VTEŘINA
Za minulého režimu to vypadalo, že slovo vteřina z našeho jazyka úplně vymizí. Vědci a technici si prosadili, že pojmenování vteřina se nebude používat jako časová jednotka, ale jen jako jednotka úhlová. A tak se ani televizní sportovní pořad nesměl jmenovat Branky, body, vteřiny, muselo se říkat Branky, body, sekundy. Žili jsme ve skutečně absurdním světě.
Vteřina je slovo české a vlastně docela mladé. Prvně se objevilo v Sedláčkově práci Základy měřictví čili geometrie v roce 1822. Její autor si slovo vteřina nejspíš sám vymyslel, přesněji řečeno utvořil. Jako všem obrozencům ani jemu se příliš nelíbilo, že bychom v odborné terminologii měli používat cizí slova, a tak hledal náhradu za původem latinské sekunda. Věděl, že latinský výraz pochází z přídavného jména secundus, druhý, protože sekunda je druhé - po minutě - zmenšení hodiny. Běžné české druhý však nebylo možné použít, vzniklo by nejspíš slovo družina, a to už mělo jiný význam.
Sedláček si však patrně vzpomněl, že v Hankou údajně objeveném Rukopise královédvorském se ve významu druhý užívá slovo vterý. A od něj tedy utvořil slovo vteřina. Nevíme, jestli se vterý ve staré češtině skutečně používalo, nebo jestli si ho Hanka, nebo kdo vlastně, do falešného rukopisu vyspekuloval. V každém případě se autor rukopisů - a nejen v tomto případě - zachoval jako znalec. Podobné slovo ve významu druhý bylo v praslovanštině, jak dokazuje nejen ruské vtoroj, ale i naše úterý, tedy druhý den v týdnu.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
