VINDRA

6. únor 2003

Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Když teď řeknu, že nemám ani vindru, asi mi to nebudete věřit, ale budete vědět, co se vám snažím namluvit. Že totiž nemám vůbec žádné peníze, že jsem všechno do posledního haléře utratil, že nemám ani floka, ani krejcar, případně ani grešli, a to ani tu zlámanou. Že jsem zkrátka švorc neboli plonk. Takže si dnes a zítra popovídáme o už na první pohled zajímavých slovech vindra, flok, grešle, švorc a plonk a také o výrazech krejcar a haléř, který jsou zajímavé rovněž, i když asi ne na první pohled,

Začneme vindrou, což je češtině přizpůsobené německé přídavné jméno Wiener, tedy vídeňský. Zkráceně tak naši předkové říkali vídeňskému feniku neboli haléři, což byla rakouská drobná stříbrná mince, jejíž kvalita se neustále zhoršovala. Až nakonec v 15. století obsahovaly tyto feniky ve své váze třetiny gramu jen 0,01 gramu stříbra. Díky Jiřímu Poděbradskému, který jich jako válečnou kořist z Rakouska přivezl velké množství, se tyto málo hodnotné mince dostaly i k nám a daly vzniknout úsloví nemám ani vindru, tedy vlastně nemám ani ten nejméně hodnotný peníz, jaký může být.

Michal Novotný

S flokem je to všechno mnohem méně jasné. S největší pravděpodobností tento flok nemá nic společného s floky, dřevěnými nýtky, kterými se dřív spravovaly boty. Ostatně ani o těchto flocích se toho moc neví, jen to, že slovo k nám přišlo z němčiny. Floky jako peníze, pravděpodobně, stejně jako vindry, peníze drobné a málo hodnotné, s největší pravděpodobností pocházejí od pojmenování floutky eventuálně flútky, což snad byly mince, které razili husité z měděných kotlů a pánví. Proč se ale těmto měděným penězům říkalo floutky či flútky, nikdo neví. S floutkem jako hejskem to však nic společného nemělo, toto slovo je z německého flott, bujný, veselý, vlastně lehce životem plovoucí. Plavbu má floutek společnou s flotilou.

S grešlí se dostaneme na poněkud silnější led. Zase jde o drobný málo hodnotný peníz. Také tato mince se za Marie Terezie a Josefa II. razila ne z drahého kovu, ale z mědi. Později, v 50. letech 18. století, se pak v pražské mincovně razila dokonce grešlička, což byla ještě méně hodnotná a také opravdu malinká, jen jedenapůlgramová mince. Pojmenování grešlička a grešle a z nich odvozené držgrešle jsou zajímavá především tím, že do češtiny se dostala z němčiny, kde se té minci říkalo Greschel, což byla zdrobnělina od Groschen a toto slovo němčina naopak přejala z češtiny. České groš, slovo, které proslavily ve své době velmi hodnotné pražské groše, ovšem také není původem české. Češi tak svůj peníz pojmenovali podle mince, kterou ve 13. století razil francouzský panovník Ludvík IX. a které se latinsky říkalo denarius grossus, tedy těžký, tlustý denár.

Vysílá se ve čtvrtek 6.2.

(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)

autor: Michal Novotný