Strmé a členité louky nejlépe poseká stádo ovcí
Přemýšlíte, jak posekat louku, která je ve svahu nebo příliš členitá? Sekačka se na takový terén nehodí a s kosou to v dnešní době taky už málokdo zvládne. U kostela na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou vsadili na ovce, a my jsme tam zajeli pro rady.
Kopec Zelená hora, na kterém stojí známý kostel svatého Jana Nepomuckého, byl dlouho porostlý stromy. Ty jsou teď pokácené, a Zelená hora vypadá tak, jak tomu bylo kdysi dávno. Přibyla ale starost o trávu, která na svazích roste. „Ten kopec je hodně svažitý, strmý, takže ta údržba ručním sečením byla náročná,“ říká ochránce přírody Milan Daďourek, který už několikátý rok vozí na Zelenou horu ovce. „Ovce je nenáročná, je schopná spást i takové ty horší palouky, které se nesuší na seno,“ dodává.
Nenáročnost ovce ale v žádném případě není v tom, že ji přivezete na louku a už se o ni nestaráte. „Musí tam být stín, závětří. Déšť jim nevadí, když vyberu plemeno, které je na to zvyklé,“ říká Milan Daďourek. Konkrétně na Zelené hoře nemají ovce ani přístřešek, stačí jim stín velkého dubu. Samozřejmě také potřebují vodu, sůl a minerální liz. To je základ.
Na louky na Zelené hoře vozí Milan Daďourek ovce vždy v květnu, a odváží je v září. Závisí to na kvalitě a množství trávy. Bez znalosti konkrétní louky není možné dopředu určit počet ovcí. Nejméně by ale měly být tři. Pokud chceme mít trávu spasenou celou a nakrátko, musíme počítat s větším počtem ovcí, a také s dokrmováním. Ovce si mezi stébly trávy a bylinami vybírají. Přirozeně tak přispívají k návratu původních českých luk.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
