Sobotní Noční linka: Život dětskýma očima

1. červen 2024

Dnes slavíme svět dětí a jejich nekonečnou radost a energii. Připojte se k nám a vraťte se do časů, kdy bylo všechno možné a nic nebylo nemožné. Objevme společně krásu a jedinečnost dětství. 

Jaké vzpomínky vám vyvolávají na vaše dětství? Co pro vás znamená dívat se na svět dětskýma očima? Jaké byly vaše nejoblíbenější hry a zábavy, které jste si užívali jako dítě? Jaké byly vaše oblíbené místa ke hraní a prozkoumávání?

Co vám přinášelo největší radost a štěstí v dětství? Byly to drobné radosti každodenního života nebo velké události a dobrodružství? Jaká dětská dobrodružství vám utkvěla v paměti? Byly to výlety do přírody, tábory nebo nějaké městské dobrodružství?

Zavolejte Jarce Barboříkové do zlínského studia Českého rozhlasu na telefonní číslo 731 800 900 nebo napište sem, přímo pod téma (rozhlas.cz/linka). K dispozici je také email linka@rozhlas.cz. Těším se na Vás!

PAVEL ZE ŽIDLOCHOVIC|PĚKNÉ DOBRÉ VEČER VŠEM! JÁ SE SNAŽÍM STÁLE VIDĚT SVĚT DĚTSKÝM OKEM A MÉ OKOLÍ O MĚ ŘÍKÁ, ŽE SU STÁLE DUŠÍ DÍTĚTEM A MAJO' PRAVDU A NA SVÉ DĚTSTVÍ VZPOMÍNÁM RÁD A V SOUČASNOSTI SI MOC RÁD TŘEBA HRAJU S DĚCKAMA SVÝCH KAMARÁDŮ, DĚTI SÚ RADOST. DOBRO´ NOC VŠEM POSLUCHAČŮM.
frantisek svaricek| Dobrý večér p.Jaruško a posl.N.L. Já jsu ročník 1942.protože jsme bydleli v Kubšicích což byla německá dědina,tak že mě vychovávaly německá děvčata.Jaké bylo moje překvapení,když jsem se po r.1989 setkál v naší dědině s pani z německa která se ptala po naši mamince Cilince,která bohužél už nežila , , Jinak já řikám vy jste ju znala?ona řiká já jsem vozila jejiho syna Františka v kočárku, já jsem se ji představil jako ten kluk kterého vozila v tom kočáře,a tomě už bylo přes 50 roků ,jaké to bylo překvapení pro nás oba.Jinak o mém dětstvi jsem už několikrát v .N.L.hovořil,bylo to v rodině zemědělce dost náročné,ale nestěžuju si,FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Michal Sedlák z Myšlína|Dobrý večer, tentokrát těm, kteří kdysi bývali dětmi. Ohlížím se zpátky. A vidím sám sebe pod ocelovým velikánem, který chce do nebe – francouzská Paříž. Pak vidím sám sebe před mramorovou zvonicí, která naopak chce k zemi – italská Pisa. A taky vidím sám sebe na lavičce vedle podivné dámy, která je celá z kostiček a která chce mou dětskou lásku – dánský Billund. A pak vidím maminku s tatínkem. A domov, místo mému srdci nejbližší. Tohle je moje dětství. Galerie obrazů, které mají jednu zvláštnost – čas jim barvy nebere, čas jim barvy přidává. A tyhle obrazy jsou mi nejvzácnější.
Sváťa z Brna|Dobrý večer vám paní Jarko i vám trochu odrostlejším dětem , kteří bez Noční linky neusnete.Velice rád se vracím ve vzpomínkách do svého dětství.Bylo nádherné.Žil jsem až do svých 14 let v Posázaví , v Kácově u své babičky.Měl jsem tak možnost poznat tamější život i díky návštěvám různých pracovišť jež byly organizovány školou.Tak jsem poznal práci v cihelně, mlýnu , pivovaru , lihovaru , na poště , na nádraží ,ale i u řezníka , pekaře , sedláře.Jako kluci jsme uměli udělat lodičku , píšťalku, luk , prak.Hráli jsme kuličky , skákali panáka .Nebývali jsme nějak omezováni různými příkazy a tak se z odřenin a šrámů nedělala věda. Babička chovala králíky , slepice , kachny , husy a měla zahradu , takže jsem ze všeho něco pochytil a rád pomáhal kde se dalo. Chodil jsem i na houby a tak nebyla nouze osmaženici či sušené houby.Nemohu zapomenout ani na můj pobyt na táboře, kde to bylo úžasné.Ale to jsem už v Noční lince popsal a mám to napsané i v sešitu z češtiny z Jedenáctleté střední školy , který uchovávám od roku 1956 a při setkáních rád ukazuji .Zkrátka rád bych se do tohoto dětství vrátil .Váš Sváťa 82 let
Jana Jirkov|Hezký dobrý večer! Já si jako malá myslela, že si nikdy nemůžu přestat hrát, že mě to prostě nikdy nepřejde a v určitých aspektech se dá říct, že jsem hravá dodnes. No a někdy jsem si zase přála ať už jsem brzy velká a můžu dělat všechno co dospěláci, dnes jako dospělá bych se však s chutí vrátila do dětství a prožívala tu bezstarostnost, mít opět 2 měsíce prázdnin, věřit zase na Ježíška, strašidla a bubáky, hrát venku dětské hry a poklábosit si s kamarádkami o čemkoliv.....
Sylva|Přeji všem krásný večer. Abych pravdu řekla, dětství pro mě nebylo tak snadné, hrát jsem si mohla na zahrádce, případně si tam pozvat kamarádku, z domu jsem nesměla dál než přes cestu. Ale ta výchova...spíše drezura, takže dnes už prožívám "druhé dětství" a to je šťastnější. A hlavně, i v dospělosti jsem měla dětskou víru a pohled na svět dětskýma očima. To se mé duši vyplácelo. Tím nechci říct že jsem neuměla "normálně žít", spíše jsem se často radovala z maličkostí a hrála jsem si celý život.. Vzpomínám si že jsem jednou k ránu vstala a podívala se z okna a najednou jako bych všechno viděla poprvé, jako dítě. Mohla jsem jen žasnout: jééé!

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.