Úly zvané ležany vznikají v Kunvaldu pod Orlickými horami. Výhodou je jednoduchá obsluha a včelám prý svědčí

Monika a Alexej přinášejí trochu jiný pohled na včelaření, ať už se to týká ekologického přístupu nebo nových typů úlů, zvaných ležany.

„Začínali jsme včelařit v nástavkových úlech s nejrozšířenější českou mírou 39 x 24. Ale před lety jsme si postavili apidomek a tam se nám tyhle míry nehodily. Proto jsme klasické české úly vyměnili za ležany, které se používají spíše v zemích na východ od nás, na Ukrajině nebo v Polsku,“ vysvětluje Alexej Bezrukov a jeho partnerka Monika ho doplňuje:

„Byli jsme tak trochu za exoty, říkali nám, že je to krok zpět, ale my jsme se do toho stejně pustili a momentálně je zájem o ležany enormní. Je to přirozené a jednoduché včelaření, ve kterém se rychle zorientujete. Je pro všechny a otevírá dveře i lidem s handicapem.“

Truhla bez nástavků

Ležany vypadají jinak než klasické české úly. Jsou nižší a připomínají truhlu nebo nízkou bednu, na které už nejsou žádné další nástavky, kterým se říká medníky, kam včely přinášejí med. Kam tedy med ukládají?

„Podle mě je pro včely důležitý prostor, kde bude matka odkládat plod a blízko budou zásoby. Jestli je budou včely nosit nahoru nebo doprava či doleva, to je jedno. Proto úly ležany plní svou funkci stejně dobře jako ty klasické,“ myslí si Alexej.

Včelař Alexej Bezrukov vyrábí rámky, které jsou tradiční na Ukrajině nebo v Polsku|foto:Jitka Slezáková, Český rozhlas

„Naše úly jsou skutečně naležato a jsou k dispozici lidem, kteří nejsou tak fyzicky zdatní, aby dokázali sundat ty medníky, které jsou vysoko. Je to náročná činnost jak pro včelaře, tak pro včely, protože jim trháme dílo, které vystavěly do výšky,“ myslí si Monika Jindrová.

Z ležanů se podle Moniky dá číst jako z otevřené knihy. Jsou ideální pro děti, které zajímá včelaření, také pro ženy, starší včelaře nebo prostě pro lidi, kteří si chtějí šetřit záda a nemůžou zvedat těžké nástavky.