Scientismus aneb Věda je… magie
Scientismus je směr, který v 19. století vsadil na vědu. Šlo přitom čistě jen o přírodní obory, jako jsou fyzika, chemie, biologie… přičemž královnou zůstala matematika.
Rozhodující byla systematičnost, exaktnost, tvrdá data a pokud možno experimenty. Část intelektuální elity byla přesvědčena, že věda je jediným možným, dokonce jediným správným vztahováním se člověka ke světu. A tohle přesvědčení si utvrzovala plejádou objevů a vynálezů, které to velké století přineslo.
Když je věda in
Přírodní vědy se staly symbolem pokroku a moderní éry, stadia civilizace, kdy poznáme všechno a ovládneme všechno. Pod vlivem scientismu jako by se některé další vědy, ty humanitní, začaly stydět za to, že mají málo čísel a grafů a exaktních metodik a začaly se opičit. Napodobovaly své úspěšnější, oslavovanější sestry, fyziku, matematiku atd., a začaly do svých oborů vnášet své výpočty a schémata a křivky a přímky a polopřímky, aby zůstaly v kurzu a neujel jim vlak. Protože kdyby ujel, mohly by, nedej Bože, zůstat na stejném peróně s magií a mytologií, s náboženstvím a ezoterikou… a to humanitní vědy rozhodně nechtěly.
Ekonomie chce být jako matematika
Asi největší matematizaci, onen kýžený a módní posun, prodělala v devatenáctém století ekonomie. Tahle věda měla přitom klasický příběh: začalo to antickou filosofií s Platonem a Aristotelem. Velkým milníkem pak bylo 18. století, kdy Adam Smith napsal dílo „O bohatství národů“. Sám Smith přitom působil v oboru, který se nazýval morální filosofie. Byla to prostě jen navýsost humanitní nauka o tom, jak se má člověk chovat. Shodou okolností při tom Adam Smith řešil zisk a bohatství a paradoxně mu vyšlo, že je fajn, když jsme všichni egoisti, protože to ve výsledku funguje. A přesně tyhle myšlenky se začaly o sto let později zaplétat s matematikou a najednou to byly samé výpočty, kalkulace, bilance a ovšemže i grafy, a tak je tomu, aspoň v části ekonomie, dodnes.
Jedna ruka, jedno tělo
Ale přesto…i když se nově zmatematizovaná věda urputně snažila tvářit exaktně, pořád zůstával jejím hlavním zájmem trh. Trh je sám o sobě poměrně zajímavý výraz, ale co teprve, když se vědec–ekonom snaží popsat, jak trh funguje. A aby vyjádřil, jak exaktní a hluboce analytické jsou jeho vědomosti o trhu, popíše ten mechanismus jako… „neviditelná ruka trhu“. Pojďme si to říci ještě jednou: „neviditelná ruka trhu“. To nezní moc exaktně, že? Ruku má člověk, ruku má orangutan, ale trh? Jak ta ruka vypadá? No, právě že to moc nevíme, protože je neviditelná… To zní už úplně jako fantasy, asi jako plášť neviditelnosti z Harryho Pottera. A přece bude neviditelná ruka trhu vládnout ekonomickým teoriím až někdy do Velké hospodářské krize. Ta ostatně ani nezpochybní její neviditelnost či existenci, jen její včasnost a efektivitu. A tak byla neviditelná ruka trhu ne snad odstraněna či nahrazena, spíš jen doplněna o zásahy státu. Ruka trhu a hlava státu byly jedno tělo a jedna duše.
Přeci jen ta magie
A aby stát věděl, jak ekonomiku ovlivňovat, musel mít k dispozici nějaké základní informace o jeho kondici. Zajímaly ho především tzv. makroekonomické agregáty, což ostatně zní velmi vědecky a exaktně. Jsou to inflace, nezaměstnanost, ekonomický růst a zahraniční vztahy a můžeme je počítat a vyjadřovat a predikovat. A aby zmatematizovaná ekonomika ukázala, jaký v tom je systém a přehled, tak interakce mezi nimi pojmenovala… magický čtyřúhelník. A tak se, při vzniku makroekonomie ve 20. století, přeci jen dostala oklikou a přes pár tunelů… na ten perón s magií.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
