Zdena Prokopová v Tandemu

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobré ráno přeji. Kdysi, když jsem v České televizi moderoval nedělní pořad pro děti nazvaný Studio Rosa, tak mě někteří diváci podezírali, že jsem si pořad pojmenoval po sobě. Tak samozřejmě to tak nebylo a není tomu tak pochopitelně ani v případě SOS linky ROSA, jejíž je vedoucí, místopředsedkyni Občanského sdružení Rosa, socioterapeutku, paní Zdenku Prokopovou teď vítám v Tandemu. Dobrý den. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Dobrý den. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čímpak se sdružení ROSA zabývá? Tak například odpoví všem, kteří řeší psychické či fyzické násilí a je, myslím, dost děsivé zjištění, že domácí násilí zažívá každá třetí žena. Ale to není všechno, o čem si dneska s paní Prokopovou budeme povídat. Dáme si písničku na rozjezd a pak se těšte na zajímavý rozhovor. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, paní Prokopová, nevadilo vám, že jsem si tak trochu zažertoval na úkor svého jména a názvu vašeho občanského sdružení Rosa? 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Opravdu ne, naopak. Musím říci, že jeden čas jsme velice přemýšleli, jestli vás máme oslovit, protože ta ROSA, Rosák, to je takové jako dost podobné, i když to jméno ROSA vzniklo spojením slov rozvedená, osamělá, samostatná, takže pak jsme dali dohromady tu Rosu, původně to bylo vlastně pro ženy, které byly po rozvodu osamělé a byly vlastně opuštěné. Ale pak se k tomu přidalo i že jsme zjistili, že se jedná u leckteré ženy o násilí, čili jsme nechali tuto značku ROSA. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to sice se mnou vůbec nekomunikuje, nejsem rozvedený ani opuštěný, ani sám, ale jinak samozřejmě moje síly jsou vám k dispozici, kdybyste zjistili, že by vám mohly nějak pomoct. Ale to někdy možná v budoucnu. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Tak to děkuju. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Není zač. Já ovšem za to něco budu od vás chtít. Tedy je to samozřejmě legrace. Teď povídání o vašem dětství, protože vy vždycky na začátku našeho Tandemu vyzpovídáme, tedy já vyzpovídám našeho hosta, jaké bylo dětství. Ve vašem případě by mě zajímalo, protože to samozřejmě se přímo nabízí, jestlipak se někdy třeba v rodině něco takového jako domácí násilí projevilo. Já doufám tedy, že ne. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Tak já jsem měla to štěstí, že jsem vyrůstala ve velmi harmonické rodině, moji rodiče spolu byli přes 50 let a byli to úžasní hodní lidé. Maminka ještě stále žije, je to taková šedovlasá babička 86letá, velice vyrovnaná a klidná a myslím si, že hodně mi dalo právě to dětství, protože rodiče byli opravdu nesmírně laskaví. Otec pocházel z takové rodiny sedláka, byl docela bohatý, v takové malebné vesničce v České Sibiři a maminka byla zase velice krásná. Její otec byl ruský emigrant. A brzy přišla o svoji maminku, ve 14 letech a dostala se, ono je to jak červená knihovna, ale dostala se do tohoto statku jako taková pomocnice. No, a otec se do ní zamiloval a ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Chudá ke štěstí přišla, jak se říká. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Přišla ke štěstí, protože pak ho, otce teda vydědili, ale on si prosadil tuto krásnou mladou dívku si vzal a byli spolu šťastni. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to jsem rád, že jsem se spletl, ale já jsem to samozřejmě říkal jenom proto, že by to bylo opravdu jaksi hodně dramatické, kdyby něco takového se ve vaší rodině stalo. Ale budete se mnou určitě souhlasit, že i ve vašem okolí se určitě něco takového, myslím jaksi v jiných rodinách občas projevilo. Tehdy se na to nahlíželo ale tak nějak jaksi, že to patří k životu. Prostě manžel přijde domů, s prominutím teda ožralej, že jo, a ztříská ženu. A teď se chlapi ještě v hospodě tomu smáli třeba, že jo? 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Je to tak. Já vlastně jsem to ve svém okolí nikdy nezažila a i ve své práci, protože moje původní profese je dětská sestra ve zdravotnictví na chirurgii a pak na genetice. Nikdy jsem se k tomu nedostala, až když jsem pak přešla díky chorobě, kterou jsem chytla, žloutenku těžkou, do rodinné poradny a tam se to objevilo, protože chodily tam ženy i muži samozřejmě a ženy leckdy měly modřiny pod obličejem, pod očima teda a já jsem se vždycky ptala kolegů, proč ta paní, vlastně co jste s ní řešili, že je plná modřin. A oni říkali no, my jsme se jí neptali, to je takový nevhodný. Tak jsme se začali ptát, a proto jsme se tomu začali pak s kolegyní věnovat, že jsme věděli, že v Čechách nebo v České republice se tomuto tématu nikdo nevěnuje. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přesně tak. Já si myslím, že to ne, že to není nevhodné, je to naopak velice vhodné a namístě ptát se. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je místopředsedkyně Občanského sdružení ROSA, socioterapeutka paní Zdena Prokopová, která pracuje také v SOS lince ROSA, to znamená lince, kam volají ženy, které trpí domácím násilím. Ta problematika domácího násilí, řekl bych, v poslední době konečně, což je asi dobře nebo určitě dobře, vyplouvá na povrch, protože to bylo tak jako přidušeno. My jsme o tom v podstatě mluvili i před písničkou, že i ti pracovníci ve zdravotnictví říkali to není vhodné se na to ptát. Už jsem před chvilkou říkal je to vhodné a musíme se na to ptát. Víte, možná, že ten ledovec pomaličku naštěstí vyplouvá na povrch, aby byl jaksi vidět, a řekněte mi, je ten rozsah toho domácího násilí a povaha taková, jako byla, nebo je jiná třeba dneska? 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Tak my jsme tu práci začali vlastně se tomu věnovat od roku 1993. Čili 17 let. A tenkrát skutečně to bylo tabu, takže jsme hodně naráželi, pokud jsme o tom někdy hovořili. Já si myslím, že v současné době je velice dobře, že už přece jenom se tomuto tématu věnují média a už samozřejmě i lidi, kteří mně volají, tak už rovnou se /nesrozumitelné/, říkají třeba ty ženy: "Víte, já zažívám domácí násilí." Dříve to tak nebylo, teď už to jasně pojmenujou a bohužel ale bych řekla, že v současné době toho domácího násilí je daleko možná více, možná právě díky větší informovanosti, že ženy mají větší odvahu o tom hovořit a nestydět se za to, protože vždycky tam byl spíš stud, že ta žena se stydí. Měla pocit, že za to může, za to násilí. A bohužel ty projevy toho domácího násilí jsou v současné době, bych řekla, více brutálnější. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak samozřejmě ta doba je vůbec taková brutálnější, že jo. Lidé to, co řešili dřív hodně slovně, tak dnes už sahají jaksi k jiným argumentům, což je pochopitelně špatně. ROSA, to je výhradně ženská organizace, tedy v podstatě jen pro nebo pouze pro ženy, oběti domácího násilí. Co muži? 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Tak samozřejmě pokud nějaký muž zavolá na tu moji SOS linku nebo naši SOS linku ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Neodmítnete ho. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Ne, v žádném případě. Samozřejmě vždycky poskytneme informace, totéž, co týrané ženě, protože samozřejmě jakékoli násilí, ať už je to na muži, na ženě, prostě je nepřijatelné a je nutné ho řešit. Jinak my jsme se zaregistrovali jako ženská organizace, protože toho domácího násilí nebo násilí na ženách je daleko více. Vlastně když bysme si vzali 100%, tak asi těch 90% jsou oběti ženy a těch 5% muži. Čili samozřejmě i nějaké mužské organizace mají možnost takovou organizaci pro muže založit. Že jo? 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je pravda, to je zajímavá inspirace. Já nevím, jestli bude hodně jaksi u klientů, ale určitě nějací se vyskytnou, i když ono to samozřejmě vyplývá z toho prostého jaksi faktu, že muži jsou muskulaturně vyvinutější víc než ženy, čili je přemůžou. Čili ten fyzický střet vyznívá většinou pro muže. Ale jsou takové ženy, které ... Já si myslím, že to je opravdu jaksi hudba budoucnosti, i když nic není vyloučeno, že něco takového třeba vznikne. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Paní Prokopová už nám řekla dnes v Tandemu, že ROSA, tedy občanské sdružení na pomoc obětem domácího násilí, hlavně ženám tedy, pomáhá ženám už od roku 1993. Nejprve, jestli se nepletu, jste byli jako nadace a potom od devadesátého osmého mám tady poznamenáno jako občanské sdružení. Tak to jsou fakta. Teď mně řekněte, jak to prakticky probíhá, ta pomoc ženám. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Tak máme 3 registrované sociální služby, to znamená, pokud nějaká žena, která je skutečně v nějakým ohrožení, potřebuje naši pomoc, zavolá na naši buď pevnou linku nebo na tu SOS linku a my si tu ženu podle situace, jaká je, pozveme. To znamená, že pak ta žena k nám přijde a hovoří s ní vždycky vesměs dvě terapeutky a té ženě snažíme se tu situaci vysvětlit. Ona nám řekne vlastně, proč přichází. Prvotní je vždycky vyhodnotit to, co té ženě hrozí. To znamená, vyhodnotit, jestli jí hrozí nějaké nebezpečí, získat od ní základní informace, a pak jí jaksi, pokud ona odchází, aby věděla, co má dělat v té dané situaci. My děláme i vlastně odhad nebezpečí, protože samozřejmě když ta žena k nám přijde a je velice ohrožená, tak taky nechceme, aby odešla domů a pak ji ten muž třeba zabil. I to se bohužel stává. Takže tady je velice důležité hovořit s tou ženou. Samozřejmě ty ženy k nám chodí opakovaně, protože vždycky to je na té první důvěře, aby ta žena našla vlastně odvahu o té své situaci hovořit, a aby měla i možnost se i rozhodnout. My té ženě říkáme, na co má právo a co by v té dané situaci měla dělat. Ale rozhodnutí vždycky je na té ženě. Protože některá žena se ani nechce třeba rozvádět, bojí se tu situaci změnit, to znamená, že pokud by dělala nějaké kroky, oznámila to na policii, tak se bojí větší odplaty od toho muže. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přesně tak. A co jí můžete poradit jiného, než obrátit se na policii, čili na represivní orgány, kterého toho chlapa prostě zvládnou? 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Tak samozřejmě pro to máme i další služby, to znamená utajený azylový dům, takže pokud ta žena je skutečně vysoce ohrožená a hrozí jí velké nebezpečí, tak vždycky doporučujeme, že je lépe, aby tu situaci řešila přes policii, ale zároveň dbáme na to bezpečí. To znamená, aby ta žena buď byla třeba u širší rodiny, anebo právě byla v té, v tom utajeném azylovém domě. Takže ta pomoc pro tu ženu je komplexní. A samozřejmě podle situace, když tam to nebezpečí je vysoké, tak se obracíme i na policii. My máme takový spolupracující tým na Praze IV., kde spolupracujeme s policií. A měli jsme štěstí teda na osobnosti policie, ať už to byl plukovník Kocourek a v současné době je to /nesrozumitelné/ zase šéf kriminálky Prahy 4, kteří nám velice pomohou. To je velmi dobré. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, já mám takový pocit, že ten chlap, když prostě se rozhodne, teď hovoříme o tom násilí na ženách samozřejmě hlavně, se rozhodne, že tu ženu prostě bude terorizovat a bude jí ubližovat, tak ho od toho máloco odradí. Kromě tedy toho, té represe ze strany tedy nějakého orgánu, ať už policie či něčeho jiného. Ale můžete poradit té ženě třeba i nějaký takový jako psychologický fígl, jak na toho chlapa třeba? Já nevím, vařte mu líp nebo ...

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
No, tak ... Víte, tady v tom domácím násilí, tam skutečně jde o toho muže, o vlastně takovou kontrolu a moc nad tou ženou. A ta žena, i kdyby dělala sebevíce, oni nám to ženy říkají ze své zkušenosti, že se snaží vyhovět mu ve všem, ale ten muž, pokud je to agresivní muž tedy, tak si vždycky najde nějakou záležitost, která ho rozčílí a tu ženu ztrestá. Takže tady je spíš lépe buď v té akutní situaci tomu muži nějak neodporovat a spíš řešit tu situaci, co bude dělat spíš tajně. To znamená, připravovat si například odchod. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, co mě zaujalo, hodně tedy, že čekal bych, že ti agresivní muži budou spíš jaksi, abych to řekl kulantně, méně vzdělaní nebo méně inteligentní, ale to asi vůbec neplatí. Já si myslím, že agresivní můžou být i univerzitní profesoři. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Bohužel, je to tak. Pro mě například bylo velkým zklamáním, ale je to tak, že jsou agresivní lékaři právě, jak jste řekl, ten univerzitní profesor, jsou to umělci, jsou to policisti, jsou to lidi vysoce postavení a jsou daleko rafinovanější. Takže veřejnost by nikdy do nich neřekla, že to je člověk, který je tak agresivní a tu ženu dokáže zmlátit, kopat, škrtit a já nevím, mluvit na ni nejsprostšími slovy, které si člověk ani neumí představit. Tedy aspoň já jsem si je neuměla představit. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska už asi znáte hodně. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Teď už znám. Když ženy přijdou a stydí se, já říkám jen to vyslovte, protože řekněte to, protože tam je důležité o tom hovořit a my i ty ženy, pokud k nám přijdou a pomůže jim to, tak je podpoříme i zprávou k soudu. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že důležité je to, co jste řekla, hovořit o tom. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak teď odlehčíme to trošičku násilím zatěžkané povídání s paní Zdenou Prokopovou, socioterapeutkou, místopředsedkyní Občanského sdružení ROSA, které pomáhá týraným ženám. Jak říkám odlehčíme to a dáme si klasiku českého humoru. Já si myslím, že vy se také, paní Prokopová, nezabýváte jenom těmihle smutnými případy, ale taky je na vás vidět, že jste veselé letory, taky se ráda zasmějete. Čemu nejvíc nebo komu? Tak spíš. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Samozřejmě komukoli, kdo umí ten humor dobře podat, ať už je to pan Šíp, kterého velice, na kterého se velice ráda dívám a opravdu ho velice obdivuji. Ale když bych si vzpomněla na svá mladá léta, tak jsem velice ráda chodila do Semaforu na pana Suchého a Šlitra, anebo taky na pana Grossmana a Šimka, takže tam jsem velice ráda chodila, neboť moje první švagrová pracovala v Městských divadlech pražských, takže nebyl problém sehnat lístky do Semaforu a na to velice ráda vzpomínám. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste měla kliku, protože sehnat lístky do Semaforu, mnohdy prezentovalo vystát si pěknou frontu ve Františkánský zahradě. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Ano, měla jsem velké štěstí. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to ano. Tak dneska stát frontu nemusíte, ani nemusíte volat švagrové do Městských divadel, my vám prostě Šimka a Grossmana nabízíme okamžitě a tady. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Tak to mě potěší. 

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Před písničkou tady proběhla hezká scénka Šimka, Grossmana a Milušky Voborníkové o pokusu pro dva. Ten pokus mnohdy nevyjde a když to potom nevyjde, ten pokus, tak to skřípe tak, že mnohdy to vrcholí až v tom domácím násilí. A tím se právě zabývá můj dnešní host, paní Zdena Prokopová. Já jsem si přečetl, že předseda Občanského institutu a poradce premiéra Nečase Roman Joch prohlásil, že to řešení vidí v podpoře manželské rodiny, s čímž ovšem vy, hned tam bylo připojeno, nesouhlasíte. Tak to tedy nechápu proč, protože ta rodina manželská by takhle jaksi fungovat asi mohla, ne? 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
No, já si myslím, že pan Joch to trošku formuloval možná malinko jinak, a sice, že pokud by byla kvalitní manželská rodina, tak tam prostě k domácímu násilí nedochází a že by se měla tedy preferovat ta právě kvalitní manželská rodina, tam, že k násilí nedochází. Ale právě, víte, ono to je trošku takové, spadá to do těch mýtů, protože skutečně je řada manželství, o kterých byste skutečně neřekli, že tam dochází k násilí. Navenek to jsou lidi, kteří vypadají velice dobře. Známé osobnosti, ale k tomu násilí dochází, neboť je skryté. A já si nemyslím, že právě ..., o tom jsem právě i s panem Jochem polemizovala také na jiném rozhlase, že k tomu domácímu násilí to není řešení jenom, že by ta rodina fungovala, protože ona někdy je opravdu nefunkční. Vždyť já jsem pracovala léta v manželské poradně a vím, jak to tam chodilo, co jsme od těch dvou slyšeli. Tam skutečně je to dané tím, že v té rodině ..., ta samozřejmě, pokud je to kvalitní rodina, ale tam nedochází k domácímu násilí, kdežto bohužel, jak říkám, to násilí je skryté a leckdo by se velice divil. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď vám rozumím a dokonce přidám asi teď argument na vaši stranu, protože si myslím, že nemusí, jak se říká hezky česky, ausgerechnet rodina fungovat na základě manželského svazku, mohou to být partneři, druh s družkou a může to fungovat skvěle. A o domácím násilí prostě tam není ani řeči. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Je to tak. On právě pan Joch měl pocit, že pokud ty jsou manželé, tam k násilí nedochází, a naopak, kde je druh, družka nebo chodí spolu, tam toho násilí je více. Čili když se ty lidi vezmou, nebude násilí. To bohužel je mýtus. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, víte, ono to násilí dokonce může být v různých formách. Mě teď napadá třeba příklad třeba filmový. Pamatuju se na film Poslední Mohykán, poslední muž. To byly dvě varianty téhož. A ten otec tu rodinu v podstatě terorizoval psychicky. To znamená, on je nemlátil, ale byl to tak tvrdý jaksi dril, že ta rodina se ho strašlivě bála a nepochybně psychicky strádala. Tak tam to bylo v té komické nadsázce samozřejmě, protože to byl film, to byl filmový příběh. Ale já si myslím, že i tahle ta forma je asi dost rozšířená a hlavně nebezpečná. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Je to velmi těžké a nakonec ženy říkají, že pro ně je někdy leckdy těžší ten psychický teror než to fyzické násilí, že leckdy by tu facku ještě oželely, ale ten psychický teror ... A to si leckdo neumí představit, o co se jedná. Ono je to dost široký pojem, ale to je znevažování, zesměšňování nebo že ta žena skutečně nemá možnost mít svý vlastní peníze. Veškerý třeba plat musí posílat na účet toho muže, musí si o to poprosit. Tam je opravdu velice ..., opravdu velké ponižování, někdy je to až mučení bych řekla, protože ono se to i přirovnává, že leckdy ženy zažívají to, co třeba se zažívalo kdysi, já nevím, vězni, to mučení. Skutečně někdy nad tím rozum stojí, co ten agresivní muž dokáže té ženě udělat, ať už je to zastrašování, držel jí třeba pistoli u hlavy a teď říká mám to zmáčknout ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Vážně. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je strašný, když se takhle z rodiny stane věznice Quantánamo. To je hrůza. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
No, někdy to tak je. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, máme takovou rubriku v našem Tandemu, které říkáme kdy mi nebylo do zpěvu nebo krušné chvilky. Ale my si tady v podstatě dneska se Zdenou Prokopovou nepovídáme o ničem jiném než o krušných chvilkách. Ovšem ne vašich, nýbrž žen, jejichž osudy se vy v poradně a ve sdružení, Občanském sdružení ROSA zabýváte. Já teď trošičku možná to zosobním víc a zeptám se vás, ne samozřejmě na vaše problémy, ale spíš jaksi přeneseně právě na tu vaši práci. Stalo se vám nepochybně, já se ptám už s tím, že vím, že asi řeknete ano, že jste někdy strádala tím, že se těm ženám pomoct nepodařilo? Přestože to ze začátku třeba vypadalo dobře, tak se potom jaksi ukázalo, že to bohužel nemělo dobré vyvrcholení. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Tak samozřejmě v počátcích naší práce nás velice trápilo, nejen mě, ale i mé kolegyně, že pokud jsme té ženě opravdu velice pomohli po veškeré stránce, že se nakonec k tomu muži vrátila agresivnímu a že k tomu násilí došlo zase. Já vím, že to trápilo i leckteré kolegy policisty, že říkali my té ženě pomůžeme, ona se zase k němu vrátila. Ale po čase jsme zjistili, že to je vcelku normální projev, že ty ženy některé týrané třeba se dvakrát i vrátí k tomu muži, než konečně pochopí, že to nemá smysl. Nestalo se mi naštěstí to, že by ta žena se vrátila a on ji zabil, protože bohužel i ročně několik desítek žen je zavražděno při domácím násilí. Tak to jsem velice ráda, že zatím toto se nestalo. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A řeknou vám ty ženy, proč se k těm tyranům vracejí? 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
No, protože to domácí násilí neprobíhá každý den. Ono probíhá v takovém určitém cyklu a jsou tam i období, kdy on je hodný. Ona ho má ráda, ta žena, protože to jsou i chvilky, kdy on je na ni třeba laskavý, hodný, rozumí si v něčem a to je, skutečně tam je to velice těžké pochopit, že ten člověk se nezmění, pokud sám nezačne na sobě pracovat a neuvědomí si, že takhle to prostě nejde. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vidíte, to je velice důležitý moment. Možná, já jsem se k tomu chtěl dostat za chviličku, takzvaná prevence. To znamená možná práce samozřejmě s těmi týranými ženami, ale s těmi tyrany taky. To znamená ty si vzít na paškál. Jak jsou takové ty nedělní školy a tam chodí ti nezbední řidiči, tak tam by mohli chodit nezbední manželé a ti by mohli být jaksi ...

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
No, já si myslím, že ..., a budu velice ráda, pokud to tak někdy v budoucnu bude, že ten muž bude mít na vybranou. Buď si teda půjde sednout za to, co teda té ženě udělal, anebo půjde povinně do léčby, protože to v zahraničí takhle je. Buď teda je za to odsouzen, za to, co té ženě teda dělá, anebo má možnost chodit do terapie, třeba rok. Bude to i do budoucna pro něj, protože pokud ten muž nebo ta žena se s tím mužem rozejde, tak on si pak najde jinou ženu, kterou zase pak terorizuje po čase. A to je koloběh. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, já tady mám zrovna poznámku, teď jste to hezky už naťukla, jak to dělají jinde, v cizině, jak to řeší. Je třeba nějaký hezký příklad, který byste chtěli následovat, kam byste se chtěli dostat? Někde ve vyspělejším třeba, já nevím, systému už rozvinutějším? 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Tak hodně spolupracujeme se zahraničím a myslím si, že docela fungujeme v pořádku, protože aspoň když přijedou kolegyně z Ameriky nebo z Rakouska, tak nás celkem oceňují, že za těch necelých 20 let jsme dokázali už hodně teda v České republice, ale přeci jenom bychom byli rádi, aby třeba byla podobná situace, jako je v těchto zemích nebo ve Španělsku, kde ty oběti například nemusí platit v utajených azylových domech, stát to platí. Neziskové organizace jsou podporovány a nemusí skoro žebrat a prosit o další peníze, abychom mohli pomáhat těm obětem. Ženy mají třeba zadarmo bezplatné právní zastupování, což v dnešní době ty ženy nemají, musí si hledat právníka, pokud se třeba soudí o dítě, protože to je dneska velice těžké, že. A samozřejmě jsou třeba daleko větší postihy. Něco už se v České republice podařilo. Vykázání nebo máme paragraf na týrání osoby blízké, ale myslím si, že pořád pro oběti je to dost málo, no, že by přece jenom mělo být něco. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Občanské sdružení ROSA pracuje pro týrané ženy nejrůznějšími způsoby, odborným sociálním poradenstvím, azylovým ubytováním, telefonickou krizovou pomocí. Jak probíhá třeba ta prevence? Jinými slovy, teď se vás chci zeptat, co pro to dál chcete dělat a co je před vámi teď třeba, co máte v úmyslu, že v nejbližší době uskutečníte pro tenhle ten účel? 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Tak my už, co se týče prevence, tu děláme velice dlouho, ale ta spočívá, že školíme. Školíme zdravotní pracovnice, sociální pracovnice, policisty. Prostě všechny složky, které přichází s obětí domácího násilí do styku, aby pochopily ten cyklus toho násilí a věděly, jak mají s tou obětí pracovat. Jak už jsem před chvilkou říkala, máme i takový tým na Praze 4, kde se pravidelně scházíme od roku 2006 a myslím si, že je to velice důležité. Teď v poslední době děláme i školení na školách, to znamená, školili jsme učitele středních škol, děláme besedy a i školení na základních školách. A tak jako budoucnost moje, ač myslím, že pana Jocha to tenkrát trošku zděsilo, je i prevence ve školkách, to znamená ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Ano, ve škol.... On se strašně divil tenkrát, že ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já se také divím. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
... si dovolíme ... No, ale já si myslím, víte, právě že bohužel děti jsou často svědky toho domácího násilí a ty děti, který to zažívaly, tak i třeba v tý školce šťouchají do těch druhých dětí. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přijde jim to normální asi. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Je to naprosto pro ně normální. Oni za to nemůžou. Čili i nějakou formou, možná těch omalovánek a takto si myslím ... My jsme udělali hezkou knížku, takzvaná Kouzelná knížka se jmenuje a ta je velice půvabná a krásně ilustrovaná pro děti, které se třeba dostanou do situace, že musí svědčit u soudu nebo na policii, tak aby věděly, co je čeká. Tak možná do budoucna bych si představovala něco podobného právě i do pro ty školky, pro předškolní výchovu, protože my už se jako, jak říkám, věnujeme se školní mládeži, středoškolákům i odborným pracovníkům, takže ta prevence ... Ona i v zahraničí by měla být právě už od toho útlého věku. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy pořád mluvíte nebo mluvíte nejvíce o Praze, ale já si myslím, že to je celostátní problém. Jsou některé kraje, kde je jaksi ten výskyt větší a někde menší? 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Tak podle počtu vykázaných osob je asi nejvíce se říká na Moravě. Tam, jestli je to daný tím, že tam je třeba větší nezaměstnanost nebo více jsou ty policisty proškoleni, těžko mohu říci. To už je asi na nějaké odborné statistice. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mě napadla taková potměšilost. Jestli se tam trošičku víc nepije. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Tak to nevím, tak to nevím ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, tak to bylo samozřejmě zlehčení. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Ale nevím, no. Závisí to skutečně tedy na té situaci, jak kdo přijímá to násilí, jak ho vyhodnotí. Pokud teda bereme ukazatel toho výskytu podle toho vykázání. Ono se to tak nedá úplně říci, protože třeba do naší organizace za ten rok přišlo přes 200 žen a jenom dvě z nich jejich manželé byli vykázáni. Přitom tam bylo závažné násilí. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Paní Prokopová, já vám moc děkuju za vaše povídání. Přemýšlím pořád, co bych vám popřál. Víte, já vždycky přeju svým hostům na rozloučenou co nejvíc hezké práce. Vám bych měl popřát co nejmíň téhle té práce. Ale vím, že to je iluzorní, čili spíše vám popřeju hodně úspěšné práce na tomhle tom poli, které je smutné, ale mohlo by být taky docela hezké a veselé, kdyby se to dařilo. Tak doufejme, že se to dařit bude. Moc děkuju za návštěvu a na shledanou. 

Zdena PROKOPOVÁ, socioterapeutka, vedoucí SOS linky ROSA
--------------------
Taky děkuju, na shledanou.