ŠUSPAJTL

Šuspajtl je podle slovníku totéž, co šus ve významu potřeštěnec; já sám si pro sebe ty dva výrazy přece jen odlišuji. Šuspajtl se podle mne projevuje víc pohybově než šus, šuspajtl ke zbrklosti v mluvě a myšlení přidává ještě zbytečné pobíhání, prudká gesta. Zajímavá je však především druhá část slova šuspajtl. Ono pajtl je z německého Beutel, tedy pytel, takže šuspajtl je v překladu střelený pytlem, což velmi připomíná české slovní spojení praštěný pytlem, které používáme, když chceme říct, že naše duševní schopnosti jsou jaksi sníženy.

Než si objasním záhadu spojení pytle, střílení a nižších duševních schopností, povíme si že německé Beutel a naše pytel si nejsou podobná náhodou. Obě vznikla ze stejného výrazu, ze středohornoněmeckého biutel. Pytel je tedy takzvané cizí slovo.

Ale zpět ke střílení, eventuálně praštění pytlem, což mají být činnosti měnící naši duševní normalitu. Šuspajtlové, tedy pytlem střelení, jsou potrhlí a pomatení, ti pytlem praštění zase zmatení, pomalí, lékaři odborně říkají dezorientovaní. Záhadě porozumíme, když si řekneme, že původně šlo o pytel prázdný; prázdným pytlem praštěný, říkalo se o zmatených lidech. Prázdnota byla při vzniku úsloví vlastně klíčová, protože právě ta prázdnota se údajně přenášela do hlavy toho, koho jsme prázdným pytlem praštili, eventuálně obrazně řečeno střelili. Jak píše etymolog Václav Machek ve svém slovníku, "jde tu o dotykovou magii". Takže slovní spojení pytlem praštěný a původem německé slovo šuspajtl vznikla hodně dávno, v době, z níž pochází i spojení liška podšitá, které vyjadřuje víru, že liščí kůže, kterou je podšitý náš kabát, na nás dokáže přenést liščí vlastnosti, například mazanost.