Tumpachový

12. červen 2003

Dnes se budu věnovat dvěma výrazům, které mají velmi podobný, skoro totožný význam. Totiž slovům tumpachový a zkoprnělý. Tumpachový je podle Slovníku spisovného jazyka českého "popletený, zmatený, zaražený, strnulý" a zkoprnělý je podle stejného slovníku "ztuhlý, zdřevěnělý, strnulý" a podle jiného slovníku také "ohromený". Jako příklady užití slovníky uvádějí slovní spojení "jsem z toho celý tumpachový", "zůstala jako tumpachová", "zůstal jako zkoprnělý", "leknutím zkoprněla".

Při prvním pohledu na tato slova většinu z nás asi napadne, že výraz tumpachový má cosi společného s němčinou, a přídavné jméno zkoprnělý vypadá, že by mohlo souviset s koprem, s tou zeleninou či kořením. První pohled tentokrát kupodivu nezklame, je to víceméně tak.

Karel Čapek se v jednom ze svých sloupků Ze života slov ptal etymologů, jestli je "jsem z toho tumpachový odvozeno... nějak od německého dumm," a osvědčil tím svůj nesporný jazykový cit. Věda dnes ví, že české adjektivum tumpachový nepochází přímo od německého dumm, tedy hloupý, ale že tumpachový a dumm mají společného středohornoněmeckého předka. V tomto předchůdci němčiny totiž existovala slova tumphaft a tumplicht, která znamená hloupý a přihlouplý, a z nich, přesněji řečeno ze základu tump- hloupý, který se objevoval i v dalších složeninách, je naše tumpachový, německé dumm a pravděpodobně také anglické dumb (čteno dam), které v klasické angličtině znamená němý a v angličtině americké pitomý.

Tumpachový je tedy slovo takzvané cizí, zatímco zkoprnělý je slovo domácí, možná bychom ho mohli označit za čistě české. Ve významu trnout, dřevěnět a nářečně také "netrpělivě čekat" se sloveso koprnět vyskytuje jen v češtině. Příbuzné ale asi je slovinské koprnéti, bažit, silně toužit, a nářeční bulharské kóprja, chystat se. Všechna tři slovanská slova prý asi pocházejí od praslovanského kopr, z něhož vzniklo i naše pojmenování zeleniny a koření kopru. Původní význam praslovanského kopr totiž byl pára, vůně, zápach, což je z indoevropského kořene kuep- vydávat vůni či zápach. Jak vůně souvisí s koprem je jasné, ta rostlina je silně aromatická. Ale co má aroma společného se zkoprnělostí, tedy trnutím, není na první pohled zřejmé. Jiří Rejzek ve svém Českém etymologickém slovníku navrhuje tuto konstrukci: "vývoj významu... by mohl být vydechovat - silně toužit (srovnej dychtit) - dřevěnět tužbou, úžasem a podobně". Dodejme, že do příbuzenstva by mohla patřit i kopřiva, která také silně voní, a možná i kopretina. S vůní kopretiny to však není nijak slavné. Proč se kopretina jmenuje právě takhle, se však s úplnou jistotou nedozvíme nikdy. To pojmenování si vymyslel počátkem 19. století Presl a nikde nezanechal žádnou zmínku o tom, jak a proč přišel právě na tohle slovo.

autor: Michal Novotný