V budově bývalé sirkárny ve Velkém Újezdu je dnes muzeum se třemi expozicemi
Velký Újezd se nachází na Olomoucku v jižním podhůří Oderských vrchů. Nově byste v něm našli Muzeum Sirkárna. Ve Velkém Újezdu se totiž od poloviny 19. století až do roku 1906 vyráběly zápalky. Konkrétně v domě č. 192, který se postupně vrací do své původní podoby. Stálé muzejní expozice přitom nabízí hned tři.
Dům prošel nákladnou rekonstrukcí, která vycházela z původních fotografií a pohlednic. Bylo třeba zahladit stopy po hospodářských zvířatech, která v jeho prostorách mívala stáje. V opravených a vyčištěných místnostech se pak našlo místo pro výstavu sirek, kropenek na svěcenou vodu a jízdních kol.
U vchodu do budovy muzea se dočtete, že za zdejší výrobou sirek stojí jistá paní Urbanová, která vařila směsi na sirky ve Vídni a tuto zkušenost si přinesla kolem roku 1860 domů do Velkého Újezdu.
V muzeu je pak k vidění celá řada krabiček od sirek a nálepek ně, ovšem jen jedna jediná je původní. „Jsou to Hanácké zápalky Hynek Hausner, Velký Újezd,“ říká místní průvodce Jan Coufal. Na stěnách jsou vystavené fotografie výrobních strojů, zapůjčené z Muzea sušického sirkařství.
Další část muzea zabírá sbírka téměř tisíce kropenek na svěcenou vodu z celého světa. „Jsou z porcelánu, ze skla, ze železa, ze dřeva, ale i z lastur nebo vosku,“ vyjmenovává průvodce.
A pokud patříte mezi milovníky bicyklů, oceníte třetí zdejší expozici plnou strojů starých i více než sto let. „Jsou tu kola pro dospělé i pro děti od roku 1900 v různém stavu, mnohá dokonale zrestaurovaná,“ říká Jan Coufal.
Při procházení velkoújezdskou sirkárnou narazíte také na mapy ze třicátých let, nebo na ukázku prvorepublikových školních tříd s lavicemi a učebnicemi, které jsou umístěné v bočních kobkách, což byla místa, kde se dříve dělávala nebezpečná práce, jako například míchání nehořlavých směsí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
