Žížala
K žížalám mám kladný vztah, nikdy jsem se jich neštítil, jako dítě jsem je klidně bral do ruky a balil jsem na to holky. Tedy domníval jsem se na to balit holky. A to jsem nevěděl, že pojmenování těchto řekněme zvířátek je tak pozoruhodné, že o něm stojí zato promluvit pár slov v rádiu.
Nejprve ale několik základních údajů. Žižaly se zoologicky správně jmenují dešťovky, což však neznamená, že slovo žížala je nespisovné a že bychom ho neměli používat. Je neodborné, ale jazykové příručky ho uvádějí bez omezujících poznámek, takže jde o slovo spisovné. Dešťovkovití jsou čeledí kmene kroužkovců, jsou oboupohlavní, žerou humus, jsou užiteční kypřením půdy a v Africe dosahují délky až přes tři metry. Jejich odborné české jméno je samozřejmě odvozené od výrazu déšť, protože tito kroužkovci mají rádi vlhko a po dešti vylézají na povrch země. S jejich neodborným názvem žížala je to zajímavější. Nejprve citát z Komenského: "Žížaly jsou rozliční červové, z nichž hlísti hnojiště, housenky zrosliny, červotočové dřeva, molové šaty, molíci knihy, zavináči vinní listí hryzou." Podle Komenského tedy slovo žížala označovalo mnohem větší množinu tvorů než dnes. A to při tom byl silně zúžený, jen na hryzající červy zúžený, původní význam tohoto slova. Jak se dočteme v knížce Dědictví řeči: "Žížaly a v 18. století i žížalové se až do 19. století nejen plazí nebo lezou, ale i létají a plavou... Žížaly vydávají zvuky...bzučí, štípou, ale i produkují med... Žížala tedy pojmenovávala hmyz (též žížaly létavé) a plazy nebo červy (žížaly plaziecie). Proto byly za žížalu pokládáni jak mravenec, komár, moucha, včela, bourec morušový, škvor a štěnice, tak i rozmanití, většinou blíže neurčení plazi nebo obojživelníci (ještěři a mořské obludy)." Jinde se dočteme, že slovem žížaly se označovaly i krtci, myši, netopýři a slimáci. Zkrátka žížaly byli všichni tvorové, kterým my bychom dnes řekli havěť, tedy živočichové, kteří se pokládají za nepříjemné či obtížné.
Pojmenování pro tuto skupinu tvorů je z praslovanského žuža, kterým se označovaly různé druhy hmyzu a z něhož kromě slova žížala pochází i výraz žoužel. Praslovanské žuža je asi z onomatopoického žužat, které napodobovalo hmyzí bzučení. Je kuriózní, že slovo žížala, vyjadřující zvuk, nakonec skončilo jako pojmenování tvora, který vůbec žádný zvuk nevydává.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
