V zimním mlhavém období vypadá středočeská zřícenina Vrškamýk tajuplně

Vrškamýk byl v době vzniku výstavným královským hradem se dvěma věžemi a ve středověku představoval nápadnou dominantu přilehlého vltavského údolí. Při výběru místa pro stavbu hradu hrála velkou roli plavba a vybírání cla na řece Vltavě, jejíž tok mohl být sledován z hradního návrší, které bylo ve své době kvůli bezpečnosti zcela odlesněno a tyčilo se nad úrovní Vltavy ve výšce více než 80 metrů.

V bezprostřední blízkosti hradu také procházely důležité komunikace – například od západu sem směřovala frekventovaná cesta, která byla odbočkou proslulé Zlaté stezky mezi Prahou a Salzburkem. Z Vrškamýku se proto poměrně rychle stalo ústřední místo velkého správního okrsku levého břehu Vltavy až po Brdy a jeho provoz zajišťoval sbor privilegovaných královských služebníků.

Vrškamýk se stal útočištěm pro mnoho významných ponovníků našich dějin

Vrškamýk v roce 2009|foto: Adriana Krobová

Vrškamýk obýval jak Václav I., tak jeho syn Přemysl Otakar II. Během opravy Pražského hradu tu pobýval i král Václav II., a dokonce tu podepsal některé důležité listiny. Za vlády Lucemburků ale Vrškamýk začal postupně chátrat nejen vlivem statických problémů. Císař Karel IV. svou pozornost zaměřil na stavbu pokladnice korunovačních klenotů – hrad Karlštejn.

Kamýk byl pak dáván jako zástava různým šlechtickým rodům, zejména Rožmberkům, Lobkovicům a Pernštejnům. Po bitvě na Bílé hoře byl Vrškamýk zkonfiskován a v roce 1623 ho získala Polyxena Lobkowiczová z Pernštejna, která jej připojila k panství Vysoký Chlumec. V držení rodu Lobkowiczů byla zřícenina hradu Vrškamýk až do pozemkové reformy v roce 1922.