Zdena|Ach, ta dědičnost! Nemusí to být opravdu jen kladné, uvedu příklad. Mám kamarádku, její rodiče už nežijí, ale byli oba černovlasí a černovlasých je i jejích šest sourozenců a všichni umí nádherně zpívat. Ale prostřední je světlovlasý, jako býval náš pan farář. No a neumí ani zpívat, je to spíš takový jemný řečník, který rád čte. Takže někdy ty geny udělají doma paseku.
Alena|Náš tatínek, ač celý život úředník, který by měl mít všechno v pořádku, tak byl celoživotní chaotik. U nás se pořád něco hledalo, měl svůj šuplík s doklady a vším ostatním v kuchyni, ale to tisíckrát za den otevřel a přehrabal. My jsme mu vždycky říkali, co pořád hledá, že to známe všechno nazpaměť, jak to tam má. Tak zavřel šuplík a za pět minut už zase všechno lítalo. To maminka byla pořádkumilovná, všechno mělo svoje místo a to my, naštěstí, máme s bratrem po ní. Ale po našem tatínkovi máme oba rukopis a po bratrovi píší úplně stejně i obě jeho dcery, někdy ani není poznat, kdo to napsal.
Jana|Zdravím všechny linkaře a jsem ráda, pane Borku, že jste tady. Dědičnost se projeví, ať chcete nebo ne. To není jen o podobě. Já jsem podobou do matčiny rodiny, celkově postavou i povahou, rozhodná, žádná submisivní. To mi nejdříve řeklo pár lidí a pak to člověk pochopí sám. Ale po tatínkovi mám vztah k historii a zeměpisu. Tohle mi předal a moc mu tam nahoru za to děkuji, protože právě tím jsem se živila celý život. Tatínek, i když byl vedoucí skladu na šachtě, měl takové znalosti ze zeměpisu a zájem o historii, že dodnes nechápu, odkud čerpal, když měl "jen" obchodní akademii. Byli jsme taková správná dvojka, hodně mě vedl i k manuální práci a to se mi mnohokrát přidalo. Letos bude 40 let, co tatínka už nemám, ale kolik lidí má dnes štěstí, aby opustil tento svět v náručí své dcery. A tohle jsem dopřála svému tatínkovi. Ale sklon k nadváze a povahové vlastnosti mám po mamince. Takže vzpomínám na oba a jsem za to vděčná.
Děkuji, pane Borku, za užitečné téma, abychom si my, posluchači, uvědomili své předky v nás... Zdravím všechny bez výjimek a zase za námi přijďte, p. Borku. Zdravím, Jana.
Dana|Povahově a emočně jsem po mamce, průbojná po tátovi, jinak bych nemohla šefovat 7 ženám, ale moje dcera je celý můj otec. Vůdce bez emocí jde za svým cílem. Přes to nejede vlak.. podobu má po svému tátovi, hezká žena.
Dana|Hezký večer všem. Já jsem byla vždycky podobná tatínkovi, i povahou. Maminka byla klidná, tichá, taková až moc hodná. No a když jsem se někdy rozlítila, nadávala, všechno jsem chtěla hned řešit, tak vždycky říkala: to není možné, aby toto bylo moje děcko, to mi fakt v porodnici vyměnili. Tak nevím. Ale vzhledem k tomu, že když se dívám na fotky z pozdější doby, jsem podobná mamince, tak asi budu jejich i s jejich vlastnostmi. (a čím jsem starší, jsem i hodnější, tak to by měla maminka asi radost)
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P.BORKU A POSL.N.L.JÁ OSOBNĚ SI NETROUFNU SÁM SEBE HODNOTIT CO JSEM PODĚDIL PO RODIČÍCH CO SE TÝČE PODOBY NEBO ZVYKŮ,TO VŠECHNO MOHOU POSOUDIT JEDINĚ LIDÉ KTEŘÍ NÁS DOBŘE ZNAJÍ.NEDÉJ BOŽE KDYBY LIDÉ TVRDILI ŽE JSU CELÉJ SOUSED,TO BY NÁŠ TATKA URČITĚ NENECHÁL BEZ NÁSLEDKŮ.ZDRAVÍM JANIČKU Z JIRKOVA,MILU Z PODĚBRAD,MARUŠKY.FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVIC.
Petra z Pardubic|Dobrý večer,
po babičce z otcovi strany jsem "zdědila" sklon k nadváze a po mámě sklon k depresím.
Petra z Pardubic
Jana Jirkov|Hezký večerní čas všem i Vám Borku! No, co se týká mé vizuální podoby, tak tu jsem po mých rodičích až tolik nepodědila. To si někdy mou mamku dobírám, že jí mě v porodnici asi vyměnili:) Ale ona mi to vždy vyvrátí, tím, že si u mě hned všimla, že mám pihu u kotníku, takže i kdyby v porodnici došlo k záměně miminek, podle tohoto znaménka by mě prý stejně nakonec poznala.:) Jinak tou vizuální podobou jsem spíše do tátova rodu, podědila jsem po něm vysokou postavu a vlnité vlasy. A s mamkou máme zas úplně stejný nos - obě máme takovou malou bambulku a také máme stejná malá ouška, ale dál už nic:) No a z charakterových vlastností, tak s taťkou třeba máme rádi oba folklór, hlavně slovenský, to jsme zase podědili po jeho mamince, mé babičce. A taky máme oba rádi houslistu André Riueho. A také oba, než začneme jíst jogurt, tak ho zásadně nemícháme! Po mamce jsem zdědila zase romantickou povahu a obě máme podobný vkus na módu a taky jsem po ní zdědila slabost pro sladká jídla. Tak toliko asi ode mě k dědičnosti. Závěrem zdravím p. Františka ze Židlochovic.