Sladká sbírka
Když mám od něčeho tři kousky, začnu to sbírat, říká se smíchem zpěvačka Lucie Bílá. V tom případě by herečce ústeckého Činoherního studia Anně Fišerové k založení sbírky stačila jedna, maximálně dvě návštěvy kavárny. Sbírá totiž ty malé cukříky, které se ke kávě podávají.
Ono to tak skoro doslova bylo. Anna kávu pije často a ráda, ale nesladí. A bylo jí líto cukříků, které bůhví jak by skončily a tak je začala sbírat. Vozí si je z cest po světě i tuzemsku, myslí na ni kamarádi, a když si někde dají kávu, pamatují s cukříkem i na sběratelku.
Nejhezčí kousky
I ty maličké cukry dokládají dnešní globalizaci – cukr s logem některé z velkých firem můžete dostat v kavárně norské, francouzské i české. Mnohem vzácnější pak jsou kousky z malých podniků – kavárna nebo restaurace si nechá udělat cukříky s vlastním logem. Loni se objevily cukry s logem Tříkrálové sbírky a taky s letopočty vzniku a stého výročí samostatné Československé republiky. Najdou se i sáčky s potiskem konkrétního kandidáta do voleb a podobné rarity.
Sběratelce Anně se nejvíc líbí cukry z Francie, přímo z Paříže – tam nemají jen ty klasické obdélníčkové sáčky nebo tubičky, balí i jednotlivé kostky cukru, navíc se vyskytují i další tvary – například cukr ve tvaru fotbalového míče.
Smysl sbírky
Nejde o třídění, cukříky jsou navíc rozptýlené, část „bydlí“ v šuplíku u Annina tatínka, část je porůznu v krabicích. Ale čas od času je hezké se jimi probrat, prohlédnout a třeba zavzpomínat na nějaký příběh, který se k danému cukru váže.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
