Šoupat

Na takové otázky je prostá odpověď: sloveso šoupat není s německými schieben a Schub příbuzné a další významy slova šup také nepatří do této řekněme etymologické rodiny. Začnu slovesem šoupat, které je jak na pohled, tak významově blízké slovům šuple a šup. Se šupletem šoupeme, a když někoho pošleme šupem, jakoby s ním šoupneme tam, kde ho chceme mít. Ano, vypadá to nepravděpodobně, ale etymologové říkají jasně: Sloveso šoupat není původem německé, a nemá tedy s šuplaty a šupem nic společného. Ocituju tentokrát skoro celé heslo šoupat z Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka: "Jen české. Patří do skupiny onomatopoicko-expresívních slov označujících šoupavé pohyby, sunutí a podobně (srovnej šoustat, šourat se, šoulačka). Bezprostřední souvislost s německým schieben, sunout, strkat, Schub, šoupnutí, strčení či přejetí z němčiny není třeba předpokládat." Z toho plyne, že česká jsou nejen slovesa pošoupnout, ošoupat, rozšoupnout se, podstatné jméno šoupátko a pojmenování ptáka šoupálka, ale zcela určitě i citoslovce šup, kterým označujeme rychlý pohyb a používáme ho také jako výzvu k rychlému provedení něčeho. Tohle citoslovce známe i v podobách šups, šupy, šupity a šupajdy a z této podoby pak vzniklo sloveso šupajdit, které má význam rychle, svižně jít eventuálně běžet.

Michal Novotný

Jako výzvu k rychlému činění používáme také slovní spojení šupito presto, což je žertovná míchanice italštiny a češtiny. Původní italské spojení zní subito presto, což se dá přeložit jako honem rychle, Češi ze subita udělali své vlastní šupito. Ještě musím dodat, že z citoslovce šup s největší pravděpodobností vzniklo i podstatné jméno šupa, což je expresívní synonymum pro ránu, úder a také výstřel či výbuch, rovněž fotbalistově střele, když je prudká, říkáme šupa. Tolik o českém slovese šoupat a o výrazech s ním příbuzných.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz