Aby vzkvétala družba navždy…
Tato slova zapsal do návštěvní knihy v památníku v Milovicích soudruh Miroslav Štěpán ještě v listopadu roku 1989.
Vojenský újezd v Milovicích obsadila sovětská armáda v roce 1968, kdy odsud musela odejít armáda československá. S českými a slovenskými vojáky odešli i civilní zaměstnanci a jejich děti. Pro místní obyvatele se tak zde život výrazně změnil. Jak se lidem žilo na území, kde bylo umístěno velitelství Střední skupiny sovětských vojsk, vzpomínají historici i pamětníci.
V okolních lesích bylo vybudováno veliké množství černých staveb, například řada střelnic. Postaven byl dokonce krytý bazén s komorou pro výcvik vojáků v případě utopení tanku. Krajina byla devastována těžkou technikou i ekologickými katastrofami, úniky petroleje a nedostatkem vody. Vzhledem k obrovskému pohybu armádních vozidel docházelo často k nehodám. Před Vánoci roku 1974 dokonce jeden opilý ruský voják uvedl večer do pohybu tank bez posádky. Tank projel jedním z domů, kde rozdrtil místního občana a zastavil se až o bytovky Štěpánka. Do rána však byla většina následků nehody odstraněna.
V roce 1971 vzniklo v Milovicích dokonce Muzeum bojové družby, do kterého zvaly návštěvníky také inzeráty zveřejněné v časopise Svět socialismu. Byla v něm umístěna i návštěvní kniha, do které napsal svou zdravici soudruh M. Štěpán ještě v listopadu 1989.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
