Štěně

Popovídáme si dnes o výrazu štěně; také proto, že toto slovo označující podle Slovníku spisovného jazyka českého za prvé mládě psa domácího a za druhé mládě psovité šelmy vůbec, tedy malé vlče či lišče, má ještě jeden zajímavý význam. Jak píše zmíněný slovník a jak asi všichni víme, štěně je také čtvrthektolitrový soudek piva. Jak slovo štěně dostalo onen pivařský význam, si řekneme, ale nejprve si promluvme o významu klasickém. Ve staročeštině se psímu mláděti říkalo ščenec a také ščeně eventuálně ščenátko. V jiných slovanských jazycích existují podobná slova, v ruštině například ščenók, v srbštině a chorvatštině štene. Podobné slovo bylo i v praslovanštině a odborníci umějí najít dokonce jeho indoevropský kořen, který prý zněl skeno- a pocházel od ken- být mladý, začínat. Z téhož kořene prý pocházejí i velšské cenau, mladý pes, středoirské cano, vlče, a dokonce i latinské recens a řecké kainos, což jsou slova, která obě znamenají nový a na nichž neodborník ani náhodou nevidí, že by mohlo mít něco společného se štěňaty. Neodborník by spíš hledal souvislost mezi slovy štěně a štěkat, ale to by se mýlil. Sloveso štěkat do jazykového příbuzenstva nepatří, to vzniklo zvukomalebně, stejně jako podobná slovesa štkát a škytat.

Michal Novotný

Pojmenování soudku piva slovem, které označuje psí mládě, vzniklo zkomolením a z něho vyplývajícím žertem. Připomeňme, že jde o soudek čtvrthektolitrový. Z toho důvodu se mu říkalo čtvrtně či štvrtně. Pivařům ta slova zněla podobně jako pojmenování psího mláděte a žertovné pojmenování soudku bylo na světě. Určitě tu roli hrálo i to, že soudek vypadá jako mládě od velkého sudu a že slovo štěně se vnímá jako laskavá zdrobnělina. Pivaři mívají ke všemu, co souvisí s jejich oblíbeným nápojem, pivečkem, pivínkem, citový vztah.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.