Vox populi

Určitě na abych tak řekl popularitě tohoto úsloví má velkou zásluhu pořad, který vysílala televize Nova v prvních letech své existence, ten se jmenoval Vox populi, ale protože se do něj lidé chodili vlastně jen pitvořit a nic důležitého neříkali, neměl s významem úsloví Hlas lidu, hlas Boží mnoho společného. Onen význam je srozumitelný: Když si lidé něco všeobecně, ve své většině, myslí, když něco všeobecně říkají, eventuálně dělají, je to správně. A tomuto hlasu se má naslouchat. Někteří by tu větu mohli vyložit tak, že to prostřednictvím lidu mluví Bůh, jiní zas, že lid je nade všechno, i nad Boha. Tuto větu si mohou vzít za své heslo demokraté, ale i obyčejní populisté. Podívejme se do zákulisí tohoto úsloví. Jeho latinská podoba naznačuje, že by tu mohlo jít o citát z nějakého klasického, starého římského autora, eventuálně o výrok starého římského politika.

Michal Novotný

Je to jinak. Uvádí se, že jako první tuto myšlenku vyjádřil ne římský, ale řecký autor, a to básník a zemědělec Hésiodos, který v rozsáhlé básni Práce a dni už v osmém století před Kristem napsal, cituju poněkud toporný překlad uvedený v knížce Václava Flajšhanse Živá slova: "nikdy není marna řeč, kterou mnoho lidí povídá; jakýsi bůh jest i ona." Dnešní mnohem elegantnější podobu dal této myšlence o šestnáct století později, tedy v osmém století, učený mnich a rádce císaře Karla Velikého, který se jmenoval Alkuin. Ten u císařského dvora vytvořil jakési duchovní centrum, zakládal školy, podporoval svobodná umění a psal. Kázání, komentáře, naučné spisy a také dopisy Karlovi Velikému. A v jednom z těchto dopisů je ona věta, která Alkuina přežila až do dneška. Vox populi, vox dei, Hlas lidu, hlas boží.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz