Cestu od prasete k párku můžete sledovat v řeznickém muzeu v Náměšti nad Oslavou

Řeznické muzeum založily na přání svého otce Jana Pavlíčka jeho čtyři děti. Všechny se potatily a pracují v oboru. Stroje do muzea sháněly po celé republice. Některé jsou ze Znojma, jiné až z Liberce. Je tu i drobné nářadí a také nejstarší dřevěné pomůcky.

„Když provádím návštěvníky, tak jim to říkám od prasete až po párek,“ říká řeznice a průvodkyně v jedné osobě Jaroslava Pavlíčková a ukazuje na nářadí, které slouží k omráčení prasete. Říká se mu také pantok a vypadá jako sekyra s malým výstupkem na druhé straně naproti ostří. Tím se řezník musí trefit na určité místo uprostřed čela prasete.

I když po muzeu žádné živé prase nepobíhá, stačí trocha fantazie, aby si člověk všechny ty úkony představil. Po omráčení je třeba prase vykrvit, k tomu slouží nože. Dalším krokem je zbavení kůže štětin. V muzeu jsou k tomu postavené troky z roku 1925. Jakási dřevěná vana, ve které se prase spaří.

„Pamětníci určitě vědí, že se prase nesmělo spařit celé, protože se odevzdával krupon. Polévaly se jen partie plecí a břicha a kůže na zádech musela zůstat nespařená,“ vysvětluje Jaroslava Pavlíčková. Očištěné prase pak řezník zavěsil na trojnožku, vyvrhnul ho a naporcoval sekáčky a ručními pilami.

Trojnožka k zavěšení prasete|foto: Irena Šarounová

Maso na trh vozili psi

Když bylo maso čisté a oddělené, bylo potřeba ho zpracovat do párků, salámů nebo klobás, což znamenalo sekání a mletí. K tomu sloužily stroje zvané řezačky, kutry a narážky. „Kutr je vlastně velká litinová mísa s kolmo umístěnými noži. Dětem to vždycky přirovnávám k mixéru,“ dodává řeznice. Narážka pak slouží k plnění do střev. Mezi stroji v muzeu jsou i pily na kosti, lisy a kráječe.

Na policích muzea pak leží drobnější řeznické nářadí. Uvidíte mlýnky, nože a kráječe z obchodů. Mezi nejstarší kráječe patří dřevěný, který připomíná menší kráječ na zelí. Je tu ale i litinový zdobený krasavec, ve kterém se řezací kolo otáčí naležato. Podobný přístroj si zahrál ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále. Salám si na něm krájel Marián Labuda.

K největším exponátům muzea patří staré dřevěné sáně, na kterých řezníci v zimě vozili maso na trh. „Před sáně řezník zapřahal psa. Typickým plemenem byl rotvajlerský řeznický pes,“ doplňuje Jaroslava Pavlíčková.

Mlýnky, váhy, kráječe|foto: Irena Šarounová

Průvodkyně také prozrazuje, že se snaží s každým novým exponátem do muzea přivézt i jeho příběh. Jako příklad uvádí pilu na kosti, která patřila rodičům známého hokejisty Augustina Bubníka. Hokejista prý krásně zavzpomínal, jak rodičům v řeznictví pomáhal.

Řeznické muzeum je otevřené po předchozí telefonické domluvě. Další informace i kontakty najdete na www.reznickemuzeum.cz.