Romská hudba mě oslovila jen okrajově, jsem jeden z mála Romů, kteří dávají přednost klasice, říká kontrabasista Dominik Holub

Dominiku, jak jste se dostal ke kontrabasu?

Za to může táta hlavně. Celá jeho rodina jsou hudebníci a už od mala ve mě pěstovali cit k hudbě. Sedm let jsem hrál v ZUŠce na housle klasiku.

Kdy jste si uvědomil, že housle nebudou váš životní nástroj, ale že se jím stane kontrabas?

Uvědomil jsem si, že nemám cit pro melody, ale pro doprovod. Říkal jsem tátovi, že mě hrát na housle nebaví, že mě nebaví cvičit. A on jednoho dne přišel s tím, jestli to nechci zkusit na basu. Tak jsem souhlasil s tím, že to zkusíme.

Měl jste basu doma?

Neměl, měl jsem ji u dědy, menší tři čtvrtku. Chvilku jsem hrál, pět, deset minut, no a nakonec jsme se s tátou domluvili, že přijedu na kontrabas.

Jak na vás basový tón zapůsobil?

Mě to táhlo k tomu, abych na to začal hrát a abych se hodně učil.

Kolik mám bylo let, když jste přešel ke kontrabasu?

To mi bylo 14 let.

Po ZUŠce jste si podal přihlášku na konzervatoř. Ve kterém roce?

V roce 2015.

Kolik vám zbývá k dokončení?

Ještě tři roky. Za rok maturita a za další dva roky nástavba.

Jak je to možné, že Rom nehraje romskou hudbu?

Mě to k tomu osobně nikdy moc netáhlo, ani v době, kdy jsem hrál na housle. Až teď v poslední době jsem tomu začal trošku přicházet na chuť. Pro mě je ale klasika něco jiného než romská hudba. Tu umí zahrát bez problémů každý Rom.

Zkoušel jste někdy hrát romský čardáš smyčcem?

Zkoušel. Bylo to zajímavé, jak co se týče akordu, tak co se týče smyčce celkově.

Dominiku, vy jste si podal přihlášku do Symfonického orchestru Českého rozhlasu, ale nakonec vás nevzali …Čím to bylo?

To byl můj první větší konkurz, takže v něm hlavní roli hrál stres a nervy.

Litujete toho?

Nelituji, protože to pro mě byla velká zkušenost. Uvědomuji si chyby, které jsem tam udělal, můžu na nich pracovat. Myslím si, že kdybych teď šel někam jinam na konkurz, takže si na takové věci dám pozor.