Tordesillas aneb Jak si rozdělit svět

„V zájmu míru a svornosti a pro zachování vztahu a lásky…jsme se zavázali, aby byla stanovena hranice nebo přímka a nakreslena na sever a na jih, od pólu k pólu, na uvedeném oceánském moři, od Arktidy k pobřeží Antarktického pólu. Tato hranice nebo čára musí být nakreslena rovně ve vzdálenosti tři sta sedmdesát lig západně od Kapverdských ostrovů.“

Z Iberie až na konec světa

Casas del Tratado de Tordesillas, dva spojené paláce ve španělském městě Tordesillas, kde byla v roce 1494 podepsána smlouva o rozdělení světa mezi Španělsko a Portugalsko|foto:Shutterstock

Tak zní nejpodstatnější pasáž z první smlouvy v dějinách, která rozdělila celý svět. Stalo se na přelomu středověku a novověku a je příznačné, že to bylo v době objevení Ameriky. Přesněji řečeno – krátce po něm. Ostatně – s tím to právě souvisí. A kdo že si to tenkrát svět rozdělil? Dva evropské státy, první, které se vrhly na oceány a staly tak koloniálními velmocemi: Španělsko a Portugalsko. A těmi velmocemi zůstaly přes různé turbulence až do 19. století. Tak jako vždy v podobných případech, i zde se nabízí otázka: jaké byly jejich motivace?

Všichni chtějí zbohatnout

Portugalci mají jedno přísloví: Bůh nám dal za kolébku Portugalsko – a za hrob celý svět. V době, kdy u nás řádili husiti, se tahle malá země vypracovala na hlavní námořní velmoc. Chtěli bohatství, bohatství pramenilo z Asie. Cestu do Asie kontrolovaly italské státy, a tak museli Portugalci hledat alternativu. Tou byla cesta kolem Afriky. To je mimochodem důvod, proč zdvořile odmítli návrh jednoho obchodníka z Janova, aby mu dali lodě na cestu do Indie přes Atlantik. Ten obchodník se jmenoval Kolumbus a když mu to nevyšlo v Portugalsku, odjel do vedlejší země.

Portugalská mapa světa z roku 1573 s vyznačenou hranicí sfér vlivu podle španělsko-portugalské smlouvy z Tordesillas|foto:Domingos Teixeira, Bibliothèque Nationale de France, Wikimedia Commons, CC0 1.0, ©

Tím se dostáváme ke Španělsku. Ono tedy ještě neexistovalo, byla to Kastilie a Aragonie, ale pojďme tomu tak pro zjednodušení říkat. Španělé taky chtěli bohatství z Indie. A protože cesta přes Středomoří byla zabraná a cesta kolem Afriky už taky, nezbývalo jim než to risknout právě přes Atlantik. Že se tak stalo roku 1492, není náhoda: tehdy Španělsko dobylo poslední muslimský stát na poloostrově, Granadu, a zajistilo si klid s Francií, takže se mohlo konečně zaměřit na zámořské trasy.

Katolické smíření

Portugalci a Španělé však o sebe začaly zakopávat v blízkém okolí poloostrova a hrozilo, že se tyto dvě oddané katolické země pustí do sebe v poněkud nesmyslné válce. Tehdy do hry vstoupil mediátor, aby globální pískoviště rozdělil na dvě poloviny a každou někomu přidělil. Tím mediátorem byla katolická církev, neboť papež razil teorii, že je ze své pozice přirozeně nadřazen světským panovníkům a ve zmíněných zemích se těšil nezpochybnitelné autoritě.

Casas del Tratado de Tordesillas, pamětní deska před budovou|foto:Shutterstock

A tak se roku 1494 ve španělském Tordesillas dohodly delegace na kompromisu přijatelném pro všechny. Planeta bude rozdělena poledníkem západně od Kapverd a hotovo. Východní hemisféra bude Portugalců, západní Španělů. Tou dobou nebyla ještě prozkoumána jižní Amerika, takže se pak trochu omylem stalo, že Brasilia se ocitla v portugalské části. Dosud kolují spekulace, že Portugalci o tom tenkrát už věděli a usmívali se pod vousy.

Obě země však byly v zásadě spokojeny, danou demarkační linii dodržovaly a smlouva nebyla porušena. V jejím závěru je roztomilá formulace jménem všech Veličenstev: „nařizujeme, aby byl zapečetěn naší olověnou pečetí zavěšenou na nitích z barevného hedvábí.  JÁ, KRÁL. JÁ, KRÁLOVNA. JÁ, PRINC.“