Projděte se krajinou plnou netradičních jmen. Od Kokotských rybníků až k Čůráčku

A tak dostala zdejší lokalita jméno Kokotsko. O žádné hanlivé pojmenování ovšem nešlo. Ve staročeštině byl totiž kokot označením zmiňovaného kohouta.

Krajinu odvodnili soustavou pěti rybníků, z nichž se do dneška zachovaly pouze dva. Jejich okolí spolu s podzimem zbarvenými stromy vytváří úžasnou barevnou atmosféru. Žijí zde vodní ptáci i přirozené vodní rostliny a hlavně je tu božský klid. Kromě dvou rybníků je tu i les. Se smrky, buky, duby, břízami a dalšími stromy.

Pokud se ovšem nechcete jen tak toulat, máme pro vás tip. Kokotskými rybníky a dalšími místními zajímavostmi vás provede stejnojmenná okružní naučná stezka. Po ní se projdete mezi Horním a Dolním Kokotským rybníkem, načež navštívíte zaniklou středověkou ves jménem Kokot.

Dolní Kokotský rybník|foto: Pavel Halla

Čert aby ten kámen vzal

Jediným dochovaným a tedy i viditelným skalním útvarem v krajině je Ostrý kámen. Na první pohled to vypadá, jako by se sem tenhle několik metrů vysoký kus skály odněkud přikutálel. Široko daleko ale není odkud. S jeho původem si lámali hlavu i naši předkové, až přišli s legendou. Podle ní v tom měl prsty čert.

Jednomu sedlákovi prý kdysi dávno překážel obrovský balvan na statku. Za bouře na Zelený čtvrtek prý zvolal: „Čert aby ten kámen vzal!“ A co se nestalo. Objevil se čert a nabídl sedlákovi, že ho kamene zbaví. Pokud jej odnese na Kokotské rybníky dřív než kněz doslouží mši v kostele, sedlákova duše nepropadne peklu. Čert se vznesl i s kamenem, ale nad říčkou Klabavkou mu kámen vypadl. Kněz stihl mši odsloužit a sedlákova duše byla zachráněna. A kámen dodnes stojí na místě, kam ho čert stihl donést.

Ostrý kámen nebo také Čertův kámen|foto: Pavel Halla

Výstižnější název pro studánku byste nenašli

Součástí stezky je také jedna přírodní studánka v malebném údolíčku. Těžko byste pro tenhle pramen hledali výstižnější jméno, pramínek vody tu ze svahu prostě čůrá. A právě to přimělo lidovou tvořivost, dnes už také zanesenou i v oficiálních mapách, ke vskutku originálnímu a výstižnému názvu studánky – Čůráček.

Pramen Čůráček|foto: Pavel Halla

Zastavit se a na chvíli si odpočinout můžete také u smrku, který už dávno museli porazit, ale jeho kmen tu zůstává v krajině jako němý svědek lidských příběhů několika generací.

Stezka je dlouhá přibližně deset kilometrů a vede převážně lesem. O různorodý terén a stoupání tu není nouze. Odměnou za trochu zdravé námahy vám ale bude pohled na překrásnou rozmanitost české krajiny. Ať už té přirozené nebo kdysi dávno upravené.