ŽAKET

V závěru jsem včera konstatoval, že tohle není česká specialita, že v cizině se městští lidé chovali stejně, což si doložíme na slovech žaket a žokej.

Abychom dodrželi obvyklý postup, povíme si nejdřív něco o významu těch slov. Žokej je, jak se píše ve Slovníku spisovného jazyka českého, "profesionální jezdec na koni". Skuteční dostihoví odborníci, mezi které jsem se před časem také počítal, by vám však řekli, že ne každý jezdec je žokej. Titulem žokej se u nás může pyšnit jen ten dostihový jezdec, který vyhrál padesát dostihů. Dodám ještě, že skutečný, nefalšovaný, ryzí dostihový odborník neboli turfman se pozná podle toho, že neříká žokej, ale žoki. Což je ovšem nesprávně.

Přesný význam výrazu žaket zná málokdo. Většina z nás by řekla, že žaket je nějaký kabát nebo sako... Přesně je to podle Slovníku spisovného jazyka českého takhle: "žaket: pánský šosatý kabát s přednicemi okrouhle zastřiženými, obřadní oblek skládající se z tohoto kabátu, tmavých proužkovaných kalhot bez manžet a z vesty" a jako další význam slovník uvádí "dříve, krátký dámský kostýmový kabát".

Takže jsme se poučili v dostihovém a také módním či krejčovském oboru, o souvislosti našeho kuby co hlupáka a žokeje a žaketu jsme si však neřekli nic. Ta souvislost tu skutečně je. Slovo žokej vzniklo v angličtině původně jako nadávka, jako pojmenování koňského handlíře, a to ze jména Jock, což je skotská varianta jména Jack. A Jack bylo v Anglii stejně jako u nás Kuba jméno rozšířené především na venkově a také angličtí obyvatelé měst venkovany pokládali za hlupáky. Stejně jako francouzští obyvatelé měst. Ti zas údajně hloupým venkovanům a hlupákům vůbec říkali podle na venkově rozšířeného jména Jacques. Velmi podobné pojmenování jaque pak dostalo i oblíbené venkovské oblečení, jakási kazajka. Jak se pojmenování té asi prosté a nevzhledné kazajky přeneslo až obřadní oblek, jsem se v knihách nedočetl, takže vám to nemohu sdělit.