Vítejte, promítáme. První stálé pražské kino Bio Ponrepo sídlilo v domě U Modré štiky

Vyučil se pozlacovačem, ale odmala ho to táhlo ke kouzelnickým trikům. Od úřadů získal povolení k provozování kouzelnického umění. S představením pak putoval po českém venkově. Zdálo se mu ale, že jeho rodné jméno se divákům moc nezamlouvá. Přemýšlel tedy o změně.

Cesty ho zavedly k zámečku Bon Repos (z francouzštiny: krásná vyhlídka) u Předměřic nad Jizerou. Název stavby se mu zalíbil, poupravil ho a pseudonym byl na světě. Připojil ještě triumfální křestní jméno Viktor (vítěz) a cesta ke slávě byla otevřená. Originální byl i název společnosti Viktora Ponrepa: Ponrepovo kouzelné divadlo s původními jevy duchů a strašidel.

Na Jubilejní výstavě roku 1891 v Praze okouzlil Viktora Ponrepa vystavený Edisonův fonograf a Kříženeckého promítání filmových záběrů. O čtyři roky později už pořádal první představení kinematografu i Ponrepo. Když pak začal Kříženecký filmy točit, Ponrepo se do toho pustil také.

Filmové plakáty minulosti|foto: Jolana Nováková

Nakonec místo kouzelnických triků začal provozovat putovní biograf. Na promítání v Praze neměl licenci, a tak cestoval po celé zemi. V roce 1901 získal alespoň oprávnění pouštět filmy 14 dní v Pištěkově letním divadle na Královských Vinohradech, v roce 1904 se uvedl v hostinci U koruny v Holešovicích. Na základě těchto úspěšných pražských zastávek obdržel konečně od magistrátu povolení na stálé kino.

Ponrepo se před promítáním s každým divákem pozdravil

Jak píše Stanislava Jarolímková v knize „Co v průvodcích o Praze nebývá 2“: „Nacházelo se v Karlově ulici v mezaninu či 1. patře domu U Modré štiky čp. 180/20, kde se předtím marně pokoušel uchytit šantán jistého pana Sýkory. Promítalo od 15. září roku 1907 denně kromě pátku a v hledišti bylo 56 sedadel. Zpočátku filmy doprovázela hudba z fonografu, nahrazeného později živou produkcí.“

Na výstavě Pražské biografy můžete posedět v provizorním kině a shlédnout krátké černobílé snímky|foto: Jolana Nováková

Ponrepo se s každým divákem před promítáním osobně uvítal. S rostoucím zájmem si nechal natočit úvodní znělku, ve které se divákům úslužně uklonil přímo z plátna. Při promítání pomáhal Ponrepovi jeho bratr Karel Šlambor, který komentoval děj a doprovázel filmy zvukovými efekty. Ponrepo někdy snímky sám komentoval, a to s humorem a smyslem pro improvizaci.

Viktor Ponrepo zemřel v roce 1926, ale Bio Ponrepo promítalo ještě dalších dvacet let. V roce 1978 natočil režisér Jiří Menzel film Báječní muži s klikou, ve kterém vzdal hold prvním českým filmařům. Úlohu pana Ponrepa (ve filmu přejmenován na pana Pasparta) si zahrál Rudolf Hrušínský. Na počest Viktora Ponrepa byla v roce 1986 jedna malá planetka v pásmu asteroidů pojmenována jeho jménem.

Mimochodem, výstavu Pražské biografy, kde se dozvíte nejen o historii prvního stálého kina v Praze, si můžete prohlédnout v Muzeu hlavního města Prahy. Až do konce ledna roku 2017.