Byly to nejkrásnější minuty mého života, žertuje o výpadku paměti herec Miloslav Mejzlík. Vzpomínky mu vrátilo umývání nádobí

Vesele popisuje Miloslav Mejzlík většinu svých hereckých životních etap – od studia na JAMU, přes vojenskou službu v Armádním uměleckém souboru až po úspěšná vystoupení na prknech popředních tuzemských divadel. Neméně zábavně líčí i své krátké profesní angažmá v Československém rozhlase. „Bylo to na stanici Hvězda a zacvičoval mě Honza Rosák,“ vzpomíná Miloslav Mejzlík. „Při oznamování času jsem jednou řekl: ,Milí posluchači, přesný čas je asi tak devět hodin a deset minut.' Za chvilku zvonil telefon a v něm vedoucí vysílání: ,Pane Mejzlíku, je to dobré, ale nedělejte mi z toho Jerevan.' Vrátil jsem se rychle k divadlu, přece jen je ve mně zakořeněné víc.“

Miloslav Mejzlík a Pavel Vítek|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

Několik let působil Miloslav Mejzlík i v brněnském Národním divadle, kde zastával funkci šéfa činohry. Jeho angažmá tam ukončila zvláštní událost vyvolaná pravděpodobně stresem. „Stalo se to na chalupě. Jednou ráno jsem zjistil, že nevím, jak jsem se tam dostal. Nemohl jsem si ani vzpomenout, co dělám v Brně a proč jedu do Prahy. Pomohla mi až rychlá telefonická rada psychologa, abych začal dělat nějakou rutinní činnost, třeba umývat nádobí,“ popisuje Miloslav Mejzlík. „Paměť se mi pak opravdu vrátila. A to bylo nejkrásnějších dvacet minut mého života.“

Čím si Miloslav Mejzlík vysloužil čestné občanství města Třebíče? Proč se může chlubit titulem prezidenta s rekordně dlouhým funkčním obdobím? I to se dozvíte při poslechu celého pořadu.