Teodor Buzu - akademický malíř
20. duben 2012
Tandem
Akademický malíř Teodor Buzu a Jan Rosák v Tandemu! Prozradil, jak dlouho žije v Čechách, kde se narodil a kde čerpá inspiraci pro svá díla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tandem je opět připraven vydat se po rozhlasových vlnách až k vám domů nebo i do práce, prostě tam, kde nás posloucháte a zpříjemnit vám tyto chvíle spolu se zajímavým hostem. Zdraví vás tedy Jan Rosák a hned vám řeknu, že jméno dnešního hosta Tandemu dává tušit, že jeho hostitel není rodilý Čech, ale patří k těm lidem, kteří se u nás usadili a přinesli nám takříkajíc další rozměr pohledu na svět a je dobře, že je tady máme. Pozvání přijal akademický malíř Teodor Buzu. Já vás vítám a zdravím. Dobrý den.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc se mi líbí vaše životní motto: jsem realista a věřím na zázraky. Tak právě o těch vašich zázracích si budeme dneska společně povídat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak těch životních mott má můj dnešní host, akademický malíř Teodor Buzu víc. Jsem přesvědčen, že tady mnohá z nich padnou. Ale co by tady teď určitě nemělo chybět, to je povídání o dětství Teodora Buzu, protože vaše jméno napovídá, že jste cizinec. Já rovnou řeknu, že pocházíte z Moldávie. Ale teď řekněte mi, jak to s vím vaším původem je? To znamená Moldávie jako moldavská tehdejší sovětská republika nebo Moldávie, která patří do Rumunska?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Historicky vždy Moldavsko patřilo ke kulturním kořenům Rumunska. Je známá situace, když po smlouvě Ribentrop a Molotov, tak Moldavsko a pobaltský republiky včetně části Československa tehdy tak byly zabrány a tak. Takže, já jsem se narodil v Moldavsku v sovětský republice a moji rodiče se narodili na území Rumunska. Takže, mi to připadá zajímavý. Myslím, že by stálo za to říct, že můj otec byl na vojně v roce 39 v rumunský armádě, pak začala válka. A pak vzali na vojnu bratra mladšího a oni bojovali proti sobě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsou věci, to jsou paradoxy. Je to možný?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Takže pak otec byl zajatcem v ruském lágru, tak se vrátil domů v roce 1948. Takže to jsou takový věci neoriginální. Tím začal můj originální život.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vy jste se narodil vlastně ještě v tehdejším Sovětském svazu. A kam vedla vaše cesta dál? Jak jste se vlastně dostal sem k nám do Česka?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Velmi jednoduše, jsem přijel vlakem. Já jsem potkal jednu krásnou dívku ve vlaku Oděsa-Charkov. No, pak jsem zjistil, že ta dívka je Češka, ze Sezimova Ústí u Tábora. Tak začala moje cesta životní a z tý doby mám rád vlaky, protože vlak není jenom dopravní prostředek, ale je taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prostě k seznámení.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
A je takovým symbolem dálek, symbolem rozluček, setkání a tak. Takže, to je takový nostalgický. Já si rád jednou za čas koupím lístek a jedu vlakem někam.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? To je hezký.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Protože vždycky potkáš člověka, který tě, víš, že už tě nepotká a ty řekneš všechno v životě nebo aspoň něco a je to takový setkání. Já mám štěstí na lidi, takže já s tím nemám problémy s komunikací. Jednou jsem jel z Bukurešti do Prahy a dvouma Němkama. Oni mluvili německy, já jsem mluvil francouzsky, takže krásně jsme si rozuměli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste takovej srdeční člověk, takže nepochybuju, že se velice rychle a dobře seznamujete s lidmi. Ale víte, co mě zajímá? Ten vlak je opravdu fenomén, projevuje se taky ve vaší tvorbě třeba taky jaksi?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Určitě. Já se cítím, protože jsem abstraktním malířem, ale jsem velký realista.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, to jste řekl.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Takže realistický malování, tak je to už abstrakce, to není už život samotný, jde přes nějakou prizmu, takže to je normální.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdy jste se vlastně poprvé jaksi dostal k malování jako takovému? Samozřejmě, že si jako děti kreslíme, ale to vaše malování už je samozřejmě zcela zásadní.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Maloval jsem jako všechny děti. Za prvé to bylo v rodině, že maminka vyšívala, tkala, dělala koberečky. U nás to bylo jako tradice, že každá žena by to měla umět tyhle věci dělat. Navíc se dělalo věno pro holku a tak. Kromě toho u toho zpívali. Například můj otec psal verše, takže bylo takovým bonmotem, když přišla nějaká návštěva, že se recitovalo. Takže já si myslím, že ta kulturní atmosféra mě hodně ovlivnila.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnešní host Tandemu je neobyčejně zajímavou osobností, se kterou se dá povídat o nejrůznějších oblastech a vždycky to bude ohromně interesantní. Já jsem si teď vybral pro takzvané naše tandemové glosování jednu takovou vaši velice zajímavou kapitolu. Vy tvoříte taky pro kostely, pro nejrůznější kaple, a to nejenom u nás, ale i v zahraničí. Teď třeba jste dostal zakázku namalovat Křížovou cestu pro jeden kostel v Rakousku. Víte, mně se vaše malby neobyčejně líbí, ale jsou abstraktní. To znamená, vy jste pojal tu Křížovou cestu taky abstraktně?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Před tím jsem maloval kapli v Rakousku, v obci Rengers. Doporučuju se podívat i na webový stránky. A tam jsem zaujal místní lidi tím, že jsem přišel s abstraktní malbou, to je taková netradiční věc, obzvlášť u Rakušanů. Ale byl tam rozumný farář a takový filozof. A když jsem mu to vysvětlil, tak řekl, no ano, tady jsou křesťanské motivy. Šel jsem přes takový motivy jako brány, brány života, protože člověk se rodí, přechází přes nějaký brány, jde do školy, žení se a umírá. Všechno jde přes nějaký brány, tak doporučuji to vidět. Pak jsem maloval malbu na dřevo triptych Život člověka, to máte před sebou. A Čtyři okna, tam už byla figurální malba, aby to trošku bylo i pro jiný kategorie lidí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jste pojal teď tu Křížovou cestu? Protože Křížová cesta je pro křesťana samozřejmě jaksi personifikovaná osobou Ježíše, Maří Magdalény, Marie a podobně a chce je tam vidět.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Ano, samozřejmě. Měl jsem rok na to, abych navštívil hodně kostelů a kapliček v Česku, v Německu, v Rakousku. Tam jsem pochopil jednu věc, že v katolický církvi Křížová cesta, dokonce znám i ten známý film, je takový mučení, je tam prostě až někdy, někdy jde ideí do patologie, což já jsem přišel trošku s jinou vizí, že Křížová cesta je takový vysvobození, to světlo pro člověka a tím jsem zaujal lidi tam, hlavně pana faráře, že jsem přidal do toho trošku ortodoxní vize, že nejsou důležitý ty detaily takový, ale je to světlo. Takže navíc, když přijde babička do kostela a bude koukat na mojí Křížovou cestu, tak aby se nebála, protože já si myslím, že umění má pomáhat žít člověku. Má být takovým pomocníkem a kamarádem. Takže snažím se do toho dát trošku optimismu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je dlužno dodat, že vy jste pravoslavného vyznání, čili ten pohled může být velice zajímavý, pohled pravoslavného jaksi věřícího.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
No, moje žena je katolička, já jsem pravoslavný, takže my dokazujeme, že všechno se dá, je to taková symbióza. Nejenom v tom, ale ve výchově dětí, protože moje děti, mám dva syny, tak umějí mojí řeč rumunštinu /nesrozumitelné/ do mýho dětství, jak jsme mluvili o dětství, protože dětství je takový období člověka hodně důležitý, protože z dětství si přinášíme do celýho života nejenom výchovu rodičů, ale i ty zážitky a hlavně určitý komplexy. A já jsem šťastným člověkem, protože jsem měl skvělé dětství a mám optimistický vztah k životu, jinak bych nemaloval.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velice zajímavým hostem je můj současný partner na Tandemu, akademický malíř Teodor Buzu, původem z Moldávie, který hovoří samozřejmě česky, což je dobře.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Snažím se.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale je tam slyšet, že jste samozřejmě cizinec, ale slovní zásobu máte skvělou. Jak dlouho vlastně žijete už v Čechách?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Žiju tady už 25 let a měl jsem štěstí, že po 3 letech pobytu v Čechách jsem měl možnost začít učit na umělecké škole v Táboře a ve Veselí nad Lužnicí, takže to je ohromný impuls pro to, abych se naučil. Takže, existují pro cizince tři možnosti učení jazyka, to je samozřejmě knihovna, pak hospoda a láska. Já jsem měl všechno dohromady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všechno dohromady. Ještě navíc jste k tomu přidal sport, který samozřejmě tak trošku s tou hospodou taky souvisí. Vy jste dokonce hrál za Sezimovo Ústí, které dneska hraje ve druhé lize, ale vy jste nehrál přímo tedy druhou ligu, ale dost vysoko jste to dotáhl s vaším fotbalem. To znamená, že už jste měl nějaké základy od vás z Moldávie?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Ano, dělal jsem brankáře. A samozřejmě protože beru život citově, tak někdy jsem měl problémy, obzvlášť když člověk dělá brankáře, tak ne vždycky se dařilo. Ve sportu člověk musí být trošku tvrdší a zapomenout na city. Ale kolegové mě měli rádi, vždycky mi pomáhali. Po tréninku jsme samozřejmě chodili na pivo, tak jsem kreslil celý tým, portréty, tak to byly moje poznatky českýho života a doteďka jsme kamarádi. A dokonce člověk, se kterým jsem hrál, tak teď je ředitelem celýho klubu, pan Smrž, takže tam jsou velký naděje pro tento klub.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě ano. Jestli se nepletu, se jmenuje Táborsko ten klub.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Táborsko, ano, protože spojili, tam je velká rivalita mezi Táborem a Sezimovým Ústí. Nakonec je to zajímavý, že tam končí ulice jedna v Táboře a druhá strana ulice je v Sezimově Ústí, takže to je rarita taková.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je vidět, že to máte už pěkně jaksi zmáklý, jak se říká. Ale mně se moc líbilo taky, proč jste se vlastně rozhodl ten fotbal taky hrát, protože jste zjistil, že my Češi to nějak přes ten spolkový život dáváme dohromady, viďte.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Ano. Když jsem přijel poprvé v roce 86 na Štědrý den, takže je to takový.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takový symbolický.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Symbolický. A pochopil jsem, že tady jsou velké tradice z Rakouska-Uherska, že člověk aby patřil do nějaký skupiny, tak musí něco dělat, protože jsou tady zájmový skupiny. Tak jsem si vzpomněl, že nic jinýho neumím než malovat a trošku jsem bral fotbal, že jsem se přidal ke Spartaku, protože jsem tam žil v Sezimově Ústí. A udělal jsem velmi dobře, protože sport zrovna ukazuje vždycky, že je to spojený mezi národy a když člověk nemůže vzít zbraň, tak může být rád, že vyhrál nad jedním národem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nepochybně. Jak jste se etabloval jako malíř? To určitě není jednoduché, zvlášť pro cizince, viďte?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Měl jsem štěstí. Já mám štěstí na lidi a taky mně život dává určitý zkoušky. A zajímavý, že když mě přijali do Svazu výtvarníků, mě přijali rovnou po revoluci, takže obzvlášť když pocházím z toho Ruska, z toho Sovětskýho svazu, ale našli se lidi, který mě vzali a dali ohromnou naději do mně, protože jsem půl roku dostal stipendium a pak jsem jel na mezinárodní výtvarný sympózium do Slovinska. To pro mě byly první takový impulsy, jiskry. A pak jsem pochopil, že člověk nemůže zaklamat. Navíc člověk, když je v cizině, tak nemůže na někoho spolehnout a musí aspoň trošku být lepší, aspoň o hlavu lepší než místní, aby ho vzali. Takže, je to ve mně stále, tak stále pracuju. Navíc učím na umělecký škole v Táboře a to je ohromný spojení mý tvorby a výtvarný pedagogiky. A tam se hledám nejenom já, ale dávám určitý otázky a spolu s dětma nacházíme cesty, protože především výtvarná pedagogika, to je výchova, nejenom výtvarný umění, ale člověka samotnýho. Takže, snažím se se učit taky od dětí a děti ode mě.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak možná, že byste si třeba řekli, milí posluchači, že když je mým dnešním hostem v Tandemu původem cizinec, i když u nás už nějakou dobu žije, tak že asi nebude mít přehled co se týče našich klasiků českého humoru. Ale opak je pravdou. Teodor Buzu je dobře orientován i v téhle té oblasti a okamžitě vyslovil jméno Miroslav Horníček. Odkud ho znáte? Jaksi z čeho vlastně?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
No, já si ho pamatuju ještě z černobílé televize. Vždycky si představuju, protože já miluju taky grafiku, nejenom barvu, že grafika a černobílá televize nám dávala určitou barevnost. Teď už máme až moc barev, takže někdy nás omezuje v nadhledu. A rád jsem koukal na Hovory H s panem Horníčkem. A přestože jsem nerozuměl všemu česky, tak to bylo, dokonce to byla výhoda, protože člověk vnímá i mimiku, vnímá i nějaký pauzy. A tam jsem pochopil, že humor je vážná věc. A pan Horníček byl aristokrat humoru, protože teď, co vidíme v televizi, ten humor je daleko od toho, co má být humorem. Nemám rád placatý humor. A tam to byl humor, který byl víc než humorem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A navíc, to asi taky víte, Miroslav Horníček byl jaksi i výtvarně nadán.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Ano, přesně tak. Ocenil jsem koláže, nejenom grafiku a nepamatuju si, jak se jmenuje ta kniha, ta je plná koláží a vedle každý práce byla literární věc. A teď člověk nevěděl, co je lepší. Já miluju takový věci, protože taky dělám ilustrace a mám rád, když ilustrace je paralelně s tou literární prací, že nepodléhá a dělá takový samostatný bod pohledu vizuálního.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to už je několik důvodů, abychom si teď společně s Teodorem Buzu a s vámi Miroslava Horníčka poslechli.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak je to tak, my opravdu teď v dnešním Tandemu, jehož hostem je akademický malíř Teodor Buzu, budeme volat, dokonce už právě tak činíme. Zavoláme si pana profesora, který učí na teologické fakultě, pravoslavného kněze, ale také samozřejmě kamaráda mého dnešního hosta Teodora Buzu, pravoslavného kněze, otce Pachomiho, neboli Romana Paďouka. Haló, haló.
Roman PAĎOUK, otec Pachomi, pravoslavný kněz
--------------------
Ano, slyšíme se.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den.
Roman PAĎOUK, otec Pachomi, pravoslavný kněz
--------------------
Tady je Pachomi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, já vás zdravím. Teď nevím, jak vás mám oslovovat. Otče nebo pane Paďouku?
Roman PAĎOUK, otec Pachomi, pravoslavný kněz
--------------------
Jakkoliv je to možné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste zvyklý asi na obojí, viďte.
Roman PAĎOUK, otec Pachomi, pravoslavný kněz
--------------------
Ano, je to obojí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dokonce možná jste zvyklý i na oslovování arabsky nebo čínsky, protože tohle to jsem se dozvěděl, že všechno ovládáte. Teď vás bude chtít určitě pozdravit i můj host Teodor Buzu.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Ahoj, Romane, zdravím tě.
Roman PAĎOUK, otec Pachomi, pravoslavný kněz
--------------------
Já tě taky zdravím, Teodore. Hezký den ti přeji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My vám samozřejmě přejeme taky pěkný den. A já se vás chci zeptat na takovou věc, která je zcela jasná, protože když mám tu příležitost povídat si tady s akademickým malířem a na druhé straně telefonického spojení je kněz, tak jaký je váš pohled na tu konjunkci, tu spolupráci výtvarného umění a církve?
Roman PAĎOUK, otec Pachomi, pravoslavný kněz
--------------------
No, tak já si myslím, že to je v dějinách něco nesmírně častého a Teodor je toho dalším vtěleným důkazem, tedy současným vtěleným důkazem, že jsou to dvě rovnocenné, řeknu-li téměř, nebude to, doufám, příliš kacířské, dvě rovnocenné cesty, jak poznat božství, jak nahlédnout Boha. Jedna je cesta umělecká, tedy jaksi je to cesta od člověka k Bohu, a ta druhá cesta, to je teologická, která vychází ze zjevení, které je od Boha k člověku a ty se někde protnou a vlastně jsou docela dobře možné, aby se vzájemně doplňovaly, spolupracovaly a navzájem se vlastně tak jaksi inspirovaly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jste to řekl velice hezky tak teoreticky a zkuste to třeba konkretizovat. Jak třeba vy spolupracujete s Teodorem Buzu přímo?
Roman PAĎOUK, otec Pachomi, pravoslavný kněz
--------------------
No, tak pro mě, abych se tak přiznal, vždycky sezení v jeho ateliéru je vlastně setkání tak trošku, když to řeknu, setkání s antickými božstvy, které tam ožívají, znova a znova tam sestupují. Je to jakýsi muzeion a tam rozehrávají svojí barevnou symfonii. To znamená, že Teodor je pro mě jakýmsi znalcem barev a barvy, to jsou nejjistější projevy božství, řekněme, nebo nějakého náboženského významu. On jim dává vlastně takovou volnost a uvádí je do nového myšlení. Takže, setkání s ním bylo vždycky velmi inspirující, protože je to nesmírně tvůrčí duch a já se přiznám, že vždycky jsem viděl v Táboře dva, minimálně pro sebe, dva chrámy. Jeden ten, v kterém působím já, a ten druhý, který vlastně tvoří on.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já chci připomenout, že dneska, kdy vysíláme tento Tandem, je čtvrtek 19.dubna, a tak chci říct, že jste v podstatě vy jako pravoslavní oslavili zcela nedávno pravoslavné Velikonoce. Teodore, co pro vás třeba znamenají Velikonoce?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Velikonoce pro mě znamenají vzkříšení, zrození a nejenom, hlavně si myslím, že Bůh má být v životě, takže představa někdy, že lidi zavřeli Boha v kostele nebo v církvi, aby byli volnější mimo. Také se snažím toho Boha dát do mýho ateliéru, protože především malování je rituál a sahá po určitých /nesrozumitelné/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vás, pane Paďouku, se chci zeptat, jestli jsou pravoslavné Velikonoce v něčem hodně rozdílné proti těm, které slaví jaksi majorita.
Roman PAĎOUK, otec Pachomi, pravoslavný kněz
--------------------
Tak více méně jsou stejné, odehrávají se na stejné platformě. Možná trošku rozdíl, ale to je spíš jenom jakýsi rozdíl akcentu, není to rozdíl zásadní, tak je v tom, že zatímco západ jaksi prožívá tak silně ten Velký pátek, tak my se ho snažíme tak nějak překlenout a více prožívat, ten důraz je více na to vzkříšení, to znamená, není tam na tu lidskou stránku to utrpení, jako pašije a tak podobně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to docela souhlasím s tím, protože to, co tady říkal Teodor Buzu, tak i podobným způsobem akcentuje on třeba i svoje pojetí Křížové cesty, jestli se nepletu. Pánové, já vám moc děkuju za povídání v téhle té trojce. My si budem dál povídat s Teodorem Buzu, ale otcovi Pachumi, pravoslavnému knězi Romanu Paďoukovi moc děkuju. Mějte se moc hezky.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Děkujeme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezké dny vám přeju. Na shledanou.
Roman PAĎOUK, otec Pachomi, pravoslavný kněz
--------------------
Děkuji. Na shledanou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vůbec nepochybuju, že akademický malíř Teodor Buzu, můj dnešní host, zažíval, i když je takové veselé letory a rychle se s každým seznamuje, tak zažíval i chvíle takové těžší třeba, dejme tomu, při tom, když jste se tady snažil etablovat u nás v České republice. Není to určitě pro cizince jednoduché, viďte. Co tedy bylo nejtěžší?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Nejtěžší bylo ne se učit jazyk, ale nejtěžší pro mě bylo, abych si získal důvěru lidí. Žiju v jižních Čechách a je to zvláštní kraj na rozdíl, řekněme, od severních Čech, kde tam je více národností, více různých kategorií lidí a tak. V jižních Čechách, tam skoro X let nic se nedělo. Takže, pokud člověk neví, co si dáš ráno nebo co večeříš, tak těžko bude mít důvěru k tobě. Ale zase jsem měl svojí hlavu, tak jsem byl tvrdší a postupně se otevíraly cesty. A hlavně po určitých letech jsem věděl, jak se mám chovat, protože pro mě je to důležitý, že český stát mi dal možnost tady se realizovat, protože pro výtvarníka je to hodně důležitá věc seberealizování a hlavně jsem dostal možnost učit děti, takže to bylo přímý spojení a vychovat děti, český děti. Já doteďka vychovávám na umělecký škole děti, jak mě vychovali mí profesoři v Moldavsku. Takže, je to vidět na těch obrázkách. Říkají, aha, to je ze školy Buzu, protože dávám do toho svobodu a barevnost. Takže děti, mí studenti se nebojejí barev, protože česká situace výtvarná je spíš grafická. Je to v závislosti na počasí, na reliéfu, na mentalitě a tak. Já říkám, že tady je takový knedlíkový počasí a samozřejmě ovlivňuje člověka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co převažuje v mentalitě Moldavanů?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Na první dojem pro mě to je jasný, že český národ nemá v sobě patos. Tady musí být hodně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My se stydíme za patos, to je pravda.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Ano, jako, když je hymna, tak musí opravdu vyhrát hokejisti zlato a pak můžu jít na ulici.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Anebo musí být revoluce jako v osmdesátém devátém roce.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
No, tak ta revoluce, to bylo takový jako, někdo říká, že to byl plyšák, že to museli vymyslet studenti, aby lidi vyšli ven. Bereme pozitiva i negativa, protože já beru, že Češi tím, že jsou takoví, tak se stal zázrak, že tady se mluví česky, protože tady Němci, no tak ať si tam mluvějí. Já doteďka se divím, proč se v Čechách dává tolik peněz na armádu. Češi nejsou agresivní národ, není patos tady takový vojenský, takže já si myslím, že je zbytečné, ty peníze bych radši dal na galerii.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je velmi zajímavý nápad a já myslím, že by se víc lidí postavilo za vás do té fronty.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Takže po určitých letech jsem pochopil, jak se mám chovat. Nemám podlízat, mám si udělat svojí cestu. Mám brát to dobrý a zase neztrácet to, co mám já. Takže, s tím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ještě zpátky k tomu, co v povaze Moldavanů převažuje. To je ten patos, jak říkáte. A co ještě?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Ten patos. Tam jsou jiný věci, máme něco společnýho, protože jsme malý národy a vždycky byly určitý křižovatky, invaze a tak dále, takže my si nemůžeme dovolit, co si dovolí velký národ, Němci, Rusové, Američani. Takže to ovlivňuje i to chování lidí. A máme něco společného, zrovna to společný já dávám do svý /nesrozumitelné/. Takže tam oni jsou patrioti, český patrioti a moldavský patrioti. Já už to mám tak promíchaný, že nevím, když se mi zdá nějaký sen v noci, že jsem tady nebo v Moldavsku, mám to všechno promíchaný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je možná dobře, ano. Hodně kosmopolitní sny máte.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Takže myslím, že to tak má být.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Za dobu, kdy působí ve výtvarném umění akademický malíř Teodor Buzu, tak mám tady poznamenáno, že už jste měl přes 100 výstav. To je docela slušný výčet tedy. Mě by zajímalo docela, co vás teď čeká. Jednak mluvil jste o tom, že budete malovat Křížovou cestu pro jeden kostal v Rakousku, to je určitě velice zajímavá a taková, řekl bych, velice inspirativní práce. Ale co třeba tady u nás? Vím, že jste byl dokonce oceněn. Třeba v roce 2004 jste dostal Cenu města Tábor podobně, hlavní cenu mezinárodní výtvarné soutěže v Pasově a tak dále a tak dále. Docela mě zaujalo to, co bych málem zapomněl, že jste rytířem rumunského Státního řádu komandor. Co to znamená třeba?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
No, pro mě to znamená jedině závazek, protože já si myslím, že každý člověk má nějaký úspěch životní, ale pak nastává pondělí ráno, že se člověk zeptá, co s tím. Takže není problém udělat nějaký úspěch, ale udržet ten úspěch a dokázat, že je to právem. Takže to je, já teď prožívám to, že musím sám sobě hlavně a pak ostatním dokázat, že jsem dobrý. A výstavy, které mě čekají, mám hodně výstav, protože já se trošku vychovávám, protože člověk je líná nátura. Říká se o nás, že bojovat s leností je lepší /nesrozumitelné/, ale já si objednám nějaké výstavy a pak mě nutí, abych pracoval. Takže, teď mě čeká několik výstav a hlavně vystavuju z několika důvodů. Za prvé je to takový hnací motor, že udělám něco novýho a malování je poznání sama sebe. Takže já sám hledám, co ve mně ještě je. Někdy člověk žasne a pak někdy je zklamaný. Takže teď mě čeká několik výstav nových obrazů a ještě já chodím rád na svoje vernisáže. Na cizí už nemám čas. A tam se pozná velmi dobře, jak lidi reagujou. Stačí jeden člověk, který přijde na vernisáž a poznáš, jestli to je správným směrem nebo dobře a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, pozorujete reakce těch lidí.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Reakce těch lidí, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, přeju vám, aby se vám samozřejmě dařilo, aby ta inspirace přicházela nejenom v důsledku toho, že vás čeká nějaká vernisáž, ale vůbec jaksi vycházela z vás. Ale já si myslím, že to, co jste kdysi řekl, a je to i na vašem katalogu napsáno: Malba je magie, podlehl jsem, že vás docela pěkně vyjadřuje. Mimochodem, když jsem u toho vyjadřování, tak obdivuju vaše schopnosti vyjadřování v češtině, protože přestože máte cizí přízvuk, tak slovní zásobu máte takovou, že vám můžou mnozí Češi závidět. Moc rád jsem si s vámi popovídal. Já věřím, že i našim posluchačům se to líbilo. Teodor Buzu, akademický malíř, byl dnes hostem Tandemu. Moc děkuju, ať se daří.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Děkuju za pozvání.
--------------------
Tandem je opět připraven vydat se po rozhlasových vlnách až k vám domů nebo i do práce, prostě tam, kde nás posloucháte a zpříjemnit vám tyto chvíle spolu se zajímavým hostem. Zdraví vás tedy Jan Rosák a hned vám řeknu, že jméno dnešního hosta Tandemu dává tušit, že jeho hostitel není rodilý Čech, ale patří k těm lidem, kteří se u nás usadili a přinesli nám takříkajíc další rozměr pohledu na svět a je dobře, že je tady máme. Pozvání přijal akademický malíř Teodor Buzu. Já vás vítám a zdravím. Dobrý den.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc se mi líbí vaše životní motto: jsem realista a věřím na zázraky. Tak právě o těch vašich zázracích si budeme dneska společně povídat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak těch životních mott má můj dnešní host, akademický malíř Teodor Buzu víc. Jsem přesvědčen, že tady mnohá z nich padnou. Ale co by tady teď určitě nemělo chybět, to je povídání o dětství Teodora Buzu, protože vaše jméno napovídá, že jste cizinec. Já rovnou řeknu, že pocházíte z Moldávie. Ale teď řekněte mi, jak to s vím vaším původem je? To znamená Moldávie jako moldavská tehdejší sovětská republika nebo Moldávie, která patří do Rumunska?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Historicky vždy Moldavsko patřilo ke kulturním kořenům Rumunska. Je známá situace, když po smlouvě Ribentrop a Molotov, tak Moldavsko a pobaltský republiky včetně části Československa tehdy tak byly zabrány a tak. Takže, já jsem se narodil v Moldavsku v sovětský republice a moji rodiče se narodili na území Rumunska. Takže, mi to připadá zajímavý. Myslím, že by stálo za to říct, že můj otec byl na vojně v roce 39 v rumunský armádě, pak začala válka. A pak vzali na vojnu bratra mladšího a oni bojovali proti sobě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsou věci, to jsou paradoxy. Je to možný?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Takže pak otec byl zajatcem v ruském lágru, tak se vrátil domů v roce 1948. Takže to jsou takový věci neoriginální. Tím začal můj originální život.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vy jste se narodil vlastně ještě v tehdejším Sovětském svazu. A kam vedla vaše cesta dál? Jak jste se vlastně dostal sem k nám do Česka?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Velmi jednoduše, jsem přijel vlakem. Já jsem potkal jednu krásnou dívku ve vlaku Oděsa-Charkov. No, pak jsem zjistil, že ta dívka je Češka, ze Sezimova Ústí u Tábora. Tak začala moje cesta životní a z tý doby mám rád vlaky, protože vlak není jenom dopravní prostředek, ale je taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prostě k seznámení.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
A je takovým symbolem dálek, symbolem rozluček, setkání a tak. Takže, to je takový nostalgický. Já si rád jednou za čas koupím lístek a jedu vlakem někam.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? To je hezký.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Protože vždycky potkáš člověka, který tě, víš, že už tě nepotká a ty řekneš všechno v životě nebo aspoň něco a je to takový setkání. Já mám štěstí na lidi, takže já s tím nemám problémy s komunikací. Jednou jsem jel z Bukurešti do Prahy a dvouma Němkama. Oni mluvili německy, já jsem mluvil francouzsky, takže krásně jsme si rozuměli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste takovej srdeční člověk, takže nepochybuju, že se velice rychle a dobře seznamujete s lidmi. Ale víte, co mě zajímá? Ten vlak je opravdu fenomén, projevuje se taky ve vaší tvorbě třeba taky jaksi?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Určitě. Já se cítím, protože jsem abstraktním malířem, ale jsem velký realista.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, to jste řekl.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Takže realistický malování, tak je to už abstrakce, to není už život samotný, jde přes nějakou prizmu, takže to je normální.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdy jste se vlastně poprvé jaksi dostal k malování jako takovému? Samozřejmě, že si jako děti kreslíme, ale to vaše malování už je samozřejmě zcela zásadní.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Maloval jsem jako všechny děti. Za prvé to bylo v rodině, že maminka vyšívala, tkala, dělala koberečky. U nás to bylo jako tradice, že každá žena by to měla umět tyhle věci dělat. Navíc se dělalo věno pro holku a tak. Kromě toho u toho zpívali. Například můj otec psal verše, takže bylo takovým bonmotem, když přišla nějaká návštěva, že se recitovalo. Takže já si myslím, že ta kulturní atmosféra mě hodně ovlivnila.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnešní host Tandemu je neobyčejně zajímavou osobností, se kterou se dá povídat o nejrůznějších oblastech a vždycky to bude ohromně interesantní. Já jsem si teď vybral pro takzvané naše tandemové glosování jednu takovou vaši velice zajímavou kapitolu. Vy tvoříte taky pro kostely, pro nejrůznější kaple, a to nejenom u nás, ale i v zahraničí. Teď třeba jste dostal zakázku namalovat Křížovou cestu pro jeden kostel v Rakousku. Víte, mně se vaše malby neobyčejně líbí, ale jsou abstraktní. To znamená, vy jste pojal tu Křížovou cestu taky abstraktně?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Před tím jsem maloval kapli v Rakousku, v obci Rengers. Doporučuju se podívat i na webový stránky. A tam jsem zaujal místní lidi tím, že jsem přišel s abstraktní malbou, to je taková netradiční věc, obzvlášť u Rakušanů. Ale byl tam rozumný farář a takový filozof. A když jsem mu to vysvětlil, tak řekl, no ano, tady jsou křesťanské motivy. Šel jsem přes takový motivy jako brány, brány života, protože člověk se rodí, přechází přes nějaký brány, jde do školy, žení se a umírá. Všechno jde přes nějaký brány, tak doporučuji to vidět. Pak jsem maloval malbu na dřevo triptych Život člověka, to máte před sebou. A Čtyři okna, tam už byla figurální malba, aby to trošku bylo i pro jiný kategorie lidí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jste pojal teď tu Křížovou cestu? Protože Křížová cesta je pro křesťana samozřejmě jaksi personifikovaná osobou Ježíše, Maří Magdalény, Marie a podobně a chce je tam vidět.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Ano, samozřejmě. Měl jsem rok na to, abych navštívil hodně kostelů a kapliček v Česku, v Německu, v Rakousku. Tam jsem pochopil jednu věc, že v katolický církvi Křížová cesta, dokonce znám i ten známý film, je takový mučení, je tam prostě až někdy, někdy jde ideí do patologie, což já jsem přišel trošku s jinou vizí, že Křížová cesta je takový vysvobození, to světlo pro člověka a tím jsem zaujal lidi tam, hlavně pana faráře, že jsem přidal do toho trošku ortodoxní vize, že nejsou důležitý ty detaily takový, ale je to světlo. Takže navíc, když přijde babička do kostela a bude koukat na mojí Křížovou cestu, tak aby se nebála, protože já si myslím, že umění má pomáhat žít člověku. Má být takovým pomocníkem a kamarádem. Takže snažím se do toho dát trošku optimismu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je dlužno dodat, že vy jste pravoslavného vyznání, čili ten pohled může být velice zajímavý, pohled pravoslavného jaksi věřícího.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
No, moje žena je katolička, já jsem pravoslavný, takže my dokazujeme, že všechno se dá, je to taková symbióza. Nejenom v tom, ale ve výchově dětí, protože moje děti, mám dva syny, tak umějí mojí řeč rumunštinu /nesrozumitelné/ do mýho dětství, jak jsme mluvili o dětství, protože dětství je takový období člověka hodně důležitý, protože z dětství si přinášíme do celýho života nejenom výchovu rodičů, ale i ty zážitky a hlavně určitý komplexy. A já jsem šťastným člověkem, protože jsem měl skvělé dětství a mám optimistický vztah k životu, jinak bych nemaloval.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Velice zajímavým hostem je můj současný partner na Tandemu, akademický malíř Teodor Buzu, původem z Moldávie, který hovoří samozřejmě česky, což je dobře.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Snažím se.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale je tam slyšet, že jste samozřejmě cizinec, ale slovní zásobu máte skvělou. Jak dlouho vlastně žijete už v Čechách?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Žiju tady už 25 let a měl jsem štěstí, že po 3 letech pobytu v Čechách jsem měl možnost začít učit na umělecké škole v Táboře a ve Veselí nad Lužnicí, takže to je ohromný impuls pro to, abych se naučil. Takže, existují pro cizince tři možnosti učení jazyka, to je samozřejmě knihovna, pak hospoda a láska. Já jsem měl všechno dohromady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všechno dohromady. Ještě navíc jste k tomu přidal sport, který samozřejmě tak trošku s tou hospodou taky souvisí. Vy jste dokonce hrál za Sezimovo Ústí, které dneska hraje ve druhé lize, ale vy jste nehrál přímo tedy druhou ligu, ale dost vysoko jste to dotáhl s vaším fotbalem. To znamená, že už jste měl nějaké základy od vás z Moldávie?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Ano, dělal jsem brankáře. A samozřejmě protože beru život citově, tak někdy jsem měl problémy, obzvlášť když člověk dělá brankáře, tak ne vždycky se dařilo. Ve sportu člověk musí být trošku tvrdší a zapomenout na city. Ale kolegové mě měli rádi, vždycky mi pomáhali. Po tréninku jsme samozřejmě chodili na pivo, tak jsem kreslil celý tým, portréty, tak to byly moje poznatky českýho života a doteďka jsme kamarádi. A dokonce člověk, se kterým jsem hrál, tak teď je ředitelem celýho klubu, pan Smrž, takže tam jsou velký naděje pro tento klub.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě ano. Jestli se nepletu, se jmenuje Táborsko ten klub.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Táborsko, ano, protože spojili, tam je velká rivalita mezi Táborem a Sezimovým Ústí. Nakonec je to zajímavý, že tam končí ulice jedna v Táboře a druhá strana ulice je v Sezimově Ústí, takže to je rarita taková.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je vidět, že to máte už pěkně jaksi zmáklý, jak se říká. Ale mně se moc líbilo taky, proč jste se vlastně rozhodl ten fotbal taky hrát, protože jste zjistil, že my Češi to nějak přes ten spolkový život dáváme dohromady, viďte.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Ano. Když jsem přijel poprvé v roce 86 na Štědrý den, takže je to takový.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takový symbolický.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Symbolický. A pochopil jsem, že tady jsou velké tradice z Rakouska-Uherska, že člověk aby patřil do nějaký skupiny, tak musí něco dělat, protože jsou tady zájmový skupiny. Tak jsem si vzpomněl, že nic jinýho neumím než malovat a trošku jsem bral fotbal, že jsem se přidal ke Spartaku, protože jsem tam žil v Sezimově Ústí. A udělal jsem velmi dobře, protože sport zrovna ukazuje vždycky, že je to spojený mezi národy a když člověk nemůže vzít zbraň, tak může být rád, že vyhrál nad jedním národem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nepochybně. Jak jste se etabloval jako malíř? To určitě není jednoduché, zvlášť pro cizince, viďte?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Měl jsem štěstí. Já mám štěstí na lidi a taky mně život dává určitý zkoušky. A zajímavý, že když mě přijali do Svazu výtvarníků, mě přijali rovnou po revoluci, takže obzvlášť když pocházím z toho Ruska, z toho Sovětskýho svazu, ale našli se lidi, který mě vzali a dali ohromnou naději do mně, protože jsem půl roku dostal stipendium a pak jsem jel na mezinárodní výtvarný sympózium do Slovinska. To pro mě byly první takový impulsy, jiskry. A pak jsem pochopil, že člověk nemůže zaklamat. Navíc člověk, když je v cizině, tak nemůže na někoho spolehnout a musí aspoň trošku být lepší, aspoň o hlavu lepší než místní, aby ho vzali. Takže, je to ve mně stále, tak stále pracuju. Navíc učím na umělecký škole v Táboře a to je ohromný spojení mý tvorby a výtvarný pedagogiky. A tam se hledám nejenom já, ale dávám určitý otázky a spolu s dětma nacházíme cesty, protože především výtvarná pedagogika, to je výchova, nejenom výtvarný umění, ale člověka samotnýho. Takže, snažím se se učit taky od dětí a děti ode mě.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak možná, že byste si třeba řekli, milí posluchači, že když je mým dnešním hostem v Tandemu původem cizinec, i když u nás už nějakou dobu žije, tak že asi nebude mít přehled co se týče našich klasiků českého humoru. Ale opak je pravdou. Teodor Buzu je dobře orientován i v téhle té oblasti a okamžitě vyslovil jméno Miroslav Horníček. Odkud ho znáte? Jaksi z čeho vlastně?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
No, já si ho pamatuju ještě z černobílé televize. Vždycky si představuju, protože já miluju taky grafiku, nejenom barvu, že grafika a černobílá televize nám dávala určitou barevnost. Teď už máme až moc barev, takže někdy nás omezuje v nadhledu. A rád jsem koukal na Hovory H s panem Horníčkem. A přestože jsem nerozuměl všemu česky, tak to bylo, dokonce to byla výhoda, protože člověk vnímá i mimiku, vnímá i nějaký pauzy. A tam jsem pochopil, že humor je vážná věc. A pan Horníček byl aristokrat humoru, protože teď, co vidíme v televizi, ten humor je daleko od toho, co má být humorem. Nemám rád placatý humor. A tam to byl humor, který byl víc než humorem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A navíc, to asi taky víte, Miroslav Horníček byl jaksi i výtvarně nadán.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Ano, přesně tak. Ocenil jsem koláže, nejenom grafiku a nepamatuju si, jak se jmenuje ta kniha, ta je plná koláží a vedle každý práce byla literární věc. A teď člověk nevěděl, co je lepší. Já miluju takový věci, protože taky dělám ilustrace a mám rád, když ilustrace je paralelně s tou literární prací, že nepodléhá a dělá takový samostatný bod pohledu vizuálního.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to už je několik důvodů, abychom si teď společně s Teodorem Buzu a s vámi Miroslava Horníčka poslechli.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak je to tak, my opravdu teď v dnešním Tandemu, jehož hostem je akademický malíř Teodor Buzu, budeme volat, dokonce už právě tak činíme. Zavoláme si pana profesora, který učí na teologické fakultě, pravoslavného kněze, ale také samozřejmě kamaráda mého dnešního hosta Teodora Buzu, pravoslavného kněze, otce Pachomiho, neboli Romana Paďouka. Haló, haló.
Roman PAĎOUK, otec Pachomi, pravoslavný kněz
--------------------
Ano, slyšíme se.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den.
Roman PAĎOUK, otec Pachomi, pravoslavný kněz
--------------------
Tady je Pachomi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, já vás zdravím. Teď nevím, jak vás mám oslovovat. Otče nebo pane Paďouku?
Roman PAĎOUK, otec Pachomi, pravoslavný kněz
--------------------
Jakkoliv je to možné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste zvyklý asi na obojí, viďte.
Roman PAĎOUK, otec Pachomi, pravoslavný kněz
--------------------
Ano, je to obojí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dokonce možná jste zvyklý i na oslovování arabsky nebo čínsky, protože tohle to jsem se dozvěděl, že všechno ovládáte. Teď vás bude chtít určitě pozdravit i můj host Teodor Buzu.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Ahoj, Romane, zdravím tě.
Roman PAĎOUK, otec Pachomi, pravoslavný kněz
--------------------
Já tě taky zdravím, Teodore. Hezký den ti přeji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My vám samozřejmě přejeme taky pěkný den. A já se vás chci zeptat na takovou věc, která je zcela jasná, protože když mám tu příležitost povídat si tady s akademickým malířem a na druhé straně telefonického spojení je kněz, tak jaký je váš pohled na tu konjunkci, tu spolupráci výtvarného umění a církve?
Roman PAĎOUK, otec Pachomi, pravoslavný kněz
--------------------
No, tak já si myslím, že to je v dějinách něco nesmírně častého a Teodor je toho dalším vtěleným důkazem, tedy současným vtěleným důkazem, že jsou to dvě rovnocenné, řeknu-li téměř, nebude to, doufám, příliš kacířské, dvě rovnocenné cesty, jak poznat božství, jak nahlédnout Boha. Jedna je cesta umělecká, tedy jaksi je to cesta od člověka k Bohu, a ta druhá cesta, to je teologická, která vychází ze zjevení, které je od Boha k člověku a ty se někde protnou a vlastně jsou docela dobře možné, aby se vzájemně doplňovaly, spolupracovaly a navzájem se vlastně tak jaksi inspirovaly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jste to řekl velice hezky tak teoreticky a zkuste to třeba konkretizovat. Jak třeba vy spolupracujete s Teodorem Buzu přímo?
Roman PAĎOUK, otec Pachomi, pravoslavný kněz
--------------------
No, tak pro mě, abych se tak přiznal, vždycky sezení v jeho ateliéru je vlastně setkání tak trošku, když to řeknu, setkání s antickými božstvy, které tam ožívají, znova a znova tam sestupují. Je to jakýsi muzeion a tam rozehrávají svojí barevnou symfonii. To znamená, že Teodor je pro mě jakýmsi znalcem barev a barvy, to jsou nejjistější projevy božství, řekněme, nebo nějakého náboženského významu. On jim dává vlastně takovou volnost a uvádí je do nového myšlení. Takže, setkání s ním bylo vždycky velmi inspirující, protože je to nesmírně tvůrčí duch a já se přiznám, že vždycky jsem viděl v Táboře dva, minimálně pro sebe, dva chrámy. Jeden ten, v kterém působím já, a ten druhý, který vlastně tvoří on.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já chci připomenout, že dneska, kdy vysíláme tento Tandem, je čtvrtek 19.dubna, a tak chci říct, že jste v podstatě vy jako pravoslavní oslavili zcela nedávno pravoslavné Velikonoce. Teodore, co pro vás třeba znamenají Velikonoce?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Velikonoce pro mě znamenají vzkříšení, zrození a nejenom, hlavně si myslím, že Bůh má být v životě, takže představa někdy, že lidi zavřeli Boha v kostele nebo v církvi, aby byli volnější mimo. Také se snažím toho Boha dát do mýho ateliéru, protože především malování je rituál a sahá po určitých /nesrozumitelné/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vás, pane Paďouku, se chci zeptat, jestli jsou pravoslavné Velikonoce v něčem hodně rozdílné proti těm, které slaví jaksi majorita.
Roman PAĎOUK, otec Pachomi, pravoslavný kněz
--------------------
Tak více méně jsou stejné, odehrávají se na stejné platformě. Možná trošku rozdíl, ale to je spíš jenom jakýsi rozdíl akcentu, není to rozdíl zásadní, tak je v tom, že zatímco západ jaksi prožívá tak silně ten Velký pátek, tak my se ho snažíme tak nějak překlenout a více prožívat, ten důraz je více na to vzkříšení, to znamená, není tam na tu lidskou stránku to utrpení, jako pašije a tak podobně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to docela souhlasím s tím, protože to, co tady říkal Teodor Buzu, tak i podobným způsobem akcentuje on třeba i svoje pojetí Křížové cesty, jestli se nepletu. Pánové, já vám moc děkuju za povídání v téhle té trojce. My si budem dál povídat s Teodorem Buzu, ale otcovi Pachumi, pravoslavnému knězi Romanu Paďoukovi moc děkuju. Mějte se moc hezky.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Děkujeme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezké dny vám přeju. Na shledanou.
Roman PAĎOUK, otec Pachomi, pravoslavný kněz
--------------------
Děkuji. Na shledanou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vůbec nepochybuju, že akademický malíř Teodor Buzu, můj dnešní host, zažíval, i když je takové veselé letory a rychle se s každým seznamuje, tak zažíval i chvíle takové těžší třeba, dejme tomu, při tom, když jste se tady snažil etablovat u nás v České republice. Není to určitě pro cizince jednoduché, viďte. Co tedy bylo nejtěžší?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Nejtěžší bylo ne se učit jazyk, ale nejtěžší pro mě bylo, abych si získal důvěru lidí. Žiju v jižních Čechách a je to zvláštní kraj na rozdíl, řekněme, od severních Čech, kde tam je více národností, více různých kategorií lidí a tak. V jižních Čechách, tam skoro X let nic se nedělo. Takže, pokud člověk neví, co si dáš ráno nebo co večeříš, tak těžko bude mít důvěru k tobě. Ale zase jsem měl svojí hlavu, tak jsem byl tvrdší a postupně se otevíraly cesty. A hlavně po určitých letech jsem věděl, jak se mám chovat, protože pro mě je to důležitý, že český stát mi dal možnost tady se realizovat, protože pro výtvarníka je to hodně důležitá věc seberealizování a hlavně jsem dostal možnost učit děti, takže to bylo přímý spojení a vychovat děti, český děti. Já doteďka vychovávám na umělecký škole děti, jak mě vychovali mí profesoři v Moldavsku. Takže, je to vidět na těch obrázkách. Říkají, aha, to je ze školy Buzu, protože dávám do toho svobodu a barevnost. Takže děti, mí studenti se nebojejí barev, protože česká situace výtvarná je spíš grafická. Je to v závislosti na počasí, na reliéfu, na mentalitě a tak. Já říkám, že tady je takový knedlíkový počasí a samozřejmě ovlivňuje člověka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co převažuje v mentalitě Moldavanů?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Na první dojem pro mě to je jasný, že český národ nemá v sobě patos. Tady musí být hodně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My se stydíme za patos, to je pravda.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Ano, jako, když je hymna, tak musí opravdu vyhrát hokejisti zlato a pak můžu jít na ulici.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Anebo musí být revoluce jako v osmdesátém devátém roce.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
No, tak ta revoluce, to bylo takový jako, někdo říká, že to byl plyšák, že to museli vymyslet studenti, aby lidi vyšli ven. Bereme pozitiva i negativa, protože já beru, že Češi tím, že jsou takoví, tak se stal zázrak, že tady se mluví česky, protože tady Němci, no tak ať si tam mluvějí. Já doteďka se divím, proč se v Čechách dává tolik peněz na armádu. Češi nejsou agresivní národ, není patos tady takový vojenský, takže já si myslím, že je zbytečné, ty peníze bych radši dal na galerii.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je velmi zajímavý nápad a já myslím, že by se víc lidí postavilo za vás do té fronty.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Takže po určitých letech jsem pochopil, jak se mám chovat. Nemám podlízat, mám si udělat svojí cestu. Mám brát to dobrý a zase neztrácet to, co mám já. Takže, s tím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ještě zpátky k tomu, co v povaze Moldavanů převažuje. To je ten patos, jak říkáte. A co ještě?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Ten patos. Tam jsou jiný věci, máme něco společnýho, protože jsme malý národy a vždycky byly určitý křižovatky, invaze a tak dále, takže my si nemůžeme dovolit, co si dovolí velký národ, Němci, Rusové, Američani. Takže to ovlivňuje i to chování lidí. A máme něco společného, zrovna to společný já dávám do svý /nesrozumitelné/. Takže tam oni jsou patrioti, český patrioti a moldavský patrioti. Já už to mám tak promíchaný, že nevím, když se mi zdá nějaký sen v noci, že jsem tady nebo v Moldavsku, mám to všechno promíchaný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je možná dobře, ano. Hodně kosmopolitní sny máte.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Takže myslím, že to tak má být.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Za dobu, kdy působí ve výtvarném umění akademický malíř Teodor Buzu, tak mám tady poznamenáno, že už jste měl přes 100 výstav. To je docela slušný výčet tedy. Mě by zajímalo docela, co vás teď čeká. Jednak mluvil jste o tom, že budete malovat Křížovou cestu pro jeden kostal v Rakousku, to je určitě velice zajímavá a taková, řekl bych, velice inspirativní práce. Ale co třeba tady u nás? Vím, že jste byl dokonce oceněn. Třeba v roce 2004 jste dostal Cenu města Tábor podobně, hlavní cenu mezinárodní výtvarné soutěže v Pasově a tak dále a tak dále. Docela mě zaujalo to, co bych málem zapomněl, že jste rytířem rumunského Státního řádu komandor. Co to znamená třeba?
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
No, pro mě to znamená jedině závazek, protože já si myslím, že každý člověk má nějaký úspěch životní, ale pak nastává pondělí ráno, že se člověk zeptá, co s tím. Takže není problém udělat nějaký úspěch, ale udržet ten úspěch a dokázat, že je to právem. Takže to je, já teď prožívám to, že musím sám sobě hlavně a pak ostatním dokázat, že jsem dobrý. A výstavy, které mě čekají, mám hodně výstav, protože já se trošku vychovávám, protože člověk je líná nátura. Říká se o nás, že bojovat s leností je lepší /nesrozumitelné/, ale já si objednám nějaké výstavy a pak mě nutí, abych pracoval. Takže, teď mě čeká několik výstav a hlavně vystavuju z několika důvodů. Za prvé je to takový hnací motor, že udělám něco novýho a malování je poznání sama sebe. Takže já sám hledám, co ve mně ještě je. Někdy člověk žasne a pak někdy je zklamaný. Takže teď mě čeká několik výstav nových obrazů a ještě já chodím rád na svoje vernisáže. Na cizí už nemám čas. A tam se pozná velmi dobře, jak lidi reagujou. Stačí jeden člověk, který přijde na vernisáž a poznáš, jestli to je správným směrem nebo dobře a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, pozorujete reakce těch lidí.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Reakce těch lidí, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, přeju vám, aby se vám samozřejmě dařilo, aby ta inspirace přicházela nejenom v důsledku toho, že vás čeká nějaká vernisáž, ale vůbec jaksi vycházela z vás. Ale já si myslím, že to, co jste kdysi řekl, a je to i na vašem katalogu napsáno: Malba je magie, podlehl jsem, že vás docela pěkně vyjadřuje. Mimochodem, když jsem u toho vyjadřování, tak obdivuju vaše schopnosti vyjadřování v češtině, protože přestože máte cizí přízvuk, tak slovní zásobu máte takovou, že vám můžou mnozí Češi závidět. Moc rád jsem si s vámi popovídal. Já věřím, že i našim posluchačům se to líbilo. Teodor Buzu, akademický malíř, byl dnes hostem Tandemu. Moc děkuju, ať se daří.
Teodor BUZU, akademický malíř
--------------------
Děkuju za pozvání.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
