Topit se
Včera jsem začal povídat o jazykovém zákulisí slov souvisejících s takovým počasím, jaké v letním období pokládáme za přiměřené. Probral jsem výrazy teplo a teplota a dostal jsem se k jejich příbuznému slovesu topit. Vyložil jsem, jak sloveso topit ve významu ohněm způsobovat, že je něco teplé, jazykově souvisí se slovy teplo a teplota a skončil jsem slibem, že dnes promluvím o slovese topit ve významu "nořením do vody zabíjet" a jeho zvratné podobě topit se, tedy "být blízek smrti udušením ve vodě".
Tím na chvilku odbočím od tématu slov souvisejících s letním počasím, ale ona to bude odbočka jen zdánlivá, a kromě toho i sloveso topit se bohužel souvisí s prázdninami, dovolenými a létem. Do příbuzenstva tohoto slovesa patří i výrazy potopa, zátopa, zátopové například území a vytopit i zatopit ve významech vyplavit i zaplavit. V etymologickém slovníku Jiřího Rejzka se dočteme, že sloveso topit je všeslovanské a že: "Praslovanské topiti se vykládá z indoevropského tap- potápět, nořit, jako příbuzné však lze uvést jen arménské tatavem, potápím." Dále Jiří Rejzek píše, že zcela shodné tvary slovanských slov jako u topit ve významu ohněm způsobovat, že je něco teplé, " nás nutí uvažovat o etymologické totožnosti obou výrazů, předpokládá to však značný posun významu." Jiří Rejzek tu totožnost obou různých topit a onen posun významu vidí takto: "Snad lze připustit jako přechodný význam "nořit do (teplem rozpuštěné látky, do teplé tekutiny"." Takže podle této teorie by, shrňme si to, topit souviselo s topit prostřednictvím teplé, topením ohřáté kapaliny, do níž se něco nořilo, tedy potápělo. Možná to tak opravdu je.
Naopak zcela jisté je, že sloveso tonout, které užíváme jako knižní variantu slovesa topit se, je původně dokonavý protějšek k topit. Podobně vznikla i podobně znějící slovesa kanout a kynout. Tolik o slovesech topit, topit se a tonout. Zítra se vrátím ke slovům souvisejícím s teplým počasím.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
