Uršula Kluková: Když něco vyprávím a nikdo se nesměje, tak se směju aspoň já
Dlouholetá členka divadla Semafor známá nejen svým nakažlivým smíchem, ale i ikonickým účesem se do důchodu ještě nechystá. „Občas si říkám, že bych měla malinko, ale jen malinko, zvolnit.“
Do studia přišla se širokým úsměvem na rtech a elán z ní jen sršel. Zdraví si prý udržuje různými rituály, prozradit je ale nechtěla. „Můžu snad říct jen to, že mám doma takový kobereček a na něm mám kameny. Je to šungit, kámen života, po něm 20 minut chodím. Ten kámen je úplně černý, tak pak dalších 15 minut drhnu chodidla. A když mě něco tak strašně pomaže, tak to musí fungovat,“ usmívá se Uršula a dodává: „Když je mi hůř, tak chodím i 2x denně. Dneska už pijeme šungitovou vodu a pijou to i moje zvířata. Pak mám ještě pár cviků z jógy.“
Díky Humoriádě jsem napsala knihu
Herečku a naší kolegyni Uršulu Klukovou můžete slyšet v pořadu Humoriáda, na kterém spolupracuje s moderátorem Patrikem Rozehnalem už devět let. Pořad Humoriáda se každý rok vydává i na cesty formou představení v divadle ve vybraném regionu. To se Uršule moc líbí. „Já se umím hodně pobavit. Když něco vyprávím a nikdo se nesměje, tak se směju aspoň já,“ říká se svým typickým smíchem herečka.
Patrik Rozehnal byl také tím, kdo ji přesvědčil, aby napsala knihu. Ta dostala název Klukoviny Uršuly Klukové a najdete v ní nejen vyprávění o jejích hereckých kolezích a kolegyních, ale herečka v knize líčí i své zážitky z dětství, popisuje profesionální dráhu porodní asistentky i svoji cestu k divadlu. „Nejdřív jsem nechtěla, ale nakonec jsme toho dali dohromady tolik, že jsme museli některé pasáže vyhazovat.“
Se Šimkem jsme si vykali
Jejími hereckými partnery byli mnoho let Jiří Krampol a Miloslav Šimek. Dvakrát zavítali i do Ameriky, kde strávili vždy měsíc. „Hráli jsme pro krajany, to bylo moc fajn. Krajani nás chtěli uctít, tak nám dělali řízek s bramborovým salátem. Jenže to se nedalo jíst,“ vypráví Uršula. „Já předtím nikdy v Americe nebyla, ale bylo to strašně náročný. My tři jsme byli na sebe pořád navázaný. Museli jsme společně jíst, jezdit autem a občas i řeknete něco, co nechcete. Ale nepohádali jsme se ani jednou.“
S Miloslavem Šimkem byli velcí kamarádi. „On neměl rád herečky, a tady jsem měla v podstatě neotřesitelný místo. Za to jsem byla moc vděčná, taky jsem tam vydržela 16 let. Znala jsem se i s jeho rodinou.“ Přesto si celoživotně vykali. „Ctím autoritu, nedovolila bych si mu tykat. Když už jsem tam byla asi dva roky a měli jsme nějaký večírek, tak jsem mu jako žena tykání nabídla. On mi ale řekl: ‚Podívejte se, vy jste drzá, vy byste mi mohla přerůst přes hlavu, s váma já si tykat nebudu‘. O další dva roky později přišel po jedné premiéře s tykáním on. A tentokrát já mu řekla to samý, co on před dvěma lety mně.“
Tykání mu nakonec nabídla veřejně na jevišti až k jeho šedesátinám. „Ale už nám to nešlo, tak jsme si pořád vykali. Já si ho velice vážila, možná to byl projev úcty, prostě to nešlo. A on měl můj humor taky rád.“
Jednou se nechala ostřihat na ježka a Slávek Šimek ji chtěl vyhodit. Byl to důvod, proč už pak nikdy nezměnila účes? Jak vznikala kniha Klukoviny Uršuly Klukové? A jak vzpomíná na svou profesi zdravotní sestry v Broumově? Poslechněte si v záznamu pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
