Zajíců je málo. Jejich počty v přírodě doplňují ušáci z umělého odchovu v Brdech
Chovat zajíce v umělém odchovu není jednoduché. Malí ušáci potřebují klid i dostatek kvalitního sena. Návštěvu „kmotry lišky“ berou v chovatelském středisku smrtelně vážně. Chovatel musí být navíc stále ve střehu. Stačí chvilka nepozornosti a malý ušák se vyškubne a peláší do lesa.
„Bohužel v dnešní době to ani jinak nejde, protože pokud chceme té zvěři pomoci, tak musíme uměle odchovat zajíce, abychom doplnili ty stavy, které nejsou, a to především z důvodu oživení krve,“ vysvětluje chovatel zajíců z Rožmitálu pod Třemšínem Václav Němec. „V přírodě je velice nízký stav zajíců a dochází tam k příbuzenské plemenitbě, a tím pádem natalita těch zvířat klesá.“
Chov zajíců je náročný na čas, na prostor a vyžaduje hodně práce. Ušáci obývají velké kotce o rozměrech 2 x 1,5 metru. Do přírody jsou vypouštěni mladí zajíci ve stáří kolem čtyř měsíců. „Oni jsou pořád divocí, nikdy neztrácejí plachost, takže mizí okamžitě, jak je vypustíme do přírody,“ usmívá se chovatel Václav Němec. Chov zajíců dotuje Ministerstvo zemědělství. „Je to vlastně v rámci zachování druhů a podpory drobný zvěře u nás v republice.“
Chov zajíců v České republice je okrajovou záležitostí. Zabývá se jím asi dvacítka chovatelů. Ve Středočeském kraji chovatele najdete v Rožmitále pod Třemšínem, v Kostelci nad Černými lesy nebo na Mladoboleslavsku. O české ušáky je zájem nejen mezi českými myslivci, ale i v zahraničí. Běhají v revírech například na Slovensku, v Polsku nebo v Chorvatsku.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
