Snažím se neplýtvat. Není to skrblictví, ale velká úcta k potravinám, říká Mirka van Gils Slavíková
Získala několik celosvětových cen a řadí se mezi cukrářské špičky. Byla také porotkyní v soutěži amatérských cukrářů Peče celá země. Své fanoušky oslovuje „cukrouškové“ a růžové vlasy ji činí nepřehlédnutelnou.
Cukrářka Mirka van Gils Slavíková peče profesně, ale před Vánoci musí myslet i na rodinu, a to zejména s vánočním cukrovím. „Synové by mi nikdy neodpustili, kdyby na Vánoce nebylo cukroví od maminky. Už to ale mám trošku utlumené, vejdu se do 15 druhů.“
„Do veškerých pevných těst, pod které řadíme i linecká, včetně kakaových nebo oříškových, vždy máslo vyšleháme. Do vyšlehaného másla s cukrem a žloutky pak vmícháváme velmi rychle mouku tak, aby se nesrazila, aby nenachytala tekutinu z másla. Slepované vánoční cukroví nebo rohlíčky z takto připraveného těsta se vám rozplynou na jazyku.“
Na vánočním stole u nich nesmí chybět slepované s vlastním rybízovým džemem, tatínkovy kokosové rohlíčky, čokoládové pracny nebo velké množství různých druhů úlků. Nejoblíbenější cukroví ale vzniklo náhodou. „Jsou to plnění šneci. To je naše domácí cukroví, které vzniklo ze zbytku těst. Udělala jsem roládičku, nakrájela, upekla plátky, poslepovala jsem je čokoládovým krémem, džemem uprostřed a polila.“ Cukrářka si totiž doma i v práci dává záležet, aby se s ničím neplýtvalo, aby se všechno spotřebovalo. „Vypadá to, že je člověk skrblík, ale není to o skrblictví. Je to o velké úctě k potravinám, které vytvořil někdo jiný. Mám tendenci zpracovat úplně všechno. Velmi nerada potraviny vyhazuji.“
Maluje obrazy, ale neprodává je
Dezerty Mirky van Gils Slavíkové připomínají malá umělecká díla. Je na nich znát výtvarné cítění. „Inklinovala jsem k němu od útlého dětství a inklinuji pořád, protože mým největším koníčkem je malování obrazů.“ Obrazy, které namaluje, ale neprodává, považuje je za svá „miminka“. „Jen když se s ním v sobě nějak rozloučím, tak ho můžu pustit, ale ne hned. Takže když někomu něco namaluji, je to velmi vzácné. V podstatě jsou to ti nejbližší, aby obraz nebyl moc daleko.“
Výtvarnou školu chtěla původně i studovat a zlobila se na tatínka, že jí to zakázal. „Můj tatínek byl zcela pragmatický člověk a řekl mi: ,Milá dcero, jíst se bude pořád, půjdeš tedy k jídlu. A protože máš ty výtvarné sklony, tak půjdeš na cukrářku.‘“ S lety potom přišla na to, že tatínek byl vlastně velice moudrý člověk.
Peče celá země
Mirku van Gils Slavíkovou jsme mohli vídat také jako porotkyni v oblíbené soutěži amatérských cukrářů a pekařů Peče celá země. Co jí účinkování v soutěži přineslo? „Hlavně neuvěřitelně obrovský poznatek, jak jsme úžasně rozpečená země. Vaření a pečení, to je taková ta vůně domova, vůně rodiny a to si myslím, že je moc hezké.“
Díky soutěži jí také zůstaly typické růžové vlasy, i když to byla náhoda. „Já jsem ve svém životě, kromě černé barvy, měla na hlavě už snad všechny odstíny. A když jsem byla na castingu na porotkyni Peče celá země, tak jsem v té době měla na vlasech takovou růžovo fialovou barvu. Dramaturg pořadu mi řekl: ‚Tuhle barvu si zachovejte.‘ No a já ji od té doby mám pořád.“
Slavná cukrářka uspěla nejenom u nás, ale i v mnoha dalších zemích světa. Kde se v ní vzala touha nezůstat v jednom státě a posouvat se dál? Má ještě ambici poznat cukrářsky nějakou zemi? Nejen to se dozvíte v záznamu rozhovoru s Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
