Jana|Dobrý večer Honzo. jsem svobodná, manžela jsem neměla. Tatínek s maminkou, kdyby nezemřel v roce 2001, tak by v březnu 2002 oslavili 50 let. Byli oba hodní, dožili se vnoučat od mojí sestry. Jednou tatínek synovci ríká Radku přístí rok budeme s babičkou 50 let. Synovec ríká" To jsi to s babičkou vydržel? Byli bychom rádi, kdyby tady rodiče ještě byli. Jana
Dana|Naše padesátileté manželství začalo rok před mou maturitou, v dubnu se narodil syn, v červnu maturita a pak italské manželství, ale přesto plné lásky a milování .Navzájem si jeden druhého vážíme a snad to ještě nějaký čas vydrží.
Libuše|Přeji všem hezký večer. Ani mé dvě manželství nedají dohromady 50 let. Každé manželství trvalo 24 roků a obě skončily úmrtím manžela. Měli některé dobré vlastnosti společné a málo špatných. Přesto si nedovedu představit , že bych s některým z nich dožila 50 roků společného života.S tím prvním bych letos byla 60 roků.
Alena|Pěkný večer všem. My budeme mít letos taky kulaté výročí s manželem, i když ne zrovna padesát let, ale o trošičku míň. Už jsem to tu někdy vzpomínala, můj manžel vždycky říká, že se nikdy nehádá. Má pravdu, nikdy se se mnou opravdu nepohádal. On něco řekne, mně se to nelíbí, začnu nadávat a on nic neříká. Já se vyzuřím, málem to se mnou sekne a on se mnou úplně normálně mluví, jako by se nic nestalo. Ale jinak já jsem v podstatě hodná, všechno doma udělám, ráda se směju, umím ruční práce, máme zahrádku, takže se umím zabavit.
Pepa| Zdravím N.L. ! Za dvacet dní s manželkou skromně oslavíme smaragdovou svatbu.
Chráním si své soukromí, určitě bych do rozhlasu nešel vyprávět naši cestu životem.
frantisek svaricek|Dobrý večér p.redaktore a posl.n.l.Já s mou paní,jsme už 63 roků.Dnešní pořad je sice o zlaté svatbě,ale ta naše je něco mezi diamantovou a kamennou svatbou,tak dlouho už tu káru společně táhnem. Hlavni příčinu vidím v tom že máme dobré povahy a dokážeme si spoustu věcí odpustit. Zdravím Janičky,Marušky,Milenku,Pavlíky,Mirka,Oldu.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Helena,Matylda|Zdravím všechny s životními romány.Život můj byl BÉH,když to bylo ,že SRDCE se chvělo a chtělo zpomalit,chvíli jsem koukala,řekla jsem nevěrníkovi JÁ chci žít,a dala jak se říká nohy na ramena,a utekla do Španělska na 3 měsíce.Až tady nebudu nezmizí tvůjSEN,to jsem ponechala pro TEBE jen,ve SNU budu stále budu žít,ten konce nezná.JÁ jsem vydržela nevěrník NE.Mozek nesmí být v kalhotách.
Michal Sedlák z Myšlína|50 let společného života. Tolika jar jsem se ještě ani nedožil. Pouto trvající půl století musí být neobyčejně pevné. Pokud bych dnes stanul s nevěstou před oltářem a bylo nám přáno, zlatou svatbu bychom oslavili v mých 89 letech. Psal by se rok 2074 a sváteční chod by nám už možná servíroval humanoid. Třeba se toho některý z posluchačů dotkne, ale zajímalo by mě, jak se dá žít poté, co si ten nejvyšší toho druhého zavolá k sobě. Jednou se mi moc líbila slova paní posluchačky Marie z Radouně, která by si přála, aby se svým pánem odešla společně. Je to nádherná představa, ale společný odchod, má-li být přirozený, nám osud zaručit nedokáže.
Sylva|Zdravím vás všechny. Kdyby po mém 22letém manželství nebylo došlo k rozvodu, mohli jsme letos na podzim i my slavit zlatou. Na jednu stranu tak trošku závidím spokojeným párům, které dokázaly spolu zestárnout, ale přitom vím, že vše co se stalo mělo se stát. Bývalému muži jsem vděčná za mnohé a hlavně za dceru, ale kdybychom zůstali spolu, neprožili bychom pak pestřejší život. Já bych nepotkala tolik zajímavých lidí a on by se možná nepodíval do světa. Teď jsme spokojeni oba.
