Martina|Hezký večer Vám, paní Jani a taky všem posluchačům. Já jsem měla kamarádku v podstatě od školky, ve škole jsme spolu seděly na základce, byly jsme si jedna druhé i na svatbě, prostě jsem si myslela, že je to na celý život. Já jsem se pak po nějakých letech odstěhovala do města za manželem, ale pořád jsem jezdila za rodiči do rodné vesnice, chodili jsme do kina, na procházky, na výlety. Jednou jsem k nim přišla, měli jsme jít do kina a ona mi povídá, že nikam nejde a že se mnou už kamarádit nemíní. Vůbec nic mi nechtěla říct, mám se s tím smířit a hotovo. Musím říct, že po těch čtyřiceti letech jsem z toho byla úplně vyřízená a dodneška tomu nerozumím, vlastně spolu už třicet let nemluvíme. Vloni mi najednou zazvoní telefon, ani nevím, kde vzala moje číslo a ona mi volá, že jestli chci vědět, proč spolu nemluvíme, at přijdu na návštěvu. Já jsem jenom řekla, že po třiceti letech mne to už ani nezajímá a na pár let, které mi ještě zbývají na tomto světě už si nebudu ničím zatěžovat hlavu. Poděkovala jsem za zavolání a položila telefon. Tohle si kamarádi nedělají, když něco mám, řeknu na rovinu a nenechám kamarádku trápit, vždyť jsme spolu byly úplně denně, nevím, co jsem udělala špatně.
Marcela|hezký večer přeji,
mám spoustu kamarádů a přátel, tzv. kamarádka na celý život , je moje kamarádka Jitka a její brácha Pavel . Tzv, i můj kamarád, Jsme skoro stejně staré , no stejně staré . O 3 měsíce. Akorát oni jako dvojčata , jsou rok 1984 a já 1983 , známe se už od školky . Ona je vyučená prodavačkou květin a on je malíř pokojů. No a já jsem ve dvou oborech jako pomocná kuchařka a pečovatelka . No ale i když jsme od sebe tolik měsíců , a známe se od školky, tak jsme pořád kamarádky a kamarádi. Jinak mám dost kamarádů, stává se mi kolikrát že mi na sociální síť občas přišlo zpráva - ty ses nezměnila , si pořád stejná. A kolikrát zjišťuji že najdu i lidi co se mnou chodili na základní školu , dokonce i v nemocnici , nebo v práci . Dělám uklízečku veřejného prostranství a nedávno mi tam nastoupila holčina , se kterou se známe díky tomu že jsme spolu chodily jako děti do družiny. Viděla jsem jí a hned se mi vrátily vzpomínky , kdy jsme zkoušely tančit a zvedačku z filmu Hříšný tanec. Teď už se tomu kolikrát smějeme . Ale byly to pěkné časy.
Zdraví Marcela z Děčína
Štěpán|Dobrý večer. Takhle já jsem dlouho přemýšlel, jestli to zveřejnit nebo ne, jelikož to je pro mě emotivni. Mě je 21 let. Studoval jsem střední školu kuchař číšník. Teď jsem budu dělat opravnou část maturity. Od prváku na střední se mi líbila jedna slečna. Tak jsem to tři roky zkoušel a nic. Tak jsem to nechal být. Přišla nástavba a ještě než začal covid, tak jsem ji stihnul koupit růži a to bez jakéhokoliv textu jak se říká, dal jsem jí to na tajňáčku. Uběhl tak týden a začal covid, distanční výuka. Tak jsem ji napsal, jak to zvládá a jestli ví kdo jí dal tu růži. Ona že né, tak jsem ji napsal, že jsem to byl já, tak byla překvapená a začalo přátelství. Během DV jsme si pomáhali, dělali úkoly spolu, i testy :D hrály jsme jednu hru přes počítač. Došlo to takové fáze, kdy jsme byli BFF (já jsem to nepoznal) A tak jsem si řekl, že jí koupím, náhrdelník, narozeninový dárek v podobě vzkazu jednoho herce, kterého má ráda. Po roce když se rozběhla škola, tak jsem jí to dal, ona si to vzala řekl jsem ji ať si v klidu rozmyslí tu mou nabídku, že bychom spolu chodily. No ale bohužel nakonec to nevyšlo a teď si i nepíšeme. Všem posluchačům přeji příjemnou noc
Tommy Stojdyk|Dobrý den paní Chládková,
chci se s vámi podělit o příběh mě a mého kamaráda Dana. S Danem jsme se seznámili před 6 lety poněkud netradičním způsobem přes počítačovou hru Liga Legend. Hráli jsme spolu tuto hru přes půl rok než jsme se konečně potkali na podzim roku 2018 konečně fyzicky. Už ve virtuálním světě jsem si s Danem rozumněl, ikdyž mu Liga Legend nikdy moc nešla, ale když jsme se začali vídat v reálném životě stali se z nás opravdoví "přátelé do deště". Je to ten kamarád, kterému můžu říct mé nejtemnější tajemství a vím, že mě vždy vyslechne a poradí. Došlo to dokonce do bodu, kdy se spolu budeme stěhovat a studovat spolu v Praze. Jsem moc rád, že jsme s Danem přátelé a každý pátek s ním můžu počítat v budějovické Budvarce na vychlazeného kroužka a pár přátelských polibků. Moc děkuji za pozornost a přeji všem posluchačům příjemnou noc.
Dana z Boskovic |Já jsem měla štěstí na kamarádky 2 mám ze základní školy, 4 mám z práce a pořád se stýkáme bud se navštěvyjem nebo si zajdem na pokec a kávu. A to už jsme 15 roků v důchodu zatím jsme zdravé tak je to bezva,že se sejdem mějte se hezky zdraví Dana.
