Zatušovat
Když řekneme, že se někdo něco pokusil zatušovat, je to totéž, jako bychom řekli, že se to pokusil zaretušovat. Velmi podobně znějící slovesa zatušovat a zaretušovat, mají stejný význam, a tak by se mohlo zdát, že spolu souvisejí etymologicky, původem; mohly by to být i dvě varianty slova jednoho. Popovídáme si dnes o těchto dvou slovesech a mimo jiné zjistíme, že přestože jsou si podobná, každé má jiný původ.
Zatušovat podle Slovníku spisovného jazyka českého znamená zastřít, zakrýt, ututlat. Když někdo chce zatušovat nějakou aféru, chce ji utajit, potlačit zprávy o ní. Sloveso zaretušovat má jednak konkrétní význam, tedy zakrýt nějakou chybu na fotografii či na obraze opravou zvanou retuš, a za druhé má sloveso zaretušovat abstraktní význam, znamená totéž, co zatušovat, tedy zakrýt, ututlat například nějakou ostudu. S původem sloves zaretušovat a retušovat se to zdá být jasné. Retuše, opravy na fotografiích a obrazech, se dělají mimo jiné i tuší, tedy nesmytelnou obvykle černou barvou... Ne, podle odborníků slovesa retušovat a zaretušovat nevznikla z podstatného jména tuš, i když ta dvě slova etymologicky souvisejí. A to tak, že vznikla ze stejného zdroje, z francouzského toucher, dotýkat se. Tuší se maluje jakoby lehkými dotyky a retuš se rovněž dělá lehkými dotyky. Sloveso zatušovat však s žádnými dotyky nesouvisí. To jsme, stejně jako Poláci, přejali z němčiny, kde sloveso tuschen znamená skrývat se , což podle etymologa Václava Machka vzniklo z citoslovce tusch!, které má stejný význam jako naše pst!.
Ještě mám chvilku času, abych pověděl, co má tuš, ta barva, společného s tušem, slavnostní fanfárou. Nic, jen to, že obě slova stejně znějí. Tuš jako fanfára nepochází z francouzštiny a nesouvisí s dotýkáním. Je to zvukomalebné slovo z rakouského nářečí, kde znamenalo úder, ryčný zvuk, hlahol.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
-
PRAŽSKÉ JARO - PRAGUE SPRING FESTIVAL - GOLD EDITION vol. 7
Bedřich Smetana, Česká filharmonie, Wolfgang Sawallisch, Johannes Brahms, Pražský filharmonický sbor, Roberta Alexander, Thomas Allen, Lubomír Mátl, Erich Leinsdorf, Miroslav Mareš, Jaroslav Vašíček, Jan Málek, Zbyněk Matějů -
Setkání s Karlem Čapkem
František Novotný -
Klukoviny Uršuly Klukové
Uršula Kluková – Patrik Rozehnal