ŠTRÚDL
Četl jsem si teď v nedávno vydané knížce převážně pražských fejetonů Hospoda není holubník, kterou napsal Zdeněk Brezina. Mimochodem, moc pěkná knížka a neříkám to proto, že bývalého televizního dokumentaristu a novináře Zdeňka Brezinu mám čest pokládat za svého přítele téměř už, proboha, čtyřicet let.
Ale proč o té knížce mluvím v této rubrice. Zdeněk tam vypráví o nápoji zvaném jarní štrúdl, což je cituji "do dvoudecky pět rozinek, lžička moučkového cukru, špetka mletého hřebíčku, půl lžičky mleté skořice, na to malá vodka, malý rum zakápnout to citrónem, promíchat a dolít do dvou deci slazeným jablečným džusem". Když prý ten jarní štrúdl vypili, uvědomili se, že do hospody Na Rychtě definitivně vstoupilo jaro. Ano, jaro, to by se mi moc líbilo, ale nechci mluvit o jaru, chci mluvit o štrúdlu.
Všichni víme, že štrúdl ve skutečnosti není nápoj, ale moučník správně česky zvaný jablečný závin. A že štrúdl je také zástup pomalu postupujících lidí, Slovník spisovného jazyka českého poznamenává, že štrúdl se obvykle říká zástupu, v němž se jde po dvou. Protože závin se abych tak řekl vyrábí tažením těsta, máme v češtině často používané slovní spojení, že se něco táhne jako štrúdl. Jako štrúdl se obvykle táhnou mladící na prahu puberty, když mají utřít nádobí. Jako štrúdl se může táhnout schůze, také české filmové detektivky se obvykle táhnou jako štrúdl. Že se něco táhne jako závin se myslím neříká.
Asi nemusím oznamovat, že slovo štrúdl pochází z němčiny, je to na tom výrazu přímo vidět. Ostatně německý původ slova nepřímo dokazuje i to, že naši předkové cítili potřebu slovo štrúdl nahradit výrazem českým. Takové nahrazování se dělo skoro výhradně pouze u slov německých, z jiných jazyků takovou dnes už nepochopitelnou fobii čeština neměla.
To německé, přesněji řečeno v rakouské němčině používané slovo zní skoro stejně jako v češtině, jen se samozřejmě trochu jinak píše - Strudel. První význam tohoto slova ale byl vír, to proto, že původně se tento moučník pekl v podobě jakéhosi šneka či víru. Odtud, z tohoto původního šnekovitého tvaru, prý je také, píše se to v Českém etymologickém slovníku Jiřího Rejzka, přenesený význam štrúdl rovná se dlouhý průvod. V jiném etymologickém slovníku se ale píše, že štrúdl jako průvod je ze slova Rudel, houf, a původně nemá se závinem nic společného. Jako obvykle musím konstatovat, že žádnou z obou možností neumím označit za správnou.
Vysílá se ve středu 5.3.
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
