Sýpka v Hospozínku zřejmě spadne. Majitele úřady ani policie nedohledaly
Dominantou krajiny kolem Hospozínku na Velvarsku je památkově chráněná barokní sýpka. Stojí na vršku a opukou svítí do krajiny. Když k ní ale přijíždíte, můžete si všimnout, v jak žalostném stavu je. Zřejmě už nic nezabrání jejímu zřícení. To nejcennější, co v ní bylo – staré trámy, odvezli zloději. O její osud nejeví majitelé zájem.
„Viděli jsme, jak kamiony odvážejí ze sýpky dřevo. A když jsme se ptali, dozvěděli jsme se, že se sýpka bude opravovat. Ale to byl samozřejmě nesmysl,“ vzpomíná Dana Ledvinová, která má v Hospozínku chalupu, na dobu před několika lety. Tehdy Ledvinovi zavolali do Slaného památkářům, aby je na situaci upozornili. K ničemu to ale nebylo. „Ohlásili jsme to policii. I když se prý na místě ti lidé legitimovali, nakonec nebyl nikdo potrestaný,“ popisuje Markéta Škrancová, vedoucí památkové péče ze Slaného, kde mají dozor nad budovou na starosti.
Sýpka má velké díry ve střeše, takže do ní teče. Okna v nejnižších patrech jsou zabedněná, aby do ní nebylo vidět. A vrata jsou pevně zamčená. Jenom malou škvírou lze vidět a vyfotografovat vnitřek. Trámy jsou pryč. „Zbyly z ní vlastně jen obvodové zdi. Dříve nebyla zabezpečená, to, co šlo odnést, někdo už odnesl, a to včetně železných částí,“ popisuje starostka Hospozína, pod který Hozpozínek patří, Iveta Hasalová (STAN) a ukazuje části střechy, jak se kolem sýpky válejí po zemi. Barokní stavba je tak zřejmě odsouzena k zániku.
Monumentální sýpku, stejně jako řadu dalších zemědělských usedlostí na Velvarsku, nechal postavit v 18. století rod Kinských. Po revoluci měnila majitele. Když ji vykradli, patřila soukromé firmě. Policii se ale nikoho nepovedlo obvinit, jak uvádí Michaela Nováková z kladenské policie. „Nepodařilo se zjistit, kdy přesně ke krádeži došlo a kdo byl v té době majitelem nemovitosti. Takže není možné zjistit viníka.“
V tuto chvíli podle výpisu z katastru nemovitostí vlastní stavbu žena, proti které je vedena řada exekucí. Slánským památkářům, kteří mají dohled budovou na starosti, se nedaří majitelku dostihnout, a tak ji ani případně pokutovat za to, že o památku nepečuje, říká Markéta Škrancová: „S vlastníkem nejsme v kontaktu. Protože není dostupný, nedaří se mu doručovat dopisy. Bydliště má v Pardubicích. Ale ani tamní úřad není schopen zjistit, kde se ta osoba nachází.“
Panskou sýpku potkal osud dalších podobných hospodářských staveb. Staré dřevo se stalo kořistí lidí, kteří s ním obchodují. „To dřevo má v dnešní době ohromnou cenu,“ popisuje Jiří Mrázek z Národního památkového ústavu. „Aby unesla zátěž obilí, má sýpka vždycky mohutnou konstrukci, se silnými trámy, podepřenými silnými průvlaky. Sloupy nesou pořádný krov. Takové dřevo je cenný artikl, který se vykupuje a vozí do zahraničí. Je to totiž dřevo, které bylo pokáceno ve správnou dobu, je vyzrálé, ručně zpracované a osekané.“
Sýpky podle Jiřího Mrázka byly stavěny jako důkladné budovy, leckdy kvalitněji, než třeba domy na bydlení. „Sedlák mohl mít zchátralou chalupu, ale sýpku, tu míval kvalitní, často jako novostavbu. Obilí bylo nutné zachovat, aby se příští rok mohlo zasít znovu. A tato sýpka s barokním krovem je teď vykradená, ponechaná k likvidaci,“ zlobí se Jiří Mrázek. Zároveň upozorňuje, že pro tak velkou budovu, jako je sýpka, se v dnešní době jen těžko hledá využití.
Jsou v ní totiž malá okna a často lze jen těžko vytopit. Může to být vhodný prostor třeba pro galerii nebo muzeum. To se povedlo v Lánech, kde z tamního špejcharu udělali Muzeum T. G. Masaryka. Naopak podobný osud, jako má sýpka v Hospozínku, potkal špejchar v nedalekých Břešťanech nebo v Bošíně na Nymbursku.
Rozpadající se sýpka v Hospozínku ostře kontrastuje s kostelní kaplí svatého Jana Nepomuckého, která stojí poblíž. Stará se o ní spolek, který založili právě Ledvinovi. I když byla taky ve velmi špatném stavu, daří se jí dobrovolníkům opravovat. Více o obnově kaple najdete zde.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
