V nitru naší nejvyšší hory Sněžky se ukrývá bývalý rudný důl. Projít si ho můžete s průvodcem

Trasa je dlouhá sedm kilometrů a během dvouhodinové prohlídky sestoupáte až do padesátimetrové hloubky. Překvapí vás, jak velké prostory zde horníci jednoduchými nástroji při těžbě železa, arzenu a mědi zanechali. Během několika posledních let profesionální speleologové ze skupiny Albeřice vyčistili hlavní vytěžený důl.

Prvními osadníky Pece pod Sněžkou byli horníci. Do Obřího dolu přišli už v roce 1511 a během dalších 450 let v masivu Sněžky vyrazili stovky metrů chodeb. Původní chodby byly pravděpodobně „přetěženy“ a v 50. letech 20. století už zde probíhal jen průzkum.

Zpřístupnění tak velké části bývalého dolu a sestupy do hloubky po původních žebřících je také nejspíš evropský unikát. Plastové schéma dolu názorně ukazuje jeho nejzajímavější části. V útrobách Sněžky je ale i několik dalších starých dolů.

Podzemí Sněžky|foto: Jiřina Šmídová

Horníci tu měli práci dost těžkou, úzkými chodbičkami dopravovali vytěženou rudu, nejdříve v ručních neckách. Vystoupat museli po speciálním žebříku, vlastně spíš po kládě se zářezy. Větší množství kamene a rudy už dopravovali po rumpálu a později po kolejnicích pomocí vozíků.

Při sestupu mohou návštěvníci vidět největší staré krkonošské dobývky, vytesané nádrže s vodou, zatopená hloubení, skalní žebra a pilíře, unikátní geologické struktury i zbytky rudy. Na závěr pak vstoupí do novodobé chodby s důlní technikou zanechanou zde v roce 1959.

Sv. Barbora, patronka horníků, důl Kovárna|foto: Jiřina Šmídová

Ve štole je stálá teplota okolo 7stupňů Celsia, a tak je při letní návštěvě třeba pamatovat na teplejší oblečení. V zimě zase zdejší stabilní teplotu využívají různí živočichové. Například tu přezimují netopýři a různý hmyz.