Projděte se krajinou plnou netradičních jmen. Od Kokotských rybníků až k Čůráčku
Česká krajina se v průběhu času hodně měnila. Například na Plzeňsku mezi Bušovicemi, Novou Hutí a Vitinkou byste dnes už jen těžko hledali bažiny a močály s výrazně vystupujícími skalnatými útvary. Naše předky to inspirovalo k pojmenování této oblasti po kohoutech. Skalnaté útvary jim totiž připomínaly kohoutí hřebínky.
A tak dostala zdejší lokalita jméno Kokotsko. O žádné hanlivé pojmenování ovšem nešlo. Ve staročeštině byl totiž kokot označením zmiňovaného kohouta.
Krajinu odvodnili soustavou pěti rybníků, z nichž se do dneška zachovaly pouze dva. Jejich okolí spolu s podzimem zbarvenými stromy vytváří úžasnou barevnou atmosféru. Žijí zde vodní ptáci i přirozené vodní rostliny a hlavně je tu božský klid. Kromě dvou rybníků je tu i les. Se smrky, buky, duby, břízami a dalšími stromy.
Pokud se ovšem nechcete jen tak toulat, máme pro vás tip. Kokotskými rybníky a dalšími místními zajímavostmi vás provede stejnojmenná okružní naučná stezka. Po ní se projdete mezi Horním a Dolním Kokotským rybníkem, načež navštívíte zaniklou středověkou ves jménem Kokot.
Čert aby ten kámen vzal
Jediným dochovaným a tedy i viditelným skalním útvarem v krajině je Ostrý kámen. Na první pohled to vypadá, jako by se sem tenhle několik metrů vysoký kus skály odněkud přikutálel. Široko daleko ale není odkud. S jeho původem si lámali hlavu i naši předkové, až přišli s legendou. Podle ní v tom měl prsty čert.
Jednomu sedlákovi prý kdysi dávno překážel obrovský balvan na statku. Za bouře na Zelený čtvrtek prý zvolal: „Čert aby ten kámen vzal!“ A co se nestalo. Objevil se čert a nabídl sedlákovi, že ho kamene zbaví. Pokud jej odnese na Kokotské rybníky dřív než kněz doslouží mši v kostele, sedlákova duše nepropadne peklu. Čert se vznesl i s kamenem, ale nad říčkou Klabavkou mu kámen vypadl. Kněz stihl mši odsloužit a sedlákova duše byla zachráněna. A kámen dodnes stojí na místě, kam ho čert stihl donést.
Výstižnější název pro studánku byste nenašli
Součástí stezky je také jedna přírodní studánka v malebném údolíčku. Těžko byste pro tenhle pramen hledali výstižnější jméno, pramínek vody tu ze svahu prostě čůrá. A právě to přimělo lidovou tvořivost, dnes už také zanesenou i v oficiálních mapách, ke vskutku originálnímu a výstižnému názvu studánky – Čůráček.
Zastavit se a na chvíli si odpočinout můžete také u smrku, který už dávno museli porazit, ale jeho kmen tu zůstává v krajině jako němý svědek lidských příběhů několika generací.
Stezka je dlouhá přibližně deset kilometrů a vede převážně lesem. O různorodý terén a stoupání tu není nouze. Odměnou za trochu zdravé námahy vám ale bude pohled na překrásnou rozmanitost české krajiny. Ať už té přirozené nebo kdysi dávno upravené.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Záchranný systém při zásahu na fakultě nepochybil, shledala sněmovní vyšetřovací komise
-
Z civilní rozvědky odešli zkušení špioni. Nastoupili do vlivné zbrojařské firmy
-
Regulace sociálních sítí není cenzura, po Muskovi chceme transparentnost, vysvětluje Gregorová
-
Ve druhém poločase Sparta vypadala dobře, Inter ale kontroloval situaci. Plzeň postoupí dál, říká Horváth