Věra Suchá - sestra v nemocniční a ambulantní péči, oceněna titulem „Sestra mého srdce“
23. květen 2012
Tandem
Věra Suchá, sestra v nemocniční a ambulantní péči, oceněna titulem „Sestra mého srdce“
V Tandemu byla s Janem Rosákem zdravotní sestra Věra Suchá, která získala titul Sestra v nemocniční a ambulantní péči a Sestra mého srdce za rok 2011. Dozvěděli jste se od ní například, jaká nemoc ji postihla hned po maturitě nebo jakým způsobem se dá bojovat s roztroušenou sklerózou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Všichni dobře víme, které nemoci jsou natolik zlé, že jsou až zákeřné. Přestože se nedají vyléčit, někteří nemocní vypadají na první pohled, jako kdyby žádné zdravotní obtíže neměli. Okolí se pak k nim chová podezřívavě. O to víc potom záleží také na přístupu celého nemocničního personálu, aby se nemocný chtěl se svou chorobou poprat. Velké štěstí mají pacienti v Kolíně. Tam totiž mohou potkat sestru, která získala ocenění v této profesi nejvyšší - Sestra v nemocniční a ambulantní péči a taky titul Sestra mého srdce za rok 2011. Vítám sestru Věru Suchou. Dobrý den.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím, že je potřeba říct, že vy sama bojujete s vážnou nemocí a bojujete nejenom za sebe, ale taky za ostatní pacienty. O tom všem víc až po úvodní písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je se mnou dneska Sestra roku 2011 Věra Suchá. Já si myslím, že kdybychom si chtěli začít povídat tak, jak si s mými hosty za normálních okolností povídám - o dětství - tak by to bylo povídání docela smutné. Já se přimlouvám za to, abychom si ho nechali až po chvilce, až se trošičku seznámíme s Věrou Suchou. Ale váš celý život je takový ne úplně obyčejný a je hodně emotivní. Zkusíme to vzít od vašich studií na obchodní škole, kdy jste v podstatě zjistila teprve tehdy, že jste onemocněla dost závažnou nemocí, viďte.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Ano. Já jsem po maturitě onemocněla roztroušenou sklerózou, takže vlastně jsem první a, řekněme, poslední prázdniny po střední škole ležela v nemocnici. Trávila jsem tam osm týdnů. A verdikt byl takový, že teda mám roztroušenou sklerózu. Tehdy mi bylo osmnáct, takže jsem si říkala, svět mám u nohou, všechno teďka, jako jsem plnoletá, konečně si můžu dělat, co chci. A najednou mě omezovala nějaká nemoc. Vůbec jsem nevěděla, co to ta nemoc znamená. Říkala jsem si, že to bude nějaký zapomínání asi, když je to skleróza a proč zrovna já jí mám. Takže jsem lékařům trochu oponovala, že jí nemám, že se spletli, že vyměnili zkumavky a že jí prostě nemám. Takže jsem postoupila opakovaně ještě jedno vyšetření, kde se opět potvrdilo, že jí mám. Takže já jsem ale opět oponovala, že když už tenkrát mě zaškatulkovali do tý škatulky, že jí mám, takže teď přece nepřiznají, že se spletli. Takže mi ten verdikt nechali. Ty moje potíže, který jsem měla, se upravily, takže v podstatě jsem se vrátila do normálního života. A říkala jsem si, že prostě určitě jí nemám. Ale po nějakým čase zase přišla trošku ataka a já jsem opět skončila v nemocnici. Takže jsem se začala zajímat o to, co to vůbec je za nemoc a proč jí mám a jak se s ní dá bojovat. Takže jsem hledala nějaký informace, ale bylo to krátce po revoluce, těch informací zas až tak nebylo a ty, který byly, tak mně se nelíbily, ty informace. Takže jsem se rozhodla, že půjdu studovat střední zdravotnickou školu, abych se teda dozvěděla víc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, k tomu ještě se přidružilo to, že partner, kterého jste měla, tak tragicky zahynul. Tak to všechno k tomu musel být na vás strašlivý nápor. A ta veliká síla, kterou jste prokázala tím, že jste začala opravdu studovat a nejenom vystudovala střední, ale pokračovala jste i na vysoké škole v oboru ošetřovatelství a potom fyzioterapie, tak kde jste v sobě našla tolik síly, proboha?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Já jsem si prostě řekla, že musím a že hlavně teda mě ta nemoc nepoloží. A protože jsem na to byla sama, na tu nemoc ze začátku a věděla jsem, že nemám kolem sebe nikoho, že vlastně i za tu dobu v tý nemocnici mě nikdo nenavštívil z rodiny a tak, takže jsem si říkala, že prostě musím s tou nemocí nějak bojovat. A tehdy, když jsem jako mladá holka ležela na neurologii, tak tam vedle mě ležela pacientka, který bylo asi čtyřicet, čtyřicet dva a byla už ležící, imobilní a měla tuhle chorobu. A vždycky, když přišli lékaři na vizitu, tak mluvili potichu, že ta paní má tuhle diagnózu, ale přece jenom jsem to slyšela. Takže když jsem zjistila, kolik je tý pani a kolik je mně a spočítala jsem si ten rozdíl, kolik mi teda zbývá do těch čtyřiceti, tak jsem si říkala, sakra, to prostě není možný, takhle ne. A takže samozřejmě to, co mi lékaři zakazovali, tak já jsem schválně zkoušela a experimentovala jsem, jestli to teda platí pro všechny nebo pro mě ne. Takže jsem si v podstatě říkala, co mě nezabije, to mě posílí a šla jsem to zkusit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte ten pocit, že se to takhle opravdu stalo, že vás to posílilo?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Určitě mě to posílilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že ano, protože se z vás stala sanitářka, potom ošetřovatelka. V současné době už dvanáctým rokem, jestli se nepletu, pracujete na neurologickém oddělení kolínské nemocnice. Takže o tom vašem onemocnění si povíme blíž teď, za chviličku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Věra Suchá, která je ověnčena titulem Sestra roku, a to v nemocniční ambulantní péči a potom možná ještě takovým, řekl bych, závažnějším titulem Sestra mého srdce za rok 2011, je dnes hostem Tandemu. A povídáme si nejenom o jejím působení v nemocnici, ale také o jejím vlastním onemocnění, které v podstatě ji motivovalo k tomu, že se stala tím, čím je. Vy jste dnes, jak jsem už říkal před písničkou, sestrou na neurologickém oddělení kolínské nemocnice. Tam se staráte taky o pacienty, kteří mají podobnou chorobu jako vy, čili roztroušenou sklerózu. Jakým způsobem se proti ní nebo s ní dá bojovat? A co pacientům vy jaksi vštěpujete a co na ně přenášíte z vlastní zkušenosti?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Tak určitě pacientům vštěpuju pozitivní energii, protože samozřejmě ten pacient, když je třeba nově diagnostikován, tak absolutně neví, co je to za nemoc, tápe, nemá ty informace. Potřebuje samozřejmě léky, ale potřebuje i další informace, jak vlastně bude žít, jestli mu to změní život, jestli může chodit do práce, jestli může mít rodinu, jestli ho to bude nějak omezovat. Takže vlastně ten pacient potřebuje jak lékařskou péči odbornou, medikamentózní, tak potřebuje samozřejmě i psychickou podporu. Takže se snažím těm pacientům vnutit tu psychickou podporu. Dříve jsem jim třeba ani neříkala, že já sama tu nemoc mám. A jednou mě takhle jeden pacient řekl: No jo, vám se to říká, vy jste chytrá, ale jako vy vůbec nevíte, co to je a že já tohle nemůžu a tohle nemůžu. Takže teda jsem pacientovi řekla, že tu diagnózu mám, takže spoustu lidí to samozřejmě ví a najednou myslí pozitivně a vidí, že teda je tady někdo, kdo ji má dvacet let a že teda chodí do práce a že s tím žije a že má ještě nějaký nápady a má nějakej smysl. Takže vlastně to určitě ty pacienty povzbudí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vidíte na nich třeba jaksi evidentní nějaké zlepšení nebo alespoň tedy zlepšení psychiky poté, co jim řeknete tuhle tu skutečnost?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Psychický zlepšení určitě a fyzický zlepšení samozřejmě někdy, když ten pacient je omezen zrovna nějakou atakou, tak se mu moc nechce. On dostane léky a teď teda samozřejmě mu vštěpuju, že musí cvičit, že musí dělat nějaký kroky k tomu, aby se to vrátilo zpátky, aby došlo k remisi tý nemoci. A někdy ten pacient se bojí, že i když to bude dělat, takže stejně se to nestane. A spousta pacientů si myslí, že to bude za hodinu nebo do rána, že teda je potřeba nějaká intenzivnější doba k tomu, aby se to vrátilo do normálu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta nemoc má určitě stádia jaksi v počátcích a potom jaksi rozvinutější určitě, mnohem horší. Jsou nějaké třeba tendence, že by, dejme tomu, nějak vývoj v lékařství směřoval k tomu taky, že to jednou bude opravdu vyléčitelná nemoc?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
No, budeme tomu věřit, že to tak bude. Samozřejmě medicína jde dopředu, jsou tady léky, které dneska dokážou tu nemoc zastavit, ale vyléčit jí neumíme. Ale budeme věřit tomu, že se to jednou povede a samozřejmě teda budem potřebovat, aby se do Český republiky dostaly léky, který v zahraničí jsou. Ale tak na to jsem já tady malej pán.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě, to je pravda. Ale myslím si, že když bude víc takových pracovníků v medicíně, jako je sestra Věra Suchá, tak pacienti budou mít určitě mnohem větší víru a, jak se říká, věř a víra tvá tě uzdraví.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Věra Suchá, Sestra roku 2011 v nemocniční a ambulantní péči, protože v téhle té jaksi soutěži nebo anketě spíš, kterou jsem měl tu čest taky v podstatě hodně let moderovat, takže o tom trošičku vím, je několik těch kategorií. Takže vy jste v nemocniční ambulantní péči. To je, myslím si, jaksi kategorie, kdy se setkáváte s dlouhodobě nemocnými, dá se říct. Je to tak?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vy nejenom, že jim jaksi pomáháte prakticky, to znamená jako sestra, nejenom psychicky jako také stejně postižená tou samou chorobou, tak jim dáváte hodně psychické síly, ale kromě toho taky prakticky pracujete na takových zajímavých projektech. Jako třeba jste založila, jestli se nepletu, přečetl jsem si o tom, regionální pacientskou organizaci ROSKA v Kutné Hoře. Co to je za organizaci a jak se projevuje? Čím?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Ano. Já vlastně, když jsem teda hledala ty informace o tý nemoci, tak jsem samozřejmě hledala tenkrát i ty pacienty. Takže mě napadlo, že založím nějakou organizaci, která bude sdružovat ty pacienty a budeme bojovat proti tý chorobě, budeme bojovat proti tomu, aby se samozřejmě nemoc zhoršovala a budeme prostě vyvíjet nějaký aktivity. Takže jsem si vyhledala, že teda funguje unie ROSKA v Český republice, která sdružuje organizace regionální. Takže jsem založila regionální organizaci v roce 2000. K tomu jsem potřebovala pár pacientů, který jsem teda oslovila a od tý doby funguje ROSKA Kutná Hora.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakým způsobem funguje?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Jediná ve Středočeském kraji. Sdružujeme pacienty, jezdíme na rekondiční pobyty, individuální rehabilitace tam je u těch pacientů. Takže docházíme za nima, v podstatě edukace, nějaká porada a je tam i třeba ošetřovatelská péči domácí a tak. Ale samozřejmě na tyhle ty všechny činnosti jsou potřeba finanční prostředky, takže sháním finanční prostředky, kde se dá. V podstatě to dotuju i ze svýho, ale prostě není možný, aby ta organizace vůbec zanikla a musíme se věnovat těm pacientům, protože samozřejmě přibývají každým dnem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to, co říkáte o těch finančních prostředcích, to je v podstatě to nejsmutnější, protože ty jsou potřeba všude a je jich čím dál tím míň, co si budem povídat. Ale důležité je to, co jste taky zmínila, ta edukativní činnost, protože já si myslím, že pro pacienta je hrozně důležité mít dostatek informací o tom. Je to tak?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Hm, je to tak, určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to jim můžete předat v podstatě i z vlastních zkušeností.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Já jim předávám většinou vlastní zkušenosti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Oceňujou tohle to?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Určitě. Většinou teda, když si pacient někde něco přečte a jde se mě zeptat, že si někde něco na internetu vyhledal, tak selským rozumem mu vysvětlím, že to je v podstatě někdy blbost, že prostě to tak není. Anebo když si přečte, že jeden z deseti tisíc má něco, tak samozřejmě ta pravděpodobnost toho, že jí bude zrovna tenhle pacient, je v podstatě nulová.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že se vám tahle ta práce poměrně dost daří. Ono to vypadá, že se to nedá změřit, ale dá se to změřit. Dá se to změřit třeba tím, že jste byla oceněna titulem Sestra mého srdce, protože to je titul, který v podstatě udělují sami pacienti. Oni vás navrhnou, oni potom vám dávají své hlasy. A já vím, že tam těch sester je samozřejmě víc, což je samozřejmě velice dobře, protože to vypovídá o tom, že jaksi víc sester, víc zdravotnického personálu je u pacientů oblíbeno, nejen oblíben, ale taky hodnotí jejich práci. Takže dneska si povídám právě se Sestrou mého srdce za rok 2011 Věrou Suchou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Člověk by řekl, tedy nepoučený člověk, že v nemocnici v práci s pacienty není čas na legraci. Ale já jsem zrovna včera byl navštívit svého kamaráda ve velmi těžké životní situaci na onkologickém oddělení a zjistil jsem, že i tam je místo na legraci. Prostě on sám si dělá legraci, sestry, personál se snaží jaksi co nejvíc té legrace vnášet i do tohoto zvláštního prostředí. Máte vy taky chvilku na legraci ve svém povolání?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Určitě, ano. Samozřejmě, když je to možný, tak tam s pacienty vtipkuji a kolikrát tam padne nějakej vtip nebo nějaká veselá příhoda ze života. Takže určitě je potřeba to těm pacientům vnášet.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a kdo vám dělá z klasiků českého humoru, neboť teď se právě dostáváme do téhle té úžasné galerie našeho Tandemu, kdo vám dělá radost?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Já mám třeba v oblibě Jana Wericha.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Výborně, tak Jan Werich je jedna z těch největších soch v naší galerii, takže se u něho zastavíme a něco hezkého vám vybereme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V těchto chvílích si v Tandemu dost často povídáme ještě s takovým, řekl bych, externím účastníkem naší debaty, a to hlavně po telefonu. Ale my to dneska můžeme vyřešit mnohem elegantněji a jednodušeji, protože spolu s Věrou Suchou, mým dnešním hostem, čili Sestrou roku 2011, přišla do Tandemu také její kamarádka. A jak říká sama Věra Suchá, to je sestra mého srdce. Je to tak pro vás?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, Hana Ulmanová. Já vás vítám.
Hana ULMANOVÁ
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den. Vy jste, abych vás představil teď správně, tak mě kdyžtak opravte, manažerkou festivalu Kutnohorské rockování. Rockování psáno rockování. To znamená, že to má něco společného s rockenrollem. Řekněte mi, co máte vlastně vy společného?
Hana ULMANOVÁ
--------------------
Je to rockovějšího rázu, řekněme. Tak já jsem za prvé spolupořadatelkou festivalu Kutnohorské rockování a manažerkou tohohle projektu. Děláme spolu druhý ročník, s paní Suchou. Vlastně jsme i na základě toho seznámili a vlastně začali spolupracovat. Takže ten druhý ročník je v duchu jakoby manažerský mý práce v tom oslovit umělce a všechny tyhle ty věci a náležitosti dát dohromady. Takže my se strašně těšíme na to, až to všechno vypukne, protože máme zajímavý hosty. Tentokrát přijal pozvání Petr Kolář s kapelou, kapela Buty z Ostravska, na ty se moc těšíme. Vlastě Horváth s kapelou, to je můj svěřenec, já jsem jeho manažerskou, takže hroznou radost mám, protože ten nás podporuje každej rok, aby se lidi nedivili, že tam je a bude tam celý ty roky, doufám. Potom tam Láďu Spilku s kapelou, což je muzikálovej zpěvák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale teď mi řekněte, co to má společného s projekty Věry Suché?
Hana ULMANOVÁ
--------------------
S projektem. Tak, aha, tak to jsme nezmínili, to je nejdůležitější na tom všem. My jsme se rozhodli udělat tenhle ten festival minulý rok s tím, že výtěžek tohoto festivalu, této akce půjde na výstavbu rehabilitačního centra pro pacienty s roztroušenou sklerózou. Takže vlastně nám pomáhají stavět všichni ti, kteří si koupí tu vstupenku na tu akci a myslím, že ta akce je i pro rodiny, pro děti, protože my máme i zábavný odpoledne. Takže je to vlastně jakoby seznámení s tou problematikou tý roztroušený sklerózy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě ano, to je samozřejmě jedno z těch pozitivních vyústění a potom ty finance, že jo. Kolik tak se jaksi vybere? Kolika můžete přispět?
Hana ULMANOVÁ
--------------------
Je to samozřejmě pořád na tom, kolik přijde lidí, kolik přijde návštěvníků. Minulý rok jsme to měli vlastně v parku pod Vlašským dvorem, což byla akce open air typu. Tak trošku nám pršelo, trošku nás zlobilo počasí, byl to první ročník, takže jsme tam zhruba měli kolem čtyř set lidí, což se možná někomu nebude zdát jakoby moc, ale pro nás to, myslím, bylo docela slušný, protože na první ročník s tím, že ty lidi s tím nejsou nijak seznámený, je to dobrý. Je to kapka v moři úplně upřímně, ty peníze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže letos bude druhý ročník? Řekněte kdy.
Hana ULMANOVÁ
--------------------
Bude 2.6. Pro děti bude od jedné hodiny zábavnej program, kde budou atrakce, bude tam klaun a hlavní program bude, tuším, od půl čtvrté, kdy začínají hrát kapely, zhruba do jedenácti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Paní Suchá, vy, předpokládám, budete při tom.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na koho se těšíte nejvíc?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Na Petra Koláře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petra Koláře? To je, myslím si, že dobrý typ. Tak víte co, dámy? Co kdybychom teď tohle to naše povídání uzavřeli takovou hezkou ještě zvukovou pozvánkou, že si necháme zahrát a zazpívat Petra Koláře a budeme se všichni těšit na vaše další Kutnohorské rockování. Moc děkuju Haně Ulmanové za návštěvu dnes ve studiu.
Hana ULMANOVÁ
--------------------
Děkuju mockrát.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak už v úvodu pořadu jsem naznačil, že můj dnešní host Věra Suchá, která je ověnčena titulem Sestra roku 2011, neměla lehké dětství. Já si myslím, že to, když říkám lehké dětství, že jste neměla, je docela ještě slabé vyjádření toho, co jste prožívala. A nejenom to, na vás se potom ta nepřízeň osudu vršila čím dál tím víc. Zjistila jste, že máte roztroušenou sklerózou, ještě navíc jste přišla o svého partnera. Ne, že bych vás teď chtěl jaksi přimět k nějaké významné zpovědi, ale řekněte, v čem bylo to dětství vlastně tak krušné?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
V podstatě jednoduše řečeno, byla jsem nechtěný dítě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tím už je řečeno hodně, to je pravda.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Nebylo to jednoduchý a v první asi tři roky života teda mě vychovávala babička v podstatě, i když jsem v tý rodině žila, tak ale starala se o mě babička. Takže byly chvíle, kdy vopravdu to bylo takový jako, řekla bych, na hraně, hodně tenkej led a měla jsem potom samozřejmě, když jsem chodila do školy, tak jsem si dělala, co jsem chtěla, nezajímala jsem nikoho. Takže jsem si potom teda v podstatě i tou svojí tvrdohlavostí zkoušela, co si můžu dovolit a zjistila jsem, že vlastně úplně všechno. A stejně to nikomu nevadilo. Takže jsem si to tak jako zkoušela, ale tak někde asi v hloubi duše jsem věděla, že zase mám nějaký hranice, kam nepůjdu. Takže jsem nesklouzla nikam do drog, nekouřila jsem, i když jsem to zkoušela, pila jsem alkohol, ale ne tak, že bych chodila opilá, jo, zkoušela jsem všechno, všechno jsem si mohla dovolit. Ale samozřejmě jsem věděla, že takhle ne. Takže jsem se těšila, až konečně mi bude osmnáct a odejdu. Byly tam samozřejmě nějaký možnosti, že bych třeba mohla být i v dětským domově, ale to jsem samozřejmě nechtěla. A když mi bylo osm, tak se mi narodil bratr nebo mě ne, ale teda měla jsem bratra, takže jsem se starala o toho bratra. Měla jsem motivaci, ale samozřejmě v osmi letech jsem měla trošku jinou představu. Říkala jsem si, že teda najednou vyroste rychle a že teda budem parťáci. A vono to tak nebylo. Takže jsem samozřejmě, protože jsem se o něj starala jako o mimino, takže jsem na něm zkoušela i různý experimenty, jakože jsem mu otevírala oči, ať už jako něco.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se běžně dělá, tohle to.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Ať už jako něco. No, takže jsem v tý rodině tak jako vydržela, i když jsem utíkala. Třeba jsem tři dny nebyla doma, nikdo mě nehledal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo nejhorší, že to nikoho nezajímalo, viďte. A co babička? Ta na vás byla hodná?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Babička na mě byla hodná, no. Ale babička zemřela, když já jsem byla poměrně ještě mladá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já vám řeknu, že je obdivuhodné a velice vás šlechtí to, že jste jaksi nesklouzla k tomu, co jste tady vyjmenovala. Tak to kouření, to je to nejmenší, ale že jste nesklouzla k alkoholu, k drogám, protože člověk, když jaksi nad ním není ten dohled a navíc, když zjistí, že je každému šumafuk, ukradený, tak si řekne, tak mně už je to jedno, tak půjdu do toho, že jo, po hlavě.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
No, určitě, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak buďte ráda, že vás to takhle jaksi minulo. Ale to znamená, že to svědčí o vaší velké duševní síle, že jste se z toho všeho vymanila a nakonec jste vystudovala a jste tam, kde jste.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Já jsem v podstatě vždycky měla nějakou motivaci dopředu, něco mě jako hnalo, takže jsem si říkala, až mi bude osmnáct, tak prostě uteču, odejdu. Pak jsem teda poznala a hlavně si myslela, že uteču a odejdu někam do nějaký rodiny, že teda si najdu nějakýho chlapa, kterej teda, ta rodina mě přijme a tak. Takže jsem v těch osmnácti byla zamilovaná do jednoho přítele, kterej měl úžasnou rodinu. Takže jsem jako trávila chvíle u nich. Potom teda tragicky zahynul, takže mě to položilo, položilo mě to vopravdu jako, že jsem měla ataku a přemýšlela jsem samozřejmě o tom, že skončím se životem, že to vopravdu nemá už smysl, protože teda najednou bylo nějaký štěstí, který není a že vlastně se vám to všechno rozsypalo. No, ale pak jsem se zvedla a řekla jsem si, že teda to takhle neudělám. Ale já bych řekla, že díky patří jedný ženě, která je teda moje lékařka jedna, která, když já jsem onemocněla, tak se o mě začala zajímat. A vlastně jsem najednou zjistila, že je tady jeden člověk, kterýho to zajímá, takže vlastně ona byla taková moje motivace, i když tajná. Nevěděla to ze začátku, dnes už to ví. Ale tenkrát to nevěděla. Tak jsem si říkala, tak je tady jeden člověk. A protože mně záleželo na ní, tak jsem si říkala, tak jako ne, nebudu to dělat. A potom teda po nějakých dvou letech jsem potkala svýho manžela a s ním jsem dodnes.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říká člověk s velikou duševní silou, Sestra roku 2011 Věra Suchá.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je Sestra roku 2011 Věra Suchá, která se stará o pacienty s roztroušenou sklerózou a ví dobře, jakým způsobem se o ně starat, ví dobře, jak jim vštěpovat a předávat duševní sílu, protože sama touto chorobou trpí. Ale vymanila jste se, paní Suchá, z neuvěřitelných životních protivenství. Dneska jste vystudovaná sestra, pracujete už dvanáct let na neurologickém oddělení kolínské nemocnice, máte rodinu. Co dělá váš manžel?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Manžel je hasič.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hasič. No, taky to nemáte jednoduchý, to abyste se o něj pořád bála, ne?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
No, nebojím se o něj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co děláte takhle ve volných chvílích? Máte vůbec čas na nějaké ještě koníčky nebo záliby?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Tak ve volných chvílích, jestliže se nějaký najdou, tak samozřejmě jsem ráda s dětma. Takže hory, kolo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik máte dětí?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Dvě dcery mám, osm a šest. Hory, kolo, moře, nějakej výlet. Takže já se s těma dětma, když je opravdu ta chvíle, kterých je málo, tak se vracím ráda do dětství, který já jsem neměla jednoduchý. Tak si prostě občas udělám tu chvilku, že se cítím jako ta osmiletá dcera.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já vám přeju, aby se vám ve všem dařilo, aby se vám dařily vaše charitativní projekty, aby se vám dařila práce třeba v pacientské organizaci ROSKA Kutná Hora, kterou vlastně jako jedinou ve Středočeském kraji založila. Aby se vám dařila i spolupráce s festivalem Kutnohorské rockování. Ale hlavně samozřejmě práce na neurologickém oddělení kolínské nemocnice, vaše doména. Vaši pacienti už na vás určitě nedočkavě čekají, tak je pozdravujte.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Zdravíme všechny do kolínské nemocnice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A řeknete jim, že jim gratuluju k tomu, jakou mají skvělou sestru Věru Suchou. Moc vám děkuju a na shledanou.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Děkuju taky. Na shledanou.
--------------------
Dobrý den, milí posluchači, z Tandemu vás zdraví Jan Rosák. Všichni dobře víme, které nemoci jsou natolik zlé, že jsou až zákeřné. Přestože se nedají vyléčit, někteří nemocní vypadají na první pohled, jako kdyby žádné zdravotní obtíže neměli. Okolí se pak k nim chová podezřívavě. O to víc potom záleží také na přístupu celého nemocničního personálu, aby se nemocný chtěl se svou chorobou poprat. Velké štěstí mají pacienti v Kolíně. Tam totiž mohou potkat sestru, která získala ocenění v této profesi nejvyšší - Sestra v nemocniční a ambulantní péči a taky titul Sestra mého srdce za rok 2011. Vítám sestru Věru Suchou. Dobrý den.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím, že je potřeba říct, že vy sama bojujete s vážnou nemocí a bojujete nejenom za sebe, ale taky za ostatní pacienty. O tom všem víc až po úvodní písničce.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu je se mnou dneska Sestra roku 2011 Věra Suchá. Já si myslím, že kdybychom si chtěli začít povídat tak, jak si s mými hosty za normálních okolností povídám - o dětství - tak by to bylo povídání docela smutné. Já se přimlouvám za to, abychom si ho nechali až po chvilce, až se trošičku seznámíme s Věrou Suchou. Ale váš celý život je takový ne úplně obyčejný a je hodně emotivní. Zkusíme to vzít od vašich studií na obchodní škole, kdy jste v podstatě zjistila teprve tehdy, že jste onemocněla dost závažnou nemocí, viďte.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Ano. Já jsem po maturitě onemocněla roztroušenou sklerózou, takže vlastně jsem první a, řekněme, poslední prázdniny po střední škole ležela v nemocnici. Trávila jsem tam osm týdnů. A verdikt byl takový, že teda mám roztroušenou sklerózu. Tehdy mi bylo osmnáct, takže jsem si říkala, svět mám u nohou, všechno teďka, jako jsem plnoletá, konečně si můžu dělat, co chci. A najednou mě omezovala nějaká nemoc. Vůbec jsem nevěděla, co to ta nemoc znamená. Říkala jsem si, že to bude nějaký zapomínání asi, když je to skleróza a proč zrovna já jí mám. Takže jsem lékařům trochu oponovala, že jí nemám, že se spletli, že vyměnili zkumavky a že jí prostě nemám. Takže jsem postoupila opakovaně ještě jedno vyšetření, kde se opět potvrdilo, že jí mám. Takže já jsem ale opět oponovala, že když už tenkrát mě zaškatulkovali do tý škatulky, že jí mám, takže teď přece nepřiznají, že se spletli. Takže mi ten verdikt nechali. Ty moje potíže, který jsem měla, se upravily, takže v podstatě jsem se vrátila do normálního života. A říkala jsem si, že prostě určitě jí nemám. Ale po nějakým čase zase přišla trošku ataka a já jsem opět skončila v nemocnici. Takže jsem se začala zajímat o to, co to vůbec je za nemoc a proč jí mám a jak se s ní dá bojovat. Takže jsem hledala nějaký informace, ale bylo to krátce po revoluce, těch informací zas až tak nebylo a ty, který byly, tak mně se nelíbily, ty informace. Takže jsem se rozhodla, že půjdu studovat střední zdravotnickou školu, abych se teda dozvěděla víc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, k tomu ještě se přidružilo to, že partner, kterého jste měla, tak tragicky zahynul. Tak to všechno k tomu musel být na vás strašlivý nápor. A ta veliká síla, kterou jste prokázala tím, že jste začala opravdu studovat a nejenom vystudovala střední, ale pokračovala jste i na vysoké škole v oboru ošetřovatelství a potom fyzioterapie, tak kde jste v sobě našla tolik síly, proboha?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Já jsem si prostě řekla, že musím a že hlavně teda mě ta nemoc nepoloží. A protože jsem na to byla sama, na tu nemoc ze začátku a věděla jsem, že nemám kolem sebe nikoho, že vlastně i za tu dobu v tý nemocnici mě nikdo nenavštívil z rodiny a tak, takže jsem si říkala, že prostě musím s tou nemocí nějak bojovat. A tehdy, když jsem jako mladá holka ležela na neurologii, tak tam vedle mě ležela pacientka, který bylo asi čtyřicet, čtyřicet dva a byla už ležící, imobilní a měla tuhle chorobu. A vždycky, když přišli lékaři na vizitu, tak mluvili potichu, že ta paní má tuhle diagnózu, ale přece jenom jsem to slyšela. Takže když jsem zjistila, kolik je tý pani a kolik je mně a spočítala jsem si ten rozdíl, kolik mi teda zbývá do těch čtyřiceti, tak jsem si říkala, sakra, to prostě není možný, takhle ne. A takže samozřejmě to, co mi lékaři zakazovali, tak já jsem schválně zkoušela a experimentovala jsem, jestli to teda platí pro všechny nebo pro mě ne. Takže jsem si v podstatě říkala, co mě nezabije, to mě posílí a šla jsem to zkusit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte ten pocit, že se to takhle opravdu stalo, že vás to posílilo?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Určitě mě to posílilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že ano, protože se z vás stala sanitářka, potom ošetřovatelka. V současné době už dvanáctým rokem, jestli se nepletu, pracujete na neurologickém oddělení kolínské nemocnice. Takže o tom vašem onemocnění si povíme blíž teď, za chviličku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Věra Suchá, která je ověnčena titulem Sestra roku, a to v nemocniční ambulantní péči a potom možná ještě takovým, řekl bych, závažnějším titulem Sestra mého srdce za rok 2011, je dnes hostem Tandemu. A povídáme si nejenom o jejím působení v nemocnici, ale také o jejím vlastním onemocnění, které v podstatě ji motivovalo k tomu, že se stala tím, čím je. Vy jste dnes, jak jsem už říkal před písničkou, sestrou na neurologickém oddělení kolínské nemocnice. Tam se staráte taky o pacienty, kteří mají podobnou chorobu jako vy, čili roztroušenou sklerózu. Jakým způsobem se proti ní nebo s ní dá bojovat? A co pacientům vy jaksi vštěpujete a co na ně přenášíte z vlastní zkušenosti?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Tak určitě pacientům vštěpuju pozitivní energii, protože samozřejmě ten pacient, když je třeba nově diagnostikován, tak absolutně neví, co je to za nemoc, tápe, nemá ty informace. Potřebuje samozřejmě léky, ale potřebuje i další informace, jak vlastně bude žít, jestli mu to změní život, jestli může chodit do práce, jestli může mít rodinu, jestli ho to bude nějak omezovat. Takže vlastně ten pacient potřebuje jak lékařskou péči odbornou, medikamentózní, tak potřebuje samozřejmě i psychickou podporu. Takže se snažím těm pacientům vnutit tu psychickou podporu. Dříve jsem jim třeba ani neříkala, že já sama tu nemoc mám. A jednou mě takhle jeden pacient řekl: No jo, vám se to říká, vy jste chytrá, ale jako vy vůbec nevíte, co to je a že já tohle nemůžu a tohle nemůžu. Takže teda jsem pacientovi řekla, že tu diagnózu mám, takže spoustu lidí to samozřejmě ví a najednou myslí pozitivně a vidí, že teda je tady někdo, kdo ji má dvacet let a že teda chodí do práce a že s tím žije a že má ještě nějaký nápady a má nějakej smysl. Takže vlastně to určitě ty pacienty povzbudí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vidíte na nich třeba jaksi evidentní nějaké zlepšení nebo alespoň tedy zlepšení psychiky poté, co jim řeknete tuhle tu skutečnost?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Psychický zlepšení určitě a fyzický zlepšení samozřejmě někdy, když ten pacient je omezen zrovna nějakou atakou, tak se mu moc nechce. On dostane léky a teď teda samozřejmě mu vštěpuju, že musí cvičit, že musí dělat nějaký kroky k tomu, aby se to vrátilo zpátky, aby došlo k remisi tý nemoci. A někdy ten pacient se bojí, že i když to bude dělat, takže stejně se to nestane. A spousta pacientů si myslí, že to bude za hodinu nebo do rána, že teda je potřeba nějaká intenzivnější doba k tomu, aby se to vrátilo do normálu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ta nemoc má určitě stádia jaksi v počátcích a potom jaksi rozvinutější určitě, mnohem horší. Jsou nějaké třeba tendence, že by, dejme tomu, nějak vývoj v lékařství směřoval k tomu taky, že to jednou bude opravdu vyléčitelná nemoc?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
No, budeme tomu věřit, že to tak bude. Samozřejmě medicína jde dopředu, jsou tady léky, které dneska dokážou tu nemoc zastavit, ale vyléčit jí neumíme. Ale budeme věřit tomu, že se to jednou povede a samozřejmě teda budem potřebovat, aby se do Český republiky dostaly léky, který v zahraničí jsou. Ale tak na to jsem já tady malej pán.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě, to je pravda. Ale myslím si, že když bude víc takových pracovníků v medicíně, jako je sestra Věra Suchá, tak pacienti budou mít určitě mnohem větší víru a, jak se říká, věř a víra tvá tě uzdraví.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Věra Suchá, Sestra roku 2011 v nemocniční a ambulantní péči, protože v téhle té jaksi soutěži nebo anketě spíš, kterou jsem měl tu čest taky v podstatě hodně let moderovat, takže o tom trošičku vím, je několik těch kategorií. Takže vy jste v nemocniční ambulantní péči. To je, myslím si, jaksi kategorie, kdy se setkáváte s dlouhodobě nemocnými, dá se říct. Je to tak?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vy nejenom, že jim jaksi pomáháte prakticky, to znamená jako sestra, nejenom psychicky jako také stejně postižená tou samou chorobou, tak jim dáváte hodně psychické síly, ale kromě toho taky prakticky pracujete na takových zajímavých projektech. Jako třeba jste založila, jestli se nepletu, přečetl jsem si o tom, regionální pacientskou organizaci ROSKA v Kutné Hoře. Co to je za organizaci a jak se projevuje? Čím?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Ano. Já vlastně, když jsem teda hledala ty informace o tý nemoci, tak jsem samozřejmě hledala tenkrát i ty pacienty. Takže mě napadlo, že založím nějakou organizaci, která bude sdružovat ty pacienty a budeme bojovat proti tý chorobě, budeme bojovat proti tomu, aby se samozřejmě nemoc zhoršovala a budeme prostě vyvíjet nějaký aktivity. Takže jsem si vyhledala, že teda funguje unie ROSKA v Český republice, která sdružuje organizace regionální. Takže jsem založila regionální organizaci v roce 2000. K tomu jsem potřebovala pár pacientů, který jsem teda oslovila a od tý doby funguje ROSKA Kutná Hora.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jakým způsobem funguje?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Jediná ve Středočeském kraji. Sdružujeme pacienty, jezdíme na rekondiční pobyty, individuální rehabilitace tam je u těch pacientů. Takže docházíme za nima, v podstatě edukace, nějaká porada a je tam i třeba ošetřovatelská péči domácí a tak. Ale samozřejmě na tyhle ty všechny činnosti jsou potřeba finanční prostředky, takže sháním finanční prostředky, kde se dá. V podstatě to dotuju i ze svýho, ale prostě není možný, aby ta organizace vůbec zanikla a musíme se věnovat těm pacientům, protože samozřejmě přibývají každým dnem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to, co říkáte o těch finančních prostředcích, to je v podstatě to nejsmutnější, protože ty jsou potřeba všude a je jich čím dál tím míň, co si budem povídat. Ale důležité je to, co jste taky zmínila, ta edukativní činnost, protože já si myslím, že pro pacienta je hrozně důležité mít dostatek informací o tom. Je to tak?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Hm, je to tak, určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to jim můžete předat v podstatě i z vlastních zkušeností.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Já jim předávám většinou vlastní zkušenosti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Oceňujou tohle to?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Určitě. Většinou teda, když si pacient někde něco přečte a jde se mě zeptat, že si někde něco na internetu vyhledal, tak selským rozumem mu vysvětlím, že to je v podstatě někdy blbost, že prostě to tak není. Anebo když si přečte, že jeden z deseti tisíc má něco, tak samozřejmě ta pravděpodobnost toho, že jí bude zrovna tenhle pacient, je v podstatě nulová.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že se vám tahle ta práce poměrně dost daří. Ono to vypadá, že se to nedá změřit, ale dá se to změřit. Dá se to změřit třeba tím, že jste byla oceněna titulem Sestra mého srdce, protože to je titul, který v podstatě udělují sami pacienti. Oni vás navrhnou, oni potom vám dávají své hlasy. A já vím, že tam těch sester je samozřejmě víc, což je samozřejmě velice dobře, protože to vypovídá o tom, že jaksi víc sester, víc zdravotnického personálu je u pacientů oblíbeno, nejen oblíben, ale taky hodnotí jejich práci. Takže dneska si povídám právě se Sestrou mého srdce za rok 2011 Věrou Suchou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Člověk by řekl, tedy nepoučený člověk, že v nemocnici v práci s pacienty není čas na legraci. Ale já jsem zrovna včera byl navštívit svého kamaráda ve velmi těžké životní situaci na onkologickém oddělení a zjistil jsem, že i tam je místo na legraci. Prostě on sám si dělá legraci, sestry, personál se snaží jaksi co nejvíc té legrace vnášet i do tohoto zvláštního prostředí. Máte vy taky chvilku na legraci ve svém povolání?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Určitě, ano. Samozřejmě, když je to možný, tak tam s pacienty vtipkuji a kolikrát tam padne nějakej vtip nebo nějaká veselá příhoda ze života. Takže určitě je potřeba to těm pacientům vnášet.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a kdo vám dělá z klasiků českého humoru, neboť teď se právě dostáváme do téhle té úžasné galerie našeho Tandemu, kdo vám dělá radost?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Já mám třeba v oblibě Jana Wericha.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Výborně, tak Jan Werich je jedna z těch největších soch v naší galerii, takže se u něho zastavíme a něco hezkého vám vybereme.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V těchto chvílích si v Tandemu dost často povídáme ještě s takovým, řekl bych, externím účastníkem naší debaty, a to hlavně po telefonu. Ale my to dneska můžeme vyřešit mnohem elegantněji a jednodušeji, protože spolu s Věrou Suchou, mým dnešním hostem, čili Sestrou roku 2011, přišla do Tandemu také její kamarádka. A jak říká sama Věra Suchá, to je sestra mého srdce. Je to tak pro vás?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, Hana Ulmanová. Já vás vítám.
Hana ULMANOVÁ
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den. Vy jste, abych vás představil teď správně, tak mě kdyžtak opravte, manažerkou festivalu Kutnohorské rockování. Rockování psáno rockování. To znamená, že to má něco společného s rockenrollem. Řekněte mi, co máte vlastně vy společného?
Hana ULMANOVÁ
--------------------
Je to rockovějšího rázu, řekněme. Tak já jsem za prvé spolupořadatelkou festivalu Kutnohorské rockování a manažerkou tohohle projektu. Děláme spolu druhý ročník, s paní Suchou. Vlastně jsme i na základě toho seznámili a vlastně začali spolupracovat. Takže ten druhý ročník je v duchu jakoby manažerský mý práce v tom oslovit umělce a všechny tyhle ty věci a náležitosti dát dohromady. Takže my se strašně těšíme na to, až to všechno vypukne, protože máme zajímavý hosty. Tentokrát přijal pozvání Petr Kolář s kapelou, kapela Buty z Ostravska, na ty se moc těšíme. Vlastě Horváth s kapelou, to je můj svěřenec, já jsem jeho manažerskou, takže hroznou radost mám, protože ten nás podporuje každej rok, aby se lidi nedivili, že tam je a bude tam celý ty roky, doufám. Potom tam Láďu Spilku s kapelou, což je muzikálovej zpěvák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale teď mi řekněte, co to má společného s projekty Věry Suché?
Hana ULMANOVÁ
--------------------
S projektem. Tak, aha, tak to jsme nezmínili, to je nejdůležitější na tom všem. My jsme se rozhodli udělat tenhle ten festival minulý rok s tím, že výtěžek tohoto festivalu, této akce půjde na výstavbu rehabilitačního centra pro pacienty s roztroušenou sklerózou. Takže vlastně nám pomáhají stavět všichni ti, kteří si koupí tu vstupenku na tu akci a myslím, že ta akce je i pro rodiny, pro děti, protože my máme i zábavný odpoledne. Takže je to vlastně jakoby seznámení s tou problematikou tý roztroušený sklerózy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě ano, to je samozřejmě jedno z těch pozitivních vyústění a potom ty finance, že jo. Kolik tak se jaksi vybere? Kolika můžete přispět?
Hana ULMANOVÁ
--------------------
Je to samozřejmě pořád na tom, kolik přijde lidí, kolik přijde návštěvníků. Minulý rok jsme to měli vlastně v parku pod Vlašským dvorem, což byla akce open air typu. Tak trošku nám pršelo, trošku nás zlobilo počasí, byl to první ročník, takže jsme tam zhruba měli kolem čtyř set lidí, což se možná někomu nebude zdát jakoby moc, ale pro nás to, myslím, bylo docela slušný, protože na první ročník s tím, že ty lidi s tím nejsou nijak seznámený, je to dobrý. Je to kapka v moři úplně upřímně, ty peníze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže letos bude druhý ročník? Řekněte kdy.
Hana ULMANOVÁ
--------------------
Bude 2.6. Pro děti bude od jedné hodiny zábavnej program, kde budou atrakce, bude tam klaun a hlavní program bude, tuším, od půl čtvrté, kdy začínají hrát kapely, zhruba do jedenácti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Paní Suchá, vy, předpokládám, budete při tom.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na koho se těšíte nejvíc?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Na Petra Koláře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petra Koláře? To je, myslím si, že dobrý typ. Tak víte co, dámy? Co kdybychom teď tohle to naše povídání uzavřeli takovou hezkou ještě zvukovou pozvánkou, že si necháme zahrát a zazpívat Petra Koláře a budeme se všichni těšit na vaše další Kutnohorské rockování. Moc děkuju Haně Ulmanové za návštěvu dnes ve studiu.
Hana ULMANOVÁ
--------------------
Děkuju mockrát.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak už v úvodu pořadu jsem naznačil, že můj dnešní host Věra Suchá, která je ověnčena titulem Sestra roku 2011, neměla lehké dětství. Já si myslím, že to, když říkám lehké dětství, že jste neměla, je docela ještě slabé vyjádření toho, co jste prožívala. A nejenom to, na vás se potom ta nepřízeň osudu vršila čím dál tím víc. Zjistila jste, že máte roztroušenou sklerózou, ještě navíc jste přišla o svého partnera. Ne, že bych vás teď chtěl jaksi přimět k nějaké významné zpovědi, ale řekněte, v čem bylo to dětství vlastně tak krušné?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
V podstatě jednoduše řečeno, byla jsem nechtěný dítě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tím už je řečeno hodně, to je pravda.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Nebylo to jednoduchý a v první asi tři roky života teda mě vychovávala babička v podstatě, i když jsem v tý rodině žila, tak ale starala se o mě babička. Takže byly chvíle, kdy vopravdu to bylo takový jako, řekla bych, na hraně, hodně tenkej led a měla jsem potom samozřejmě, když jsem chodila do školy, tak jsem si dělala, co jsem chtěla, nezajímala jsem nikoho. Takže jsem si potom teda v podstatě i tou svojí tvrdohlavostí zkoušela, co si můžu dovolit a zjistila jsem, že vlastně úplně všechno. A stejně to nikomu nevadilo. Takže jsem si to tak jako zkoušela, ale tak někde asi v hloubi duše jsem věděla, že zase mám nějaký hranice, kam nepůjdu. Takže jsem nesklouzla nikam do drog, nekouřila jsem, i když jsem to zkoušela, pila jsem alkohol, ale ne tak, že bych chodila opilá, jo, zkoušela jsem všechno, všechno jsem si mohla dovolit. Ale samozřejmě jsem věděla, že takhle ne. Takže jsem se těšila, až konečně mi bude osmnáct a odejdu. Byly tam samozřejmě nějaký možnosti, že bych třeba mohla být i v dětským domově, ale to jsem samozřejmě nechtěla. A když mi bylo osm, tak se mi narodil bratr nebo mě ne, ale teda měla jsem bratra, takže jsem se starala o toho bratra. Měla jsem motivaci, ale samozřejmě v osmi letech jsem měla trošku jinou představu. Říkala jsem si, že teda najednou vyroste rychle a že teda budem parťáci. A vono to tak nebylo. Takže jsem samozřejmě, protože jsem se o něj starala jako o mimino, takže jsem na něm zkoušela i různý experimenty, jakože jsem mu otevírala oči, ať už jako něco.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se běžně dělá, tohle to.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Ať už jako něco. No, takže jsem v tý rodině tak jako vydržela, i když jsem utíkala. Třeba jsem tři dny nebyla doma, nikdo mě nehledal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo nejhorší, že to nikoho nezajímalo, viďte. A co babička? Ta na vás byla hodná?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Babička na mě byla hodná, no. Ale babička zemřela, když já jsem byla poměrně ještě mladá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já vám řeknu, že je obdivuhodné a velice vás šlechtí to, že jste jaksi nesklouzla k tomu, co jste tady vyjmenovala. Tak to kouření, to je to nejmenší, ale že jste nesklouzla k alkoholu, k drogám, protože člověk, když jaksi nad ním není ten dohled a navíc, když zjistí, že je každému šumafuk, ukradený, tak si řekne, tak mně už je to jedno, tak půjdu do toho, že jo, po hlavě.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
No, určitě, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak buďte ráda, že vás to takhle jaksi minulo. Ale to znamená, že to svědčí o vaší velké duševní síle, že jste se z toho všeho vymanila a nakonec jste vystudovala a jste tam, kde jste.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Já jsem v podstatě vždycky měla nějakou motivaci dopředu, něco mě jako hnalo, takže jsem si říkala, až mi bude osmnáct, tak prostě uteču, odejdu. Pak jsem teda poznala a hlavně si myslela, že uteču a odejdu někam do nějaký rodiny, že teda si najdu nějakýho chlapa, kterej teda, ta rodina mě přijme a tak. Takže jsem v těch osmnácti byla zamilovaná do jednoho přítele, kterej měl úžasnou rodinu. Takže jsem jako trávila chvíle u nich. Potom teda tragicky zahynul, takže mě to položilo, položilo mě to vopravdu jako, že jsem měla ataku a přemýšlela jsem samozřejmě o tom, že skončím se životem, že to vopravdu nemá už smysl, protože teda najednou bylo nějaký štěstí, který není a že vlastně se vám to všechno rozsypalo. No, ale pak jsem se zvedla a řekla jsem si, že teda to takhle neudělám. Ale já bych řekla, že díky patří jedný ženě, která je teda moje lékařka jedna, která, když já jsem onemocněla, tak se o mě začala zajímat. A vlastně jsem najednou zjistila, že je tady jeden člověk, kterýho to zajímá, takže vlastně ona byla taková moje motivace, i když tajná. Nevěděla to ze začátku, dnes už to ví. Ale tenkrát to nevěděla. Tak jsem si říkala, tak je tady jeden člověk. A protože mně záleželo na ní, tak jsem si říkala, tak jako ne, nebudu to dělat. A potom teda po nějakých dvou letech jsem potkala svýho manžela a s ním jsem dodnes.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říká člověk s velikou duševní silou, Sestra roku 2011 Věra Suchá.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je Sestra roku 2011 Věra Suchá, která se stará o pacienty s roztroušenou sklerózou a ví dobře, jakým způsobem se o ně starat, ví dobře, jak jim vštěpovat a předávat duševní sílu, protože sama touto chorobou trpí. Ale vymanila jste se, paní Suchá, z neuvěřitelných životních protivenství. Dneska jste vystudovaná sestra, pracujete už dvanáct let na neurologickém oddělení kolínské nemocnice, máte rodinu. Co dělá váš manžel?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Manžel je hasič.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hasič. No, taky to nemáte jednoduchý, to abyste se o něj pořád bála, ne?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
No, nebojím se o něj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co děláte takhle ve volných chvílích? Máte vůbec čas na nějaké ještě koníčky nebo záliby?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Tak ve volných chvílích, jestliže se nějaký najdou, tak samozřejmě jsem ráda s dětma. Takže hory, kolo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik máte dětí?
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Dvě dcery mám, osm a šest. Hory, kolo, moře, nějakej výlet. Takže já se s těma dětma, když je opravdu ta chvíle, kterých je málo, tak se vracím ráda do dětství, který já jsem neměla jednoduchý. Tak si prostě občas udělám tu chvilku, že se cítím jako ta osmiletá dcera.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já vám přeju, aby se vám ve všem dařilo, aby se vám dařily vaše charitativní projekty, aby se vám dařila práce třeba v pacientské organizaci ROSKA Kutná Hora, kterou vlastně jako jedinou ve Středočeském kraji založila. Aby se vám dařila i spolupráce s festivalem Kutnohorské rockování. Ale hlavně samozřejmě práce na neurologickém oddělení kolínské nemocnice, vaše doména. Vaši pacienti už na vás určitě nedočkavě čekají, tak je pozdravujte.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Zdravíme všechny do kolínské nemocnice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A řeknete jim, že jim gratuluju k tomu, jakou mají skvělou sestru Věru Suchou. Moc vám děkuju a na shledanou.
Věra SUCHÁ, zdravotní sestra
--------------------
Děkuju taky. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
