Vlastimil Vondruška - spisovatel
30. říjen 2012
Tandem
V Tandemu Jana Rosáka byl historik a spisovatel Vlastimil Vondruška. Dozvěděli jste se, jakou poučku si sestavil o detektivce sám pro sebe, že byl minimálně 20 let aktivním horolezcem a co má aktuálně rozepsáno na stole.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Spolu se znělkou vašeho pořadu se vám opět hlásí Jan Rosák. Hostem dnešního Tandemu bude původním povoláním historik,který se zkouškami z dějin dělnického hnutí míval vždycky trošku problém, protože, jak říká, rokem 1848 pro něho dějepis skončil. Zato v dějinách antických nebo středověkých je opravdu doma. A své znalosti zúročuje dnes ve svých románech a scénářích. Na Tandem si ke mně dneska přisedl spisovatel Vlastimil Vondruška. Vítám vás, dobrý den.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vlastimil Vondruška říká, že historie pro něj je vlastně dobrodružný román, který nemá konec. No, tak to máme před sebou hodně povídání. Hnedka po písničce se do toho dáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mám tu poznamenáno u curicula vitae Vlastimila Vondrušky, že jste se narodil na Kladně. Platí to?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Platí to. Já v podstatě svá data nefalšuji, nemám falešné vysokoškolské diplomy. Místo rodiště jsem prozradil. Je to pravda. A musím říci, že z toho Kladna jsem si přinesl do života hrozně moc, protože ono je to zvláštní město. Samozřejmě v době mého mládí tak to bylo město dělnické, město rudé. A já jsem souběžně se školou tak jsem chodíval na brigády na Kladno do válcoven, protože jsem si musel přivydělávat. My jsme zas jaksi na tom nebyli tak moc dobře. No a já si vzpomínám, když jsem potom končil vysokou školu, tak v těch válcovnách, protože jsem se s těma chlapama skamarádil, tam jsem chodil do jedné takové party vždycky na noční, za to se platily příplatky. A po škole jsem nastupoval na akademii věd a měl jsem mít tehdy stipendium 1200 korun. A tehdy ti valcíři brali každej 5, 6 tisíc, takže oni furt do mě vandrovali, protože byli strašně zvědaví, když jsem tak strašně dlouho studoval, kolik budu dostávat. No, já jsem se jim to samozřejmě styděl říct. Až na úplně tý poslední noční, tak mě téměř jaksi zavřeli do kantýny a mučili, až jsem teda jim řekl, že budu mít 1200. A když jsem řekl, že budu mít 1200, tak vím, že se na mě jeden obrátil a říkal: "Ty vole, za šichtu?" Já jsem říkal, ale ne, za celej měsíc. Tak oni mě pak přemlouvali, nicméně nepřemluvili mě, protože jsem si říkal, ano, je to nějaká řehole, té se musím věnovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že vás nepřemluvili proto, že vás ta historie držela už od dětství. Přečetl jsem si, že díky vaší opravdu bujné fantazii jste si domýšlel příběhy podle svého. Je to tak?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Je to tak, protože oni některé ty příběhy jsou takové fádní a jako já už při čtení najednou se objevovaly takové ty cestičky. Já vlastně takhle píšu do dneška. Já nemám vymyšlené konce příběhů, já ten příběh nekonstruuju, já ho prožívám, já ho tvořím. Takže já, věřte tomu, nebo ne, když píšu detektivku, tak na začátku obvykle nevím, kdo bude vrah, já to nemám dopředu vymyšlené, to se vygeneruje teprve v průběhu děje. Což je samozřejmě mnohem lepší pro čtenáře, protože když to nevím já, tak to obvykle neví ani čtenář. Navíc, co je nejblbější při čtení detektivky? No, když se podíváte na konec, jak to dopadne. A já, když to nevím, tak se mi to mnohem lépe píše, protože jsem zvědavej, k čemu to dospěje. Takže já vlastně takhle tvořím pořád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak jste si třeba domýšlel děje takových těch notoricky známých knížek a filmů třeba? Jakým způsobem jste je přeonačoval?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Tak nepřeonačoval jsem všechny, musím říct, že zase k některým autorům mám velikou úctu, mám respekt. Ale na druhou stranu musím říci, že ne vždy mám respekt k skutečným osobnostem našich dějin. Takže já se spíše často snažím domýšlet, jaké by to bylo, kdyby to bylo. Já, musím se přiznat, nedávno vyšly dva díly Přemyslovské epopeje, teď píšu třetí, kde tedy hlavním hrdinou je Přemysl II. Otakar. To jsou romány seriózní samozřejmě,životopisné. A já mám takovou obsedantní touhu nechat toho Přemysla na tom Moravském poli vyhrát, jak by to vlastně dopadlo. Samozřejmě nenechám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to obdoba toho, jak jistý herec v Národním divadle řekl: "Huse, jsi volný." Na koncilu kostnickém, ano. Tak to vás takhle furt jako bere, jo? No, to se vůbec nedivím. No, ale jako kluk chtěl jste už takhle psát věci nebo jste chtěl dělat nějakou úplně jinou práci?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Já jsem jako dítě chtěl být archeolog, historik nebo egyptolog. Já jsem strašně obdivoval takové ty nejstarší dějiny. Já jsem dokonce na střední škole, kdy mí kamarádi chodili za holkama, tak já jsem jezdil sem do Prahy za profesorem Matoušem a studoval jsem klínopisy. Takže já jsem byl až takhle poznamenaný touhle touhou. Což se mi ale potom vymstilo, protože my jsme měli na dějepis pana profesora, který měl asi 152 centimetrů, čímž je dán jeho vztah k nám, vysokým žákům. A on nám na tabuli napsal několik klínopisných znaků, protože se chtěl vytahovat a říkal: "A tohle je začátek eposu o Gilgamešovi." Protože já jsem klínopis studoval a něco jako pro současného člověk Ema má mísu ve slabikáři, tak pro ty, kteří dělají klínopisy, je Chamurabil zákoník, kterej vždycky začíná Šuma avílm aváku a teď to znamená: jestliže člověk způsobí a pak je tedy vlastně to. A protože to byla tahle klauzule, tak jsem se přihlásil a říkal jsem, pane profesore, kdepak to je Chamurabil zákoník. A von říkal: "Jak to můžete vědět?" A říkal, víte, já studuju klínopisy. Takže od tý doby jsem byl strašně pronásledovanej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale nakonec jste vystudoval obor historie a etnografie. Je to tak?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na filozofické fakultě. A kam jste šel potom? Co jste si říkal, že budete dělat po studiu?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Já jsem tehdy měl představu, že vlastně zabývat se historií je skutečně řehole, že prostě smyslem mýho života bude odhalovat další a další nová poznání a třídit fakta a tak. Takže jsem vlastně nastoupil do Československé akademie věd za těch 1200 korun stipendia do aspirantury a potom jsem pracoval v Národním muzeu. A během té doby tak jsem zjistil, že ono v té historii vlastně už moc nového nezjistíte, protože v principu pro ty starší dějiny všechna data jsou daná, známá. A navíc, pokud píšete odborné věci, tak to píšete pro tři kolegy, kteří to přečtou proto, aby vás mohli zkritizovat. Zatímco pokud jsem chtěl různé zajímavosti sdělovat lidem, tak jsem samozřejmě musel zvolit jinou formu. No a pro to právě byla ideální beletrie. Takže já jsem v podstatě tak postupně přecházel vlastně na takovou tu populárně naučnou a nakonec beletristickou literaturu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host, spisovatel Vlastimil Vondruška, říká, že mnozí velikáni byli ve skutečnosti trošku jiní, než nám je zprostředkovali kronikáři. V jakém slova smyslu myslíte? Jaksi jiní charakterově nebo že ty jejich osudy se vedly jinými cestami?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Tak především obecně platí, že pokud někdo popisuje někoho jiného, tak ho nikdy nepopíše správně. Podívejte se do našich novin, co píší o našich politicích nebo co se píše v bulváru o vás umělcích, hercích. Čili, vždycky je všechno jinak, ten písemný projev nikdy neodráží realitu, ten v podstatě odráží to, co ten autor do toho chce vložit. No a ti středověcí kronikáři, tak ti do toho samozřejmě vkládali dva základní principy. Oni oslavovali vždy nějakého panovníka anebo ho naopak tedy chtěli znectít, takže v podstatě podle toho, jaký byl vztah, tak podle toho byl ten úhel pohledu. No a druhá věc byla, že oni ty kroniky často psali jako takové určité naučení, čili oni ne, že by vždy statisticky popisovali to, co skutečně vidí, ale oni do toho vkládali své různé morální úvahy, představy o tom, jak by měla vypadat víra. Takže oni ty kroniky jsou skutečně takové jaksi nadsazené. To je jedna rovina. No a pak druhá rovina je, že někteří panovníci, takoví ty vzdělanější, tak těm samozřejmě záleželo na tom, co o nich budoucnost bude vědět, takže ti si ti své kronikáře hlídali. Takže třeba je známo, že Karel VI., pro něj pracovali dva kronikáři a oba pracovali podle jeho osobních poznámek a pod jeho osobním dohledem. Takže v podstatě taková ta.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže to bylo cenzurováno.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Cenzurována. Taková ta obrovská chvála, která je v těch karlovských kronikách, no tak to samozřejmě je záležitost toho, že ten Karel si ohlídal, aby to tam bylo. Takže ono samozřejmě na ty kroniky se musíme dívat velice opatrně. Ono vůbec veškeré ty středověké prameny nutno interpretovat velice ostražitě, protože ona ta doba byla skutečně hodně jiná než to, co potom nám zanechali kronikáři. Ono se to odráží i v historii, protože nejprudérnější období lidských dějin bylo 19.století. To je taková ta doba, kdy romány Jean Austinové, když se ta dívenka dotkla lemu rukávu svého milovaného, tak to už byl zážitek, kterej si zapsala do deníčku a měla z toho vánoce na 14 dní. No a stejně, jako byly prudérní tyhle dívenky, tak byli prudérní i historici včetně Palackého. Takže když psal Palacký české dějiny, tak on třeba z Kosmy tam vyexcerpoval úplně všechno, ale hanbaté historky tam nedal. Takže ty jeho dějiny jsou takové jako hodně učesané, ale bezpohlavní. Nicméně ti naši panovníci, třeba poslední Přemyslovci, no tak vlastně až na toho Přemysla I., tak to byli v podstatě jako krevnatí chlapi, kteří v podstatě jaksi milovali lásku, milovali ženské tělo, měli nemanželské děti. No a to více méně jakoby šlo mimo. Karel VI. mimochodem, Karel VI. v mládí, tak to byl Dandy středověku. Je známo, že ho papež Kliment dokonce kárá, aby se oblíkal slušně, jak odpovídá jeho císařskému majestátu, protože on chodil oblečenej výstředně jako pásek. Když byl mladší, tak chodil za ženskejma. V jednom německém městě ho jeden měšťan přistihl se svojí ženou a hnal ho s nějakou sekerou přes půl města. Takže oni tihle naši velikáni měli i svoji lidskou dimenzi. A samozřejmě záleží potom i na typu historika. Jsou historici, kteří to přiznají, jsou historici, kteří se chtějí pohybovat jenom v těch nejvyšších rovinách, no a ti to samozřejmě potom jaksi vypouštějí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Původním povoláním historik, dnes spisovatel Vlastimil Vondruška má za sebou už, jestli se nepletu, 15 knih, vědeckých, populárně naučných, 30 historických románů. Je to tak?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
No, přidejte. Tak řekněme, 20 populárně naučných a vědeckých a tak kolem 40 románů. Ono se to vydává rychleji, než to stačím aktualizovat na svých stránkách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak je známo, tak internet je sice vypovídající, ale má trochu zpoždění, co si budem povídat. Takže, abych nezapomněl, taky divadelní hry jsou na vašem kontě, film Jménem krále. A ve všech těch věcech nebo více méně téměř ve všech těch historických románech se prolíná jedna postava, postava vzdělaného a čestného rytíře Oldřicha z Chlumu, který je královským prokurátorem a správcem hradu Bezděz. Co vás na něm tak fascinuje, že jste si ho zvolil jako takového průvodce vašimi romány?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Ono to je spíše obráceně. Já jsem se pokoušel vytvořit hrdinu, který by měl co říci čtenářům. Proto jsem se nejdřív musel snažit definovat, jak vlastně by měl vypadat hrdina historické detektivky, protože pokud budete psát poezii, tak máte desítky knih o tom, jak se sestavuje verš, protože to je umění a o to si brousí pero každý literární teoretik. Detektivka je žánr komerční a úpadkový, o tom žádný teoretik nikdy nepsal, takže to si člověk musí vymyslet. Takže já jsem si pro sebe sestavil takovou jednoduchou poučku, že detektivka je svým způsobem pohádka pro dospělé, protože ten základní motiv je stejný. V pohádce vítězí dobro nad zlem, v detektivce spravedlnost nad zločinem. No a z dikce téhle představy tak jsem se pokusil vytvořit takového hrdinu, aby čtenář uvěřil, že on dokáže toho zločince odhalit. Ale současně jsem se mu snažil dát dobové rysy, protože ten Oldřich z Chlumu, on třeba často dělá něco, co je vlastně v rozporu s dikcí tradičního zemského zákona, protože má pocit, že jeho řešení je spravedlivější, je lidštější. Což je něco, co mě osobně fascinuje a myslím si, že tedy i čtenářům se to líbí. Ale není to něco, co bych si vymyslel. Tak soudci ve středověku opravdu jednali, protože on ten pohled na spravedlnost ve středověku byla jiná než dnes. Rád říkávám, že ve středověku ještě měli zákony chránit ty čestné a poctivé. Tudíž soudce soudil podle svého svědomí a podle svého srdce. To byl terminus technicus, to mu prostě jaksi ukládala ta jeho profese. A on, pokud měl pocit, že ta cesta ke spravedlnosti vede tím, že vynese něco jiného, co je v rozporu se zemským zákonem, tak to nejen mohl, ale dokonce musel udělat, protože oni skutečně hledali spravedlnost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je takový detektiv v podstatě trošku.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
On byl taky i soudce. Ono to vyplývá z toho, že on byl správce královského hradu, a tudíž on v sobě spojoval několik různých funkcí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, je spíš rada Vacátko nebo je spíš Sherlock Holmes nebo Colombo?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Tak ani jedno. Colombo, musím říct, ten mi teda jako nikdy nepřirostl k srdci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne? Vážně?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Ne. Já nemám rád švejkování a von je takovej jako. No a Sherlock Holmes ano, ale ten je zase takový moc suchopárný. Ten můj Oldřich, ten chápe lidi, je lidský. To Sherlock Holmes ani náhodou. Takže ono těžko hledat paralelu. Možná bych jaksi jako paralelu k němu bral soudce Ti v románu van Gulicka, což je takový muž, který vlastně má svoji ideu, co je spravedlivé a skutečně tedy za touhle ideou jde bez ohledu na své osobní nebezpečí a úřední vazby a tak dále. Čili, v tom jsou si trochu podobní.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V knížkách Vlastimila Vondrušky je místo i pro určitý humor, protože nepochybně i ve středověku, přestože tam mnohdy šlo o život víc než dnes třeba, protože cena asi lidského života byla mnohem menší než dneska. Souhlasíte se mnou?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Ne, vůbec nesouhlasím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? Vidíte a já mám ten pocit. A to jsem asi pod vlivem filmů hodně.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
To je obecně taková představa propagandistická, že prostě tehdy ti lidé jaksi, že to byla doba taková hodně krušná, že ten lidský život neměl význam. To není pravda. Oni v podstatě žili tehdy, oni prostě jaksi tu svoji dobu viděli svýma očima. Oni si života vážili stejně jako my. Ale oni byli vůči tomu životu na rozdíl od nás zodpovědnější, protože právě oni neměli za zády sociální instituce, neměli za zády rozbujelou byrokratickou mašinérii. Čili, oni se museli o sebe umět postarat. A protože se o sebe museli umět postarat, tak si právě toho života vážili, protože věděli, jak je těžké ho udržet.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak vidíte to, jak se člověk plete. Ale humor tam byl. Místo pro humor.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Jednoznačně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I když zase trošičku možná jiný než dneska. Ale každopádně který vás bere dneska, pane Vondruško?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
No, i když tedy musím říci, že v historii nemám rád takové to švejkování. Já si třeba nemyslím, že by obrazem české duše byl pouze Jára Cirmaman a Švejk, protože naši předkové byli skutečně hrdinové, kteří bojovali, uměli se plně položit v ten svůj zápas.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak oni museli být víc hrdinové, než jsme my.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
A tak nemuseli. Byly národy, které tak jako to zabalily. Naopak Češi byli proslavení, protože ve středověku se českých vojáků báli v celém širokém okolí, naopak Češi byli na špičce. Ale čili to je historický pohled. Ale jinak, co se týká humoru, tak jsem typický Čech, takže mám rád takové to švejkování, takže mé duši jsou blízké, takový ten humor, který paroduje malost, naivitu. Takže, abych řekl jedno jméno - Felix Holzman.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to jasný, tím bylo řečeno, jaký je dnešní výběr Vlastimila Vondrušky.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídáme si s Vlastimilem Vondruškou, spisovatelem, jehož původním povoláním je historie, taky vystudoval obor historie a etnografie. Takže ty knížky vaše, které jsou za vámi. Už jste říkal, že je jich víc než 40 možná, těch historických románů, nejsou všechny ale detektivky, jsou některé i jaksi kvazi seriózní.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
No, nejenom kvazi, jsou seriózní, protože jsem napsal třeba životopisné romány o králi Vratislavovi, o prvních Přemyslovcích a to jsem tedy skutečně psal exaktně podle tedy kronik, podle dochovaných zpráv. Takže nenechám se unášet jenom fantazií třeba, když píšu tyhle seriózní v uvozovkách, tak tam samozřejmě dopředu vím, jak to dopadne a píšu to podle přesné kostry.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A baví vás třeba to, což mě baví ohromně, musím říct, že třeba miluju knížku Hendersona Strážci času, mám rád takové to uvažování, co by kdyby. To znamená, co by se stalo, kdyby se historie vyvíjela trošičku jinak, nějak jako skočila na vedlejší kolej. Taky vás to baví?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Baví mě to. Bohužel samozřejmě vím, že je to hodně scifi, protože prostě v historii neexistuje kdyby, ani v lidském životě neexistuje kdyby. Kolikrát si člověk říká, ježíš, proč jsem to udělal takhle. Kdybych to udělal jinak. Čas je nevratný. A bohužel díky tomu, že v podstatě jaksi tyhle věci jsou nevratné, tak lidstvo se dopouští stále stejných a stejných chyb, protože ta historie je obrovská studnice zkušeností, poučení. A i když to víme, tak děláme stále stejné chyby, opakujeme stejné chyby. V historii mnoho národů, mnoho velkých společenských formací zaniklo proto, že ta společnost začala být unavená, přestala si vážit své tradice, přestali si vážit svých hodnot, přestali bojovat za jaksi své místo na slunci, v podstatě začali dělat to, co dnes dělá Evropská unie. A i když víme, že to je špatně, tak přesto v podstatě v tom vlaku všichni jedeme, protože historie bohužel, i když tyhle zkušenosti přináší, tak nedokáže změnit naše myšlení.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, jak se společnost dívá na to, co je mravné, co není mravné, se opravdu hodně mění, a to nejenom, jak třeba pozorujeme ten posun od první republiky, stačí se podívat na některé černobílé filmy s Vlastou Burianem anebo s Hugo Haasem, případně Oldřichem Novým, tak tehdy byl úplně jiný jaksi étos. Ale co teprve proti třeba středověku? Mám takový pocit, že, dejme tomu, už to, jak se dívala společnost na prudérnost, neprudérnost. Vy jste někde mluvil velice zajímavě o tom, jak třeba seděli na určitých místech panovníci a přitom dělali jinou činnost a povídali si s přítomnými. Řekl jsem to teď trošičku možná oklikou, kulantně.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Ano, seděli na toaletách a hovořili směrem do sálu. Nejen panovníci i panovnice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I panovnice?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Ono, víte, totiž pocit intimity tak, jak ho chápeme dnes, tak středověk absolutně neznal a ani znát nemohl. To je prostě dáno tím, že měli nějaké prostorové možnosti. Ti lidé žili v mnohem stísněnějších podmínkách. Navíc pocit prudérnosti tak, jak ho chápeme dnes, ten středověk absolutně neznal, protože on se na mnohé takové ty intimní konání tak se díval úplně jinak. Středověk si potrpěl na vitalitě. Bylo to jasné, pokud někdo měl vládnout, no tak to musel být sakra chlapák. On musel jet první do boje, on musel vítězit v bitvách, on musel vítězit v turnajích, on musel umět vlastní rukou potrestat ty své neposlušné poddané.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nemohl být úředník jenom.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Tak mohl to být úředník, ale prostě musel to být chlapák. A tudíž, pokud to měl být chlapák, tak všichni kolem to museli vědět. Panovník musel na hostině uchlastat své rytíře, on prostě musel umět pít. No a samozřejmě on také jaksi musel být chlapák v posteli. On si často dal záležet na tom, aby se to vědělo. To byly atributy, které prostě k tomu image panovníka patřily.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak si na tom dal záležet, aby se to vědělo? Jako povolal svědky k tomu?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Tak povolal svědky ne. Tak oni na mnoha hostinách, bývalo zvykem, že velice záhy z hostin odcházely jaksi manželky a dcery a tak dále, protože ti opilí rytíři pak už jaksi se začali chovat trošku frivolněji, takže nastoupily různé děvečky. A často se tyhle věci konaly tam, v hodovním sále před očima ostatních. Akvitánští rytíři, když se rytíř miloval s dámou svého srdce, no tak si do ložnice pozval trubadura, který seděl u té jeho postele, při tom tedy mu zpíval, hrál. No a ještě tedy jaksi potom se po něm požadovalo, aby v těch svých písních se oslavovalo to, jaký ten jeho pán je chlapák. Ono vůbec jaksi ten vztah k intimitě je velice zvláštní. Ono třeba ve středověku existovalo to, že sňatek musel být takzvaně konzumován. Tím se mínilo to, že během svatební noci k tomu mezi těmi snoubenci muselo dojít, protože manželství mělo smysl pouze v tom, že se budou rodit děti. Pokud ten chlap to prostě nedokázal, tak v podstatě to manželství bylo zbytečné. Takže tohle, aby manželství bylo konzumováno, bylo skutečně právně závazné. Pokud prostě k tomu nedošlo, sňatek byl neplatný. No a protože těm svatbám urozených předcházela diplomatická jednání, vyplácela se věna a tak dále, no tak samozřejmě muselo být nesporné, že to manželství právně vzniklo. Takže v mnoha urozených rodinách během svatební noci seděla u lůžka komise složená z rytířů a dvorních dam, aby osvědčili, že k tomu skutečně došlo. Tohle, co nám připadá jako naprosto z doby temného středověku, tak třeba v rodině vévodů Orleánských se praktikovalo až do poloviny 16.století.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přímo sledovali, co se děje? Nadzvedávali peřinu?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Tak oni peřinu nenadzvedávali, závěsy se moc nezatahovaly. Tohle technicky zase teda nevím, ale třeba právě v těchhle zápisech, protože v té rodině vévodů Orleánských se to praktikovalo už v době, kdy uměli všichni psát a číst, takže se o tom pořizovaly zápisy. A v té knize je vždycky napsáno datum, kdo si koho bral, kdo byl v komisi a kolikrát byl ten sňatek konzumován. Takže to zřejmě nebylo pod peřinou. Oni dělali čárky, dělali přehled. A když si představíte, že vám za zadkem sedí komise a dělá čárky, tak někdy ty výkony, které jsou tam zapsány, jsou neuvěřitelné. Takže oni to skutečně /nesrozumitelné/ nevnímali.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
K tomu, co všechno zvládne spisovatel Vlastimil Vondruška, spoustu knih, samozřejmě k tomu všemu patřičné studium, protože tohle všechno se jaksi nedá vyfabulovat, jak jste slyšeli, jenom jaksi z mysli, z prstu vycucat, všecko musí být na základě nějakého studia, tak k tomu ještě jsem si přečetl, že jste velice aktivní třeba jako horolezec. Platí to pořád ještě?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Tak teď už vzhledem k věku ne. Ale nějakých 20, 25 let jsem se věnoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vůbec i sportujete hodně.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
To ano. Pokud mi ještě stačí zdraví, tak ano, samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem, co vás třeba teď čeká? Co máte před sebou nebo rozepsáno? Na co se můžem těšit?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Tak momentálně píšu třetí díl Přemyslovské epopeje, tedy onoho Přemysla Otakara II. A po něm by tedy měl následoval další Oldřich z Chlumu, v pořadí už sedmnáctý román,který tentokrát zavede čtenáře do jižních Čech, protože i když ten Oldřich z Chlumu je správce hradu Bezdězu, tak on samozřejmě, protože je současně králův prokurátor, což byla speciální funkce a on řeší některé jaksi neobvyklé případy, které panovník potřebuje vyšetřit nad rámec té jeho administrativy, tak on navštěvuje různá místa českého království a moravského markrabství a tam řeší případy. A já jsem jaksi pod obrovským tlakem svých čtenářů, protože ať přijedu do jakékoliv knihovny, tak mi tam vždycky jaksi dají na papírku, že přece jejich město stálo už v době Přemysla Otakara a že by Oldřich měl zamířit také k nim. A protože on skutečně dosud v jižních Čechách nebyl, tak jsem slíbil tedy píseckým, že tenhle rest odstraním.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký. Kdyby to šlo, já vím, že to nemáte moc rád, to kdyby, ale kdybyste žil ve středověku, kým byste chtěl být?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
No, tak ta odpověď je samozřejmě jako zřejmá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Panovníkem?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
To ne, to ne, to je moc zodpovědný. Nějakým takovým tím dobře postaveným rytířem. Já jsem mimochodem v nějakém svém minulém životě stejně byl jaksi urozeným mužem, protože já jsem byl nejspíš Petrem Vokem, protože mně se skutečně stává, že když přijedu do jižních Čech, které nesmírně miluji a projíždím tam tu krajinu kolem Třeboně a tak, tak se mi třeba stalo, že jsem jel po takové silničce postranní, kde jsem v životě nebyl a najednou jsem věděl, že za kopcem po levé straně bude renesanční mlejn, protože tam jsem honil nějaký holky. My jsme to přejeli a tam ten mlejn byl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste klidně mohl bejt nějakým lapkou ale, pozor, to nemusel bejt Petr Vok zrovna.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
To já cejtím. Ale tedy, abych se přiznal, tak já jsem si nechal udělat testy DNA, jestli mezi svými předky nějakého velikána nenajdu. Takže tedy Petra Voka jsem tam nenašel, ale mým přímým předkem je Etsi, to je ten chlap, co ho našli zamrzlého v /nesrozumitelné/ Alpách, čili po tom mám zřejmě ty horolezecké geny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to možný. No, já teda se moc těším na knížku Králův dluh, která tedy přede mnou leží. Je to taková detektivně o hříšných lidech království českého. Na to se moc těším, já si počtu. Co budete dělat v brzku Vlastimil Vondruška, to už jste slyšeli. No a vy, vážení a milí, si určitě poslechnete zase další Tandem, protože ten dnešní byl krásnou pozvánkou pro ty další. Moc děkuju, pane Vondruško, za vaše příjemné povídání a třeba někdy si zase o vašich knížkách a o historii popovídáme.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Já také moc děkuji a na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Spolu se znělkou vašeho pořadu se vám opět hlásí Jan Rosák. Hostem dnešního Tandemu bude původním povoláním historik,který se zkouškami z dějin dělnického hnutí míval vždycky trošku problém, protože, jak říká, rokem 1848 pro něho dějepis skončil. Zato v dějinách antických nebo středověkých je opravdu doma. A své znalosti zúročuje dnes ve svých románech a scénářích. Na Tandem si ke mně dneska přisedl spisovatel Vlastimil Vondruška. Vítám vás, dobrý den.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vlastimil Vondruška říká, že historie pro něj je vlastně dobrodružný román, který nemá konec. No, tak to máme před sebou hodně povídání. Hnedka po písničce se do toho dáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mám tu poznamenáno u curicula vitae Vlastimila Vondrušky, že jste se narodil na Kladně. Platí to?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Platí to. Já v podstatě svá data nefalšuji, nemám falešné vysokoškolské diplomy. Místo rodiště jsem prozradil. Je to pravda. A musím říci, že z toho Kladna jsem si přinesl do života hrozně moc, protože ono je to zvláštní město. Samozřejmě v době mého mládí tak to bylo město dělnické, město rudé. A já jsem souběžně se školou tak jsem chodíval na brigády na Kladno do válcoven, protože jsem si musel přivydělávat. My jsme zas jaksi na tom nebyli tak moc dobře. No a já si vzpomínám, když jsem potom končil vysokou školu, tak v těch válcovnách, protože jsem se s těma chlapama skamarádil, tam jsem chodil do jedné takové party vždycky na noční, za to se platily příplatky. A po škole jsem nastupoval na akademii věd a měl jsem mít tehdy stipendium 1200 korun. A tehdy ti valcíři brali každej 5, 6 tisíc, takže oni furt do mě vandrovali, protože byli strašně zvědaví, když jsem tak strašně dlouho studoval, kolik budu dostávat. No, já jsem se jim to samozřejmě styděl říct. Až na úplně tý poslední noční, tak mě téměř jaksi zavřeli do kantýny a mučili, až jsem teda jim řekl, že budu mít 1200. A když jsem řekl, že budu mít 1200, tak vím, že se na mě jeden obrátil a říkal: "Ty vole, za šichtu?" Já jsem říkal, ale ne, za celej měsíc. Tak oni mě pak přemlouvali, nicméně nepřemluvili mě, protože jsem si říkal, ano, je to nějaká řehole, té se musím věnovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že vás nepřemluvili proto, že vás ta historie držela už od dětství. Přečetl jsem si, že díky vaší opravdu bujné fantazii jste si domýšlel příběhy podle svého. Je to tak?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Je to tak, protože oni některé ty příběhy jsou takové fádní a jako já už při čtení najednou se objevovaly takové ty cestičky. Já vlastně takhle píšu do dneška. Já nemám vymyšlené konce příběhů, já ten příběh nekonstruuju, já ho prožívám, já ho tvořím. Takže já, věřte tomu, nebo ne, když píšu detektivku, tak na začátku obvykle nevím, kdo bude vrah, já to nemám dopředu vymyšlené, to se vygeneruje teprve v průběhu děje. Což je samozřejmě mnohem lepší pro čtenáře, protože když to nevím já, tak to obvykle neví ani čtenář. Navíc, co je nejblbější při čtení detektivky? No, když se podíváte na konec, jak to dopadne. A já, když to nevím, tak se mi to mnohem lépe píše, protože jsem zvědavej, k čemu to dospěje. Takže já vlastně takhle tvořím pořád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak jste si třeba domýšlel děje takových těch notoricky známých knížek a filmů třeba? Jakým způsobem jste je přeonačoval?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Tak nepřeonačoval jsem všechny, musím říct, že zase k některým autorům mám velikou úctu, mám respekt. Ale na druhou stranu musím říci, že ne vždy mám respekt k skutečným osobnostem našich dějin. Takže já se spíše často snažím domýšlet, jaké by to bylo, kdyby to bylo. Já, musím se přiznat, nedávno vyšly dva díly Přemyslovské epopeje, teď píšu třetí, kde tedy hlavním hrdinou je Přemysl II. Otakar. To jsou romány seriózní samozřejmě,životopisné. A já mám takovou obsedantní touhu nechat toho Přemysla na tom Moravském poli vyhrát, jak by to vlastně dopadlo. Samozřejmě nenechám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to obdoba toho, jak jistý herec v Národním divadle řekl: "Huse, jsi volný." Na koncilu kostnickém, ano. Tak to vás takhle furt jako bere, jo? No, to se vůbec nedivím. No, ale jako kluk chtěl jste už takhle psát věci nebo jste chtěl dělat nějakou úplně jinou práci?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Já jsem jako dítě chtěl být archeolog, historik nebo egyptolog. Já jsem strašně obdivoval takové ty nejstarší dějiny. Já jsem dokonce na střední škole, kdy mí kamarádi chodili za holkama, tak já jsem jezdil sem do Prahy za profesorem Matoušem a studoval jsem klínopisy. Takže já jsem byl až takhle poznamenaný touhle touhou. Což se mi ale potom vymstilo, protože my jsme měli na dějepis pana profesora, který měl asi 152 centimetrů, čímž je dán jeho vztah k nám, vysokým žákům. A on nám na tabuli napsal několik klínopisných znaků, protože se chtěl vytahovat a říkal: "A tohle je začátek eposu o Gilgamešovi." Protože já jsem klínopis studoval a něco jako pro současného člověk Ema má mísu ve slabikáři, tak pro ty, kteří dělají klínopisy, je Chamurabil zákoník, kterej vždycky začíná Šuma avílm aváku a teď to znamená: jestliže člověk způsobí a pak je tedy vlastně to. A protože to byla tahle klauzule, tak jsem se přihlásil a říkal jsem, pane profesore, kdepak to je Chamurabil zákoník. A von říkal: "Jak to můžete vědět?" A říkal, víte, já studuju klínopisy. Takže od tý doby jsem byl strašně pronásledovanej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale nakonec jste vystudoval obor historie a etnografie. Je to tak?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Ano, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na filozofické fakultě. A kam jste šel potom? Co jste si říkal, že budete dělat po studiu?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Já jsem tehdy měl představu, že vlastně zabývat se historií je skutečně řehole, že prostě smyslem mýho života bude odhalovat další a další nová poznání a třídit fakta a tak. Takže jsem vlastně nastoupil do Československé akademie věd za těch 1200 korun stipendia do aspirantury a potom jsem pracoval v Národním muzeu. A během té doby tak jsem zjistil, že ono v té historii vlastně už moc nového nezjistíte, protože v principu pro ty starší dějiny všechna data jsou daná, známá. A navíc, pokud píšete odborné věci, tak to píšete pro tři kolegy, kteří to přečtou proto, aby vás mohli zkritizovat. Zatímco pokud jsem chtěl různé zajímavosti sdělovat lidem, tak jsem samozřejmě musel zvolit jinou formu. No a pro to právě byla ideální beletrie. Takže já jsem v podstatě tak postupně přecházel vlastně na takovou tu populárně naučnou a nakonec beletristickou literaturu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host, spisovatel Vlastimil Vondruška, říká, že mnozí velikáni byli ve skutečnosti trošku jiní, než nám je zprostředkovali kronikáři. V jakém slova smyslu myslíte? Jaksi jiní charakterově nebo že ty jejich osudy se vedly jinými cestami?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Tak především obecně platí, že pokud někdo popisuje někoho jiného, tak ho nikdy nepopíše správně. Podívejte se do našich novin, co píší o našich politicích nebo co se píše v bulváru o vás umělcích, hercích. Čili, vždycky je všechno jinak, ten písemný projev nikdy neodráží realitu, ten v podstatě odráží to, co ten autor do toho chce vložit. No a ti středověcí kronikáři, tak ti do toho samozřejmě vkládali dva základní principy. Oni oslavovali vždy nějakého panovníka anebo ho naopak tedy chtěli znectít, takže v podstatě podle toho, jaký byl vztah, tak podle toho byl ten úhel pohledu. No a druhá věc byla, že oni ty kroniky často psali jako takové určité naučení, čili oni ne, že by vždy statisticky popisovali to, co skutečně vidí, ale oni do toho vkládali své různé morální úvahy, představy o tom, jak by měla vypadat víra. Takže oni ty kroniky jsou skutečně takové jaksi nadsazené. To je jedna rovina. No a pak druhá rovina je, že někteří panovníci, takoví ty vzdělanější, tak těm samozřejmě záleželo na tom, co o nich budoucnost bude vědět, takže ti si ti své kronikáře hlídali. Takže třeba je známo, že Karel VI., pro něj pracovali dva kronikáři a oba pracovali podle jeho osobních poznámek a pod jeho osobním dohledem. Takže v podstatě taková ta.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže to bylo cenzurováno.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Cenzurována. Taková ta obrovská chvála, která je v těch karlovských kronikách, no tak to samozřejmě je záležitost toho, že ten Karel si ohlídal, aby to tam bylo. Takže ono samozřejmě na ty kroniky se musíme dívat velice opatrně. Ono vůbec veškeré ty středověké prameny nutno interpretovat velice ostražitě, protože ona ta doba byla skutečně hodně jiná než to, co potom nám zanechali kronikáři. Ono se to odráží i v historii, protože nejprudérnější období lidských dějin bylo 19.století. To je taková ta doba, kdy romány Jean Austinové, když se ta dívenka dotkla lemu rukávu svého milovaného, tak to už byl zážitek, kterej si zapsala do deníčku a měla z toho vánoce na 14 dní. No a stejně, jako byly prudérní tyhle dívenky, tak byli prudérní i historici včetně Palackého. Takže když psal Palacký české dějiny, tak on třeba z Kosmy tam vyexcerpoval úplně všechno, ale hanbaté historky tam nedal. Takže ty jeho dějiny jsou takové jako hodně učesané, ale bezpohlavní. Nicméně ti naši panovníci, třeba poslední Přemyslovci, no tak vlastně až na toho Přemysla I., tak to byli v podstatě jako krevnatí chlapi, kteří v podstatě jaksi milovali lásku, milovali ženské tělo, měli nemanželské děti. No a to více méně jakoby šlo mimo. Karel VI. mimochodem, Karel VI. v mládí, tak to byl Dandy středověku. Je známo, že ho papež Kliment dokonce kárá, aby se oblíkal slušně, jak odpovídá jeho císařskému majestátu, protože on chodil oblečenej výstředně jako pásek. Když byl mladší, tak chodil za ženskejma. V jednom německém městě ho jeden měšťan přistihl se svojí ženou a hnal ho s nějakou sekerou přes půl města. Takže oni tihle naši velikáni měli i svoji lidskou dimenzi. A samozřejmě záleží potom i na typu historika. Jsou historici, kteří to přiznají, jsou historici, kteří se chtějí pohybovat jenom v těch nejvyšších rovinách, no a ti to samozřejmě potom jaksi vypouštějí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Původním povoláním historik, dnes spisovatel Vlastimil Vondruška má za sebou už, jestli se nepletu, 15 knih, vědeckých, populárně naučných, 30 historických románů. Je to tak?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
No, přidejte. Tak řekněme, 20 populárně naučných a vědeckých a tak kolem 40 románů. Ono se to vydává rychleji, než to stačím aktualizovat na svých stránkách.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak je známo, tak internet je sice vypovídající, ale má trochu zpoždění, co si budem povídat. Takže, abych nezapomněl, taky divadelní hry jsou na vašem kontě, film Jménem krále. A ve všech těch věcech nebo více méně téměř ve všech těch historických románech se prolíná jedna postava, postava vzdělaného a čestného rytíře Oldřicha z Chlumu, který je královským prokurátorem a správcem hradu Bezděz. Co vás na něm tak fascinuje, že jste si ho zvolil jako takového průvodce vašimi romány?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Ono to je spíše obráceně. Já jsem se pokoušel vytvořit hrdinu, který by měl co říci čtenářům. Proto jsem se nejdřív musel snažit definovat, jak vlastně by měl vypadat hrdina historické detektivky, protože pokud budete psát poezii, tak máte desítky knih o tom, jak se sestavuje verš, protože to je umění a o to si brousí pero každý literární teoretik. Detektivka je žánr komerční a úpadkový, o tom žádný teoretik nikdy nepsal, takže to si člověk musí vymyslet. Takže já jsem si pro sebe sestavil takovou jednoduchou poučku, že detektivka je svým způsobem pohádka pro dospělé, protože ten základní motiv je stejný. V pohádce vítězí dobro nad zlem, v detektivce spravedlnost nad zločinem. No a z dikce téhle představy tak jsem se pokusil vytvořit takového hrdinu, aby čtenář uvěřil, že on dokáže toho zločince odhalit. Ale současně jsem se mu snažil dát dobové rysy, protože ten Oldřich z Chlumu, on třeba často dělá něco, co je vlastně v rozporu s dikcí tradičního zemského zákona, protože má pocit, že jeho řešení je spravedlivější, je lidštější. Což je něco, co mě osobně fascinuje a myslím si, že tedy i čtenářům se to líbí. Ale není to něco, co bych si vymyslel. Tak soudci ve středověku opravdu jednali, protože on ten pohled na spravedlnost ve středověku byla jiná než dnes. Rád říkávám, že ve středověku ještě měli zákony chránit ty čestné a poctivé. Tudíž soudce soudil podle svého svědomí a podle svého srdce. To byl terminus technicus, to mu prostě jaksi ukládala ta jeho profese. A on, pokud měl pocit, že ta cesta ke spravedlnosti vede tím, že vynese něco jiného, co je v rozporu se zemským zákonem, tak to nejen mohl, ale dokonce musel udělat, protože oni skutečně hledali spravedlnost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je takový detektiv v podstatě trošku.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
On byl taky i soudce. Ono to vyplývá z toho, že on byl správce královského hradu, a tudíž on v sobě spojoval několik různých funkcí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, je spíš rada Vacátko nebo je spíš Sherlock Holmes nebo Colombo?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Tak ani jedno. Colombo, musím říct, ten mi teda jako nikdy nepřirostl k srdci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne? Vážně?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Ne. Já nemám rád švejkování a von je takovej jako. No a Sherlock Holmes ano, ale ten je zase takový moc suchopárný. Ten můj Oldřich, ten chápe lidi, je lidský. To Sherlock Holmes ani náhodou. Takže ono těžko hledat paralelu. Možná bych jaksi jako paralelu k němu bral soudce Ti v románu van Gulicka, což je takový muž, který vlastně má svoji ideu, co je spravedlivé a skutečně tedy za touhle ideou jde bez ohledu na své osobní nebezpečí a úřední vazby a tak dále. Čili, v tom jsou si trochu podobní.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V knížkách Vlastimila Vondrušky je místo i pro určitý humor, protože nepochybně i ve středověku, přestože tam mnohdy šlo o život víc než dnes třeba, protože cena asi lidského života byla mnohem menší než dneska. Souhlasíte se mnou?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Ne, vůbec nesouhlasím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? Vidíte a já mám ten pocit. A to jsem asi pod vlivem filmů hodně.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
To je obecně taková představa propagandistická, že prostě tehdy ti lidé jaksi, že to byla doba taková hodně krušná, že ten lidský život neměl význam. To není pravda. Oni v podstatě žili tehdy, oni prostě jaksi tu svoji dobu viděli svýma očima. Oni si života vážili stejně jako my. Ale oni byli vůči tomu životu na rozdíl od nás zodpovědnější, protože právě oni neměli za zády sociální instituce, neměli za zády rozbujelou byrokratickou mašinérii. Čili, oni se museli o sebe umět postarat. A protože se o sebe museli umět postarat, tak si právě toho života vážili, protože věděli, jak je těžké ho udržet.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak vidíte to, jak se člověk plete. Ale humor tam byl. Místo pro humor.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Jednoznačně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I když zase trošičku možná jiný než dneska. Ale každopádně který vás bere dneska, pane Vondruško?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
No, i když tedy musím říci, že v historii nemám rád takové to švejkování. Já si třeba nemyslím, že by obrazem české duše byl pouze Jára Cirmaman a Švejk, protože naši předkové byli skutečně hrdinové, kteří bojovali, uměli se plně položit v ten svůj zápas.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak oni museli být víc hrdinové, než jsme my.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
A tak nemuseli. Byly národy, které tak jako to zabalily. Naopak Češi byli proslavení, protože ve středověku se českých vojáků báli v celém širokém okolí, naopak Češi byli na špičce. Ale čili to je historický pohled. Ale jinak, co se týká humoru, tak jsem typický Čech, takže mám rád takové to švejkování, takže mé duši jsou blízké, takový ten humor, který paroduje malost, naivitu. Takže, abych řekl jedno jméno - Felix Holzman.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to jasný, tím bylo řečeno, jaký je dnešní výběr Vlastimila Vondrušky.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídáme si s Vlastimilem Vondruškou, spisovatelem, jehož původním povoláním je historie, taky vystudoval obor historie a etnografie. Takže ty knížky vaše, které jsou za vámi. Už jste říkal, že je jich víc než 40 možná, těch historických románů, nejsou všechny ale detektivky, jsou některé i jaksi kvazi seriózní.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
No, nejenom kvazi, jsou seriózní, protože jsem napsal třeba životopisné romány o králi Vratislavovi, o prvních Přemyslovcích a to jsem tedy skutečně psal exaktně podle tedy kronik, podle dochovaných zpráv. Takže nenechám se unášet jenom fantazií třeba, když píšu tyhle seriózní v uvozovkách, tak tam samozřejmě dopředu vím, jak to dopadne a píšu to podle přesné kostry.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A baví vás třeba to, což mě baví ohromně, musím říct, že třeba miluju knížku Hendersona Strážci času, mám rád takové to uvažování, co by kdyby. To znamená, co by se stalo, kdyby se historie vyvíjela trošičku jinak, nějak jako skočila na vedlejší kolej. Taky vás to baví?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Baví mě to. Bohužel samozřejmě vím, že je to hodně scifi, protože prostě v historii neexistuje kdyby, ani v lidském životě neexistuje kdyby. Kolikrát si člověk říká, ježíš, proč jsem to udělal takhle. Kdybych to udělal jinak. Čas je nevratný. A bohužel díky tomu, že v podstatě jaksi tyhle věci jsou nevratné, tak lidstvo se dopouští stále stejných a stejných chyb, protože ta historie je obrovská studnice zkušeností, poučení. A i když to víme, tak děláme stále stejné chyby, opakujeme stejné chyby. V historii mnoho národů, mnoho velkých společenských formací zaniklo proto, že ta společnost začala být unavená, přestala si vážit své tradice, přestali si vážit svých hodnot, přestali bojovat za jaksi své místo na slunci, v podstatě začali dělat to, co dnes dělá Evropská unie. A i když víme, že to je špatně, tak přesto v podstatě v tom vlaku všichni jedeme, protože historie bohužel, i když tyhle zkušenosti přináší, tak nedokáže změnit naše myšlení.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, jak se společnost dívá na to, co je mravné, co není mravné, se opravdu hodně mění, a to nejenom, jak třeba pozorujeme ten posun od první republiky, stačí se podívat na některé černobílé filmy s Vlastou Burianem anebo s Hugo Haasem, případně Oldřichem Novým, tak tehdy byl úplně jiný jaksi étos. Ale co teprve proti třeba středověku? Mám takový pocit, že, dejme tomu, už to, jak se dívala společnost na prudérnost, neprudérnost. Vy jste někde mluvil velice zajímavě o tom, jak třeba seděli na určitých místech panovníci a přitom dělali jinou činnost a povídali si s přítomnými. Řekl jsem to teď trošičku možná oklikou, kulantně.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Ano, seděli na toaletách a hovořili směrem do sálu. Nejen panovníci i panovnice.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I panovnice?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Ono, víte, totiž pocit intimity tak, jak ho chápeme dnes, tak středověk absolutně neznal a ani znát nemohl. To je prostě dáno tím, že měli nějaké prostorové možnosti. Ti lidé žili v mnohem stísněnějších podmínkách. Navíc pocit prudérnosti tak, jak ho chápeme dnes, ten středověk absolutně neznal, protože on se na mnohé takové ty intimní konání tak se díval úplně jinak. Středověk si potrpěl na vitalitě. Bylo to jasné, pokud někdo měl vládnout, no tak to musel být sakra chlapák. On musel jet první do boje, on musel vítězit v bitvách, on musel vítězit v turnajích, on musel umět vlastní rukou potrestat ty své neposlušné poddané.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nemohl být úředník jenom.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Tak mohl to být úředník, ale prostě musel to být chlapák. A tudíž, pokud to měl být chlapák, tak všichni kolem to museli vědět. Panovník musel na hostině uchlastat své rytíře, on prostě musel umět pít. No a samozřejmě on také jaksi musel být chlapák v posteli. On si často dal záležet na tom, aby se to vědělo. To byly atributy, které prostě k tomu image panovníka patřily.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak si na tom dal záležet, aby se to vědělo? Jako povolal svědky k tomu?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Tak povolal svědky ne. Tak oni na mnoha hostinách, bývalo zvykem, že velice záhy z hostin odcházely jaksi manželky a dcery a tak dále, protože ti opilí rytíři pak už jaksi se začali chovat trošku frivolněji, takže nastoupily různé děvečky. A často se tyhle věci konaly tam, v hodovním sále před očima ostatních. Akvitánští rytíři, když se rytíř miloval s dámou svého srdce, no tak si do ložnice pozval trubadura, který seděl u té jeho postele, při tom tedy mu zpíval, hrál. No a ještě tedy jaksi potom se po něm požadovalo, aby v těch svých písních se oslavovalo to, jaký ten jeho pán je chlapák. Ono vůbec jaksi ten vztah k intimitě je velice zvláštní. Ono třeba ve středověku existovalo to, že sňatek musel být takzvaně konzumován. Tím se mínilo to, že během svatební noci k tomu mezi těmi snoubenci muselo dojít, protože manželství mělo smysl pouze v tom, že se budou rodit děti. Pokud ten chlap to prostě nedokázal, tak v podstatě to manželství bylo zbytečné. Takže tohle, aby manželství bylo konzumováno, bylo skutečně právně závazné. Pokud prostě k tomu nedošlo, sňatek byl neplatný. No a protože těm svatbám urozených předcházela diplomatická jednání, vyplácela se věna a tak dále, no tak samozřejmě muselo být nesporné, že to manželství právně vzniklo. Takže v mnoha urozených rodinách během svatební noci seděla u lůžka komise složená z rytířů a dvorních dam, aby osvědčili, že k tomu skutečně došlo. Tohle, co nám připadá jako naprosto z doby temného středověku, tak třeba v rodině vévodů Orleánských se praktikovalo až do poloviny 16.století.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přímo sledovali, co se děje? Nadzvedávali peřinu?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Tak oni peřinu nenadzvedávali, závěsy se moc nezatahovaly. Tohle technicky zase teda nevím, ale třeba právě v těchhle zápisech, protože v té rodině vévodů Orleánských se to praktikovalo už v době, kdy uměli všichni psát a číst, takže se o tom pořizovaly zápisy. A v té knize je vždycky napsáno datum, kdo si koho bral, kdo byl v komisi a kolikrát byl ten sňatek konzumován. Takže to zřejmě nebylo pod peřinou. Oni dělali čárky, dělali přehled. A když si představíte, že vám za zadkem sedí komise a dělá čárky, tak někdy ty výkony, které jsou tam zapsány, jsou neuvěřitelné. Takže oni to skutečně /nesrozumitelné/ nevnímali.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
K tomu, co všechno zvládne spisovatel Vlastimil Vondruška, spoustu knih, samozřejmě k tomu všemu patřičné studium, protože tohle všechno se jaksi nedá vyfabulovat, jak jste slyšeli, jenom jaksi z mysli, z prstu vycucat, všecko musí být na základě nějakého studia, tak k tomu ještě jsem si přečetl, že jste velice aktivní třeba jako horolezec. Platí to pořád ještě?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Tak teď už vzhledem k věku ne. Ale nějakých 20, 25 let jsem se věnoval.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vůbec i sportujete hodně.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
To ano. Pokud mi ještě stačí zdraví, tak ano, samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem, co vás třeba teď čeká? Co máte před sebou nebo rozepsáno? Na co se můžem těšit?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Tak momentálně píšu třetí díl Přemyslovské epopeje, tedy onoho Přemysla Otakara II. A po něm by tedy měl následoval další Oldřich z Chlumu, v pořadí už sedmnáctý román,který tentokrát zavede čtenáře do jižních Čech, protože i když ten Oldřich z Chlumu je správce hradu Bezdězu, tak on samozřejmě, protože je současně králův prokurátor, což byla speciální funkce a on řeší některé jaksi neobvyklé případy, které panovník potřebuje vyšetřit nad rámec té jeho administrativy, tak on navštěvuje různá místa českého království a moravského markrabství a tam řeší případy. A já jsem jaksi pod obrovským tlakem svých čtenářů, protože ať přijedu do jakékoliv knihovny, tak mi tam vždycky jaksi dají na papírku, že přece jejich město stálo už v době Přemysla Otakara a že by Oldřich měl zamířit také k nim. A protože on skutečně dosud v jižních Čechách nebyl, tak jsem slíbil tedy píseckým, že tenhle rest odstraním.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký. Kdyby to šlo, já vím, že to nemáte moc rád, to kdyby, ale kdybyste žil ve středověku, kým byste chtěl být?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
No, tak ta odpověď je samozřejmě jako zřejmá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Panovníkem?
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
To ne, to ne, to je moc zodpovědný. Nějakým takovým tím dobře postaveným rytířem. Já jsem mimochodem v nějakém svém minulém životě stejně byl jaksi urozeným mužem, protože já jsem byl nejspíš Petrem Vokem, protože mně se skutečně stává, že když přijedu do jižních Čech, které nesmírně miluji a projíždím tam tu krajinu kolem Třeboně a tak, tak se mi třeba stalo, že jsem jel po takové silničce postranní, kde jsem v životě nebyl a najednou jsem věděl, že za kopcem po levé straně bude renesanční mlejn, protože tam jsem honil nějaký holky. My jsme to přejeli a tam ten mlejn byl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste klidně mohl bejt nějakým lapkou ale, pozor, to nemusel bejt Petr Vok zrovna.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
To já cejtím. Ale tedy, abych se přiznal, tak já jsem si nechal udělat testy DNA, jestli mezi svými předky nějakého velikána nenajdu. Takže tedy Petra Voka jsem tam nenašel, ale mým přímým předkem je Etsi, to je ten chlap, co ho našli zamrzlého v /nesrozumitelné/ Alpách, čili po tom mám zřejmě ty horolezecké geny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to možný. No, já teda se moc těším na knížku Králův dluh, která tedy přede mnou leží. Je to taková detektivně o hříšných lidech království českého. Na to se moc těším, já si počtu. Co budete dělat v brzku Vlastimil Vondruška, to už jste slyšeli. No a vy, vážení a milí, si určitě poslechnete zase další Tandem, protože ten dnešní byl krásnou pozvánkou pro ty další. Moc děkuju, pane Vondruško, za vaše příjemné povídání a třeba někdy si zase o vašich knížkách a o historii popovídáme.
Vlastimil VONDRUŠKA, spisovatel
--------------------
Já také moc děkuji a na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 5. července 2013.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
