Petra z brna|Zdravím všechny posluchače.
Já osobně jsem prarodiče nepoznala a moc mě
To mrzí. Jen mám pocit že dnešní doba jim moc
Nepřeje. Odchod do důchodu se pořad oddaluje a
představa že je vám 70(chtějí aby se šlo do duc.75)
chodit do práce staráme se o domácnost a do
Tróji vnoučata???
O domácnost a k tomu vnoučata??
Jana|Dobrý večer přeji všem příznivcům NL, děkuji za dnešní téma, protože očekávám, že mnozí máme šanci svým babičkám vzdát dnes hold i veřejně. Měla jsem štěstí užít si obě babičky ve svém dětství, dům byl velký a pro všechny. Ale po pravdě, babička z mamčiny strany mi do života dala víc. Žena to byla prostá, ale svými pohádkami a později vyprávěním se snažila rozvíjet můj rozhled a také dbala na to, abych mluvila spisovně, protože na Ostravsku byla šance používat nářečí. Babička byla skromná a hodně pracovitá, měla smysl pro rodinu, protože ve 13 letech úplně osiřela a musela se protloukat životem než se vdala. Naučila mě mnohým domácím pracím, díky ní umím např. háčkovat. Společně jsme někdy zpívaly, její oblíbená píseň byla "Zelení hájové". Dědečka, jejího muže, jsem bohužel nepoznala, zemřel dříve před mým narozením. Přesto mám po něm a z jeho rodiny geny, podobou jsem do jeho rodiny a dokonce jsem vykonávala povolání, které tam bylo rozšířené. Myslím, že i povahově tam patřím. Škoda, že jsme se nepotkali. To je ta genetika, o které, paní Jarko, se v úvodu pro nás posluchače zmiňujete. O babičku jsem se starala později v době nemoci, dožila u nás a snažila jsem se vynahradit jí to za péči a pomoc v dětství. Opustila nás, když mi bylo 22 let. Dodnes vzpomínám na zlatou babičku a na hřbitov chodím pravidelně. Dodám, že babička byla křtěná Beatrix, ale to bylo za Rakousko-Uherska. Jméno se pak překládalo jako Božena, tak to měla v občance. Za užitečné téma děkuje a všechny zdraví Jana
Yveta|Dobrý večer, Vám všem. Jsem poválečné dítě. Když jsem se narodila, měl taťka před sebou ještě rok vojny a mamka hned po šestinedělí se vrátila do zaměstnání. Mě svěřila babičce Lojzičce, která se starala o domácnost rodičů. Snad právě proto, jsem si vytvořila mnohem lepší vztah s babičkou než s mamkou. Babička byla pro mne celý život vším. Učitelkou, vychovatelkou, kamarádkou. Prostě vším. Babička, byť se dožila bez měsíce 99 let. Mám na krku už sedmý křížek, ale moc mi chybí. Poznala jsem i babičku otcovy strany - Bóžu, jak se jí u nás říkalo, ale nikdy se mezi námi nevytvořil tak krásný vztah. Poznala jsem i jednu prababičku, ale bohužel s tou jsem mohla trávit jen prázdniny, kdy u nás pobývala. S babičkou Lojzičkou si onikaly, také byl mezi nimi hezký vztah. Dědu jsem měla jen jednoho. Byl voják. Byl přísný, ale spravedlivý. Na všechny strašně ráda a často vzpomínám. Někde jsem četla, že babičky a dědové mají v popisu práce rozmazlovat a rodiče vychovávat. Já nerozmazluji, ale miluji. Sama mám jedenáct vnoučat a dvanácté na cestě. která u mne rády pobývají. A tak jen doufám, že se ještě nějaký čas budeme společně radovat ze života a jednou budou vzpomínat v dobrém.. Dobrou noc :
Alena|Zdravím Vás, paní Jarko a taky všechny posluchače. Já vzpomínám na babičku a musím i na dědečka, u nás se říkalo stařenka a stařeček a protože oni byli pořád spolu, bylo to jako jedna osoba. Dodnes na ně nemohu zapomenout, protože stařenka nás naučila vařit, vyšívat, plést a šít a stařeček zase nás naučil všechno si opravit, vyzkoušet a zařídit. A co jsme na nich vždycky obdivovali, že si dokázali celý život, co si pamatuju, tak si pořád povídali. O všem se radili, všechno spolu dělali, stařeček pomáhal při vaření i pečení a stařenka zase třeba když stařeček sekal na zimu dřevo, tak ona skládala, měli samozřejmě pořád hodně práce, měli hospodářství, ale spolu všechno dokázali. Je to nesmazatelná stopa, zrovna teď měla stařenka výročí, dneska jsem byla na hřbitově, takže jim posílám tuto milou vzpomínku.
Heda|S oběma babičkami jsem měla velmi pěkný vztah.S jednou jsme bývali,ke druhé jsem chodila na prázdniny.Obě se narodily stejně a obě v 90 letech zemřely.Obě mi i potom ve snech radily! :-)
Už jsem babičkou též a dnes se mi dostalo velkého vyznamenání: byli jsme večer v kostele a mladí zašli ještě k nám.Vnouček,třeťák,mě popadl kolem pasu a řekl - já tu chcu bývat :-) Ty jsi takový kostelní,čistotný a pavdomluvný člověk,babi.Ale ty koledy,či co je to za hudba,kterú poslúcháš,to mně u tebe teda jediné vadí... :-) Mám ráda dechovku :-)
Krásný večer všem.
frantisek svaricek|DOBRY VEČER P.JARUŠKO A POSL. N.L.PROTOŽE NAŠI DĚDEČKOVÉ A BABIČKY NEMĚLI TU MOŽNOST SI SNÁMA HRÁT TAK MI PRARODIČE SE SNAŽÍME TO NAŠIM PRAVNUKŮM NĚJAK VYNAHRADIT,ALE DĚLÁME TO ZPŮSOBEM KTERÝ MOŽNÁ NENI SPRÁVNÝ.MÝ.A S PRAVNUKY JE TO JEŠTĚ HORŠI TI MAJÍ NA CO SI VZPOMENOU,SNAD BUDOU NA NÁS V DOBRÉM VZPOMÍNAT.JEŠTĚ JEDNOU VÁS ZDRAVÍ FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Sváťa z Brna|Dobrý večer vám paní Jarko i vám linkařům.U babičky jsem vyrůstal do svých 14 let.Byla bezvadná.Starala se o zahradu i o králíky , kachny , husy nebo i prasátko .Rád jsem ji pomáhal.Dobře vařila i pekla.Dodnes vzpomínám na chlupaté knedlíky , svíčkovou, buchty a koláče.Ráda se bavila, hrála karty i když někdy trochu švindlovala.Děda měl rád humor a přestože ve válce přišel o část ruky ,dělal dlouho vrátného na hotelu Sázavan.Často pak vykládal veselé příhody , které tam zažíval.Moc rád na oba vzpomínám. A co my ? Máme rádi celou rodinu , rádi se se všemi scházíme a pokud jsme požádáni rádi všem poradíme a pomůžeme i jinak. Tak a je to. Váš Sváťa
Marek|Já mám babičku na Slovensku v obci Olešná-Potuočky v okrese Čadca. Babičce je v současné době 84 let a obdivuji ji, jak v tak vysokém věku dokáže upéct makové koláče a uvařit haluškovou polévku, kysuckou kapustu a bílou rýži. Často jsem s ní chodil na procházky po lesích v okolí Olešné, Staškova a Korně. Každou neděli v 10:30 a každé úterý v 15:30 chodí do místního kostela na mši. Pokud mě babička něčím strašila, tak jen tehdy, když v noci při chrápání pískala. Děda zemřel před čtrnácti lety, pracoval jako lesník a dřevorubec v Beskydech, uměl hrát na heligonku a vlastnil traktor s vlečkou - často jsem s ním jezdil do lesa orat brambory. Z jídel měl nejraději fazolovou polévku, kterou jedl ze zvláštního hrnce a já jsem mu vždycky záviděl, že má tak kouzelný nástroj!
Sylva|Zdravím všechny....měla jsem hodnou babičku ale byla jsem trochu divoké dítě takže se mě babička bála! Přitom jsem ji měla nejraději ze všech. Tehdy byla el.energie levnější v noci a tak babička se nechala o půlnoci probudit a něco nám upekla. Aktivní byla do svých 96 let a pak náhle, tiše odešla.
Když jsem se dozvěděla, že budu babičkou, hned jsem se dala do "studia" Babičky Boženy Němcové. Hezké ale...dcera měla už nastudovanou moderní literaturu a tak ani metody z mého dětství (strašení, tresty) by nebyly k užitku. Vnuci už povyrostli, dva nejstarší mě přerostli a mají chlapský hlas. A já musím říct, ať už jsou vnoučata k hlídání nebo ne, babičkovský věk je ten nejhezčí, méně povinností a více radosti ze života! Dobrou noc.
