Dabér Filip Jančík: Když jdu na fotbal, už neřvu jako dřív, vím, že bych si odvařil hlas
Propůjčil hlas Dylanovi z Beverly Hills 90210, dobrosrdečnému Codymu ze seriálu Krok za krokem nebo herci Bradley Cooperovi. „Měl jsem štěstí, že jsem byl u slavnějších věcí,“ říká dabér.
Kdyby počítal každou epizodu seriálu, tak tipuje, že nadaboval už tak dva až tři tisíce dílů různých seriálů a filmů. „Dnes je dabingu tolik, že už to splývá. Ale myslím, že ho máme pořád na světové úrovni. Když jdete do kina a jdete na film pro děti, tak ten dabing je dokonalej.“
Amerika má jen titulky, srovnávat se můžeme už jen s Německem nebo Francií, kde má dabing tradici. „Třeba Polsko dabuje úplně jinak, na dva hlasy, někdy i na jeden. To znamená, že ten film se jen pokryje. Nebo jsou kanály, které nejsou až tak prestižní, tak tam to nevadí. Ale co se týče kvality lidí, tak dabing je u nás výbornej,“ doplňuje Filip Jančík.
Za snazší formu dabingu považoval roli Dylana v podání Luka Perryho v Beverly Hills 90210. „Ten seriál měl svojí míru, byla to taková teenagerovská telenovela a neměl jsem s ním moc problémů. Zabrat mi dal Bradley Cooper ve filmu Zrodila se hvězda. Narkoman a feťák, tlačit tam ten hlas bylo opravdu těžké.“
Dabing před internetem
Dnes lidé více vnímají, jaký má herec originální hlas, což v dobách bez internetu nebylo. „Proto také ctím originál a třeba v seriálu Krok za krokem jsem chtěl co nejvěrněji napodobit Codyho smích, který si herec sám vymyslel.“
V roce 2016 dostal za dabing Cenu Františka Filipovského za roli Freddieho ve filmu Mistr. „Já si té ceny vážím, protože je to nějaké ocenění mé práce. Vlastně je to podobné jak v rozhlase. V dabingu taky pořád mluvíte v zavřené místnosti, a jak jinak se dozvíte, že jste úspěšní? Ale ta cena není třeba relevantní, protože skvělých výkonů je spousta a nejde to odchytit. Ale jsem za ni rád.“
Noví dabéři se shánějí těžko
Jako dabingový režisér říká, že je velmi málo herců, kteří dabing umějí. „Musíte umět skvěle číst, to je zásadní předpoklad, a jako nadstavba podat herecký výkon a trefit synchron. Ve školách se to možná už teď učí okrajově, ale jinak ze škol spíš přijdou nepolíbení.“
Je to už dvacet let, co odešel z divadla, ale průpravu pro dabing mu to dalo. Říká, že mít školu není podmínka, ale je to výhoda. „Teď přicházejí spíš děti, které v dabingu vyrostly a zůstávají u toho. Ale u některých chybí i to, že nemají vystudovanou hereckou školu. Mám tam lidi třeba z Dismančat, který sice nějakým způsobem hrajou, ale nezažili velké divadlo.“
O hlas se nijak zvlášť nestará, ale zároveň ani nehřeší. „Možná jsem náchylnější na to, že často ochraptím, tak když jdu na fotbal, už tam neřvu, což jsem dřív dělal. Dnes vím, že bych si ten hlas ‚odvařil‘. Bylo by to slyšet.“
Do dabingu potřebujete i lidi s tzv. špinavým hlasem, co tím myslí? Co říká o Valérii Zawadské a jejím podmanivém hlasu? Jak jeho hlas ovlivnil fakt, že jako dítě měl ztluštěninu na hlasivkách? V pořadu předvedl i „Coďákův“ smích. Poslechněte si v rozhovoru u Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.