Sázavský klášter ve Středočeském kraji je místem, ke kterému se váže samotný počátek českých dějin
Klášter Sázava ve středních Čechách je významné místo, ke kterému se váže počátek českých dějin. V roce 1032 ho založil svatý Prokop - český světec, který byl původně pražským kanovníkem. Na své pouti zavítal do sázavské pustiny, kde kolem sebe shromáždil skupinu žáků. Klášter pak založil za podpory přemyslovských knížat Oldřicha a Břetislava I.
Sázavský klášter byl ve své době prvním mimopražským klášterem a třetím nejstarším mužským klášterem v Čechách. Byl důležitým centrem slovanské liturgie a písemnictví. Navázal tak na někdejší dědictví věrozvěstů Velké Moravy svatého Cyrila a svatého Metoděje a proslul i jako místo, kde chudí a nemocní nacházeli zastání a uzdravení.
Nejstarší památku odhalily až archeologické výzkumy
Sázava se v 11. století stala křižovatkou kulturního světa západního a východního křesťanství. V tomto období byl v klášterním areálu vybudován první kamenný kostel, který byl v roce 1070 zasvěcen sv. Kříži. Jeho základy byly objeveny až v 70. letech 20. století. Půdorys odhalil, že vzorem pro kostel byl chrám Anastasia v Jeruzalémě, tedy chrám Vzkříšení.
Kostel je nejen první románskou stavbou v sázavském areálu, ale je unikátní i svou dispozicí. Každá strana kaple byla postavena do polooblouku, jedná se tak o polokruhové apsidy. Zvláštností je i střed kostela. Nemá totiž kulatý tvar, který mají románské rotundy, ale čtvercový. S podobnými stavbami se můžeme setkat v Gruzii nebo Arménii, tedy zemích, které byly součástí byzantské říše.
Druhou kamennou stavbu v prostranství kláštera začal budovat opat Božetěch, který byl skvělým umělcem. Dřevěný kostel s Prokopovým hrobem začal proměňovat na románskou baziliku, jejíž kněžiště bylo v roce 1095 vysvěceno pražským biskupem Kosmou.
V roce 1096 byli ale slovanští mniši za vlády knížete Břetislava II. vyhnáni a slovanské písemnosti byly zničeny. Začátkem roku 1097 byl klášter osídlen latinskými benediktiny z Břevnovského kláštera. Byl dostaven velkolepý bazilikální kostel i všechny románské klášterní budovy.
Sázavský klášter budoval i první stavitel katedrály sv. Víta
Za vlády císaře Karla IV. přibyla do Sázavy huť Matyáše z Arrasu a změnila původní stavební plán kláštera. Přestavby tak pokračovaly v gotickém duchu pod vedením prvotních stavitelů katedrály sv. Víta v Praze a dodnes je možné uvnitř bývalého konventu obdivovat třeba kapitulní síň s překrásným žebrovým klenutím, zajímavým svazkovým pilířem s reliéfy bazilišků a jedinečnými malbami na stěnách.
Klášterní rozkvět nezbrzdil ani velký požár v roce 1746. Ve spolupráci s architektem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem a dalšími významnými umělci se přistoupilo k pozdně barokní obnově. Na vrcholu barokního rozvoje v roce 1785 byl ale úředním aktem císaře Josefa II. klášter zrušen.
V roce 1809 se prvním světským majitelem stal Vilém Tiegel z Lindenkronu, který areál začal využívat jako zámek. Jeden z dědiců v roce 1932 prodal část areálu benediktinským mnichům z Emauzského kláštera v Praze, kteří chtěli v Sázavě znovu obnovit klášter. Obnova mnišského života v duchu slovanského odkazu svatého Prokopa se však vinou druhé světové války a následující komunistické totality nezdařila. V roce 1951 byl areál znárodněn. Současným správcem klášterního areálu je Národní památkový ústav.
Spolupořadatel
