavem II. Jsem se posunul trošku o těch 100 let asi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak. Takže někdy nám o nich zase přijdeš povídat.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Díky a měj se hezky. Ať se daří.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Na shledanou.
--------------------
Hezký sváteční den vám z Tandemu přeje Jan Rosák. Bylo to přesně 26.září v roce 1212, když budoucí římský král Fridrich II. vydal v Basileji Přemyslu Otakarovi I. důležitý soubor tří navzájem provázaných listin. Jejich název je odvozen od pečeti, která je k dokumentu přivěšena. Fridrich II. jako král Sicílie disponoval tehdy pouze pečetí tohoto království, a proto my dnes tyto listiny známe právě jako Zlatou bulu sicilskou a ze školy si pamatujeme, že garantovala vnitřní nezávislost Českého státu a zároveň nabízela českým králům jako říšským knížatům nové možnosti aktivní zahraniční /nesrozumitelné/. A přispěla tak ke zvýšení prestiže českého království ve střední Evropě i k upevnění pozic jeho panovníků. Ovšem my dnes máme společně velkou příležitost dozvědět se o Zlaté bule sicilské mnohem víc, a to díky úžasné příležitosti, protože proti mně už sedí můj bývalý spolužák z gymnázia. On se na tom gymnáziu učil dějepis mnohem líp a víc než já. Takže do Tandemu dnes mohl přijmout pozvání jako historik profesor, doktor Josef Žemlička, doktor věd. Já tě, Pepíku, vítám.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Dobrý den. Také děkuji za pozvání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak než si ty listiny pěkně srovnáme, tak poprosím do režie o úvodní písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mé hosty vítám vždycky tím, že je poprosím o to, aby zavzpomínali na své dětství. Tak protože ty jsi tady, Pepíku, už jako host, jako profesor Žemlička byl, o tobě už jsme si povídali a dneska si povídáme o Zlaté bule, tak to vezmem pěkně tak, jako kdyby Zlatá bula byl můj host. Tak její dětství, její vznik, prosím tě.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Tak dětství Zlaté buly, docela záludná otázka. Já jsem člověk důkladný, takže bych to vzal o pár století dříve ještě. Přemysl Otakar I. nebyl prvním českým králem, jak by se snad mohlo zdát. On sám se tituloval tercius rex Boemorum, třetí král Čechů, protože jeho království bylo až třetím královstvím v historii českého státu. Prvním králem byl Vratislav II. Ten získal královskou hodnost od císaře Jindřicha IV. v roce 1085, ale bylo to pouze jako osobní vyznamenání. Když král Vratislav v lednu 92, 1092 zemřel, tak po něm jeho synové a nástupci opět panovali jako knížata. Bylo to prostě osobní vyznamenání, které nemělo nějaký trvalejší dosah. Druhý pokus učinil Vladislav II. Bylo to v roce 1158 v lednu v Řezně. Císař Barbarossa mu vložil na skráně o diadém. O týden později také vydal k tomu privilegium. A tady se zdálo, že Přemyslovci by mohli získat dědičný královský titul, protože v tom privilegiu se o něčem takovém hovoří. Zatímco ten Vratislav si to musel vydobýt, on léta před tím pomáhal Jindřichovi válečně na všech možných bojištích Německa, tak tady to vlastně byl takový bianco šek. Ten ještě nepomáhal, ale v předtuše vojenské pomoci proti Milánu, aby Barbarossa si českého panovníka nachýlil, tak ho takto vyznamenal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
On si ho jistil takhle.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
On si takto jistil, aby mu byl zavázán. Ale jaksi konce Vladislavovy vlády nebyly šťastné, on se rozkmotřil nakonec s Barbarossou. Pražský trůn ovládla jiná větev přemyslovské dynastie. A tak až koncem 12.století se opět dostali k moci Vladislavovi synové, právě Přemysl Otakar I. Bylo to v roce 1197 v prosinci. Tady je třeba předeslat, že on tady již absolvoval krátkou knížecí vládu v letech 1192-1193. Ta také skončila neslavně, prostě předáci, velmoži ho jednoduše vyhnali, znelíbil se jim. No a po těch letech bojů byl ten český stát v dost zoufalé situaci, v těch letech 70., 80., 90. To byly neustálé vstupy říše do českých poměrů. Barbarossa, Jindřich VI. Najednou tady nastupuje Přemysl Otakar I. a tady dochází k tomu překvapení. Již pouhý rok, ani necelý rok po své nové volbě je opět také korunován králem. A tento titul si tedy udržel až vlastně do své smrti a jeho nástupci byli dědiční čeští králové. Ještě tedy k té Zlaté bule. Já jsem furt stále v těch jejích plenkách. Filip Švábský 1198 povýšil Přemysla na krále a také mu vydal privilegium, ale to se nezachovalo. Ota IV.Brunšvický v roce 1203 také povýšil Přemysla na krále. Vidíte, že on to měl jaksi se všemi stranami, nějak to uměl docela dobře zvládat. Také dostal privilegium, také se nezachovalo. Takže ta Zlatá bula sicilská nedávala českým panovníkům český královský dědičný titul, jak se někdy nesprávně říká, ale potvrzovala to, co bylo uděláno v roce 1198. Takže v tom roce 1212 Přemysl a definitivní platností od budoucího císaře Fridricha II. dostal potvrzení dědičné královské hodnosti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, takže Zlatá bula sicilská dala vlastně na tohle všechno takový štempl.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S mým dnešním hostem, historikem profesorem, doktorem Josefem Žemličkou jsme si řekli v úvodu o Zlaté bule sicilské v tom dnešním svátečním dni, její genezi, vlastně její vznik. A teď bychom si mohli probrat tak trošičku, co vlastně ten význam té Zlaté buly už v tom úvodu pro české krále a pro české království znamenal.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Tak ta Zlatá bula, myslím tu první, úvodní listinu, když mluvíme o Zlaté bule, ona, někdy se Zlatou bulou nazývají všechny tři listiny, ale já mluvím hlavně o té první, té zásadní. Ta má několik bodů, je to asi šest bodů, o kterých si ještě můžeme něco říci. Ale nejzásadnější vlastně je ten první nebo ještě případně ten druhý. A ten první říká, že od této chvíle je český panovník povyšován na krále, české království se tedy stává královstvím, regnum a také se tam říká velice závažný pasus, že v říši bude uznán za českého krále ten, koho si Čechové zvolí a kdo tedy potom jenom přijme ty atributy té královské moci od římského krále nebo císaře. A tento královský titul, to je to nejpodstatnější, co se vlastně ze Zlaté buly jaksi zachovalo téměř, dá se říct, do nedávné historie, protože ten český královský titul se potom vine dalšími staletími, vlastně až do roku 1918, až vlastně 1918 jako Čechy, české země tedy po vzniku republiky se stávají republikou. Před tím jsme byli formálně tedy stále, nepřetržitě královstvím. Takže to je ten nejzásadnější bod. Ten druhý bod, o kterém jsem mluvil, že teda Čechové mají právo si zvolit, koho chtějí a kdo bude vyslán do říše a dostane ty královské atributy, to bylo také velice podstatné, protože ještě pár let před tím byla praxe úplně jiná. Toho českého panovníka vlastně určovali štaubští císařové, buď Fridrich Barbarossa nebo ten jeho syn Jindřich VI. Ta situace byla velice neutěšená. Právě to byla taková pojistka, kterou si Přemysl nechal vlastně patrně ve všech třech svých jako privilegiích potvrdit. Ty další body, ty už jsou takové trošinku vágnější a měly, dá se říci, i když se hlásily, že by měly být natrvalo, tak samozřejmě v těch obratech politických ztrácely na aktuálnosti. Tak první bod nebo po těchto důležitých ten další bod byl, že české království se má těšit hranicím, které jim náleží. To je trošku takové vágní, protože na těch okrajových územích byla taková, byly takové oblasti, územíčka, která patřily tu k Čechám, tu k Rakousům, tu k Míšeňsku, tu k Čechám, takže ten byl takový trošku nejasný, neříkalo se tam přesně, jaká území. Ale další bod byl také velice podstatný. Tam šlo o investituru českých biskupů, tedy biskupa pražského a olomouckého. Tady je třeba velice stručně a možná i schematicky říci, že čeští biskupové, pražský a olomoucký, byli součástí vlastně říšského kléru. Oni víceméně formálně také podléhali hlavě říše, ale současně papeži. Takže když byl pražský biskup zvolen, tak nejdříve, ale ta volba samozřejmě nebyla v dnešním slova smyslu, o tom si taky můžeme něco ještě říci, tak on si musel jet pro své biskupské svěcení do Mouče. Tam ho moučský arcibiskup vysvětil a potom musel vyhledat římského krále nebo císaře, aby mu udělil takzvanou investituru, aby ho uvedl do pozemských statků. A toto vykonávali teda římští králové a císařové. A právě za Přemysla, vlastně už za jeho předchůdce Vladislava Jindřicha dochází ke zvratu, tuto investituru, toto oblénění těmi statky pozemskými získává od českého krále. Takže i v tomto ohledu se, prostě přetrvává to pouto k říši.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, aby pořád o nás nerozhodovali o nás a bez nás.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Tak asi.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnes máme takový velice zvláštní Tandem. Jeho hostem je historik, profesor, doktor Josef Žemlička. My si s Pepíkem tykáme, protože jsme letití kamarádi, čili abyste se náhodou nedivili, když řeknu, Pepo, jak to vlastně bylo s tou bulou. Ale jinak zcela jaksi regulérně a zcela oficiálně si povídáme o tom, co bula vlastně pro nás znamená. Mimochodem jak třeba fungovala navenek? To znamená, změnil se třeba postoj Evropy potom k českému království a k českým králům, když byli takto jaksi už oficiálně uznáni králem?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Tak samozřejmě ten královský titul vlastně vyzařoval navenek a vyzařoval i dovnitř. Navenek vyzařoval tím způsobem, že český král, když se z pouhého knížete stal králem, tak získal úžasně na prestiži, protože královský titul, to nebylo nějaké jednoduché hierarchické povýšení, ale král se stával vlastně posvátnou osobou, zvláště když prošel řádnou korunovací, řádným pomazáním, posvěcením, stával se jakousi osobou nedotknutelnou, by se dalo říci. A to se projevilo třeba okamžitě v tom, že už sám Přemysl Otakar I. začal navazovat příbuzenství s nejvýznamnějšími rody v tehdejší Evropě. Jedna z jeho dcer byla provdána za Valdemara Dánského, to je známá Markéta Dagmar. Svého syna Václava, Václava II., tomu našel nevěstu ve štaufském císařském rodě. A také, a to možná tady posluchače překvapí, jeho nejmladší dcera Anežka, budoucí svatá Anežka česká, bylo projektováno její manželství s budoucím římským králem a císařem Jindřichem, ale k tomuto sňatku nedošlo, zase to je složitější historie a Anežka tedy se věnovala činnosti jiné, v níž později tak skvěle vynikala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale plány měl veliké tedy.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Plány měl veliké a právě bez toho, že by tady byl ten královský titul, stěží bylo možné vetřít se do tak vzácných příbuzenství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byl třeba, dejme tomu, zván i do nějakých takových jaksi zásadních jednání potom? Protože jako kníže asi těžko měl takovou váhu jako král.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
No, takhle česká knížata už vlastně v tom 12.století tu svojí váhu měla. Ona jaksi vstupovala do různých událostí v říši, ale spíše jako spojenec různých skupin, různých uskupení v říši. To bylo typické pro tu druhou polovinu 12.století, zejména tedy, jak jsem říkal, pro Vladislava II., který poskytoval Fridrichovi Barbarossovi tu vojenskou pomoc. Ale od té chvíle, od toho počátku 13.století jako by se situace obracela a čeští králové sami aktivně vstupují do říšské politiky, mají svojí vlastní politiku a mají hlavně svoje vlastní mocenské cíle. U toho Přemysla to ještě možná není tak jako zřetelné, on kladl ty základy, ale Václav I. již zřetelně začal expandovat. Vlastně Václav I. získává rakouské vévodství po vymření Babenberků, no a dovršuje to potom Přemysl Otakar II. a Václav II. Takže ten Přemysl II. Nastartoval ten proces, dalo by se říci, takové té velmocenské politiky českého státu v tom našem středočeském regionu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si někde přečetl, že ten právní význam Zlaté buly sicilské byl potom trošičku oslabován jinými, tedy jaksi podobnými výnosy, jako třeba Zlatou bulou ulmskou nebo belfskou. Je to tak?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Z Rimini, Zlatá bula z Rimini. Takto, jak jsem říkal, to je vlastně osud všech středověkých privilegií, že ta jejich trvalost je tady do té doby, dokud je tady ta reálná situace, trvá. Ta Zlatá bula sicilská je výjimečná tím, že to první ustanovení, ten královský titul přetrval ta staletí. Ta jiná samozřejmě, a také, jak jsem říkal, /nesrozumitelné/ můžeme říci, ta potom ustupovala, ale Zlatou bulu sicilskou resuscitoval úžasným způsobem Karel IV. On ji pojal do souboru nejvzácnějších privilegií českého státu. Bylo to asi jedenáct dokumentů, které on nejdříve v takové úvodní preambuli všechny potvrdil,nechal je opsat, zase potvrdil. Prostě byl to jakýsi soubor, taková jakási ústava českého státu v tom Karlově pojetí. No a k té Zlaté bule připsal nebo nechal zhotovit takový dodatek, říkáme tomu Volební dodatek, kde říkám, jakým způsobem má nadále pokračovat české království v tom personálním slova smyslu. Takže čeští králové jsou dědiční králové, tenkrát v lucemburském rodě, protože Přemyslovci již vymřeli, do té chvíle, než budou žít mužští i ženští potomci, nejenom tedy přímo Lucemburkové, ale i přes ženu se tam tahle ta možnost nabízela. A až pokud by vymřeli teda, už by nebyl žádný potomek, ani mužský ani ženský ani žádný důstojnější příbuzenský vztah, tak nastupovala volba, lekce. A tam on přímo vyjmenovává, kdo se na té volbě podílí. Je to elita, jsou to knížata, jsou to vévodové, jsou to vlastně čeští páni, stavové, by se dalo říci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tenhle ten dodatek Karlův je teď nedílnou součástí vlastně toho, té buly, toho pokladu, který se teď zrovna v současné době vystavuje.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všichni jsme někdy slyšeli, dokonce pro mnoho z nás je Zlatá bula sicilská jedním takovým datem, který jsme schopný si dobře zapamatovat 1212, ale všichni jsem pojem bula slyšeli. Ale nevím, jestli všichni víme,co znamená vlastně to bula.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Ano, tak samozřejmě to není hokejová bula, které možná mnohým fanouškům napoví, ale pojmem bula se ve středověku označovaly papežské pečeti, které byly kovové, byly většinou tedy z olova, ale mohly být i z jiného kovu. Byla to pečeť, která nebyla z vosku, která byla z nějakého kovu. Zejména papežská kancelář je tím známá, ale právě římští králové a císařové tyto pečeti používali. Takže je to vlastně pečeť, která je z kovu. Takže kdybychom to dotáhli do konce, tak vlastně bychom mohli říci místo Zlatá bula sicilská zlatá pečeť sicilská.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale tak jako takhle kruhová to je, jako puk to vypadá, čili by to s tím bully něco společného mít mohlo. Ale to jenom tak jaksi na okraj, aby byla trošičku legrace, protože trošičku víc legrace bude právě teď. Tím jsem se dostal takovým hezkým oslím můstkem ke klasikům českého humoru. Ani dneska je nevynecháme a profesor Josef Žemlička, protože vím, že Pepík má taky rád legraci, mockrát jsme se spolu smáli a nejrůznějším věcem. Čemu se budeme smát díky tobě dneska?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
No, já, víš to dobře, já mám velice rád Vlastu Buriana ve všech jeho filmech, ve všech jeho skečích a podobně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak my si teď dáme Vlastu Buriana díky Josef Žemličkovi.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zlatá bula sicilská, o které si dneska povídáme v Tandemu a profesorem, doktorem Josefem Žemličkou, je pochopitelně naprosto zásadně významná pro český stát. Ale myslím si, že podobné listiny má asi pravděpodobně více zemí. Existují různé obdoby podobné třeba, že by, dejme tomu, třeba Poláci, Maďaři, země okolo nás dávaly podobný význam podobným listinám?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Tak samozřejmě každá země má své bohatství skryté v listinách. Tady situace oproti, zmínil jsi Polsko, zmínil jsi Maďarsko nebo Uhry, bychom řekli přesněji, ty byly v trošku jiné situaci, tam ta království vznikala dříve. Zase se musíme vrátit do roku 1000, to vlastně byla doba, kdy se utvářela politická konstelace střední Evropy, vzniká český, uherský a polský stát. Ale uherskému a polskému státu se tehdy podařilo něco, co se Čechám nepodařilo, protože tady byla občanská válka. Právě v tom roce 1000 Uhry byly povýšeny na království mladým císařem Otou III. ve spolupráci s papežem Silvestrem. A také Poláci k tomu nakročili i tím, že bylo ve Hnězně zřízeno arcibiskupství, protože arcibiskupství bylo takovým jako atributem toho plnohodnotného království. Ale to bylo ještě v době, kdy se listiny nevydávaly. Jako to ústní pořízení platilo podobně jako později to pořízení písemné, takže v tomto ohledu se ten Přemysl, ač o 200 let později než naši polští a uherští sousedé domohl královského titulu, tak to měl, jak se říká, černé na bílém. Prostě nějaká taková listina o povýšení Uher nebo o povýšení Polska se nedochovala jednoduše proto, že se taková nevydávala. My o tom víme z kronik, z různých jako i listinných tradic a podobně, ale právě ta Zlatá bula sicilská je unikátní tím, že toto je jaksi dáno i písemně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Samozřejmě to potom nikdo už nemohl zpochybňovat. Ale stalo se taky, že by někdo zpochybňoval třeba jaksi dědictví králů uherských nebo polských?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
No, s Polskem to bylo složitější. Polsko vlastně bylo regnum, Polsko bylo království, ale ve 12.století tam došlo k tomu, že bylo rozděleno mezi řadu knížectví, takže jako celek tvořilo království, ale v tom celku se skrývalo mnoho knížectví, aniž některý byl králem. A je příznačné, že k tomu pokusu o znovusjednocení Polska dochází až na konci 13.století a je také příznačné, že to byli čeští Přemyslovci, kteří tento pokus podnikli. Víme, že Václav II. se v roce 1300 nechal ve Hnězně korunovat polským králem. Dokonce se zdálo, že vznikne jakási trvalejší česko-polská unie, ale po tom vyvraždění Přemyslovců 1306 to zmařilo. Ale Jan Lucemburský, ačkoliv v Polsku žádná práva neměl, tak se vytrvale po celá desetiletí tituloval také jako polský král.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měl Přemysl Otakar jaksi díky té Zlatá bule v Evropě, já nevím, takový post silného krále jaksi? Měl dobrou pověst?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Samozřejmě, ale to nebylo ani tak daný tím, protože může být sebelepší privilegium, kdežto realita je jiná, tak to prostě není tedy, že. On měl přirozenou autoritu, on byl zván na říšské sněmy, on tvořil tu politiku v tom středoevropském rámci, on navazoval, jak jsem říkal, velice úspěšná příbuzenství. On měl hodně dětí, to mu také k tomu jaksi otevíralo dveře. A to české království se právě za jeho vlády z toho nepříliš významného knížectví přetvořilo v silného politického hráče, kterého všichni sousedé museli nějakým způsobem respektovat, si ho předcházet dokonce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnes si nebudeme povídat o krušných chvílích mého hosta, to si, Pepo, nech klidně pro sebe.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
To si nechám, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli ti náhodou není třeba do zpěvu. Ale budem si určitě povídat o krušných chvílích Zlatá buly sicilské. To znamená, zajímá mě, jestlipak někdy třeba její význam byl v Evropě zpochybňován, jestli někdo třeba jaksi říkal, že nemá takovou jaksi váhu, jakou má.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Ano. Tak jak jsem říkal, už koncem 12.století Přemysl získal dědičný královský titul a ačkoliv vždy ten titul bylo těžší udržet než ho získat, tady měl Přemysl ty dva své předchůdce královské, tak od toho 13.století ten český královský titul už nikdo nezpochybňoval. Bylo to prostě jasné, bylo to dané, že český kníže se stává králem a už se k tomu nikdo nevracel. Trošinku složitější je to potom s těmi dalšími články Zlaté buly, které časem, jak se říká, vyšuměly. Já jsem už mluvil o těch hranicích, mluvil jsem o té investituře biskupů, která potom ale zase přechází nebo volba biskupů přechází na kapituly katedrálních chrámů, tedy v Praze a v Olomouci. A potom tam byly ještě dva takové zajímavé body. První, že český král má navštěvovat říšské sněmy jen potud, pokud by se konaly v Bamberku, Norimberku nebo Merceburku, nemusí tedy zajíždět dále do říše, aby to měl blízko českých hranic. A druhý bod, to je bod o pomoci římským králům při jejich římských jízdách. Když se totiž římský král chtěl korunovaný v Cáchách korunovat nebo stát císařem, musel zajet do Říma a tam se papežem nechat korunovat císařem. Ale tohle to nebyly nějaké jednoduché slavnostní vyjížďky, to byly často válečné výpravy a často ten král musel toho papeže přímo donutit, aby mu tu korunu na tu hlavu vsadil. No a k tomu bylo zapotřebí velké množství vojenského lidu samozřejmě. A český král v té Zlaté bule byl zavázán, aby přispíval buď 300 jezdci obrněnými nebo 300 hřivnami stříbra.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pepo, prosím tě, a co Zlatá bula sicilská jako taková, myslím ta listina? Byla někdy třeba v ohrožení v historii? Protože nepochybně je to poklad náš, co si budem povídat a určitě někdo usiloval o to, aby ho buďto třeba zničil nebo ukradl.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Ano, tak v ohrožení se ocitla v roce 1306, když vymírají Přemyslovci a Habsburkové tedy se nakrátko stávají, Rudolf habsburský se nakrátko stává českým králem ve stínu svého tatínka, římského krále Albrechta. A tehdy Habsburkové všechny důležité listiny odvezli do Vídně, které se potom jenom těžko vracely nazpátek, právě s výjimkou Zlaté buly sicilské, kterou si stavové nebo česká šlechta, která reprezentovala stát za toho stavu takového vakua, prostě neměla opustit zemi. Takže už ta stavovská obec si byla vědomá významu tohoto dokumentu a ten dokument byl tedy tady jaksi nechán, zachován a potom už české území nikdy neopustil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a co třeba za německé okupace?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Byla součástí korunního archivu a Němce nějak zvlášť nezajímala, protože už byla jiná historická situace a Čechy královstvím už nebyly, republika se stává tedy bohužel protektorátem, že jo. Bylo to pro ně pasé, byla to pro ně historická minulost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já bych stylově řekl Gott sei Dank.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
No.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního svátečního Tandemu, máme 28.září, čili Den české státnosti, čili myslím si, že bude docela na místě si říct, že je tento den slaven také docela zajímavou výstavou. Co zajímavou, významnou výstavou, protože Zlatá bula, o které jsme si tady celou dobu s Josefem Žemličkou vyprávěli, je teď možno ji spatřit, je vystavena. Tak kde? Jak dlouho?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Ano, je vystavena v Národním archivu v Praze na /nesrozumitelné/. Právě s iniciativou Národního archivu a Historického ústavu Akademie věd ve spolupráci s pražskou i brněnskou filozofickou fakultou byla umožněna tato akce. Ta výstava trvá vlastně až do 29.září, jestli se nemýlím. A tam budou mít návštěvníci možnost shlédnout vlastně všechny ty tři Fridrichovy Zlaté buly plus to potvrzení císaře Karla IV.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je prý úžasné, jak jsou ty listiny zachované.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
No, jsou velice pěkně zachované. Bohužel pokusy nějakým způsobem je konzervovat nedopadly někdy příliš dobře, ale zase ne tak hrozně, takže je to velice příjemný pohled na ně, zejména na ty zlaté pečeti, které se samozřejmě velice hezky blyští.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ty umíš číst ten text?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
No, to musím umět číst, jistě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zkus.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
To je v latině.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A pamatuješ si třeba nazpaměť?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
No, tak kdybych to měl před sebou, tak to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A takhle zpaměti ne?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
No, tak zpaměti takhle /netlumočeno/. Tak to začíná i titulace Fridricha.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vidíš, já jsem věděl, že se něco dozvíme zajímavého. Mimochodem celý dnešní Tandem byl zajímavý, protože jsme si povídali o jedné z nejvýznamnějších listin české státnosti a vůbec našeho státu, našeho národa Zlaté bule sicilské. Povyprávět nám přišel historik, profesor, doktor Josef Žemlička, doktor věd. Já ti, Pepo, děkuju. A ať se daří. Mimochodem, čím se teď jako historik nejvíc zabýváš?
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
No, teď se zabývám Přemyslem Otakarem II. a Václavem II. Jsem se posunul trošku o těch 100 let asi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak. Takže někdy nám o nich zase přijdeš povídat.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Díky a měj se hezky. Ať se daří.
Prof. PhDr. Josef ŽEMLIČKA, DrSc., historik
--------------------
Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
